Jude - 15. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Lila

Jsem zmatená a trochu otřesená tím, co se právě stalo, když mě Jude táhne dolů po schodech z domu Jewel a Angela. Jakmile dojdeme k jeho motorce, beze slova mi vrazí přilbu a já si ji nasadím, zatímco on si sedne na Harleye a ten se rozburácí.

Nasedám za něj a objímám ho kolem trupu a okamžitě si všímám, jak má pevné a napjaté svaly. Motorka se trhnutím pohne a vyletíme z příjezdové cesty skoro dřív, než se moje nohy postaví na stupačky. Místo aby odbočil ke klubovně, vydá se opačným směrem – tím, který vede k hlavní silnici ven z Tanner Springs.

Jede naštvaně a rychle. Prvních pár minut mám srdce až v krku, přitisknu se k němu a skoro tucetkrát ho požádám, aby zpomalil. Ale jak ve tmě kličkuje po klikatých silnicích, cítím, jak ten stroj ovládá, a navzdory rychlosti se mu začínám přizpůsobovat. A možná se mi to jen zdá, ale zdá se, že se mu díky tomu začínají uvolňovat i svaly. Nakonec trochu zpomalí a začne zatáčky projíždět o něco méně tvrdě. Vydechnu a konečně si dovolím rozhlédnout se po krajině, kterou se proplétáme. Měsíc je v úplňku, nebo skoro v úplňku, a vrhá jasné modré světlo na silnici, stromy a občasné domy, které míjíme.

Nevím, jak dlouho už jedeme, když odbočíme na štěrkovou cestu a pak na další cestu, která vede k malému odlehlému jezeru. Nikdy předtím jsem tu nebyla, ani jsem nevěděla, že existuje. A podle toho, že kolem něj nejsou postavené domy, to neví ani spousta dalších lidí. Jude zajíždí na okraj malé písečné pláže a vypíná motor. Sesedám z motorky a čekám, až udělá totéž.

„To je nádhera,“ zariskuju a doufám, že už není tak naštvaný, aby si nechtěl povídat.

„Jo,“ zavrčí. „Když jsem se sem přistěhoval, trávil jsem spoustu času ježděním. Snažil jsem se ztratit. Tohle je jedno z míst, které jsem našel.“ Zvedne bradu směrem k pobřeží. „Pojď.“

Odložím helmu na sedlo motorky a následuji ho pískem k pokácenému stromu, který tvoří přírodní lavičku několik metrů od vody. Posadíme se na ni vedle sebe. Ani jeden z nás několik minut nepromluví. Jsem trochu ohromena přírodními krásami tohoto místa, zvlášť proto, že do přírody téměř nejezdím. Společně nasloucháme zvukům žab, cvrčků a dalším tichým zvukům, které nepoznávám.

„Omlouvám se za ten průser s rodiči,“ zamumlá Jude. „Doufal jsem, že budou míň k nasrání, když tam bude někdo na návštěvě. Podle Jewel to vypadalo, že se na stará kolena možná trochu změnili. Asi jsem jí neměl věřit.“

„To je v pořádku,“ odpovím. „Teda, pro tebe to samozřejmě není v pohodě. Ale není to tak, že by mi řekli něco špatného.“

„Jo. Úplně tě ignorovali. Žádné překvapení. Nikdy se nestarali o nic jiného než o sebe.“

Je mi jasné, že je za tím nějaký příběh. O životě Jewel a Judea předtím, než přišli do Tanner Springs, toho moc nevím, kromě toho, že Jewel odešla z domova dřív, než jí bylo osmnáct, a že když sem Jude přišel, poslali ho sem jeho rodiče. Když jsem se s Judem seznámila, byl to neurvalý, namyšlený hajzl, a to asi souviselo s tím, odkud přišel. Ale nikdy jsem nedozvěděla nic dalšího. Chci se zeptat, ale bojím se, že se uzavře ještě víc. Tak se místo toho ptám na něco jiného.

„Proč jsou vlastně tvoji rodiče tady? Mám dojem, že to jako prarodiče moc ‚neumějí‘.“

„Čert aby se v tom vyznal,“ odtuší. „Jewel si zřejmě myslí, že se b nich najednou ozvalo svědomí. Ale myslím, že se jí to jen zdá. Sakra, vždyť jsi viděla ty sračky.“ Jude se narovná a sáhne do vnitřní kapsy své vesty. Vytáhne cigaretu, zapálí si ji a vyfoukne kouř. „Nevím, proč jsou tady, a upřímně řečeno, ani to vědět nechci. Nikdy pro nás nebyli rodiči. Ani předtím, než Jewel odešla, a už vůbec ne potom.“

„Proč Jewel odešla?“ Zeptám se a doufám, že bude ochotnější mluvit víc o ní než o sobě.

„Byl jsem tenkrát dost malý, ale co si pamatuju, tak se s ní pořád hádali. Nadávali jí do děvek a do dalších hovadin, říkali jí, že je k ničemu a že špatně skončí.“ Vypustí suchý smích. „Věřila bys tomu? Nevím, co si mysleli, jako že když se k ní budou chovat jako k hovnu, tak se z ní zázračně vyklube přesně to, co chtěli? Nakonec už to asi nemohla vydržet, tak se sebrala a utekla.“ Jude se zadívá na vodu. „Byla jediný člověk v rodině, kterému na mně záleželo. Nebo kdo mě poslouchal. Bez ní jsem neměl vůbec žádnou ochranu.“

Polknu a přemýšlím, před čím vlastně Jude potřeboval ochranu. A jestli o tom Jewel vůbec někdy věděla. Nedokážu si představit, že by odešla, kdyby to věděla.

