Yool - 17. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Yool

I když se mi podařilo dostat se zpátky do Brookiiny ubikace, nesnášel jsem čekání, když se celá základna zmítala ve zmatku. Možná jsem toho moc nevěděl o tom, jak být odbojářem, ale věděl jsem toho dost o tom, jak se vypořádat s nečekanými krizemi. Když člověk lítá s otlučenou lodí, musí se vyhýbat inspektorům a vždycky se s nevraživostí vyhýbá konkurentům, krize jsou na denním pořádku.

Sirény přestaly ječet, což, jak jsem doufal, bylo dobré znamení. Protože mi Brooke zavázala oči, když jsme se blížili k základně Valox, moc jsem o ní nevěděl, kromě toho, že byla v podzemí. Když jsme dorazili, tahle skutečnost mi nevadila, ale teď jsem se ptal, co tam dělám. To, co začalo jako pokažená partie karet, se najednou stalo skutečností.

Klesl jsem na postel a složil hlavu do dlaní. Tohle byla ideální doba na útěk, tak proč jsem víc netoužil po odchodu? Obvykle jsem měl na nohou boty a touhle dobou už jsem se plížil z otevřeného okna ložnice.

Brooke.

Jen při pomyšlení na její jméno se mi srdce v hrudi nepříjemně převrátilo. Co bylo na tom člověku tak zvláštního, že byla tak jiná? Nikdo by nepopřel, že je krásná, zvlášť když máte rádi dvounožce a nevadí vám pokožka, která není stříbrná. Vzpomněl jsem si na bledě hnědé tečky na kořeni jejího nosu a pak jsem si vzpomněl na dotek jejích kadeří, když jsem si do nich zamotal prsty. Ne, bylo na ní ještě něco, čemu jsem nedokázal odolat.

„Což je přesně důvod, proč bys měl utéct,“ řekl jsem si. Viděl jsem, jak vypadá zlomené srdce, a nechtěl jsem se toho účastnit. Ne že by moje srdce někdy předtím bylo v nebezpečí. „A není ani teď. Tohle je obchod. To je všechno.“ A sázka, připomněl jsem si, i když jsem ztratil chuť inkasovat Wyna.

Když o tom tak přemýšlím, neřekl bych Wynovi, že jsem spal s tou samicí. On si může nechat kredity a já si nechám své vzpomínky.

Vydal jsem drsné zavrčení, když jsem si uvědomil, jak jsem už změkl. Odkdy jsem si vybral samici místo kabely? Od chvíle, kdy jsi potkal ji.

Mé duševní trápení přerušila Brooke, která vběhla do své ubikace a ztěžka oddychovala.

Vyskočil jsem na nohy. „Ty jsi…?“

„Kde jsi byl?“ zeptala se dřív, než jsem se jí stačil zeptat, jestli není zraněná.

Ta slova mi nedávala smysl. „Kde jsem byl? Vrátil jsem se sem, jak jsi chtěla…“

„Ne, kde jsi byl, když jsme se připravovali na večírek? Na chvíli jsi zmizel. Kam jsi šel?“

Otevřel jsem ústa, překvapený jejím ostrým tónem. Nechtěl jsem jí říct, že jsem se sladkými řečmi domluvil, abych vyslal neoprávněný přenos k Wynovi. Jednak jsem věděl, že bych na sebe neměl upozorňovat, když jsem na její základně. Ale důležitější bylo, že jsem nechtěl, aby věděla, o co jsem požádal svého parťáka pašeráka. „Nikde konkrétně. Jen jsem se potřeboval trochu projít.“

Vysunula jeden bok a položila na něj ruku. „Šel ses bezdůvodně projít po základně?“

„Potřeboval jsem si odpočinout od výroby papírových řetězů, které by nikoho v zajetí neudržely déle než chvilku. Nevím, jestli je plánujete použít ve sváteční hře na svazování, ale jsou velmi chatrné.“

Rychle zamrkala, než zavrtěla hlavou. „Nebudeme na večírku hrát na svazování. Papírové řetězy jsou na pověšení.“

Zamračil jsem se. Nedokázal jsem si představit, co ti rebelové zamýšlejí na papírových řetězech věšet, ale doufal jsem, že je to péřové světlo.

