TR - 58. kapitola

Překlad: Trish

Kor.: Terez

RYAT

 

             Napíná se, její křik ustává, ale ztěžka dýchá.

 

            "To jsem já, Blake," řeknu znovu. Pak se natáhnu a rozsvítím světlo. Několikrát zamrká, než se její krásné modré oči setkají s mýma.

 

            Přejedu jí rukou po zkrvavené a lepicí páskou oblepené tváři. "Sundám ti to, ano? Ale musíš být zticha."

 

            Přikývne, zamrká a po tváři jí stékají slzy.

 

            Strhávám z ní všechny čtyři vrstvy, jak nejrychleji to jde.

 

            "Panebože! Ryate, co ... jak ...?"

 

            Připlácnu ji ruku na ústa. "Musíme být potichu," řeknu jí.

 

            Znovu přikývne a já sundám ruku. Zhluboka se nadechne, ale udělá, co jí řeknu. "To je moje hodná holka."

 

            Zakňučí a já ji odtáhnu od zdi. Zalovím rukou v přední kapse jejích šortek, vytáhnu klíč od pout, otočím ji a odepnu je.

 

            "Ryate ..." tiše vzlykne a třesoucíma se rukama si sjede k ústům, aby se je pokusila utišit. "Já ne..."

 

            "Vysvětlím ti to později, ano?" Políbím ji na čelo. Její ruce se zvednou a zaboří se do látky mého trička. "Kurva, chyběla jsi mi, Blake," zašeptám, přitáhnu si ji k sobě a pevně ji obejmu.

 

            "Miluju tě," vzlykne a zaboří mi obličej do hrudi.

 

            "Já tebe taky." Odtáhnu se a chytím ji za uslzenou tvář. "Potřebuju, abys tu zůstala."

 

            "Cože? Ne!" Oči se jí rozšíří, jak její rysy ovládne panika. "Ryate... ne."

 

            "Potřebuju, abys tu zůstala. Ve tmě. Vrátím se, ano?"

 

            "Prosím." Dusí se, kolena se jí podlamují. Než stihne upadnout, popadnu ji a se zaťatými zuby, protože mi to způsobuje bolest v boku, jí pomůžu na zem. Během cesty letadlem sem jsem do sebe nasoukal několik prášků proti bolesti, ale ty mi moc nepomáhají.

 

           "Slibuju, Blake. Podívej se na mě!" nařizuji a hrubě ji chytám za obličej. Čekám, až její oči zaostří na ty moje. "Slibuju, že se brzy vrátíme domů. Ale musím pro Matta."

 

            "Ale Tyson..."

 

            "Přišel se mnou, Blake. Je tu, aby nám pomohl."

 

             Ležím na nemocničním lůžku a čekám, až se Phil vrátí s mými prášky proti bolesti, abychom odsud mohli vypadnout, a držím si mobil u ucha. "Haló?"

 

             "Ahoj, Tyi, já ...."

 

             "Kurva, Ryate! Rád tě slyším."

 

             "Potřebuju laskavost," říkám a dostávám se k podstatě tohohle hovoru. Nemám teď ten luxus času.

 

             "Řekni si," poznamenává bez váhání.

 

             Chovám se k němu nespravedlivě. Nic z toho, co se Blake stalo tu noc v Blackoutu, nebyla jeho vina. Navíc to byl on, kdo mě přivedl na nápad se sledovacím zařízením poté, co ode mě utekla. Jen doufejme, že až se k ní dostanu, nenajdu to, co našel on.

 

            Odfrkne si a rychle přikývne. Zhasnu světlo a zavřu dveře, načež je za sebou zamknu, aby se Matt nemohl dostat dovnitř, aniž by tu zatracenou věc vykopnul.

 

            "Už je to tady. Ať už jsi připravená, nebo ne." Slyším, jak Matt vzrušeně volá.

 

            Vytáhnu zpoza opasku glock a pevně ho sevřu v obou rukou. Vzhledem k tomu, co udělal Blake, mě bude stát všechno, abych ho nestřelil mezi oči. Skoro se mi chce říct, že kašlu na výpověď a prostě se ho zbavím tady a teď. Ale to by pro něj byla snadná cesta ven.

