Jude - 11. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Jude

„Byl to vzkaz,“ zašeptá tiše Lila a pohladí vyhublou kočku v náručí. „Muselo to tak být.“

Beast se na ni zamračí ze svého křesla naproti její posteli v malém klubovém bytě. „Vzkaz? Tím si nemůžeme být jistí, Lilo. Sakra, ani si nemůžeme být jistí, že je to odplata za Pecherovu vraždu. Podle toho, co jsi mi řekla, měl André prsty v tunách nelegálních sraček.“

Ale Lila zavrtí hlavou. „Já jsem Pecherovi podřízla krk.“ Lehce se na matraci pohne, podívá se z Beasta na Angela a pak na mě. „Takže jeho muži museli přijít do Andrého domu, aby mě našli. Podřízli Andrému hrdlo jako vzkaz.“ Hlas se jí zlomí. „Pomsta. Oko za oko.“

Angel si odkašle. „Říkala jsi, že tě ten den viděl jen jeden člověk kromě Pechera. Ta stará paní. Nemůžeš si být jistá, že lidé, kteří si pro Andrého přišli, si nemysleli, že to on zabil Pechera.“

„Ale nemůžeme si být jistí ani opakem,“ podotýkám.

„Překvapilo mě, že když jsem šla Pecherovi doručit balíček, nebylo kolem víc bodyguardů,“ vydechne Lila. Kočka na jejím klíně jí vráží hlavou do ruky. „Potom jsem si uvědomila, že kolem nejspíš byly kamery. Nejspíš mají záznam, jak jdu dovnitř a jak vycházím ven.“ Do očí jí vyhrknou slzy. „Nemůžu uvěřit, že Andrého zabili kvůli mně. Chci říct, že jsem ho neměla ráda, ale…“

„Lilesi,“ přeruším ji a můj hlas je drsnější, než jsem chtěl. „Ten hajzl tě do té situace dostal. André tě tam nikdy neměl posílat samotnou. Nejsi zodpovědná za to, co se mu stalo.“

„Jude má pravdu,“ řekne Beast nevrle. „André byl pěkný hajzl, když ti to udělal. Dostal, co si zasloužil. Nevyčítej si, kurva, že ses zachránila, Lilo.“ Šťouchne do ní prstem. „Chápeš to?“

Lila neodpovídá.

„A co to tělo?“ Zeptám se Beasta. „Musíme to tam nějak uklidit?“

„Co s ním?“

„Vždyť je to místo činu, ne? Nakonec Andrého někdo najde. Zapojí se do toho policie. Jeho auto je mimochodem pořád na parkovišti u Walmartu. Jel jsem kolem, když jsme se vraceli. Nikdo s ním nepohnul.“

„Máš na autě otisky?“ Zeptá se mě Angel.

„Jo. Budu se o to muset postarat dnes večer. V domě jsem otisky smazal, když jsme Andrého našli. Liliny budou samozřejmě všude, ale to je normální, protože tam bydlela.“

Angel se na chvíli zamyslí. „Ne, tělo tam necháme. Jestli se Pecherovi muži vrátí a tělo bude pryč, budou vědět, že Lile někdo pomáhá. Zatím počkáme. A sleduj noviny a místní zprávy. Jestli, a kdy, policie najde Andrého tělo, budeme to vědět. A v tu chvíli budeme vědět, že máme Lilu držet z dohledu.“

Beast se na mě podívá. „Jak dlouho si myslíš, že je André mrtvý?“

„Nejméně den. Nejspíš ne víc než dva.“

„Dobře.“ Rozhodně si poklepe rukama na kolena, což kocoura vyděsí a vystartuje pod postel. „Do prdele. Promiň,“ zamumlá. „Angele, Jude, chci s tebou mluvit o jiných věcech. Pojďme do kostela. Lilo, odpočiň si, ano?“

„Odpočinu si,“ řekne Lila a zní poslušně a poddajně. „A Angele, děkuju ti, žes mi dovolil nechat tu Spika. Slibuji, že s ním nebudou žádné potíže.“

Opouštíme Lilu a odcházíme do kostela. Sotva se za námi zavřou dveře, Beast exploduje.

