TR - 44. kapitola

Překlad: Trish

Kor.: Terez

 RYAT

             Zaparkuji na zadním přeplněném parkovišti Blackoutu a vystoupím. Zatím mi nic neřekla a upřímně, dělá mi to starosti. Vezmu ze zadního sedadla tašku a hodím si ji přes rameno, než dojdu k jejím dveřím a zvednu ji. Zavřu dveře spolujezdce a zadní dveře do klubu se zabouchnou, když přecházím parkoviště. Ty mi je podrží otevřené a podívá se na ni. "Je v pořádku?"

 

            "Jo," zalžu a snažím se přesvědčit víc sebe než jeho. Pořád si říkám, že to byla jen dlouhá noc. Mezi naší hádkou, falešným rozvodem, sexem v mém bunkru a dvěma vraždami - prostě si potřebuje odpočinout.

 

            Klub je v plném proudu, ale zdá se, že ji nerozhází ani zvuk písně "Honesty" od Halsey. Nesu ji po schodech a pak výtahem do čtvrtého patra, dlouhou chodbou, kde mi Ty odemyká dveře. "Tady máš." Strčí mi klíč do zadní kapsy, protože mám momentálně plné ruce.

 

            "Díky, chlape."

 

            "Kdykoliv. Můžete zůstat, jak dlouho budete potřebovat." Zavře za mnou, nechá nás o samotě a já nás zavedu do zadního hlavního pokoje a rovnou do koupelny. Potřebuju se osprchovat. Jsem celý od krve, ale i od hlíny z kopání hrobu.

 

            Postavím ji na černou mramorovou desku, začnu ji svlékat a ona mlčí. Má vytřeštěné oči - dívá se na mě, ale nic nevnímá.

 

            "Potřebujeme sprchu," řeknu jí a ona pomalu přikývne na souhlas. Poslouchá, takže jsem ji ještě úplně neztratil.

 

            Nechám ji sedět na koupelnové skříňce, vejdu do římské sprchy a pustím vodu. Poté, co se svléknu, ji zvednu a odnesu do sprchy. Postavím ji na nohy, ale svým tělem ji přidržuji u bílé stěny z dlaždic a nechávám nás omývat horkou vodou, která z nás smývá další noc mrtvých těl.

 

            Zamrká a její oči se soustředí na ty moje. "Tady je moje holka." Vydechnu úlevou, přejedu jí rukou po mokrých vlasech a usměju se na ni.

 

            "Věříš na nebe a peklo?" zeptá se mě její tichý hlas a já sleduji, jak se její modré oči plní slzami. "Nikdy jsem o tom nepřemýšlela..." Olízne si rty. "Ale musí existovat něco lepšího než tohle, ne? Tolik nenávisti. Tolik podvodů. Jak má někdo vědět, co je pravé a co falešné?"

 

            "Ne," odpovím upřímně na její otázku. "Nevěřím na posmrtný život." Její oči pátrají v mých a mně se pro jednou nelíbí, jak zranitelně vypadá - téměř zlomeně. Chci, aby byla zase celá. To je můj úkol jako jejího manžela. Patří mi a Matt stále ovládá její emoce a nutí ji všechno zpochybňovat. "Lordi mi ukázali, že temnota existuje. Že nemusíš zemřít, abys shořela. A pak jsi přišla ty..." Položím jí obě ruce na mokrou tvář a ona zamrká a nechá první slzu stéct po tváři. "Můžu tě vidět, dotýkat se tě a líbat tě." Otřu ji palcem. "Můžu tě milovat." Oči mi padnou na její našpulené rty a spodní se zachvěje. "Ty, Blakely Rae Archerová, jsi moje nebe." Pustím její tvář, zvednu její levou ruku, přiblížím si její klouby ke rtům a políbím její snubní prsten. "Složil jsem slib, že tě budu chránit, Blake, a každému, kdo se ti pokusí ublížit, ukážu svou verzi pekla."

