TR - 57.kapitola

Překlad: Trish

Kor.: Terez

RYAT

             "Slyšíš to?" Phil se mě zeptá a zvedne ruku, aby poslouchal.

 

            Je to slabé, ale slyším to. "BLAKELY!"

 

            "To je Matt," potvrdím, co jsme už očekávali.

 

            "Jo." A zní naštvaně. "Jdeme dál."

            Vystopovali jsme ji na místo v okolí Niagary, na jezeře Ontario. Je to asi čtyři hodiny cesty autem. Philův soukromý tryskáč se sem dostal za hodinu. Netušíme, proč si vybral zrovna tohle místo, ale hádám, že ji má v plánu do Kanady časem přestěhovat.

 

            Díky jinému Lordovi jsme se dostali k plánům a viděli jsme tunely, které vedly pod stavbou. Naštěstí se nám podařilo vstoupit zvenčí. Plány neukazovaly stavbu kompletní.

 

            Držím zbraň v pravé ruce dole u stehna, když se blížíme k pravé odbočce. Přitisknu se zády ke zdi a zvednu prst, abych mu naznačil, že má být zticha. Těsně předtím, než se jdu podívat za roh, mě chytne za paži a zašeptá: "Někdo jde."

 

            Zastavím se a zaposlouchám se, a opravdu, slyším kroky. A... klapou snad? Zvuk je stále hlasitější, kroky se přibližují. Zní to jako vysoké podpatky. Podívám se na tchána a on pokrčí rameny. Kdo by tu s nimi, kurva, byl? Obzvlášť žena?

 

            Jsou blíž a blíž. Zavřu levé oko a zvednu zbraň. Nehodlám zastřelit toho, kdo to je, ale chci, aby si to mysleli.

 

            Slyším poslední krok, než vidím, jak osoba vstoupí do výhledu. "Ustřelím ti hlavu ..."

 

            Osoba se otáčí a mně okamžitě klesají ruce k boku a spouštím zbraň. Široké zelené oči se setkávají s mýma. "Valerie," zašeptá Phil a podívá se na svou ženu v naprostém šoku.

 

             Kurva!

 

            Udělá krok zpátky a on vykročí vpřed. Dívám se, jak otevírá ústa, aby vykřikla, právě když natáhne ruku a přitáhne si ji k sobě a otočí ji tak, aby byla zády k němu.

 

            "Vezmi tu stříkačku," nařídí a otočí ji čelem ke mně.

 

            Hrábnu do tašky a vytáhnu drogu, přičemž zuby odstraním kryt jehly. Pan Anderson jí rukou na obličeji pohne krkem do strany, zatímco ona do ní křičí. Bodnu ji do krku a podávám drogy. Její tělo mu okamžitě klesne v náručí a on ji nechá spadnout na podlahu.

 

            "Kurva!" zasyčí a prohrábne si rukama vlasy. "TEN ZMRD!"

 

            "Zmlkni!" syknu. "Když slyšíme Matta, tak on slyší nás."

 

            Přešlapuje a rukama si chytá vlasy.

 

            "Musíme jít dál," zavrčím. "Nemáme zrovna moc času. Vezmi ji zpátky-"

 

            "Ne," přeruší mě a jeho oči se upírají k mým.

 

            "Vezmi ji zpátky do auta," žádám, nemám náladu se s tchánem hádat, ale když bude třeba, udělám to. "Dojdu pro Matta."

 

            "Potřebuju..."

 

            Pronikavý výkřik přeruší vše, co chtěl říct, a já zatnu ruce v pěst. "Ztrácíme kurva čas," vyjedu na něj. "Odveď tu mrchu do toho zatracenýho auta a počkej na nás." S tím se k němu otočím zády a ani se neobtěžuji sledovat, jestli mi vyhoví.

             BLAKELY

 

             Matt mi zatíná ruku do vlasů, zatímco mě táhne po schodech zpátky do hlavní části domu. Jakmile mě dostane přes dveře, strčí mě dopředu a já se rozvalím na podlaze.

 

            "Kurva! Nikdy jsem si nemyslel, že s tebou může být taková sranda, Blakely." Směje se za mnou.

 

            Zvednu se na kolena a začnu se plazit pryč, ale on mě chytí za kotník a škubne se mnou zpátky. Vzlykám, rukama se chytám čehokoli, ale nedaří se mi ničeho dosáhnout, zatímco moje tělo klouže po studených dlaždicích.

