HH - 10. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Calvin

Činy mluví hlasitěji než slova

Probudím se, když se postel pohne, instinktivně natáhnu ruku a chytím Annu za zápěstí dřív, než stihne utéct. „Kam jdeš?“

„Do koupelny,“ zašeptá.

Pustím ji, otočím se opačným směrem a posadím se, zatímco ona jde do koupelny. Po rozsvícení lampičky u postele zvednu ovladač od televize, vypnu ji a pak poklepávám na obrazovku mobilu, abych zkontroloval čas. Je něco po druhé, tak si přejedu rukama po obličeji, zvednu se z postele a pak otevřu dveře do koupelny.

„Panebože, já tady čurám!“ Anna zapiští ze záchodu a já se na ni přes rameno podívám.

„Jdu si vyčistit zuby.“

„Nemůžeš počkat, až tady skončím?“

„Nebudu se dívat.“ Pak se otočím k zrcadlu, vytáhnu z držáku kartáček na zuby a naplním ho pastou.

„Vážně?“ zeptá se hlasitě.

Usměju se kolem kartáčku v ústech a pak zapnu vodu. „Je to lepší?“

„Ne, není to lepší.“ Záchod spláchne a ona přejde k druhému umyvadlu a pustí si vodu, aby si umyla ruce. Jakmile skončí, vydupe z koupelny a za vteřinu se vrátí s taškou přes rameno.

„Ty neodejdeš,“ řeknu jí a ona na mě v zrcadle protočí oči, když otevře tašku a vytáhne vlastní kartáček. Začne si čistit zuby a já se rozhodnu, že se jí nebudu ptát, proč by si brala kartáček, když nemá v plánu zůstat.

„Proč se culíš?“

„Jsi roztomilá.“ Vypláchnu si ústa a pak vodu vypnu. „A ještě roztomilejší, když jsi naštvaná.“

„To je asi dobře, když mě pořád otravuješ.“

„Vážně?“ Opřu se o pult a zkřížím ruce na hrudi.

„Stává se to často.“ Vypláchne si ústa, pak vytáhne z tašky balíček, vyndá si z něj kapesníček a setře si s ním make-up, který má na sobě. Jakmile skončí, vytáhne nějaký krém a začne si ho mazat na obličej.

„Určitě sis s sebou vzala spoustu věcí, aby ses mohla přijít podívat na film.“

„Otravný.“ Koutkem oka se na mě zamračí.

„Co tam ještě máš?“ Natáhnu se a snažím se do tašky nakouknout, ale ona ji odtáhne dřív, než se mi to podaří.

„Šaty na zítřek,“ řekne, pořád nasupená, a já se zasměju. „Jdu zpátky do postele.“ Protáhne se kolem mě a zamíří zpátky do ložnice.

„To zní jako skvělý nápad.“ Sundám si triko a začnu si sundávat kalhoty.

„Co to děláš?“

„Svlékám se.“ Podívám se na ni.

„Aha.“

„To toho normálně do postele nosíš tolik?“

„Ne, normálně ne.“ Zatahá za konec trika.

„Klidně si udělej pohodlí.“ Obejdu postel na opačnou stranu od ní.

Chvíli vypadá nejistě, pak si sundá kalhoty a začne se jí zvedat triko, odhaluje břicho a ukazuje krajku kalhotek, než se zase spustí na místo.

„Provokatérko.“

Zasměje se, když zhasínám světlo a místnost se ponoří do tmy. Vlezu si do postele a natáhnu se přes vzdálenost mezi námi, schoulím si ji do boku.

„Tvoje postel je pohodlná.“ Položí mi ruku na břicho a nohu na bok, zatímco moje ruka sklouzne po její triko, aby spočinula na křivce pasu.

„Mělo by to tak být. Utratil jsem spoustu pěněz za matraci a příštích pět let za to budu nejspíš platit.“

„Kolik to stálo?“ Pohne hlavou a já vím, že se na mě dívá.

„Pár tisíc.“

„Vážně.“ Odrazí bok od postele, což způsobí, že se kolenem otře o můj penis, který je polotvrdý od chvíle, kdy jsme se poznali.