 

            "Hej, Tyi?" Mattův hlas se nese chodbou.

 

            "Jo?" zeptá se.

 

            "Jak ses dostal dovnitř?" Matt se zeptá a mně zaskřípou zuby. Kurva! Myslel jsem, že budeme mít víc času. Plánovali jsme, že Matt se bude víc věnovat honičce, než aby se zajímal, jak se Tyson dostal do domu.

 

            "Tunely." Přijde jeho úsečná odpověď.

 

            Dojdu na konec chodby a vidím Matta, jak pořád stojí v obýváku s rukama v bok. "Kdy jsi měl možnost být s Blakely o samotě, že jsi do ní mohl dát sledovací zařízení, aniž by o tom věděla?" zajímá se.

 

            "Vážně, Matte?" vyštěkne, stoupne si za gauč a vytáhne z tašky obojek a vodítko. "Budeme si hrát na sto otázek, nebo si budeme hrát s tou čubkou?"

 

            Při Tyově zmínce o tom, že se bude dotýkat mé ženy, mi zaskřípou zuby, ale chápu, že to bude nezbytné. To ale neznamená, že se mi to líbí.

 

            "No jo, budeme si hrát." Matt ho ujistí. "Ale nebudeš se jí dotýkat."

 

             Co to kurva znamená, rozšíří se mi oči, když vidím, že za Tysonem někdo vchází do místnosti. Vyběhnu do obýváku, zvednu zbraň a namířím na toho muže. "Ani se kurva nehni."

 

            Matt se otočí čelem ke mně a jeho rysy pokryje šok. "Ryate." Zavrčí.

 

            "Zpátky, kurva." Rozkazuji muži, který drží zbraň vzadu u Tyovy hlavy.

 

            "Ježíši!" muž zasyčí, ale zůstane stát na místě. "Nezvládneš ani jednu zasranou práci, Matte."

 

            Mattovi se stáhne čelist. "Byl mrtvý, když jsem ho opouštěl, tati."

 

            "Tati?" Ty se zasměje, jeho tělo změkne, už nepovažuje muže za sebou za hrozbu. "Ty jsi v tom jel taky?"

 

            "Samozřejmě že jo." Matt si odfrkne. "Chtěla ho zabít."

 

            Stáhne se mi obočí. "Co to znamená?" vyštěknu. "Proč by Blake..."

 

            "Její zasvěcení." Ty mě přeruší a otočí se čelem k Jakeu Winstonovi. "To ty jsi měl být v Blackoutu. Kvůli tobě tam Matt vůbec byl."

 

            Přitiskne Tyovi pistoli na hruď a strčí ho dozadu na pohovku. "Ta mrcha se stala větším problémem, než by měla kunda být." Jake vyplivne.

 

            Blake dostala svou první esemesku teprve večer před zasvěcením. V nemocnici jsem jí zkontroloval mobil a nikdy jsem neviděl, kde by dostala další s podrobnostmi o svém úkolu v noc útoku. Teď už vím proč. Proto ji Matt nezabil ani neunesl, bylo to odlákání pozornosti. Jen se snažil zachránit svého otce.

 

            "Proč by tě Lordi chtěli mrtvého, Jakeu?" vyptávám se. "Co jsi udělal?"

 

           Věnuje mi mrazivý úsměv. "Kvůli tomu, co se právě chystám udělat." Zvedne zbraň a položí ji Tyovi mezi oči.

 

            Stisknu spoušť, zvuk výstřelu se rozlehne místností a prostřelí mu ruku. Jake vykřikne, zbraň mu vypadne z rukou a Ty mu vrazí pěstí do obličeje.

 

            Matt se otočí a zaútočí na mě. Znovu stisknu spoušť, ale to už je u mě, zbraň vystřelí do stropu, když mi zvedá nohy z podlahy. Narazí mi zády do konferenčního stolku a mně to vyrazí dech. Bolest mi vystřelí do boku a následuje pálení, díky němuž vidím kolem sebe plavat tečky.

 

             Kuuuuurvaaa!

 

            "Neboj se, Ryate." Směje se mi do tváře. "Udělám z tvé ženy svou děvku."

 

             Ne! "Jen přes mou mrtvolu." Vyhrknu.

