TF - 12. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Evička

Chris

„Deset procent,“ nabídl Kevin, novější přírůstek k jejich Capos.

Chris se ušklíbl. „Kurva urážíš moje city.“

„Myslel jsem, že vy Guzzis nemáte city?“

„Jen když přijde na naše peníze.“

„Fajn. Patnáct.“

Chris se na muže podíval. „Rozhodně ne.“

„Christophere, buď rozumný. Tohle nové vydírání přinese přes dva miliony ročně. Udělal jsem z této dohody realitu. Tvému otci bude stačit jen sedět a sbírat. Jistě, jen pro tentokrát, můžeme snížit procento vybíraného poplatku za tento peněžní tok.“

„Jak myslíš, že se vydělávají jakékoli naše ostatní peníze?“ zeptal se Chris a opřel se v jídelní židli, aby se mohl dobře rozhlédnout po parketu restaurace za mužem. Vždycky seděl zády ke zdi, bez oken. Bez výjimky. Věděl, že bylo lepší nebýt pošetilý a nebýt zády k místnosti lidí, o kterých si nebyl jistý, zda jim mohl věřit. „Muži jako ty a spousta dalších jako ty, vyráží ven a uzavírají dohody. Nebo rozšiřují své nelegální obchody prostřednictvím našich dalších linií moci a kontroly. Takhle funguje mafie, Kevine.“

„Ano, ale –“

„A víš, co dostaneš na oplátku za svou tvrdou práci a měsíční poplatek naší rodině?“

Muž na druhém konci stolu si ztěžka povzdechl. „Ne, ale jsem si jistý, že mi to řekneš.“

„Samozřejmě. Je to pro tebe příležitost něco se naučit a já ji nechci promarnit.“

„Není třeba se chovat tak povýšenecky.“

Špatně.

Na tohle byl vždycky čas.

Existoval důvod, proč se Guzzis drželi nahoře a zůstávali nedotčení. Chris neměl žádné výčitky svědomí, aby muži proti sobě připomněl, co přesně bylo tím důvodem. Kevin byl na svém místě capo nový. Převzal ho poté, co starší capo nakonec odešel ze své pozice a konkrétně se zaručil za tohoto muže, kterého celé roky mentoroval. Vzhledem k tomu, že Gian a ostatní muži Guzzi znali Kevina dost dobře a v průběhu let s ním pracovali v různých fázích jeho kariéry v jejich Cosa Nostra, nebyly proti jeho novému místu žádné námitky.

Stále nebudou.

Pokud ten muž zavře zkurvenou hubu.

„Takže,“ řekl Chris a při pohledu na známou ženu, kterou viděl z oken restaurace se blížit, se mírně usmál. „Dovol mi, abych to udělal rychle, protože právě za mnou přichází má žena. Protože jsem ji nečekal, vždycky mi zlepší náladu, a já jsem s naším rozhovorem skončil. Poslouchej pozorně, Kevine.“

Capo nic neřekl.

Chris usoudil… prokazuje ti tvou laskavost, chlape.

„Víš, takhle to vždycky fungovalo. A na oplátku za peníze, které nám vyděláváš, ti nabízíme ochranu, respekt a bezpečný způsob, jak provádět své nezákonné obchody, Kevine. Pokud ať už z jakéhokoli důvodu chceš, aby se status quo změnil, protože si myslíš, že si za to, že děláš stejnou práci, jakou pro nás po léta dělají ostatní muži, zasloužíš víc, pak navrhuji,“ řekl Chris, zvedl se od stolu a zároveň do sebe hodil zbytek obsahu své sklenku whisky, „aby ses rozhodl odejít z naší famiglia, případně dokonce začít pracovat sám na sebe.“

Mužův výraz zůstal prázdný.

Chris odložil sklenici na stůl a z opěradla židle si stáhl bundu, aby si ji oblékl. Zároveň dodal: „I když měj na paměti, že tyto činy mají také důsledky. Zamiř ke komukoli jinému, kdo není spojencem, a budeme to považovat za hrozbu. Začni pracovat sám na sebe a budeme tě považovat za konkurenci, kterou je nutné odstranit.“

„Chrisi –“

„Pokud máš cokoli jiného, co není omluva, pak ti doporučuji držet jazyk za zuby, protože jsi mi toho řekl víc než dost. Třicet procent. To je poplatek. Takový poplatek zůstane mému tátovi v našem byznysu. Je to srozumitelné?“

Valeria na druhé straně restaurace konečně spatřila Chrise. Zvedla ruku a s úsměvem na něj zamávala. Udělal to samé, ale pohledem rychle sklouzl k muži, který stále seděl u stolu. Trpělivě čekal na odpověď.