 

            Zapálil bych celý svět včetně sebe, kdyby to znamenalo její záchranu.

             

BLAKELY

            Tohle je skutečné!     

 

            Tohle je to, co jsem chtěla. Celou dobu. Přijetí, lásku, porozumění. Co když má pravdu a tohle je všechno, co dostaneme? A když zemřete, jste prostě… pryč. Nakonec pro nikoho nezůstane ani vzpomínka.

 

            Dokážu s tím žít, protože mám jeho.

 

            Obtočím mu ruce kolem krku a přitáhnu si jeho tvář ke své. Jeho ruce plácnou do zdi a mezi našimi rty zůstane jen nepatrný prostor. Očima si prohlížím jeho ostrou čelist, křivku rtů a zelené oči - teď, když vím, kdo doopravdy je, vypadají jinak - přitažlivěji, až se mi rozproudí krev v žilách.

 

             Vím, kdo jsi, Ryate Alexandře Archere. Nebojím se toho, co vidím, ani se nestydím.

 

            Jeho tmavé vlasy jsou mokré a některé delší pramínky mu při dopadu vody padají přes obličej do očí. Nakloní se dopředu a chce přitisknout své rty na mé, ale já se odtáhnu jen natolik, abych se znovu setkala s jeho očima a zašeptala: "Miluju tě, Ryate."

 

           Jeho rty se zmocní mých a já se mu otevřu a nechám ho, aby mě ovládl. Je to vášnivé, ale zároveň potřebné. Voda, která na nás padá, způsobuje, že naše rty kloužou a polibek je chaotický. Jeho zuby narazí na moje a já zasténám, chci, aby se mi zakously do kůže, aby mě kurva zjizvily a já měla navždycky připomínku dnešní noci.

 

            Myslela jsem, že vím, jaká bude láska, když si vezmu Matta. Ne taková, jakou jsem si vysnila, ale snesitelná. Ryat mi ukázal, že je tam venku něco víc. Už se nespokojím s něčím; beru to.

 

            Jedna z jeho rukou se mi zaplete do mokrých vlasů a já zvednu levou nohu, abych se mu obtočila kolem boků.

 

            "Kurva, Blake," zavrčí a odtáhne obličej od mého. Jeho rty klesnou na můj krk a já nakloním hlavu na stranu. "Miluju tě tak zatraceně moc."

 

            Roztřeseně se nadechnu. "Miluju..."

 

            Jeho rty se znovu zmocní mých a jeho ruka dopadne mezi naše těla. Pak do mě zasune svůj tvrdý penis. Narážím zátylkem do zdi a zalapám po dechu, když mě roztáhne. Jsem ještě citlivá z dřívějška, ale neodmítnu ho. Ne teď. Ani nikdy.

 

            Ryat Archer je zabiják a jediné, na co myslím, je, že bych si přála dokázat mu svou lásku stejně jako on mně. Tolik si zaslouží. Krev za krev. Tolik toho pro mě prolil. Nebojím se pro něj krvácet.

 

            Zalapám po dechu, moje ruce se mu zarývají do kůže, cítím, jak se mu napínají svaly, zatímco jeho prsty se mi zarývají do zadku, a on mě zvedá z nohou.

 

            "Ano," zalapám po dechu, když se vytáhne a vrazí do mě svůj penis, zády narazím do zdi. "Bože." Zavřu oči a on zrychlí tempo, šuká tak, jak se mi to líbí.

 

            Voda z trysek mi vklouzne mezi roztažené rty a já ji polknu a snažím se popadnout dech. Jestli se takhle cítím, když se topím, tak nechci být nad vodou.

 

            Koupelna se naplní jeho chrčením a zvukem našich těl, která se o sebe plácají. Nohy se mi sevřou kolem jeho boků, sevřu kotníky a přitisknu se k jeho kluzké kůži. Nemůžu ho dostat dost blízko, dost hluboko. Chci, aby mě ten muž pohltil. Vzal mi i ty malé kousky, které mi zbyly, a udělal je jeho.