 

            Se smíchem to ignoruje a dodává. "Nebudu lakomý jako ty. Postarám se o to, aby i ostatní ochutnali." Zvedám se ze země, začínám kašlat a přerývaně nasávám dech. Na zádech cítím vlhkost a vím, že ten náraz něco udělal s mým už tak zraněným tělem. Krvácím. Nejspíš se mi roztrhly stehy. Možná umřu tady a teď, ale Matta si vezmu s sebou.

 

            Zatnu zuby, zasadím mu ránu do obličeje a srazím ho zpátky, protože vím, že mi dochází čas na to, abych udělal, kvůli čemu jsem přišel.

             BLAKELY

 

             Za zvuku výstřelů vycházím z koupelny. Ryat mi řekl, abych tu zůstala, ale já nemůžu. Je naživu! Přišel si pro mě. Musím mu pomoct. Jakkoliv budu moct.

 

            Běžím chodbou a slyším, jak lidé zápasí - muži chrčí. Zastavím se a vidím, jak Tyson kope do muže, který se choulí na podlaze v obýváku u gauče. Zastaví se a muž se převalí na záda, sténá bolestí, obličej má celý od krve a zakrvácenou ruku si tiskne k hrudi.

 

            Tyson se skloní, sebere z podlahy pistoli, narovná se a namíří ji dolů na toho, koho teď poznávám, že je to pan Winston-Mattův otec. "Jestli tě Lordi chtějí mrtvého, tak už mrtvý jsi." Tyson na něj vystřelí a střelí Jakea do obličeje.

 

            Vyjeknu, uskočím dozadu a v uších mi teď zvoní.

 

            "TATI!" Matt křičí a běží k němu.

 

            Tyson o krok ustoupí, zbraň mu visí u boku.

 

            Matt padá na kolena a buší pěstmi do otcovy hrudi. Místnost naplní jeho těžký dech, když si hřbetem ruky otře zkrvavený obličej.

 

            Usměju se, ta scéna je mi až příliš povědomá. Totéž jsem dělala s Ryatem, když ho Matt postřelil. Ale jen já vím, že Ryat opravdu nezemřel. Jake je mrtvý. To, že mu zmizela půlka obličeje, mluví za vše. "Karma je mrcha." Řeknu, ale myslím, že mě nikdo neslyší.

 

            Matt vyskočí na nohy. Chystá se na Tysona zaútočit, ale ten znovu zvedne zbraň a namíří ji Mattovi na hruď. Zastaví se, nozdry se mu rozšíří a hruď se mu zvedne. "Ty hajzle! Já tě kurva dostanu!" Matt křičí.

 

            "Vždycky jsi byl bezcenný Lord." Tyson nakloní hlavu na stranu. "Měli tě zabít už před lety."

 

            Mattův obličej zrudne a jeho modré oči se při jeho slovech zúží na štěrbiny. "Udělej to!" Plácne se do hrudi jako gorila. "Kurva, zabij mě, ty ubohý zkurvysyne!" Matt křičí.

 

            "Dočkáš se." Tyson mu řekne klidně.

 

            "Nemáš na to kurva koule!" pobídne ho a vstoupí do hlavně.

 

            Tyson vezme pistoli a udeří s ní Matta do obličeje. Tak silně, že ho to srazí na kolena: "Ze všech lidí bys měl zrovna ty vědět, že Lordi nám nedovolují snadnou cestu ven." Tyson si dřepne vedle něj. "Nutí nás trpět víc než kdokoli jiný." Pak vzhlédne a já vidím, jak Ryat vykročí za Mattem.

 

            Uchopí hrst Mattových vlasů a trhne mu hlavou dozadu, načež mu do krku zaboří jehlu. Mattovo tělo padá na podlahu vedle mrtvého otce.

 

            "Ryate!" zalapám po dechu a běžím k němu.

 

            "Blake," zamumlá moje jméno, když se moje tělo spojí s jeho.

 

            Obejmu ho kolem ramen a on se zapotácí. Jeho ruce se sápou po mých vlasech, ale neobjímá mě tak pevně jako já jeho.

 

            "Hej!" Tyson mě chytne za ruce a vytrhne mě Ryatovi.