 

            Konečně se zastavíme a on mě znovu chytne za vlasy, vytáhne mě na nohy a vede mě do obýváku. Zahlédnu něco, co sedí v křesle s vysokým opěradlem, ale vlasy mi zakrývají většinu obličeje a brání mi ve výhledu.

 

            Přehodí mě přes opěradlo gauče, stáhne mi ruce za záda a pak mi je spoutá, a tím zmizí i ta trocha naděje, o které jsem si myslela, že mám.

 

            Vzlyknu a on se mnou trhne, abych se postavila, a jeho ruka se mi zezadu přiblíží kolem krku. "Pst, Blakely. To je v pořádku. Je to jen péro. Už jsi ho jednou měla."

 

            Zavřu oči a kousnu se do vnitřní tváře, abych mu nedopřála uspokojení z pláče.

 

            Nakloní se ke mně a zašeptá mi do ucha: "Viděl jsem, jak tě Ryat šuká, zlato. V žádném případě nebyl něžný."

 

            "Tak to má nejradši!"

 

            Zvednu oči, abych viděla, že na křesle právě sedí známá tvář, a málem se rozpláču radostí. "Tyson-"

 

            Matt přeruší má slova a zezadu mi připlácne ruku na ústa.

 

            "Měls vidět, co jí udělal ve sklepě v Blackoutu." Jeho oči klesnou k mým nohám.

 

            Stáhne se mi hruď. Ryat ho nechal, aby nás pozoroval. Slíbil mi...

 

            "Co tady kurva děláš?" Matt se vrhne na Tysona.

 

            Natáhne ruce, aby ukázal, že jsou beze zbraní, a pak si zkříží ruce na hrudi. "Jen jsem si přišel vyzvednout Blakely."

 

            Matt mě odtáhne od pohovky. "Jak jsi...?" Odfrkne si. "Dal do ní kurva sledovací zařízení."

 

            Oči se mi rozšíří.

 

            "Ne, to já." Tyson se krutě usměje, takže jeho pohledná tvář vypadá zle.

 

            Matt si odfrkne. "Proč bys kurva sledoval Ryatovu ženu?"

 

            "Protože je to dárek."

 

            Zavrtím hlavou a ani trochu tomu nevěřím. Ryat by nikdy ...

 

            "Dárek? Čekáš, že ti uvěřím, že by ti ji Ryat odevzdal?"

 

            "Ach, bože. Ne." Zakloní hlavu a zasměje se. "Je to dar od Lordů."

 

            Matt proti mně ztuhne a já se snažím zklidnit dech, abych slyšela přes krev, která mi buší v uších.

 

            "Víš..." Rozhlédne se po místnosti. "Když už mi dluží ženu a tak." Pokrčí rameny, očima si mě prohlíží nahoru a dolů a přitom stáhne rty. "Není to moje první volba, ale..." Tyson nedbale pokrčí rameny. "Víš, jak to chodí. Jakmile Dáma jednou ovdoví, znovu ji darují jinému Lordovi."

 

            To nemůže být pravda. Odmítám tomu věřit.

 

            Matt vypustí pod nosem kletbu a mě do očí bodnou čerstvé slzy.

 

            "Věděl jsem, že se o Ryata nakonec postaráš. Musel jsem jen sedět a čekat. Víš, že jsem trpělivý člověk." Natáhne se a přejede si rukou po neoholené tváři. "Navíc mi něco dlužíš." Tyson se na Matta zadívá a zvedne se na nohy. "Za ten kousek, co jsi předvedl před Blackoutem."

 

            Matt se zasměje. "Věděl jsem, že se ti to bude líbit."

 

             Počkat? Tyson na tom celou dobu dělal?

 

            "Znovu opakuji, věděl jsem, že se ten večer ukážeš." Tyson pokračuje. "Ryat byl příliš zaslepený Blakely, než aby mohl jasně přemýšlet. Nechtěl jsi jí dovolit, aby prošla zasvěcením a stala se Dámou. Žádný muž nemá rád, když má žena větší moc než on."

 

            Matt se tomu zasměje, ale nepopře to.

 

            "Proč sis ji ale nevzal? To byla jediná chyba ve tvém plánu. Měl jsi skvělou příležitost a propásl jsi ji." Tyson nakloní hlavu na stranu.

 

            "Chtěl jsem, aby věděl, že jsem byl celou tu zasranou dobu přímo před ním. A kdybych chtěl, mohl bych ji mít." Odpovídá.