 

            Nejsem typ ženy, která potřebuje vědět, kdo jsem. Jediné, co potřebuju vědět, je to, kým jsem s ním. A já přesně vím, kdo to je - on. Na ničem jiném kurva nezáleží.

 

            Vrazí do mě a jeho péro zasáhne to místo, které vždycky způsobí, že mě tělo zevnitř pálí. Mé sténání je stále hlasitější, můj dech těžší.

 

            Odtrhne mě od stěny, jen aby se mnou praštil o druhou naproti nám, a donutí mě vykřiknout.

 

            "To jsem chtěl slyšet," zavrčí. Jeho ústa mi sjedou ke krku a já cítím, jak mi saje kůži.

 

            "Ryate!" vykřiknu jeho jméno, srdce už mi buší jako o závod, začíná mi hořet. Přiráží víc, rychleji, protože ví, že už budu. Zavřu oči a nechám se omývat vlnou, vím, že už se topím. Proč se jí nenechat spláchnout?

_______________

 

             Ležím v posteli a poslouchám dunící hudbu pod námi. Není to tak hrozné, ale rozhodně znatelné. "Musím se vrátit do chaty," řeknu mu.

 

            "Tam se nevrátíš," prohlásí a vejde do ložnice s ručníkem omotaným kolem boků. Po jeho vypracovaném hrudníku a břišních svalech stále stéká voda. Paže má červené od mých nehtů, které jsem mu do nich zaryla ve sprše.

 

            "Musím si vyzvednout učebnice na zítřejší hodiny." Je pondělí a já se musím vrátit do Barringtonu. Sakra, budu mít hrozný skluz. Teď už skoro ze všeho propadám. Zameškala jsem tolik práce, a přitom to za to ani nestálo. V té době mi bylo jedno, že se nevrátím, protože jsem si myslela, že budu žít na útěku. Ale to už není pravda.

 

            Zrovna si vyklepával vodu z vlasů, ale zarazil se. Na rtech mu zacuká úsměv a pak se začne smát.

 

            "Co je na tom k smíchu?" Posadím se.

 

            "Se školou jsi skončila, Blake," oznámí mi.

 

            "Co prosím?" namítnu.

 

            "Odešla jsi. Myslíš, že si lidi neuvědomí, že jsi tam nebyla?"

 

            Upřímně řečeno, nikdy jsem o tom nepřemýšlela. Když utíkáte jako o život, na výuce na vysoké škole už nezáleží. "No a co? Já se prostě nemůžu nevrátit. Ryate, potřebuju titul." A rodiče mě zabijí. Možná to je další důvod, proč se na mě otec kvůli odjezdu z města tak zlobil.

 

            "Neboj, to jsem zařídil." Odmítne to.

 

           Povytáhnu obočí a pomalu opakuji jeho slova. "Ty jsi to zařídil?" Přikývne. "Co to sakra znamená?" Potřebuju, aby mi objasnil, co přesně udělal.

 

            "Všem jsem řekl, že jsme si vzali týden volna na líbánky." Pokrčí rameny. "Byli jsme novomanželé. Dávalo to smysl."

 

            "Cože?" Podívám se na něj. "A co ty dva týdny?"

 

            "Zaplatil jsem někomu, aby tě zastoupil. Bude tě zastupovat po zbytek roku," vysvětluje nenuceně. Jako by to nebyl žádný velký problém, aby za mě do školy chodil někdo jiný.

 

            "Ryate..." vyhrknu jeho jméno, ale zarazím se, kroužím kolem toho, co řekl předtím. Řekl snad my? "Ty jsi ten první týden taky vynechal?"

 

            "Vynechal jsem každý den."

 

            Zalapám po dechu. "Ryate! Proč bys to kurva dělal?"