 

            "Co se děje?" ptám se a utírám si slzy, které mi stékají po tváři. Doteď jsem si ani neuvědomovala, že brečím.

 

            "Musíme je dostat do letadla." Vyhrkne a pomůže Ryatovi s bledým obličejem na pohovku. Posadí ho a já vidím, že krvácí.

 

            "Panebože. Bude v pořádku?" ptám se a hrudník mi svírá panika. Co se stalo? Zase ho Matt postřelil?

 

            "Jsem v pořádku," odkašle si Ryat.

 

            A pohled, který mi věnuje Tyson, říká pravý opak. "Ty-"

 

            Položí mi ruce na ramena a trochu se mnou zatřese. "Potřebuju tvou pomoc, jasný?"

_______________

 

             "Jdu naložit Matta do letadla a zajistit ho, a pak se vrátím pro Ryata," informuje mě Tyson.

 

            "Dobře." Přikývnu a prohrábnu Ryatovi tmavé vlasy, zatímco jeho hlava spočívá na mém klíně na zadním sedadle. "To snad není pravda," řeknu naštvaně. Neměl sem vůbec jezdit. Nebyl připravený opustit nemocnici.

 

            "Byla jsi v průšvihu," podaří se mu vyhrknout.

 

            "Máš pravdu. To ty jsi v průšvihu," vyjedu na něj. "Ohrožuješ svůj život. Zase."

 

            Odkašle si. "Ty jsi to taky udělala..." Odstrčí mi nohy a zvedne se.

 

            "Ryate! Máš počkat..."

 

            "Můžu chodit, Blake." Strčí do dveří auta a vystoupí.

 

            "Do prdele!" Vyskočím na bok a oběhnu zadní část vozu právě včas, abych viděla, jak se mu podlamují kolena. "Mám tě." Chytnu ho za ruku, obtočím si ji kolem ramen a držím ho.

 

            "Říkal jsem vám, abyste počkali!" Tyson na mě vyjede a seběhne po schodech z otcova soukromého letadla.

 

            "Byl to jeho nápad!" zavrčím a vynadám manželovi jako dítě.

 

            Přichází k nám, Tyson ho chytá za ruku a zaujímá mé místo. Pomáhám mu, jak nejlépe umím, dostat ho nahoru po schodech a do letadla, ale mám pocit, že je to spíš taková ta práce lepší pro jednoho člověka.

 

            "Otevři dveře do ložnice." Tyson bradou gestikuluje k zadní části letadla.

 

            Běžím před nimi, strčím do nich a držím je, zatímco on pomáhá Ryatovi dovnitř. Postaví ho na okraj postele. "Zůstaň tady." Pak se na mě podívá. "Nenech ho ležet. Drž ho vsedě." Než sáhne do kapsy a podá mi kapesní nůž. "Přeřízni mu triko."

 

            Přikývnu a vezmu si ho. "Dobře."

 

            "Blake," zašeptá Ryat, když tu jen tak stojím.

 

            "Já vím," odfrknu si a šátrám ve snaze otevřít tu zatracenou věc. Upustím ji na podlahu. "Do prdele." A zvednu ji.

 

            Natáhne se ke mně a položí své zkrvavené ruce na mé roztřesené. Mé oči se setkají s jeho - vypadá vyčerpaně. " Omlouvám se."

 

            Zamračí se.

 

            Hrdlo se mi stáhne. "Za tohle... za tebe. Kvůli mně..." Odfrknu si a spodní ret se mi začne chvět.

 

            "Ty za to nemůžeš, Blake." Jednou zavrtí hlavou.

 

            Po tváři mi stéká slza. "Děkuju ti, žes mě zachránil." Pořád mám problém uvěřit, že je přede mnou živý. Viděla jsem vizi, jak leží mrtvý na podlaze chaty, příliš mnohokrát na to, abych teď přijala, že je to skutečné. Že mám další šanci být s ním.

 

            "Říkal jsem ti to." Usměje se na mě jako Ryat. "Vždycky si tě najdu."

 

            Dveře do pokoje se otevřou a Tyson znovu vstoupí s lahví skotské v ruce a prášky v druhé. "Vezmi si je." Vrazí je Ryatovi do ruky a pak otevře láhev, než mu ji také podá. Pak se jeho tvrdé modré oči zadívají na mě. "Potřebuju to tričko dole!"

