TGP - 9. kapitola

Překlad: Kerris

Dex

Ruce se mi lehce chvějou, když nožem proříznu sezamovou housku. Pevněji sevřu rukojeť, i když ve skutečnosti bych ho nejraději hodil i s bagetou přes celou kuchyň. Protože jsem Fi – nádhernou, lahodnou Fi – nechal v ložnici samotnou.

Ježíši Kriste, jsem idiot. Ležela tam, zrudlá a dýchala, růžové konečky bradavek se jí leskly od mých úst. A já ji takhle nechal.

V hlavě mi zní sladké zvuky jejího příchodu, to dýchavičné kňučení.

Bageta se rozdělí na dvě části, já odložím nůž a pomalu se nadechnu. Fionu Mackenzieovou jsem dohnal až k orgasmu. Tvrdě.

Neví, že její kundička je první, kterou jsem osahával. Netušil jsem, že bude tak klouzavá a teplá, tak těsná. Při té vzpomínce mi zaskřípou zuby.

Chci ji ošukat tak moc, až to bolí. Můj pták mě kurevsky bolí. A i když potlačovanou potřebu znám, tohle je nová úroveň. Jsem teď tak nabuzený, že se boky opírám o hranu pultu, jako by měly vlastní hlavu.

„Kurva.“

Ale to je ten problém, ne? Byla připravená, abych ji ošukal, prakticky po tom dychtila. A já taky, jenže já to nedokážu. Tak jsem ji opustil jako zbabělec.

Neočekávám, že Fi sejde. Nejspíš je naštvaná. Možná je dokonce znechucená. A má k tomu dobrý důvod.

Zavřu oči a skrz zaťaté zuby se pomalu nadechnu. Takový průser.

„Tak jaké bagety jsi koupil?“

Při zvuku jejího veselého hlasu málem vyletím z kůže. Vpluje do kuchyně a pohupuje se v bocích. Je oblečená v přiléhavých černých džínách a vypasovaném šedém svetru, který jí sahá do půli stehen, a vypadá měkce, na dotek.

Mám co dělat, abych se nedíval na její růžové, polibkem oteklé rty. Protože jsem úplně ztratil hlas.

Fi se zastaví u mě a zvedne rozpůlenou bagetu, než se vzdálí, aby ji strčila do toustovače. „Máš nějaký dobrý smetanový sýr?“

Podívá se na mě širokýma očima barvy listí. Žádné odsuzování, žádný hněv. Zdá se, že čeká, až jí podám smetanový sýr.

„Fi...“ Hlas se mi zlomí a ztěžka polknu. „Já...uh....“

Otevřou se vstupní dveře. Gray a Ivy jsou doma.

„Ahoj,“ zavolá Ivy, když pokládá autosedačku na kuchyňský stůl. „Přinesl jsi bagety? Díky bohu. Mám hlad.“ Nakloní se, aby odepnula Lea. „Jistý zlý manžel si myslí, že je super chodit na túry v sedm ráno, sakra.“

Gray přichází a vypadá odpočatější než před narozením dítěte. „Stejně jsme byli vzhůru a já už vevnitř šílel. Ooh... to je mák?“

Snažím se zachytit Fiin pohled přes Grayovu hlavu, ale ta už bere synovce z Ivyiných rukou a líbá ho na vršek jeho vlasaté hlavičky.

Na hrudi se mi usadí tíha. Mám pocit, že jsem ztratil svou šanci. Jako by mi unikala.

Pak ale zvedne hlavu. Jasné oči se dívají přímo na mě. „Až se najíme, půjdeme se projet.“

***

Vezmu ji na Point Reyes, najdu místo, kde můžeme zaparkovat, a projdeme se podél útesů. Úbočí hory, pokryté přikrývkou hnědé, zelené a jemně fialové, se svažuje k Pacifiku. Sluneční paprsky se třpytí na tmavě modrém oceánu. Přesto se soustředím jen na dívku po svém boku.

Vnímá to všechno s vytřeštěnýma očima a mořský vánek jí čechrá vlasy. Vrcholek její hlavy dosahuje až k mému rameni. A přestože nejsme ani zdaleka u okraje útesů, mám neodolatelné nutkání přitáhnout ji k sobě a pevně ji držet – abych ji ochránil před případnou újmou.

Sakra, nezemřel před pár lety nějaký turista při sesuvu půdy? Pršelo snad? Už se jí chystám říct, že bychom měli jít, když vtom si spokojeně povzdechne.

„Bože, tady je krásně.“

„Jo.“ Pozorně sleduji cestu.