 

            "Čekala jsi, že budu pokračovat v životě? Že budu sedět na zasraných hodinách, zatímco ty budeš na útěku a v nebezpečí?" zeptá se s drsným smíchem.

 

            Zachrčím. "Byla jsem v pohodě."

 

            Jeho oči se při té lži zvětší, veškerý smysl pro hravost je teď pryč. "To teď myslíš kurva vážně?"

 

            Místo abych řekla další lež, zkřížím ruce na odhalené hrudi.

 

            "Ten chlap tě chtěl zabít," zavrčí.

 

            "Kvůli tobě," vyplivnu.

 

            Ztuhne a oči mu potemní. "Co prosím?"

 

            Jak se opovažuje dělat za mě tak důležité rozhodnutí? Ale vlastně si nejsem jistá, proč mě to překvapuje. Vždyť se podívejte, jak jsme se sem dostali. "Řekl mi, že mu něco dlužíš. Že se mě chystá poslat po částech zpátky - k tobě. Takže jsem byla v nebezpečí jen kvůli tobě." To pro něj není žádná novinka. Ryat právě donutil Ashley, aby se přiznala, že muž jménem Derek - hádám, že je to on - byl vyslán, aby mě hlídal. Ale já jsem mu neřekla, co mi ten chlap řekl.

 

            "Řekl ti tyhle sračky, a ty mi to říkáš až teď?" vykřikne a tvář mu zrudne.

 

            Bezstarostně pokrčím rameny. "Nikdy ses nezeptal. Měl jsi moc práce s tím, abys mě zdrogoval a odtáhl zpátky. Jo, a pak jsem musela projít zkouškou. Protože víš, Lordi řekli, že je čas ještě víc zatížit naše manželst-"

 

            Natáhne se, zvedne lampu a hodí ji přes celou místnost. Rozbije se, narazí do zdi a přeruší mě. Mezi námi zavládne ticho; jediným zvukem jsou slabé basy hudby z klubu pod námi a mně klesnou ramena, zatímco sedím nahá na posteli.

 

            Otočí se, položí ruce na komodu a nakloní se nad ni. Pozoruju, jak se mu vlní zádové svaly - pokryté škrábanci - a přitom se snažím uklidnit svůj dech.

 

            "Vím, že to nebyla tvoje chyba," řeknu tiše. Byla to Mattova chyba. Všechno začalo kvůli němu. "Zachránil jsi mě-"

 

            "Ale byla," přeruší mě a otočí se. "Jak myslíš, že jsem tě našel?"

 

            Zamračím se. "Já... nevím."

 

            Přejede si rukou po tváři a opře se o komodu. "Vzpomínáš si na tu noc, kdy jsme tě s Gunnerem našli tady v Blackoutu?"

 

            Přikývnu a nakrabatím čelo. "Jo, ale co to s tím má společného?"

 

            "V baru vás dvě balili nějací kluci," dodá.

 

            Posadím se rovněji. "Jak o tom víš?" To jsem mu nikdy neřekla. Možná Sarah zasvětila Gunnera do naší noci.

 

            "Byli jsme tady nahoře, pozorovali jsme vás holky a viděli jsme, jak se k vám blíží," přizná.

 

            "Jak jste...?" Kývnu hlavou sama pro sebe. "Můj telefon. Vystopovali jste nás sem. Zajímalo mě, jak jste nás našli." Kurva, to jsem měla vědět. Kdybych jen trochu otevřela oči, nejspíš bych si to dala dohromady.

 

            "Zkrátka a dobře, Gunner a já jsme je zabili," přizná se, jako by o nic nešlo.

 

            "Cože?" Zalapám po dechu. "Ryate..."

 

            "Měli u sebe drogy, Blake. Sračky, které dokazovaly, že vám dvěma chtěli udělat víc než jen koupit pití," odsekne a pak vydá těžký povzdech.