„Zlato.“

„Jo?“ Zakloní hlavu, aby se na mě podívala.

„Snažím se být gentleman.“

„Cože?“ pobídne mě. Vezmu její ruku a položím si ji na erekci a ona zašeptá: „Ach.“

„Jo.“ Začnu ji odsunovat, ale ona mě pevně sevře a já zasténám. Najdu ve tmě její ústa a zabořím jazyk mezi její rty. S rukou na jejím boku ji nabádám, aby se na mě rozkročila, a ona zakňourá, když se její krajkou pokrytá kundička otírá o mou erekci.

„Anno.“ Zvednu jí ruce nahoru po stehnech, přes boky a pak k bokům. Zakloní se a stáhne si triko, a já zasténám, když zvednu hlavu, abych si přitáhl jednu bradavku do úst, zatímco ji chytám za druhé ňadro.

„Calvine,“ zasyčí, projede mi prsty vlasy a zatahá, když pohybuje boky.

Uvolním její ňadro a ovinu jí paži kolem pasu, pevně ji držím, zatímco se odsunu dozadu do postele, abych se opřel o pelest. „Chci tě vidět.“ Natáhnu se a rozsvítím světlo a vzhlédnu k její krásné tváři s vlasy divokými jako pohled v jejích očích. „Polib mě, Anno.“

Skloní ústa k mým a chytí mě za ramena, zatímco já se držím jejího pasu a zajedu jí druhou rukou do vlasů, držíc ji tam, kde ji chci mít, zatímco hltám její ústa. Přejedu rty po jejím krku, zastavím se, abych ochutnal její klíční kost, než přejdu k prsu. Bojuje s mým pevným sevřením, chce pohybovat boky, ale vím, že skončím dřív, než se do ní vůbec dostanu, jestli jí to dovolím. „Calvine, prosím.“

„Kurva, líbí se mi, když říkáš moje jméno.“ Převalím ji na záda, až zalapá po dechu. „Uvidíme, jestli tě ho donutím křičet.“ Hluboce a tvrdě ji políbím, než olíznu, štípnu a okusuju její tělo, roztáhnu jí nohy a podržím ji rozevřenou. Dlouze vydechnu na krajku zakrývající její kundičku a ona vykřikne. „Hezky voníš.“ Přitisknu se k ní nosem, pak přejedu prstem po okraji látky a její boky sebou škubnou.

„Prosím tě, nedráždi mě.“

„Proč ne?“ Odhrnu látku stranou a přejedu jí prstem po klitorisu.

„Calvine.“

„Takhle se mi líbíš, celá rozpálená a mokrá.“ Foukám jí do kundičky, když ji plním dvěma prsty.

Její záda se prohnou nad postelí, já si přitáhnu klitoris do úst a saju ho. Cítím, jak se začíná svíjet, jak ještě jednou vykřikne moje jméno a zaboří nohy do postele, zvedá boky, aby mi splynula s ústy.

„Jo, ten zvuk se mi líbí.“ Zvedám obličej, olizuju a ochutnávám kůži na jejím břiše, a pak se posunuju nahoru po jejím těle, stejnou péči poskytuju oběma bradavkám, jak se jí zvedá hruď. Opřu se dozadu a zvednu jí obě nohy, pak jí sundám kalhotky, než položím jednu ruku na postel a políbím ji na krk. Její ruce se přichytí na obě strany mého obličeje, ona si přitáhne můj jazyk do úst, až mi z toho zacuká péro.

„Chci tě,“ dýchá mi na rty, klouže mi rukama po zádech k pasu boxerek a já jí je pomáhám sundat.

Bolí mě péro, jak šťouchá do její vlhké kundičky, a ztrácím veškeré racionální myšlení, když mi obemkne nohy kolem boků a použije svou sílu, aby mě táhla dopředu. Vklouznu do ní, zpomalím se a zatnu zuby. „Nikdy jsem – kurva! Nikdy jsem se necítil tak dobře.“

Vytáhnu se o kousek a pak znovu vklouznu do jejího tepla. S každým tahem je vlhčí a žhavější a zvuky, které vydává, jsou hlasitější a popohánějí mě. Prsa jí při každém tahu poskakují a nohy se pevně ovinou kolem mých boků a snaží se mě držet jako rukojmí. Opřu se dozadu a předkloním se, abych si přitáhl jednu napjatou bradavku do úst, pak přejedu palcem přes klitoris a třu v těsných kruzích. Vykřikne a kundička se jí stáhne. Z pocitu, jak se kolem mě svírají její stěny, se mi točí hlava a vidím hvězdy těsně předtím, než se v ní ztratím.