„Omlouvám se,“ zamumlal Kevin. „Chápu, jak tato famiglia funguje, Christophere.“

„Dobře. Měj to na paměti. Všichni na tom tak budeme lépe.“

S tímto posledním vyřčeným kouskem Chris odešel od stolu a cestou si upravil sako tím, že si dva knoflíky zapnul do správných dírek. Zamířil ke své ženě a užíval si narůstající úsměv v její tváři. Neočekával, že ji uvidí dřív než za celé hodiny – až se vrátí domů poté, co dokončí každodenní práci.

Jako Capo, který byl silně ponořený do spousty povinností přímo pro tátu a bratry… dobře, občas mu dny připadaly nekonečné.

Tohle bylo milé překvapení.

„Nejsem na tohle místo správně oblečená, co?“ zeptala se Val, když byl dost blízko, aby ji slyšel.

Zasmál se. „Tohle zkurvené místo vlastním, takže koho zajímá, jak zatraceně vypadáš? Kromě toho vypadáš skvěle, zlato.“

A to v přiléhavých džínách a hedvábné halence vypadala. Nikdy nevypadala lépe. Na druhou stranu jí to vždycky slušelo. Se všemi křivkami a snědou kůží, která když byla pod ním, chutnala solí a hříchem, pro něj vypadala jako chodící vlhký sen.

Jo.

Naprosto dokonalá.

„Pojď sem,“ řekl s otevřenou náručí.

Jakmile se mu ocitla v objetí, políbil ji. Dlouhým, přetrvávajícím polibkem. Tím, při kterém se jejich rty pohybovaly v tandemu a šlo o známý, uklidňující rytmus a přesto stále tak sexy, aby pod kalhotami ztvrdl.

„Jak bylo u lékaře?“ zeptal se.

Zašklebila se. „Asi tak, jak bys čekal. Alespoň ale přestaly křeče a taky špinění. Což znamená, že nebudu mít zničenou noc. Přerušila jsem něco?“

„Prosím?“

Prstem mu ukázala přes rameno.

Ani se tím směrem neobtěžoval ohlédnout se. „Samozřejmě, že ne. Ty nemůžeš nikdy nic přerušit.“

A mafie?

Jeho ženy se nikdy nedotkne.

O tom se ujistil.

„Můžu ti něco říct?“ zeptala se.

Usmál se. „Vždycky. Cokoliv.“

„Občas si stále myslím, že tohle všechno je jen sen. I když vím, že tomu tak není, a je to tak šťastně až do smrti, stále se občas bojím, že se probudím a všechno se změní. Pro mě, pro tebe… nebo pro nás.“

„Nikdy.“

To byl slib.

A své sliby vždycky dodržel.

Přikývla, stále se na něj dívala a pevně držela jeho pohled. „Takže jsem udělala, co jsi řekl. O všem jsem přemýšlela. Přemýšlela jsem o tom dlouho poté, co mi bylo vyjmuto nitroděložní tělísko a bylo mi řečeno, že než se vůbec dostanu k injekci, chvíli to potrvá.“

„Ach?“

„Pokud se všechno změní, Chrisi, chci, aby to bylo, protože já jsem se rozhodla, že to bude jiné.“

„U mě je to vždycky všechno tvoje rozhodnutí, Val. Dokonce i něco takového.“

„Miminko. Řekni to.“

Nestydatě se usmál. „Ano, miminko.“

„Nepůjdu na injekci.“

Sevřel ji o trochu pevněji. „Je to tak?“

„Vypadá to tak.“

Rychle se nadechl. „Hu.“

„A jen proto, že tvoje máma dneska večer hlídá Mariu, tak kdykoli se vrátíš domů, máme dům jen sami pro sebe.“

„Právě teď, máš mysli.“

Zasmála se. „Ne, jen dokonči svou práci. Myslela jsem, že jsem tě dneska ráno možná s tou otázkou nechala viset, aniž bys znal odpověď, a nechtěla jsem, abys o tom musel dál přemýšlet. Jsem v pořádku a budu čekat doma jako vždycky, až dokončíš svou práci.“

„Skončil jsem, Val. Nic není důležitější než ty.“

A tak by to bylo a bude vždycky.

O tom se hodlal ujistit.

Přitáhl si ji k sobě a objal ji stejně tak, jako ho objala ona. Polibkem našel jemnou, sladce chutnající pokožku jejího krku a zamumlal: „Pojďme domů, zlato.“