BH - 18. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Chrissie

Šířit novinky

Držím si ruku na břiše a modlím se, aby ta nevolnost zmizela, protože by bylo opravdu na nic, kdybych musela běžet na toaletu, abych se nepozvracela na Leahin kuchyňský stůl.

„Mám novinky,“ říká Leah a jde ke mně se sklenicí vína v jedné ruce a lahví vody v druhé. Při pomyšlení na víno se mi zvedá žaludek, ale spolknu ten pocit a přijmu sklenici, protože vím, že ji nevypiju. Pořád jsem Leah neřekla, že jsem těhotná… vlastně jsem nikomu neřekla, že s Gastonem čekáme dítě. Část mě se pořád snaží vyrovnat s tím, že se staneme rodiči, když jsem se jen smířila s tím, že jsem našla muže svých snů, když jsem ani žádného nehledala.

„Jaké novinky?“ ptám se.

„Co to je?“ prakticky křičí, chytá mě za zápěstí a já mám sotva čas pustit sklenici s vínem, než mi škubne rukou směrem k ní. „Snažila ses to udržet v tajnosti?“ Při její otázce mi oči zalétnou k prstu, když švihne krásným prstenem, který tam sedí, ze strany na stranu.

„Samozřejmě, že ne.“ Otočím ruku, abych ji uchopila. „Já jen…“ Chystám se snad říct, že jsem zapomněla, že jsem teď zasnoubená, protože jsem taky těhotná a na to jsem se tak nějak soustředila, protože jsem vážně vyděšená? „Snažím se s věcmi vyrovnat.“ Cítím se provinile, že jsem se s ní nesvěřila ani o zásnubách, ani o těhotenství… ne protože se s Tylerem snaží dlouho.

Usměje se. „Chápu, že se s věcmi vyrovnáváš.“

„Vážně?“ Ptám se a ona se zasměje.

„No jo.“ Otírá si veselí zpod oka prsty z volné ruky. „Není to tak docela dávno, co mě Tyler požádal o ruku.“ Její oči se zatváří nepřítomně a hlas má tichý, když začne znovu mluvit. „Pamatuju si, jak jsem byla zaplavená strachem a štěstím zároveň.“ Její pohled, plný něhy, se zaklesne do mého. „Všechno to vyšlo a teď si nedokážu představit, že by se věci mezi námi děly jinak. Budeš to cítit stejně, jen tomu dej trochu času.“

„Máš pravdu. Jen…“ Začnu jí říkat, že jsem těhotná, ale než ze sebe ta slova dostanu, ukradne mi je přímo z úst.

„Jsem těhotná.“

Začnu nevěřícně kroutit hlavou. „Ty jsi… ty a Tyler čekáte dítě?“

„Ano… a, no…“ Zašklebí se. „Říkali jsme si, jestli bys nechtěla být kmotrou jemu nebo jí?“

„Ach můj bože.“

„Znamená to ano?“

„Já…“ Položím si ruku na břicho, zavrtím hlavou a zašeptám: „Ach můj bože.“

Vidím, jak se jí šťastné světlo v očích vytrácí, jak se její rysy plní zmatkem, a vím, že se musím dát dohromady. „Myslíš… myslíš, že bys mi tu laskavost mohla oplatit spolu s tím, že bys převzala místo mé kmotry?“

„Cože?“ Tváří se zmateně.

„Nějak jsem se nechala zbouchnout a nejen že se stanu manželkou – budu mít dítě.“

„Svatá prostoto,“ zašeptá, a když to udělá, sevře se mi hrdlo slzami. Snažím se je zadržet, ale nejde to. Sklopím pohled do klína a ona pustí mou ruku dřív, než se její židle zvrátí. Když mě obejme, zvednu paže a pevně se jí držím. „Hádám, že Gaston ví, že jsi těhotná.“ Přikývnu, neschopná slova. „Je šťastný?“ Znovu přikývnu a její ruka mi sklouzne po vlasech. „A…“ Poslouchám, jak se nadechuje. „Jsi ty šťastná?“

„Já… Myslím, že ano,“ zajíknu se a ona vydechne, jak zadržuje dech.

„Máš strach.“

„Jo.“

„Dítě a zasnoubení je hodně těžké přijmout.“ Mohla by to říct znovu. „Bude to v pořádku. Budeš v pořádku.“

„Já jen… já jen, že se všechno seběhlo tak rychle.“

Její paže mě sevřou. „Všechno se seběhlo přesně tak, jak se má – možná to není normální nebo tak, ale měla ses setkat s Gastonem, zamilovat se a otěhotnět. To, co jsi našla, je vzácné a krásné,“ říká a já se kvůli ní necítím tak vyděšená z toho, jak by mohli reagovat všichni ostatní, až jim tu novinu řekneme.