Otočí se a jemné kalifornské slunce jí rozzáří kůži. „Byla jsi v San Francisku už mnohokrát?“

Utrhnu šalvějový list z nedalekého záhonu a třu ho mezi prsty. „Vyrostl jsem v Santa Cruz.“

„Opravdu?“ Usměje se. „Kalifornie, co? Takže jsi byl jeden z těch týpků, co se poflakovali pod promenádou a celý den surfovali?“ Usmívá se, jako by ji ta představa bavila.

„No, ne celý den. Většinou před tréninkem nebo když jsem měl volno.“

Její zelené oči se překvapeně zakulatí. Asi opravdu nevypadám jako surfař. Tiše se zasměju, co by si asi udělala z mé fáze nošení dredů.

Poklepu jí na špičku nosu. „Je to skvělé na rovnováhu, sílu, soustředění a výdrž. Něco jako fotbalový trénink. Jen je to větší zábava.“

„Sportovci,“ zamumlá, zavrtí hlavou a znovu si mě prohlédne. „Nemyslela jsem si, že jsi kalifornský kluk.“

Tomu se směju. „Odkud sis myslela, že jsem?“

„Já nevím.“ Pokrčí rameny. „Z nějakého drsného místa, kde chlapi svazují voly a chvástají se. Třeba z Montany, Wyomingu nebo Texasu.“

Znovu se zasměju. „Umím jen žvásty na hřišti.“

Fi se zeširoka usměje, utrhne šalvějový list a přiblíží si ho k nosu, aby nasála jeho vůni. „Nějak si nedokážu představit, že bys mluvil hlouposti.“

„Ne, ale jsem v tom dobře zběhlý od obránců, kteří se mi snaží dostat do hlavy.“

„A ty to ze sebe necháš stékat jako olej po kachním hřbetě, že?“

„Chlapi jsou naštvaní víc, než by dokázala jakákoli slova.“

Miluji zvuk Fionina smíchu. Je hlasitý, svobodný a nestydatý. Když se směje, rozzáří se jí celý obličej. A já musím zatnout ruce, abych ji neuchopil, nezachytil ten zvuk rty a nespolkl ho. Představuji si, že by mě ten smích mohl naplnit, zahřát všechna studená místa v mé hrudi.

Přistoupí ke mně a její štíhlá ruka se dotkne mé. Okamžitě spojím své prsty s jejími.

„Takže tvoji rodiče bydlí docela blízko?“ Prsty se jí trochu napnou. „Nebo jsou rozvedení?“

„Jsou stále spolu. Dům je vzdálený asi hodinu jízdy po pobřeží. Ale právě teď jsou s mým mladším bratrem v Evropě, dělají skupinové turné.“

„Ale jemu musí být... kolik? Osm?“

„Jo. Učí ho doma, aby mohli všichni cestovat po světě.“ Koutky úst mi zacukaly. „Nejspíš teď v Německu ochutnávají klobásy. Dylan, můj bratr, nejspíš kňourá po americkém hotdogu.“

„Myslím, že je to krásné.“ V jejím hlase se ozve povzdech.

Od Ivy vím, že jejich rodiče jsou rozvedení a žijí spolu už léta. Sean Mackenzie tráví většinu času v New Yorku nebo v Atlantě a jejich matka žije v Londýně.

„Stýská se ti po mámě?“ zeptám se.

Zamžourá do sluncem zalitého oceánu. „Jo, někdy. Většinu léta jsem trávila s ní, buď v Londýně, nebo na cestách. Ale za ta léta už to bylo nucené.“ Světlé vlasy jí vlají ve větru a ona si je volnou rukou odhrne dozadu. „Já nevím... prostě si nejsme moc podobné. Ona je soustředěná, organizovaná. Já jsem...“

Fi to nedokončí.

Stisknu jí ruku a přitáhnu si ji k sobě. „Kreativní. Plná života.“

„Ty lichotníku,“ ušklíbne se, ale hlavu si opře o mé rameno.

Chvíli mlčíme, jen pozorujeme oceán a já držím ruku v její. Přejedu jí palcem po dlani a najdu mozol. Všimne si toho a křivě se na mě usměje. „To není moc jemná, já vím.“

Nespěchám a sleduji cestu plnou malých, nových jizev a nerovností. Ruce má potrhané. „Co sis to udělala?“

Chce se odtáhnout, ale já se pevně držím a zachytím její pohled svým.