 

            "Zjistil jsi to předtím, nebo až potom, co jsi je zabil?" dožaduju se odpovědi.

 

            "Až potom."

 

            "Ježíši, Ryate." Prohrábnu si rukou ještě mokré vlasy. Chápu, že nám mohli ublížit, ale on je zabil předtím. "Nemůžeš pořád zabíjet náhodné lidi."

 

            "Zabiju každého, kdo se dotkne toho, co je moje, Blake," prohlásí věcně. Ztiší hlas a pokračuje. "Byli tu s kamarádem - třetím chlapem. Viděl, co se stalo, a věděl, že jsme se o ně postarali. Tehdy jsem samozřejmě nevěděl, že tě Ashley sledovala, když jsi utekla, ale Ty zaslechl rozhovor v Blackoutu, že ten chlap věděl, kde jsi. Sledovali jsme ho. Napadlo mě, že mu to Matt řekl, a dovedl nás přímo k tobě."

 

            "Ne..." Odmlčím se a snažím se přimět mozek, aby si dal všechny střípky dohromady. Musel to být ten chlap s tetováním na zátylku. Ten večer tady v baru se Sarah jsem jeho tvář neviděla, ale dává to smysl.

 

            Přikývne a diskutuje se mnou. "Matt ho poslal, když už Ashley nebavilo tě sledovat. Věděl, kde jsi. Možná se mu pro tebe v tu chvíli nechtělo jet. Chtěl si sednout a sledovat, co dělám, když jsi odešla. V tu chvíli mu šlo spíš o mě než o tebe."

 

            "Ale... právě jsme zjistili..." Odmlčím se při pohledu na jeho prázdný obličej. Tohle všechno už sakra věděl, ale chtěl, aby se Ashley přiznala před Lordy a dala mu tak důvod, proč ji zabít. "Nemůžu tomu uvěřit."

 

            "Které části přesně?"

 

            "Všemu," vyhrknu a zadívám se na něj skrz řasy. "Bože, Ryate, kolik tajemství přede mnou skrýváš?"

 

            "Já to nepočítám," prohlásí a upře na mě své zelené oči.

 

            "To má být vtip?" žádám, odhazuji ze sebe přikrývku a vstávám z postele.

 

            "Ne. Všechno, co se tě týká, beru zatraceně vážně," odpoví a odstrčí se od prádelníku.

 

            Přistoupím k němu a zadívám se na něj. "Co mi chceš v tuhle chvíli ještě říct?"

 

            "Nic."

 

            "Ty mi kurva lžeš."

 

            Skloní obličej k mému, úsměv mu zkřiví rty a řekne: "Dokaž to."

 

            Chystám se mu dát facku, ale on mě jednou rukou chytí za zápěstí a druhou mi omotá kolem krku a zatlačí mě zády k nejbližší zdi. "Chceš to zkusit ještě jednou, Blake?"

 

            "Jdi do prdele, Ryate," zavrčím.

 

            Když pustí moje zápěstí, ruka mi klesne k boku, když ke mně přistoupí a jeho nos se dotkne špičky mého. "Nevadí, když to udělám..." Jeho ruce mi sklouznou po holých bocích až k žebrům. "Nikdy se tě nemůžu nabažit," zavrčí a jeho hlas je drsný.

 

            Srdce mi při jeho slovech začne tlouct rychleji, ale pořád jsem na něj naštvaná, takže řeknu: "Dobře. Protože se mnou zůstaneš, dokud neumřeš."

 

            Jen trochu nakloní hlavu a lehce mě políbí na špičku nosu. "To je všechno, co chci."

 

            "No nejsi ty romantik?" řeknu a snažím se udržet klidný dech. Nechci mu dát najevo, že se mi během našeho rozhovoru napínají stehna. Dělí nás jen jeho ručník. Já už jsem nahá.

 

            "Blake, budu všechno, co budeš potřebovat."