„Jsi v pořádku?“ Opřu si čelo o její, zatímco se oba snažíme nadechnout.

„Myslím, že jo,“ povzdechne si a já se zasměju, když nás přetočím tak, že jsem na zádech a ona je napůl rozvalená nade mnou.

Zhluboka se nadechnu a přejedu jí prsty po páteři, pořád se snažím normálně dýchat, zatímco se její dech vyrovnává na mé hrudi. „Anno.“ Podívám se na ni, pak jí odhrnu vlasy z čela a vidím, že má zavřené oči a rty má ve spánku lehce pootevřené. Opřu si hlavu o polštář a nadechnu se.

Věděl jsem, že mezi námi je to žhavý, ale netušil jsem, jak moc, dokud jsem ji nedostal pod sebe. Kdo by si kurva, pomyslel, že po letech hledání a hledání všech nesprávných žen najdu tu dokonalou, aniž bych se o to vůbec snažil?

***

„Takže… ty a ta milionářská pekařka.“ Herb se na mě zasraně zašklebí, když jdu ke svému stolu. „Nikdy ses nezmínil, že s ní chodíš, ale zřejmě je to známo po celém městě, že ji včera večer viděli, jak jde k tobě domů, a odešla až dnes ráno.“

Kurva, sousedi jsou vlezlí a mají velkou hubu.

„Vídáme se.“ Odložím kávu a svléknu si sako od obleku, než si ho pověsím přes opěradlo židle.

„Je hezká.“

„To je,“ přitakám, i když je to slabé slovo.

„Jak je to s jejím bývalým? Ráno mi Rachel ukázala noviny poté, co mi řekla novinky o tom, že spolu spíte.“

„Nejsou spolu a on je idiot.“ Posadím se. „A řekni Rachel, ať nevěří všemu, co čte.“

„Nevěřila tomu. Asi zašla do pekárny a párkrát se setkala s Annou a ví, že bys nerandil s někým, kdo je připoutaný k někomu jinému.“ Pokrčí rameny a pak se oba podíváme směrem ke kapitánově kanceláři, když vykřikne moje jméno.

„Co se děje?“ zeptá se Herb.

„Netuším.“ Vstanu a přejdu přes otevřenou místnost.

„Zavři dveře,“ přikáže kapitán Sheppard, jakmile vstoupím do jeho kanceláře, a já je za sebou zavřel.

„Co se děje?“ Zkřížím si ruce na hrudi a nejsem si jistý, co mám čekat.

„Amyini rodiče byli očištěni. Chtěl jsem ti to říct osobně.“ Zacuká mi čelist a on zvedne ruku dlaní ven. „Vím, že jsi naštvaný, ale stalo se, pokud se nestane něco jiného.“

„Správně.“ Přikývnu, aniž bych pochyboval, že vyvázli kvůli tomu, koho znají a kým jsou v komunitě.

„Nějaké novinky k těm tvým dvěma dalším případům?“

„Nic, co by stálo za řeč. Dneska to s pár lidmi prověříme a pak se znovu vydáme k místu, kde bylo nalezeno Mikovo tělo. Projdeme okolí, jestli tam nejsou nějaké domy s kamerami obrácenými k parku nebo jestli tam nejsou nějaké jiné oči, které jsem v okolí přehlédl.“

„Dej mi vědět, co najdeš,“ přikáže. Kývnu, abych mu dal najevo, že jsem ho slyšel, a on si povzdechne, protože ví, že jsem naštvaný. „Můžeš jít.“

Vyjdu z jeho kanceláře a posadím se ke svému stolu. „Co to mělo znamenat?“ zeptá se Herb, když si přisune židli k mému.