„Dani se po tobě šla podívat a neviděla tě, jak se tu potuluješ.“ Její pohled byl prosebný. „Jsi si jistý, že ses nepřiblížil k energetickému uzlu?“

„Energetickému uzlu? Nemám tušení, kde by v téhle základně mohl být energetický uzel.“ Z čeho mě to podezírala? Pak mi to došlo. „Myslíš, že mám něco společného s tím, proč zněly sirény?“

Brooke nespustila oči, ale přešlápla. „Nevím, co si mám myslet. Jsem si docela jistá, že mi lžeš o tom, kde jsi byl, ale nedovedu si představit proč, když to nemá nějakou spojitost s poškozeným bezpečnostním systémem.“

Uzavřel jsem malou vzdálenost mezi námi a vzal její ruce do svých, vítajíc hebkost její kůže. „Přísahám, že s tím, co se stalo, nemám nic společného. Opravdu věříš, že bych způsobil škodu místu, kde žiješ?“

Hruď se jí stáhla, když se na mě podívala. Viděl jsem jí na očích, že mi chce věřit, ale nemohla.

„Nemusíš mi věřit.“ Věděl jsem, že jí budu schopný dokázat, že to, co jsem dělal, nemá nic společného s poškozením její základny a vším, co má společného s Vánocemi, které tak milovala. „Ukážu ti to.“

Naklonila hlavu, nevěřícnost v jejím pohledu byla vytlačena zvědavostí. „Jak bys to mohl dokázat? Máš nějaké alibi?“

Vlastně jsem měl alibi. Člen posádky Valoxu, kterého jsem podplatil slibem, že mu řeknu, jak potěšit Scarlettianská dvojčata, mi mohl dosvědčit, že jsem byl u přenosového pultu. Jakmile Wyn obdrží můj přenos a udělá, co jsem po něm chtěl, bude dalším důkazem, že mé úmysly jsou čisté. Až se dostane z šoku z mé bizarní žádosti.

Dveře zapípaly dřív, než na mě Brooke stačila zatlačit ohledně mého alibi, a ona pustila mé ruce, vykročila ke dveřím a stiskla čtvercové tlačítko, aby je otevřela. Venku stáli dva Valoxové v tmavých uniformách se shodnými šerpami a jejich pohledy se okamžitě stočily ke mně.

„Musíme vyslechnout Zarblinga.“

Brooke udělala krok ke mně, i když byla ze skupiny nejmenší. Na tak malé stvoření z ní vyzařovala prudká energie. „Proč?“

„Dostali jsme zprávu, že ho dnes ráno zahlédli poblíž energetického uzlu.“

„Jako půlku základny,“ odsekla. „To nic neznamená.“

Jeden ze samců na ni pohlédl s otevřeným pohrdáním. „Chceš se připojit ke svému mimozemskému milenci k výslechu?“

Naježil jsem se a bojoval s nutkáním vrhnout se na ozbrojeného Valoxe. Pak jsem se nadechl. Už jsem byl v horších situacích a říkali mi mnohem hůř než něčí mimozemský milenec. Nelíbilo se mi, jak se na ni ti samci dívali s pohrdáním, ale s nimi se vypořádám později.

Položil jsem Brooke ruku na paži, setkal se s jejím pohledem a věnoval jí, jak jsem doufal, uklidňující úsměv. „Odpovím na jejich otázky.“

Položila svou ruku na mou a já jsem postřehl slabý třas.

Naklonil jsem se, aby jen ona slyšela má šeptaná slova. „Slibuji, že se brzy vrátím do tvé postele, zlobivé děvče.“

Její rychlé nadechnutí bylo jediné prozrazení, že mě slyšela, když jsem se narovnal a otočil k čekajícímu Valoxovi. Vycítil jsem na sobě Brookin pohled, když jsem se sebejistě nechal odvést pryč. Před rebely jsem neměl co skrývat. Jen před Brooke.