 

            Opatrně ho vepředu rozříznu a dávám pozor, abych Ryata náhodou nepořezala. Jakmile jsem hotová, Tyson z něj strhne zbytek a hodí ho na zem. "Postav se před něj. Budu potřebovat, abys ho držela na místě."

 

            "Jak to myslíš?" vysoukám ze sebe.

 

            Ale on mě ignoruje, vyleze na postel a sedne si za něj. "Ryate, chlape, musím to zavřít."

 

            "Já vím," uzná, než si znovu lokne alkoholu.

 

            Tyson otevře jakýsi kufřík, a když vidím, co v něm je, rozšíří se mi oči. Ale nejsem si jistá proč. Takové věci jsem mohla čekat v otcově soukromém letadle, když je to Lord. Jsem si jistá, že se tahle situace stává často, když jezdí na služební cesty. "Mám jehlu a nit, ale to bude trvat moc dlouho. Moje další možnost jsou spon-"

 

            "Vypal to," vyhrkne Ryat a přeruší ho. "Vypálení bude nejrychlejší způsob."

 

            "Cože?" zeptám se a hruď mi sevře panika. "Ne. Musí existovat něco..."

 

            "Chceš snad, aby vykrvácel?" Tyson na mě vyjede a já polknu a zavrtím hlavou.

 

            "Hej." Ryat vezme mé třesoucí se ruce do svých, přitáhne si mě k sobě a podívá se na mě. A já myslím jen na to, že ty prášky proti bolesti nezaberou dost rychle. Bude to cítit.

 

            "Máme nějaké drogy?" zeptám se a olíznu si mokré rty. Potřebujeme to, co mi dal Ryat, když jsem utíkala. Skoro okamžitě mě to omráčilo. Tyson zavrtí hlavou, ani se na mě nepodívá.

 

            "To bude v pořádku. Slibuju," ujistí mě Ryat, když vidí, jak se mi napínají ramena.

 

            "Podej mi tu skotskou," žádá Tyson a ukazuje na ni na malé římse vedle postele. Udělám, co mi řekne. "Dej mu to do pusy." Podává mi žínku.

 

            Než stihnu cokoli udělat, Ryat mi ji vytrhne z ruky a strčí si ji do pusy a pak mě obejme kolem pasu, zatímco já stojím mezi jeho rozkročenýma nohama. Roztřeseně si povzdechnu, obejmu ho kolem ramen a přitisknu si jeho hlavu k hrudi.

 

            Tyson vezme zapalovač a přejede jím po čepeli nože, čímž zahřeje kov, kterým se to chystá zastavit. Zamrkám a nechám čerstvé slzy, aby spadly a já lépe viděla.

 

            Vloží rukojeť nože mezi zuby, vezme skotskou a polije s ní záda mého muže. Ryat se napne a z jeho zacpaných úst vyjde tlumený zvuk.   

 

            Fňuknu a Tysonovy modré oči se na mě zadívají, jako bych to ještě zhoršovala.

 

            Jemně podrbu Ryata na hlavě, držím ho u sebe a vím, že cítí, jak se třesu. Pak Tyson znovu rozehřeje nůž, než ho přitiskne plochou čepelí podél rány na zádech mého manžela, který mě pevněji sevře.

 

            Z pachu spáleného masa se mi chce zvracet. Když pak vím, že je to můj manžel, doslova se mi svírá žaludek. Ale podaří se mi to udržet.

 

            Jakmile je hotovo, Tyson upustí nůž vedle sebe a pak něco vezme z kufříku a zalepí to.

 

            Podívám se ke stropu a snažím se zastavit slzy, než se budu muset Ryatovi znovu podívat do očí. Nechci, aby mě viděl rozrušenou.

 

            "To bude stačit, dokud ho nedostaneme do nemocnice. Dám pilotovi vědět, že jsme připraveni. Ujisti se, že leží na břiše." A s tím nás nechává o samotě.