„Jen mě informoval, že Amyini rodiče byli očištěni od jakéhokoliv provinění.“

„Vážně?“

„Jo.“ Podívám se na něj. „Asi se vyplatí být synem starosty.“

„Kretén.“

Nahlas nic neřeknu, i když naprosto souhlasím. „Jsi připravený vyrazit?“

„Jo, ale mám chuť na sušenku, když o nich Rach celé dopoledne mlela. Nevadilo by ti zastavit se v pekárně na Hlavní, abych si jednu koupil?“

„Myslel jsem, že si hlídáš cukr.“

„Jedna neuškodí.“ Vstane, popadne ze stolu mobil a složku se spisy, zatímco já si beru kávu, než zamířím ke svému náklaďáku.

Když dojdeme ke Sweet Spot, otevřu Herbovi dveře, aby vešel přede mnou; pak vejdu za ním a u předního pultu zahlédnu Annu. Její oči se stočí k mým a pohled, který je naplňuje, mě nutí přát si, abychom byli zpátky v mé posteli.

„Ahoj, zlato.“ Usměju se, když jdu přes obchod k pultu. „Chci, aby ses seznámila s mým parťákem Herbem.“

„Ahoj.“ Otočí se k němu a lehce se na něj usměje, když mu podává ruku, aby si s ní potřásl.

„Jsi hezčí než na té fotce, kterou jsem viděl v novinách,“ řekne jí, když jí stikne ruku. „A neboj se: moje žena říkala, že nejsi tak upjatá, jak jsi vypadala v tom článku.“ Přistihnu Annu, jak se trochu usmívá. „Už se s tebou párkrát setkala. Jmenuje se Rachel.“

„Asi bych ji poznala, kdybych ji viděla. Jen si neumím moc dobře zapamatovat jména.“

„To chápu,“ odpoví a sklopí oči k vitríně. „Říkala, že máš nějaké vyhlášené čokoládové sušenky.“

„Máme,“ vmísí se do hovoru Chrissie, když vychází ze zadní místnosti. „Jsou támhle na konci.“ Pokyne mu, aby ji následoval, a on zamíří tím směrem.

Dojdu za pult k Anně a ona se začervená, když ji vezmu za ruku. „Ahoj, miláčku.“

„Ahoj,“ řekne, když se k ní nakloním, abych ji políbil na tvář.

„Dneska se mi to tu zdá lepší,“ říkám jí s odkazem na obchod, který je skoro prázdný, až na stůl, který zabraly dvě ženy popíjející kávu, mezi nimiž je zbytek vdolku, a maminku se synem sedící u dětského stolku. Jedí sušenky – nebo maminka jí sušenku, zatímco chlapeček kreslí křídou na zeď.

„Už jsem stará senzace.“ Pokrčí rameny, pak se podívá na Chrissie. „Jdu Calvinovi něco ukázat vzadu.“

„Jasně.“ Chrissie mrkne a já se uchechtnu.

Jakmile jsme za vchodem do kuchyně, přitisknu ji ke zdi, aby ji nikdo neviděl, vezmu ji za ústa v hlubokém polibku, pak se odtáhnu a podívám se na ni. „Chyběla jsi mi.“

„Ty mně taky.“ Opře se a já se soustředím na její obličej a poznám, že ji něco trápí.

„Co se stalo?“

„Ráno jsem dostala vzkaz od táty. Přijede s mámou do města. Chtějí si zítra promluvit u večeře. Já jsem… Říkala jsem si, jestli bys nešel se mnou.“

„Samozřejmě.“ Chytnu ji za bradu, trochu překvapený, že mě chce s sebou. „Jsi si jistá, že s nimi chceš jít na večeři?“

„Ne, ale doufám, že když půjdu, přiměju je, aby mě konečně poslechli. A když ne… no, tak to asi jenom dokazuje, že je načase, abych šla dál a přestala doufat, že se budou skutečně chovat jako moji rodiče.“

„Ozval se ti tvůj bývalý?“ Zeptám se a ona se zamračí, jako by zapomněla, že má bývalého.