„Nic špatného,“ řekne a vzdá se našeho malého přetahování. „Byla jsem...“ Její baculaté tváře zčervenají. „Vyráběla jsem nábytek. Na některé věci nosím rukavice, ale na dřevo musíš mít cit.“

„Nábytek?“ Usmívám se. „To je... No, to je kurva super.“

Její barva stoupá. „Ještě jsem o tom s nikým nemluvila. Je to jen něco, co dělám, abych se uvolnila. Ale líbí se mi to.“

„Takže to jsou těžce vydělané jizvy.“ Zvednu vlastní ruku s oteklými klouby a nehty ostříhanými tak, aby se při potyčce nevytrhly.

Nakloní se ke mně blíž. „Jo. Myslím, že jsou.“ Fi se odmlčí. „Udělala jsem Ivy a Grayovi kuchyňský stůl.“

Nevěnoval jsem tehdy stolu pozornost, protože Fi byla v místnosti, ale vzpomínám si na to dost dobře. „To je pořádný kus. Krásný.“ Podívám se na ni, bradu mám položenou blízko její tváře. „Měla bys být pyšná.“

„Díky.“ Její hlas je tichý, téměř plachý, když se dívá na moře.

Sdílí se mnou důvěru. Takovou, kterou má očividně problém přijmout. Nevím, jestli to udělala proto, aby mi dala najevo, že jí můžu důvěřovat, nebo se prostě přistihla, že odhaluje pravdu. Ať tak či onak, pokořuje mě to.

Fiino měkké, ženské teplo po mém boku je jako nic, co jsem kdy zažil. A já vím, že jí musím říct všechno, pokud mám nějakou šanci, že bude moje. Nadechnu se, ucítím sladkou směs šalvěje, eukalyptu, soli a slunce. „Fi...“

Ale ona mě přeruší. „Slyšela jsem, že tady poblíž je sýrárna.“

Zamračím se a sleduji scénu před námi. Lidé jsou pro mě snadno čitelní. Fi není výjimkou. Chápu ji až na kost. Problém je v tom, že ona mě také snadno přečte. Na to nejsem zvyklý. Nikomu to nikdy předtím nevadilo.

Celý den jsem čekal, že se bude dožadovat vysvětlení. Ale ani jednou se nezmínila o mém útěku. Nejdřív jsem nevěděl, co si o tom mám myslet. Teď si myslím, že se tomu záměrně vyhýbá, protože ví, že mám problémy.

Chce odejít, ale já ji táhnu zpátky. „Vím, že jsem to posral, když jsem tě ráno opustil.“ Na kůži mi vyrazí studený pot a já ztěžka polknu, prohrábnu si rukou vlasy, jen aby se mi prsty zachytily, protože je mám pevně svázané.

Proklínám a dívám se na oceán. „Já...“

„Hej.“ Dotkne se mé paže a já ji ucítím u základny páteře. „Nemusíš nic říkat.“

„Jo, chci.“ Přinutím se podívat se jí do očí.

„Jde o panenství?“

Dech se mi zastaví.

Ale ona si toho nevšímá a mluví dál. „Protože mi to nevadí. Vůbec.“

Kurva, jestli mě nepálí tváře. „Máš pravdu, Gray pomlouvá víc než hejno starých bab.“ Stisknu si zátylek. „Jo, technicky vzato asi jo. Ne že bych to nějak tajil. Jen se o tom taky moc nezmiňuju.“

„Proč bys to dělal? Do tvého sexuálního života nikomu nic není.“

Podívám se na ni. „Chtěl bych, aby to byla tvoje věc.“

Při tom se začervená. Sladká Fi, která se podle všeho jen tak lehce neohradí. Líbí se mi, že ji dokážu přimět, aby se začervenala, že jí dokážu rozvázat jazyk.

„Hele,“ řeknu, „nechtěl jsem z toho dělat vědu, ale myslel jsem, že bych ti to měl říct, protože vím, že jsou kluci, kteří se děsí, když holka nemá zkušenosti a oni nebyli informovaní, a...“

Fiina ústa mě umlčí. Její polibek je pevný, jako by se mi snažila říct, že je to v pořádku, ale zároveň je něžný, což způsobí, že se mi celé tělo sevře nějakou zvláštní, nepříjemnou emocí.

Spustí se ze špiček a vážnýma očima se na mě podívá. Její štíhlá, teplá ruka mě znovu uchopí. „To, co jsem řekla, jsem myslela vážně; nemusíš o tom mluvit, jestli nechceš. Ale vidím, že tě to trápí. Takže jestli mi to chceš říct, Ethane, budu tě poslouchat.“

Poslední věc, kterou chci dělat, je mluvit. Ale zhluboka se nadechnu a zkusím to. Kvůli ní.