TF - 15. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Evička

Valeria

O čtyři měsíce později…

„Paní Guzzi,“ protáhl muž ze svého místa za stolem, „pokud nechcete stoprocentně investovat zájem do programu na této škole, pak –“

Valera při znuděném tónu hlasu přijímacího úředníka univerzity přimhouřila oči. „Prosím?“

„Dobře, nenechala jste mě domluvit.“

„Proč bych měla?“ střelila po něm zpátky. „Konverzaci jste začal tímto prohlášením. Předpokládáte, že nehodlám investovat čas do vzdělání, nebo spíše do jeho získání. Takhle zdravíte každého potenciálního studenta, který do této kanceláře přijde?“

Nic neřekl.

Ne hned.

Nevadilo jí to.

Ignorantský kretén.

Její špatnou náladu nezavinil ani tak úplně přijímací úředník, ale usoudila, že když se hodlal chovat tak příšerně, na kom jiném by si měla zlepšit náladu? K tomu přidejme skutečnost, že se snažili o miminko čtyři měsíce a stále ještě nebyla těhotná, a to i přesto, že svůj cyklus aktivně sledovala – poté, co se jí dva měsíce po vyndání nitroděložního tělíska vrátil do normálu – a všechno ostatní, co jí říkali lékaři a internet, aby dělala, a přesto… žádné dítě.

Žádné těhotenství.

Začínala si myslet, že něco nebylo v pořádku. Ne, že by jí něco takového tělo naznačovalo, až na absenci těhotenství, ale nemohla si pomoci za směr, kterým se jí mysl ubírala. Dneska, cestou domů, by si měla vyzvednout těhotenský test a udělat si ho, protože se jí menstruace znovu zpozdila o dva dny.

Stejně jako minulý měsíc.

Přesto měla zřetelný pocit, že nebyla těhotná. Znovu. Možná jí v tom nepomáhaly ani křeče v břiše, což bylo dobrým signálem, že jí menstruace velice brzy začne.

Se stresem z toho a postojem zdejšího muže, který ji pozdravil tak, jak to udělal, a to prakticky ve vteřině, kdy se proti němu posadila… Dobře, s dneškem právě skončila. Ne, že by se jí tahle vznětlivost podobala, ale každý měl své dny.

Dnešek rozhodně nebyl jejím dnem.

Chris jí dal víc než dost času – a opakoval to zas a znovu –, aby zjistila, co chce dělat. Měl téměř třicet podniků rozmístěných po celém Ontariu a Quebecu – a pokud by chtěla, mohla si jeden vybrat, aby ho vedla. Nebo mohla zůstat doma s dcerou. Třeba jít do školy.

Bylo to plně na ní.

Nehodlal jí do toho mluvit.

Nakonec se rozhodla, že by se chtěla vrátit zpátky do školy. Pravděpodobně něco v rámci obchodu nebo související s podnikáním. Když se tak rozhodla, bylo jí řečeno, aby si vybrala univerzitu. Dokonce se vrátil domů s hromadou letáků, které jí měly napomoci ve výběru. Mohla jít na jakoukoli školu, kterou chtěla. Pokud by ji nevzali, pak by jí cestu dovnitř zaplatili.

Skoro se tomu chtěla smát – nedokončila ani střední, i když papíry, které jednoho dne přinesl domů, tvrdily, že ano. Byl připravený soukromý učitel, který by jí byl po ruce. Stačilo mu jen zavolat, jakmile na univerzitu nastoupí, aby jí při té cestě pomohl.

Bylo to privilegium, které nikdy neměla.

Přesto se chtěla pokusit udělat to sama. Udělat si nějaké kurzy, které vypadaly dobře. Dokončit střední a pokračovat s online kurzy, aby je přidala na seznam kreditů. Bude to trvat déle? Ach, ano. Sice o pár let, ale byla to ta správná cesta.

Chris se s ní nehádal.