„Ne, ale jsem si jistá, že můj vzkaz dostal.“ Jsem si jistý, že dostal; a jsem si taky jistý, že když mu poslala tu fotku, nejdřív ho napadlo, že žárlí, a pak si vymyslel seznam výmluv, které by mohly být uvěřitelné, proč je skoro nahý v posteli její kamarádky.

Protože teď nechci myslet na toho pitomce, změním téma. „V kolik je zítra večeře?“

„Nejspíš pozdě, kolem sedmé nebo chvíli po, protože končím až v půl šesté, v šest. Řekla jsem tátovi, že udělám někde rezervaci. Nevíš o nějakém hezkém místě, kam bych je mohla vzít?“

„Odpoledne zarezervuji stůl a dám ti vědět podrobnosti. Vím o několika hezkých místech poblíž pláže.“

„Děkuju.“ Nakloní se ke mně a opře mi čelo o bradu. „Když vím, že tě tam budu mít, tak se večeře bojím o něco míň.“

„Jsem tu pro tebe, kdykoliv mě budeš potřebovat, Anno.“ Přitisknu jí rty na temeno hlavy a její paže se mi ovinou kolem pasu. Držím ji, protože cítím, že to je to, co potřebuje víc než cokoliv jiného.

„Měla bych tě pustit. Vím, že jsi ve službě.“

„Je to na nic, ale máš pravdu,“ říkám.

Odtáhne se a podívá se na mě. „Nechceš dneska přijít ke mně?“

„Co kdyby sis sbalila tašku a přišla ke mně? Dneska si jdu vzít zpátky psa; je jednodušší ho prostě pustit na dvorek, než se ho snažit honit po pláži.“

„To mi vyhovuje. Ale asi přijdu až později. Chci se podívat na Edie. Stavila se včera, než jsem šla k tobě, a řekla jsem jí, že se uvidíme večer.“

„To by šlo. Prostě mi pošli zprávu a dej mi vědět, až budeš na cestě.“

„Jasně.“ Přikývne a já ji ještě jednou políbím, než ji odtáhnu od zdi.

Chrissie k nám přiletí pohledem, když ruku v ruce projdeme dveřmi před obchod. „No, to bylo rychlé,“ ušklíbne se.

„Chtěl jsem říct to samé,“ souhlasí Herb, když si kousne do sušenky, kterou drží v ruce, a já si všimnu krabice na pultu, která je určitě jeho.

Stisknu Anně ruku a ona ke mně vzhlédne. „Uvidíme se večer.“

„Jo,“ souhlasí.

Dám jí rychlý polibek na rty, pak se podívám na Herba. „Tak jo, starouši, je čas jít.“

„Fajn.“ Zvedne krabici a rozloučí se s oběma ženami. Když dojdeme k mému náklaďáku, zapípám na zámek, ale on nenastoupí, místo toho se zastaví a podívá se na mě.

„Co?“

„Ty ji máš opravdu rád,“ řekne a prohlíží si mě, jako by čekal, že s ním nebudu souhlasit.

„Říkal jsem ti, že se vídáme. Není to tak, že bych chodil s někým, kdo se mi nelíbí.“

„To máš pravdu. Ale tohle je jiné. Ona je jiná.“ Vím, že myslí na mou bývalou, kterou nikdy neměl moc rád. Vickie vždycky dávala najevo, že není šťastná z toho, že jsem polda, dokonce to několikrát řekla na rovinu před Herbem a Rachel. Herbova žena chápala, proč je Vickie nešťastná, protože je za Herba už roky vdaná. Věděla, že ho ta práce někdy odtahuje od rodiny, ale také věděla, že Herbova práce je pro něj důležitá, a že ho raději bude mít ve svém životě s ní, než vůbec. Když se ohlédnu zpátky, jsem šťastný, že Vickie ukončila věci dřív, než jsme se vzali nebo měli dítě, což by případný konec našeho vztahu ještě zkomplikovalo.

„Já vím,“ souhlasím. Obejdu kapotu a sednu si za volant, když otevře dveře spolujezdce.

„Mám z tebe radost, chlape. Už bylo sakra na čase, aby sis našel někoho, kdo stojí za tvůj čas,“ říká, když startuju motor, a jediné, co mě napadá, je: To kurva vím.