_______________

 

             Vycházím z ložnice a nechávám otevřené dveře, abych slyšela, kdyby mě potřeboval. Projdu uličkou a dojdu až dopředu, kde sedí Tyson. Píše na mobilu a já si sedám naproti němu, protože si říkám, že by bylo trapné, kdybych si vybrala jiné místo, když jsme jediní dva vzhůru. "Spí," informuju ho a on přikývne, ale nepodívá se na mě.

 

            "Já jsem se na tebe a Ryata ve sklepě nedíval." Řekne zničehonic.

 

            Zamračím se a namítnu. "Ale Mattovi jsi řekl..."

 

            "Dal jsem Ryatovi kódy k vypnutí bezpečnostních kamer. Věděl jsem, že vy dva jste tu noc strávili nějaký čas ve sklepě, když je spolu s ostatními v klubu vypnul."

 

            Při jeho slovech jsem se osaměle nadechla. Ryat měl pravdu - byl stoprocentně na naší straně.

 

           Zavládne mezi námi další trapné ticho, nemám k tomu co říct. Připadám si teď hloupě, že jsem mu to věřila. Ale na mou obranu musím říct, že byl velmi přesvědčivý. "Já... děkuju." Podávám mu jeho kapesní nůž.

 

            Konečně vzhlédne, ale neudělá žádný krok, aby si ho ode mě vzal. "Zavírat nůž, který otevřel někdo jiný, přináší smůlu."

 

            S povzdechem ho zavřu a znovu podám. Tentokrát si ho vezme.

 

            Dokončí psaní na mobilu, pak ho odloží, sedne si zpátky na své místo a vezme si sklenku skotské, která stojí na stole mezi námi. Všimnu si, že je tam ještě jedna. "Udělal jsem ti pití."

 

            Jen se na ni zadívám, což ho přiměje, aby se zasmál a dodal: "Nedal jsem tam sedativa."

 

            "Kéž by. Teď by se mi hodil pořádný šlofík." Pak mi oči sklouznou na prázdné letadlo. "Kde je Matt?"

 

            "Tam, kam patří - u zavazadel."

 

            Podívám se zpátky na pití a skoro se napiju, ale pak si vzpomenu na možnost, že jsem těhotná. Pochybuji však, že to ví. Zajímalo by mě, jestli ví, že vím, co se mu stalo. Nebo ty zvěsti o jeho vyvolené?

 

            "Můžu ti dát nějakou radu?" zeptá se.

 

            Podívám se na něj skrz řasy. "Jo." Upřímně řečeno se v tom kurevsky topím. Uprostřed oceánu s rukama svázanýma za zády. Můj manžel je v bezvědomí v pokoji za mnou poté, co mu jeho kamarád přiložil ke kůži rozžhavený nůž, aby zastavil krvácení ze střelné rány, kterou mu způsobil můj bývalý, když se mě snažil zabít. Kurva, jo. Dej mi všechny rady, co máš.

 

            "Nikdy ho nenuť si vybírat."

 

            Zamračím se. "Nevím, jestli ..."

 

            "Mezi tebou a Lordy."

 

            Proč by si měl myslet, že budu nutit Ryata vybírat? Chápu, že pro ně složil přísahu. A pokud ji zradí, trestem je smrt. "Nikdy bych ..."

 

            "Ale budeš. Možná to tak nechceš, ale budeš bojovat. To dělá každý pár." Napije se svého nápoje. "A když se naštveš, bude křičet a říkat nějaké urážlivé věci a pak ho zavolají na služební cestu. A když by měl pracovat, bude kontrolovat telefon, jestli jsi mu odpověděla na jeho pět omluvných esemesek." Podívá se k oknu, sklenici skotské má položenou na koleni. "Neříkám, že dá přednost Lordům před tebou, když ho do té situace postavíš." Jeho oči se vrátí k mým. "Říkám ti, že si vybere tebe. A to ho zabije. Vím, že je to sobecké. Říkat ti, abys zapomněla na své city a vždycky dávala přednost

jemu."

 

            "Nedělá se to snad, když někoho miluješ?" zeptám se tiše.

 

            Zvedne si skleničku ke rtům a usrkne, než do sebe část hodí. "Žádní dva lidé nemilují stejně. A každý má jiný názor na to, co to vlastně láska je."

