BH - EPILOG

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Gaston

Navždy šťastní

Dcera mi spí v náručí a její matka spí na nemocničním lůžku, vyčerpaná po šestnácti hodinách porodu, já skláním rty k temeni holčičky a vdechuji její jemnou vůni. Když se nasytím, zašeptám tiše: „Přál bych si, abys tu byl, tati.“ Vím, že by ze mě měl radost. Měl by radost, že jsem našel ženu, jako je Chrissie, se kterou strávím život, a on by si užil každou vteřinu s vnučkou.

„Je tady.“ Zvednu hlavu a najdu mámu, jak stojí jen pár kroků ode mě s šálkem kávy v ruce. Ani jsem ji neslyšel vejít.

„Já vím, jen bych si přál, aby Chrissie a Penelope měly možnost se s ním seznámit.“

„Je tvou součástí – jednou z nejlepších částí tebe – a po zbytek života se o něj budeš dělit se svými děvčaty.“ Smutně se usměje. „Byl to dobrý člověk.“

„Byl,“ přitakám a ona přikývne, když jde blíž.

„Byl by na tebe pyšný, ne proto, že jsi tak úspěšný, jak jsi, ale proto, že jsi našel někoho, s kým můžeš sdílet svůj život. Jsem ráda, že to taky našel, než…“ Odmlčí se, když jí bolest prořízne rysy. „Jsem ráda, že našel lásku.“ Natáhne ruku k Penelopě a já ji opatrně předám a dívám se, jak si mou holčičku tiskne k hrudi. Studuju mámu – jednu z nejúžasnějších a nejláskyplnějších žen, co znám – a štve mě, že si nikdy nedovolila s někým tu lásku sdílet. Když mi bylo dvacet, zeptal jsem se jí, proč se nechce usadit. Vysvětlila mi, že poté, co sledovala, jak babička zůstává v manželství, protože je to správná věc, jak sama vyrůstala v domově plném zášti, slíbila si, že se nikdy neusadí.

„Budeš někdy otevřená myšlence, že se zamiluješ?“ Zeptám se jí a ona odtrhne oči od mé spící holčičky, aby se na mě usmála.

„Zamilovala jsem se v den, kdy ses narodil, a teď znovu s Chrissie a touhle maličkou, prožívám zamilovanost.“ Políbí Penelope temeno hlavy a já se prudce nadechnu. Když to slyším, uvědomím si něco, co jsem ještě nezažil. Máma i táta mě svým způsobem učili o lásce a rodině. Máma mě naučila, jak být šťastný sám, a táta mě naučil být otevřený myšlence lásky. Měl jsem to nejlepší z obou světů a díky těm dvěma jsem byl schopen poznat lásku, když jsem ji našel.

„Miluju tě,“ řeknu chraptivě.

„Já tebe taky,“ zašeptá. Vidím, jak každý kousek lásky, kterou ke mně chová, září tak jasně, že cítím, jak mě spaluje, a doufám, že když se podívám na svou ženu a dceru, pocítí přesně to stejné teplo, které cítím právě teď já.

Chrissie

„Na zdraví.“ Zvednu sklenici margarity směrem k Leah a ona ke mně zvedne tu svou, pak se zastaví.

„Na co si připijeme?“ zeptá se a já se rozhlédnu po jejím dvorku po našich rostoucích rodinách a řeknu první věc, která mě napadne.

„Na štěstí.“

„Na to si rozhodně připiju.“ Cinkne sklenicí o mou, pak se napije a já udělám totéž.

Když uslyším, jak se holčička hihňá a rozzlobený chlapec křičí, otočím hlavu a povzdechnu si. Leahina dcera Corina i moje sladká Penelope se honí za Zachem, skoro tříletým synem Leah, a snaží se mu dát na hlavu čelenku. Chudák chlapec ani nedokáže pořádně utéct, protože šaty, které má na sobě, se mu neustále zamotávají kolem nohou, až upadne. Podívám se z něj na svého chlapce Tobiase, kterému je teprve rok, a všimnu si, že ho holky už také oblékly, a on teď sedí v trávě, cucá červený nanuk a má na hlavě čelenku s malými žlutými anténkami a sadu motýlích křídel, která na něm vlastně vypadají rozkošně. „Myslíš, že bychom měly holky zastavit?“ zeptám se a napiju se ze své skleničky.

„Nejspíš ano,“ řekne, ale ani se nepohne, aby vstala.

Usměju se na ni, pak se zasměju, když uslyším dunivé „Co to sakra.“

Otočím se a vidím Tylera a Gastona, kteří si povídali, pili pivo a hlídali gril, jak zahlédli své syny. Výraz v jejich tvářích je komický, když spěchají přes dvůr, aby zachránili své chlapce před dcerami, které jsou přesvědčené, že jejich bratři žijí, dýchají jako panenky. S Leah jsme neplánovaly, že budeme mít děti skoro ve stejnou dobu. Ale nějak přirozeně se to stalo a jsem za to ráda. Naše děvčata jsou si blízká jako sestry a já vím, že časem se z našich chlapců stanou nejlepší přátelé.

Tyler zvedne svého syna a položí si ho na bok, pak se skloní, aby něco řekl své holčičce, a políbí ji na temeno hlavy. Když to vidím, roztaje mi srdce a oči mi začnou slzet, protože  i Gaston si sedne vedle našeho syna do trávy, zatímco naše krásná holčička ho objímá kolem krku.

„Myslím, že potřebujeme další přípitek,“ řekne Leah tiše a já odtrhnu oči od celého svého světa, abych se na ni podívala. „Na dobrý život.“

Pozvednu svou sklenici. „Na to, že máme všechno.“

„Na to, že máme všechno,“ opakuje a ťukne svou sklenicí o mou.

Usrknu si a dívám se, jak manžel líbá naši dceru, dokud se nerozesměje, zatímco se náš syn hihňá na ty dva. Opravdu mám všechno. Mám muže, který mě bezvýhradně miluje, dvě krásné děti, které dělají můj život úplným. Mám skvělé přátele a obrovskou rodinu, se kterou sdílím to dobré i to špatné; k tomu všemu mám práci, kterou miluju. Víc bych si přát nemohla.

 

Konec 2. dílu…