 

            "No, teď už je mrtvý. Takže už nemáš co dokazovat. Aspoň ne jemu. Vydej ji!" Tyson nařídí a přistoupí k nám blíž.

 

            "Tohle by mohla být zábava." Mattova slova zpečetí můj osud a je to jako rána pěstí do hrudi, která ze mě vyrazí vzduch. "My dva a ona."

 

            Snažím se vyprostit hlavu z Mattovy ruky, ale on jen pevněji sevře ruku. "Řekni mu to, Blakely," naléhá na mě. "Řekni mu o své představě, že jsi znásilněná."

 

            Při jeho slovech vzlyknu, jsem zahanbená a vyděšená.

 

            "Ve dvou to bude ještě lepší." Pokračuje, zatímco Tyson na mě jen zírá. "Jo, a miluje hrátky s dechem." Stiskne mi nos a odebere mi vzduch. "Můžeme ji přidusit."

 

            Zamrkám, čímž mi po tvářích stékají čerstvé slzy, a vidím, jak Tyson obrací oči v sloup. "Šukat s holkou v bezvědomí není žádná sranda. Ale nečekám, že to pochopíš. Vždycky jsi byl líný."

 

            Matt se té urážce jen zasměje. "Tohle bude zábava. Vezmu si její kundu. A ty, no - ty jsi byl vždycky na pusu."

 

            Tyson se nakloní, sáhne do tašky, kterou jsem dosud neviděla, a vytáhne ruličku lepicí pásky. Zakňučím, kolena se mi podlomí, ale Matt mě drží na místě, zatímco se mi začínají dělat mžitky před očima a hrudník mě pálí ve snaze dostat do plic dech.

 

            "Myslím, že mám trochu času." Tyson přikývne.

 

            Nemůžu bojovat s jedním z nich, natož se dvěma.

 

            "Rád si hraju se svými hračkami," oznámí Tyson a zuby odtrhne z role kus lepicí pásky. "A co ty, Matte?" Přiloží si špičku toho kousku na ruku a pak si utrhne další. A pak ještě jednu. Až má celkem čtyři kousky.

 

            Začnu se mu v rukou zmítat, můj křik je tlumený a já cítím, jak je Matt tvrdý. Chystají se mě zabít, ale ne dřív, než mě znásilní.

 

            "To je ta nejlepší část," souhlasí Matt. "Co tím přesně myslíš?" Matt mě postrčí dopředu a já ze sebe stihnu vydat rychlý výkřik, než narazím na Tysona, a jeho ruka se mi omotá kolem krku a odřízne mi vzduch.

 

            Jeho kdysi krásné modré oči mě propalují. Jeho ruka mi bolestivě stiskne krk, takže mě zvedne z nohou a shodí mě na velký konferenční stolek, přičemž mi znovu přišpendlí ruce pod sebe.

 

            Kopu a vrtím se, ale jako obvykle to není nic platné. Tyson natáhne pravou ruku se čtyřmi kousky pásky. "Umlč ji!" nařídí Mattovi.

 

            Strhává pásky a přikládá mi je na ústa, každá z nich je jako rána do břicha. Ví, že se mi je nepodaří sundat. Když je nalepená poslední, Tyson mi pustí krk a já se zhluboka nadechnu nosem, ze kterého mi teče krev.

 

            Tyson ustoupí a já se převrátím na bok a mé tělo se zmítá na stolku, než dopadnu na podlahu.

 

            "Kurva, jsem rád, že ses k nám přidal." Matt se zasměje a plácne ho po zádech.

 

            Tyson si ho nevšímá, omotá mi ruku kolem vlasů a vytáhne mě na nohy. "Máš pět minut." Pak mě od nich odstrčí.

 

            Mattův smích sílí a já vím, že jsem prohrála. Je konec. Moje nejhorší noční můra se právě zdvojnásobila. Tyson to celou dobu hrál na Ryata. Jen další lež. Další část, kterou jsem nečekala.

 

            Otočím se, vlasy mě šlehají do uslzené tváře a vyběhnu z obýváku s vědomím, že nemám kam jít, ale musím to zkusit.

 

            Běžím chodbou, když ucítím ruku, která mě chytne za záda trička a vtáhne mě do potemnělého pokoje.

 

            Vykřiknu do pásky, když mě zády někdo přitlačí ke zdi a přitiskne na mě tvrdé tělo.        "Pst, Blake. To jsem já."