 

            Povzdechnu si. S Ryatem se opravdu hádáme. Hodně. Bude to takhle vždycky? Až bude všechno odhalené a nebudou už žádná tajemství, půjdeme si pořád po krku? Na tyhle otázky nedokážu odpovědět, ale chápu, že Tyson se nemýlí. Ryat by se zbláznil, kdyby musel odejít, a já byla naštvaná a ignorovala jeho esemesky. "Jak často mi ho budou brát?"

 

            "Žádné stanovené termíny nejsou. Ale Ryat je jeden z nejlepších a Lordi to vědí. Může to být třikrát za rok, nebo taky dvacetkrát." Nedbale pokrčí rameny. "Mohli by ho povolat po snídani a vrátit ho před večeří. Nebo by mohl zmeškat Vánoce, výročí a narození každého dítěte, které se rozhodnete mít." Zvedne skleničku a dopije ji. Postaví ji na stůl a přejede si rukou po rtech a neoholené tváři. "Lord slouží, kdykoli je povolán. Jsme stroje vyšlechtěné pro válku. A někdo, někde, se vždycky snaží nějakou rozpoutat."

 

            Jeho odpověď mi na náladě nepřidá. Ale nutí mě přemýšlet, odkud to ví. Je to ze zkušenosti? Vím, že se jeho vyvolené něco stalo, ale on přece nenosí ani snubní prsten. Což mě zajímá, proč se nikdy nepohnul dál. "Můžu se tě na něco zeptat?"

 

            "Jistě." Překvapí mě bez zaváhání.

 

            "Jsi starší."

 

            Na tváři se mu rozhostí šibalský úsměv, díky němuž se mu modré oči rozzáří. "To není otázka."

 

            Nervózně polknu. "O tři roky starší než Ryat. Proč nejsi ženatý s nějakou Dámou?" Jen na mě zírá, ten úsměv už zmizel, a já cítím, že mu to musím vysvětlit. Posunu se na sedadle a zastrčím si pramínek vlasů za ucho. "Říkala jsem si, že víš, že v podstatě všichni Lordi jsou domluveni, že si někoho vezmou, než dokončí studia na Barringtonu."

 

            Přikývne. "To jsou. Lordi mají pocit, že s manželkou je muž lépe respektován. Před okolním světem pak vypadají spolehlivě a důvěryhodně."

 

            "Takže ty jsi nikdy neměl domluvené manželství?" Nejsem si jistá, jestli jeho vyvolená byla jen tak pro zábavu, nebo jestli to byla ta, kterou si plánoval vzít, ale na to se ho nehodlám ptát.

 

            "Měl jsem." Uvolní se zpátky do kůže svého sedadla. "Ale okolnosti se mění. A já viděl příležitost. Lordi potřebovali někoho, kdo by za ně odvedl špinavou práci."

 

            "Blackout?" ujistím se, že ho chápu.

 

            Přikývne. "Měl jsem nosit oblek a kravatu, řídit multimiliardovou firmu - mít nádhernou ženu se psem, dvě děti." Mávne rukou ve vzduchu. "Všechny tyhle sračky. Což jsem si v jednu chvíli myslel, že chci. Ale stejně jako každý jiný jsem si to rozmyslel a předložil Lordům nabídku. Rozhodl jsem se vzít Blackout z jednoho důvodu."

 

            "A to je?" ptám se pomalu a přemýšlím, jestli se v tom moc nešťourám, ale on mi ochotně poskytuje informace. Ryat by mi o Tysonovi nikdy nic neřekl a já si toho na něm vážím. Ale to neznamená, že to nechci vědět.

 

            "Souhlasili, že mi dovolí vybrat si, koho si vezmu. Až přijde čas." Po tváři se mu rozlil pomalý šibalský úsměv a ukázal své dokonale bílé zuby.

 

            Moje zamračení se prohloubí. "Tolik jsi chtěl mít svobodu vybrat si, koho si vezmeš, že ses vzdal svého vyššího titulu Lorda?"

 

            Ten úsměv se rozšíří v cosi zlověstného. "Jsem ten typ muže, který se bude plazit po podlaze a olizovat špínu z jejich bot jako sedlák, který prosí krále o pár drobných. Jen aby si mysleli, že jsem slaboch. Aby, až se ode mě odvrátí, jsem jim mohl podříznout hrdlo."