„Jakmile byla Jewel pryč, pustili se do mě,“ pokračuje a jeho hlas je teď drsnější. „Najednou jsem byl já ten posranej kluk, co se zvrhne a zničí jim život, a ne ona.“ Znovu si potáhne z cigarety. „Takže jsem se nakonec rozhodl, že když to chtějí, tak to udělám. Zapletl jsem se s dalšími dětmi bez pořádného domácího života. Vytvořili jsme gang a mysleli jsme si, že jsme frajeři. Začali jsme se prát s ostatními dětmi našeho věku. Snažili jsme se hrát si na velký kluky, víš? Dokud…“

„Dokud co?“ Risknula jsem to.

Jude vydechne. „Mýho kámoše zabil gang černochů v našem věku. Když se na to teď dívám zpětně, nejspíš ho nechtěli zabít. Prostě ho zmlátili a vymklo se jim to z rukou. To se stává snadněji, než by sis myslela. Problém byl v tom, že se mi tehdy strašně líbila jedna holka, která mě odmítla, a pak se zjistilo, že se místo toho dala dohromady s černochem z naší školy. Ne s klukem z toho gangu, nebo tak něco.“ Jude se na mě pokradmu podívá. „Ale když jsi v tomhle věku, máš tendenci se na všechno dívat extrémně, víš? Byl jsem naštvaný a žárlivý, a obě ty věci jsem si spojil dohromady. Takže když mi zabili kamaráda, první, co jsem udělal, bylo, že jsem zmlátil toho kluka, který mi v mé mysli ukradl holku, která se mi líbila. Pak šla moje parta po partě, která nám zabila kamaráda. Chytili nás policajti. Poslali mě na chvíli do pasťáku. Když mě pustili, naši mě nechtěli vzít zpátky. Místo toho mě poslali k Jewel.“

Jude už cigaretu nedokouřil, típnul ji na špalku a nedopalek si strčil do kapsy. „Ukázalo se, že to bylo to nejlepší, co mě mohlo potkat, i když jsem to tehdy nevěděl. Přijel jsem sem do Tanner Springs s plánem dostat se do co největších problémů, aby mě Jewel taky odmítla. Protože to dělala celá moje rodina, ne?“ Tiše se zasměje. „No, do potíží jsem se dostal brzy. Vážných potíží, mnohem horších, než jsem čekal. A kvůli tomu, co jsem provedl, málem zabili Jewel. Ale víš co? Ona mě neodstrčila. A Lordi jí zachránili život. A myslím, že tím zachránili i mě. Angel byl člověk, který mě naučil, co to znamená být mužem. Byl to on, kdo mě naučil respektovat i Jewel. Do prdele, pokud jde o mě, nikdy jsem neměl otce, dokud nepřišel Angel.“

Odmlčí se. Sedím vedle něj a zvažuji jeho slova. Přemýšlím o Judeovi, kterého jsem znala v sedmnácti, a o tom, jak se lišil od muže, kterým je dnes.

„Tohle všechno jsem věděla jen trochu,“ přiznám. „Ale myslím, že rozumím tomu, co říkáš, že jsi nikdy neměl otce, dokud nepřišel Angel. Svým způsobem to tak trochu cítím i u Brooke. Nějakou dobu pro mě byla víc matkou než moje vlastní máma.“ Zhluboka se nadechnu. „Ale taky jsem se bála, že ji zklamu, víš? Moje máma byla moje máma a nemohla udělat nic, co by to změnilo. Zůstala se mnou, ať se dělo, co se dělo. Ale Brooke? Nemusela si mě vzít k sobě. A vždycky jsem měla pocit, že kdybych to moc zkazila – kdybych uklouzla a dala jí najevo, jaká jsem doopravdy –, přestalo by ji bavit se mnou zabývat.“

Jude si mě v měsíčním světle prohlíží. „Jaká jsi byla doopravdy?“

„No.“ Pokrčím rameny. „Však víš. Jako že nejsem silná. Příliš potřebná. Někdo, kdo se o sebe nedokázal vždycky postarat. Nechtěla jsem jí být na obtíž.“

„Víš, že by se na tebe nikdy nevykašlala, že?“ Jude se zamračí. „Taková Brooke není.“

„Možná,“ připustím. „A možná to bylo svým způsobem skoro ještě horší. Třeba co když se na mě chtěla vykašlat, ale neudělala to, protože se cítila provinile?“ Nečekaně mi do očí vyhrknou slzy, ale zadusím je. „Nechci být tam, kde mě nechtějí. Taková jsem byla vždycky, Jude. Vždycky jsem byla dítě, které si jen tak přehazovali, nikdo mě vlastně nechtěl, ale jen mě trpěli, dokud nezabírám moc místa.“

„Víš, že Brooke k tobě tohle necítí.“

„Ne.“ Hlas se mi zlomí. „Protože jsem si nikdy nedovolila zabírat moc místa.“

„Do prdele,“ zasyčí Jude. Otočí se ke mně a rukou mi podepře bradu. „Lilo. Kurva, takhle nemůžeš přemýšlet. Lidi tě chtějí mít u sebe. Brooke tě chce. Klub tě chce. Já tě chci.“

Zírám na něj. Po levé tváři mi sklouzne slza. Jeho palec ji zachytí a setře.

Pak, ještě než si uvědomím, co se chystá udělat, se ke mně nakloní a políbí mě.