„Máš pravdu.“

„Víš, že jsem tu vždycky pro tebe, že? Můžeš se mnou mluvit o čemkoli.“

„Já vím.“ Stisknu jí kolem pasu a pak k ní vzhlédnu. „Já jen vím, že jste se s Tylerem snažili, a tohle se prostě stalo. Nechtěla jsem, abys byla rozrušená, a stresovala jsem se, jak se bude cítit máma. Miluje Gastona, ale mohla by si myslet, že je moc brzy na to, abychom měli dítě.“

Odřízne mě zavrtěním hlavy. „Jsi stejná jako tvůj táta.“

„Cože?“

„Všechno před tebou a celou tvou rodinou tajil, myslel si, že dělá správnou věc.“ Ach bože, on to udělal a já to udělala nejednou. „Jak jsi mu řekla, musíš nechat lidi, které máš ráda, rozhodnout, jak budou reagovat. Musíš nám věřit, že ti budeme krýt záda, i když se jim nemusí líbit, co se děje.“

„Je vážně otravné, že používáš moje vlastní slova proti mně.“

Usměje se. „Miluju tě. A vím, proč jsi mi nechtěla říct, že jsi těhotná, ale musíš vědět, že i kdyby se to nikdy nestalo mně, milovala bych tě natolik, abych z tebe měla pořád radost.“

„Jsem pitomec.“

„Ne, jen máš obrovské srdce a chceš chránit všechny kolem sebe před vším, co by jim mohlo ublížit. Jde o to, že všichni pro tebe chceme udělat totéž, tak nás prosím, nech.“

„Pokusím se,“ souhlasím. Pak se tiše zeptám: „Jak moc je Tyler šťastný z toho dítěte?“

Tvář se jí rozzáří a hlas jí klesne. „Tak šťastný.“

„Mám z vás dvou radost,“ řeknu a ona se zazubí, pak mě pustí, ale jen proto, aby mě mohla popadnout za ruku a znovu si prohlédnout můj prsten. Můj krásný prsten. Prsten, který mi koupil ten nejúžasnější muž na světě s myšlenkou, že mě požádá o ruku ještě dřív, než se vůbec dozvěděl, že jsem těhotná, protože se mnou chce strávit zbytek života.

„Mám z tebe taky radost,“ zašeptá a prsty se jí sevřou. „Je v pořádku, že se bojíš; je taky v pořádku, že jsi šťastná sama za sebe.“

„Jsem šťastná,“ řeknu a poprvé si přiznám, že při představě, že budu nosit Gastonovo dítě, cítím místo strachu vzrušení.

„Zasloužíš si štěstí; zasloužíš si v životě všechno dobré,“ řekne a moje oči se pomalu zavřou. „Užij si to, holka.“

***

„Panebože,“ zašeptá máma a bez mrknutí na mě zírá. „Panebože,“ opakuje a Gastonova ruka, pevně ovinutá kolem mé, se ještě víc sevře.

„Mami?“

„Ty jsi těhotná?“

„Zrovna to řekla,“ řekne Chris. Se Samem jsou na FaceTime. Sam zavrtí hlavou, zatímco si mou neteř pohupuje na rameni.

„Máme z tebe radost, ségra.“ Chris protočí oči na naši matku, která neřekla ani slovo, ani nemrkla. Její reakce mě nutí vážně pochybovat o Gastonově představě podělit se o novinky s mým bratrem Samem a zároveň s mámou.

„Mami, děsíš mě.“

„Bude ze mě babička… zase.“ Vyskočí ze židle, vyhodí ruce do vzduchu a já se zasměju, když ona obejde stůl, aby objala a políbila Gastona a mě. „Jsem tak šťastná.“ Popadne mě za obličej a políbí na tvář. „Mám z vás obou takovou radost.“

***

„Tak co říkáš?“ Zeptám se a tátovy oči se zvednou od šálku kávy, kam před chvilkou spadly, a setkají se s mými. Slzy, které se na mě třpytí, mi rozbolavějí srdce tím nejlepším způsobem.

„Bude mi ctí, když tě povedu k oltáři,“ řekne drsně. Tammy mu ovine paži kolem ramen, pak si zakryje ústa prsty a vzlykne.

„Děkuju, tati.“

„Pro tebe všechno, miláčku.“ Natáhne se přes stůl, aby mě vzal za ruku, a mně vytrysknou slzy do očí, když se k němu natáhnu.

„Taky byste měli vědět, že budete zase prarodiče,“ řeknu a tátova ruka mě sevře.

„Vážně?“ Táta se zeptá.

„Vážně,“ řeknu, když se Gastonovy rty dotknou mé hlavy.

„Mám z tebe takovou radost.“ Podívá se na Gastona. „Z vás obou.“

„Opravdu jsme šťastní,“ řekne Tammy a já se na ni usměju.

***

„Mami, máš chvilku?“ Zeptá se Gaston s mobilem na hlasitý odposlech mezi námi.

„Jo, je všechno v pořádku?“

„Všechno je skvělé. Je tu se mnou Chrissie a máme novinky.“

„Jsi těhotná,“ zaječí, až se uchechtnu. „Zítra tam budu.“

„Mami.“

„Musím jít; musím si zarezervovat letenky. Mám tě ráda a brzy se uvidíme. A taky jsem tak šťastná.“

„Tak nějak jsme to pochopili,“ říká suše Gaston a já se směju, když zavěsí.

Položím mu ruce na hruď a zakloním hlavu. „Všichni to vědí.“

„Všichni to vědí.“

„Všichni jsou šťastní.“

„Jo.“ Dotkne se svými rty mých; pak ho obejmu rukama a opřu mu hlavu o hruď. Máma říkala, že chce, abych našla takové štěstí, které je v hloubi duše, a já vím, že jsem to udělala.