„Víte co,“ řekla, rozhodla se zvednout a schůzku zcela ukončit, „myslím, že dnešek není ten správný čas, abychom to probírali. Mám na práci další věci a možná jsem právě teď příliš citlivá, než abych diskutovala o něčem, jako je další vzdělávání.“

Úředník na druhé straně stolu si založil ruce na hrudi a podíval se na ni s o trochu větším respektem než předtím. „Jste skvělým kandidátem na mnoho programů na této škole, paní Guzzi. Plán, který máte ve vaší složce, uvádí, jak dostat vše přesně tam, kde má být, je dokonalý a je přesně tím, co musíte udělat. Doufám, že až budete připravena, vás uvidím sedět na druhé straně tohoto stolu, abychom si mohli promluvit.“

S úsměvem přikývla. „I já. Děkuji.“

„Přeji pěkný den.“

„Vám také.“

• • •

Později toho dne Valeria otevřela dveře koupelny a Chrise našla opírat se o zeď přesně tam, kde ho nechala, než vešla do koupelny, aby si udělala těhotenský test. Vrhl na ni jediný pohled a povzdechl si.

„Nejsi těhotná?“ zeptal se.

S pokrčením ramen mu podala test. „Ne. Znovu ne.“

„Val –“

„V jakém bodě se přesuneme od toho, že to chvíli trvá, k tomu, že je možná něco špatně, Chrisi?“

Testem si poklepal o ruku. Rytmické ťuk-ťuk-ťuk, které ať už z jakéhokoli důvodu považovala za neuvěřitelně uklidňující. Nic neřekl. Sledovala ho, jak si tím tenkým proužkem plastu poklepával do dlaně až příliš mnoho minut, než aby je bylo možné spočítat.

„Nic není špatně,“ zamumlal.

„Než jsi to řekl, trvalo ti to minimálně dvě minuty.“

Setkali se pohledy, ale i když neměla náladu být šťastná, jen se s pokrčením ramen usmál.

„To však neznamená, že je to méně pravdivé,“ poukázal.

„Ale něco možná může být špatně,“ odpověděla.

„Nebo jsme tomu nedali dost času. Je to jako… je jen pár dní v měsíci, kdy se to může stát, Val. Oba jsme zaneprázdněni. Ty pobíháš tam a zpět mezi tímhle místem a New Yorkem. Máme další dítě, které nás hodně vyčerpává. Chceš chodit do školy – já mám celý den práci po celém městě. Kdo říká, že jsme prostě jen… nepřehlédli cíl?“

Až na to, že své cykly sledovala.

A dobu, kdy měli sex.

Věděla…

Rozhodla se ho na nic z toho neupozorňovat.

„Ale,“ řekl tiše a přistoupil k ní blíž s otevřenou náručí, kterou přijala, protože jeho objetí jí vždycky zlepšilo náladu jako nic jiného, „pokud by ses díky tomu cítila lépe, mohli bychom se sejít se specialistou na plodnost.“

Podívala se na něj.

S povzdechem rychle dodal: „Ne proto, že bych si myslel, že je něco špatně, ale proto, že si myslím, že by nám mohl poskytnout nějaké informace o tom, co bychom měli vědět, co hledat a jaké máme možnosti, pokud to bude takto pokračovat dál.“

„Jo?“

„Jo, zlato. Udělám všechno, co budeš chtít.“

„Ale pořád si nemyslíš, že je něco špatně?“

„Je to jen pár měsíců, Val. Možná nám jen vesmír – nebo Bůh – prostě říká, že zatím ještě ne.“

Nebo možná bylo něco špatně.

Spousta žen měla jedno dítě a pak zažily neplodnost. Pro to všechno existovalo celé vědecké pojmenování. Nechtěla si dělat starosti, ale jaksi to bylo nemožné. A jak ubíhal každý další měsíc, aniž by měla pozitivní těhotenský test, uvědomovala si, jak moc vlastně druhé dítě chtěla.

Jako by jí uměl číst myšlenky, objal ji pevněji. „Cokoli potřebuješ, Val. Slibuji.“