„Zatraceně,“ vykřikne a drsně si přejede rukou po tváři. „Chudák dítě si toho za osmnáct let zažila víc než většina lidí za celý život. Teď ji přinejmenším budou chtít vyslýchat policajti, až najdou Andrého tělo.“ Upře na Angela sklíčený pohled. „Myslíš, že ji musíme dostat z města?“

„Možná. Nakonec.“ Angelovi se zúží oči. „Ale zatím je v bezpečí tady v klubu, stejně jako kdekoli jinde. Má kolem sebe víc lidí, kteří ji chrání, než kdekoli jinde. Kdybychom museli, kdyby se situace vyhrotila, mohli bychom ji poslat do bezpečného domu v Connegutu s nějakou ochranou. Ale teď bych ji raději držel poblíž, dokud nebudeme vědět, co se sakra děje.“

„Ježíši, tohle Brooke zlomí srdce.“ Beast zavrtí hlavou. „Brooke vždycky brala Lilu tak trochu jako dceru, myslím, zvlášť když sami nemáme děti. Zničilo ji, když se Lila přestala objevovat. A teď, když se zase objevila, byla Brooke šťastná, že je v bezpečí. Ale teď…“

Beastův výraz zkamení. Po chvíli sevře ruku v pěst a udeří s  ní o stůl.

„Odteď, když je Lila zpátky, je jednou z nás,“ rozhodne. „Co se týče klubu, neliší se od dítěte kteréhokoli z ostatních Lordů. Chráníme ji, ať se děje, co se děje.“ Otočí se ke mně. „Jsi její osobní strážce, Jude. Drž se jí jako klíště, slyšíš? Nikam nepůjde ani nic neudělá, aniž by sis o tom se mnou nejdřív nepromluvil.“

„Chápu.“

„Když už mluvíme o rodině, má Lila nějakou?“ Zeptá se Angel. „Kromě její mrtvé mámy? Zajímalo by mě, jestli stojí za to je vypátrat.“

„Myslím, že má tetu, která ji nechce,“ řeknu. „Myslím, že s ní už dlouho nebyla v kontaktu. A zmínila se, že má někde tátu. Ale podle toho, co vím, ho už léta neviděla. Ani si nejsem jistý, jestli ví, kde je.“

„Přemýšlím, jestli bychom se neměli po tátovi poohlédnout, jen tak pro jistotu,“ uvažuje Beast.

„Dobrý nápad. Nejlepší je mít všechny informace, které můžeme zjistit.“ Angel se opře na židli. „Nechceš se zeptat Lily, co o něm ví?“

Beast se odmlčí. „Ne, ještě ne. Ta holka už má dost sraček, na dost dlouhou dobu. Zjistím, co ví Brooke, a pak se spojím s Tweakem, aby se vyšťoural, co se dá. Možná ho najdeme, aniž bychom s tím museli otravovat Lilu. Jen pro jistotu, kdyby to, co se dozvíme, nebylo dobré.“

Přerušíme schůzku a Beast mě při odchodu z kostela mlčky poplácá po zádech. Zamyšleně kráčím chodbou k našim bytům, abych zkontroloval Lilu. Tiše zaklepu na její dveře, ale nikdo neodpovídá. Rozhodnu se risknout a otevřu dveře, ale zjistím, že spí na posteli. Vedle ní se choulí kocour Spike. Ten zatraceně obrovský štos knih se vrší na malém nočním stolku, skoro pod nimi není vidět.

Tiše vydechnu. Takhle klidnou jsem Lilu ještě nikdy neviděl. Dívka, kterou znám, byla vždy v neustálém pohybu, od té doby, co jsem ji poznal. Nemůžu si pomoct, ale musím myslet na tu jiskru, kterou v sobě měla, když jsme se poprvé setkali. Teď, o pět let později, má v sobě stejně třaskavou energii. A taky je asi stokrát tvrdší.

A stokrát krásnější. I s tím jejím zlomeným nosem.

Zatímco se dívám, jak spí, kocour Spike otevře oko, aby se na mě podíval, pak se převalí na záda a dlouze se protáhne, než se stočí zpátky k Lilinu boku. Nečekaně se mi z toho udělá knedlík v krku. Alespoň má toho malého chlupatého kamaráda, díky kterému se necítí tak sama. Sakra, málem mi to zlomilo srdce, když jsem viděl, jak se Lila tváří nadějně, když se mě zeptala, jestli si sem můžeme vzít kočku. Ta holka od života a od lidí očekává tak málo. Dal bych cokoliv za to, abych to změnil.

Do prdele. Kdyby byla Lila vzhůru, nakopala by mi zadek, že ji takhle lituju. Jestli o ní něco vím, tak to, že špatně snáší soucit a dobročinnost. Skutečnost, že právě teď přijímá od Lordů obojí, mi říká všechno o tom, jak zoufalá je její situace.

Tiše za sebou zavřu dveře. Vrátím se do hlavní místnosti klubovny a od prospektora za barem si vezmu pivo a panáka whisky.

A následující asi půlhodinu strávím popíjením a přemýšlením o záhadě, kterou je Lila Dunn.