Yool - 7. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Brooke

„To je ono.“ Vstoupila jsem do své spartánské ubikace a čekala, až mě Yool bude následovat. Nikdy předtím jsem si nijak zvlášť neuvědomovala, jak žiju, ale při pohledu na mé holé stěny a základní, šedý přehoz na posteli mě hřály tváře.

Koho zajímá, co si myslí? Ten mimozemský pašerák pro tebe není nic jiného než prostředek k dosažení cíle, říkala jsem si. Cíl, který byl mnohem blíž k tomu, aby se stal skutečností, když nás teď Gregor viděl spolu.

Přesto jsem přešlápla z jedné nohy na druhou, když se za Yoolem se svištěním zavřely dveře, a on si prohlédl vnitřek místnosti, v níž byla manželská postel s nočním stolkem, psacím stolem a židlí a prádelníkem. Žádné okno. Žádný koberec. Žádné fotografie v rámech.

Nic nekomentoval, ale podíval se dolů. „Tady budu spát?“

Teď, když jsem zírala na chladnou, ocelovou podlahu, která ani neměla tu výhodu, že by zde byl koberec, hlodal mi pocit viny vnitřnosti. A taky byl ten chlap tak velký, že by zabral celé místo na podlaze vedle mé postele, což znamenalo, že bych ho musela přeskočit, abych se dostala do koupelny. „Asi to nevypadá moc pohodlně.“

Pokrčil rameny. „Už jsem spal na horších.“

„Vážně?“ Základna Valox nebyla známá pro pohodlí stvoření, ale měl opravdu horší ubytování než ocelovou podlahu?

Pomalu na mě mrkl. „Jsem pašerák, zlato. Musel jsem se schovávat ve vlastním tajném podpalubí své lodi, když na mně přes den ležel Wyn. Tohle je prakticky luxus.“

To bylo dobré vědět, ale nevěděla jsem, jestli budu schopná podstoupit to, že ho budu nutit spát na podlaze. Ne že bych se s ním o to hodlala dělit – zatím. „Zlato?“

Zvedl dlaně. „Musím ti připomínat, že jsi řekla zlato jako první?“

Měl pravdu. Řekla jsem, ale pomyšlení na to mi jen připomnělo polibek, který následoval. Srdce mi poskočilo až v hrudi. „Myslím, že zlato je lepší než šnečku.“

„Opravdu si stěžuješ, koblížku?“ Podíval se na mě škádlivě.

Nedokázala jsem udržet pohled, aby se nezatoulal k jeho pasu. Vlastně měl břicho napjaté svaly a asi tak daleko od polštářového koblížku, jak to jen šlo. Přinutila jsem se vrátit k němu pohled a všimla si úsměvu dráždícího koutky jeho úst. „To ty jsi začal s těmi přezdívkami pro mazlíčky.“

Jeho výraz byl bezelstný, ale oči mu jiskřily zlomyslností. „Myslel jsem, že se ti budou líbit.“

„Myslel sis, že pilotovi odboje Valox by se líbilo, kdyby se mu říkalo cukroušku?“

„Ještě nikdy jsem nerandil s členem odboje.“ Naklonil hlavu. „Nebo s pilotem. Obvykle nerandím.“

Ušklíbla jsem se tomu. „Tomu se dá těžko uvěřit, zvlášť po tom, co mi barman řekl o tvé pověsti.“

„Nikdy jsem neřekl, že nemám rád samice, ale nikdy jsem se nedostal do fáze randění.“

Tvář se mi při té narážce zahřála, i když mě to nepřekvapilo. To souviselo s jeho pověstí a osobností. „No, zatím děláš dobrou práci, jak oblbuješ lidi.“

Lehce sklonil hlavu. „Nikdy jsem si práci tak neužil.“

I když se mi při jeho slovech tep zachvěl, vydechla jsem podrážděně. „Nemysli si nic o metodickém hraní. Pořád spíš na podlaze.“

Jeho úsměv zmizel a uštědřil mi předstíraný pozdrav. „Rozumím, šéfe.“

Obrátila jsem oči v sloup. „Nemusíš mi říkat šéfe.“

„Já nevím.“ Sevřel rty na stranu, jako by nad něčím uvažoval. „Tohle je zatím asi moje nejoblíbenější přezdívka.“

Zakousla jsem se do jména, kterým bych ho ráda nazvala a které nebylo tak lichotivé, a trhnula jsem hlavou ke dveřím koupelny. „Můžeš se nejdřív osprchovat, než se půjdu ohlásit ke svému veliteli.“

Yoolův nafoukaný výraz se změnil ve výraz upřímného zájmu. „Ty máš vlastní sprchu?“

„Jedna z výhod pilota. Soukromé kajuty, vlastní koupelna a…“ odmlčela jsem se, když jsem přemýšlela o dalších výhodách letu pro Valox. „Vlastně to je tak všechno, co se týká výhod. A taky je voda náladová. Někdy je spalující a někdy ledová. Když budeš mít štěstí, rozdělí se ti napůl a zůstane ti teplá.“

Podíval se na dveře koupelny s opravdovou touhou. „Nekoupal jsem se teplou vodou déle, než si pamatuju.“

Vždycky jsem si myslela, že život pašeráka je vzrušující a okouzlující, ale samozřejmě nebyl. Opravdoví pašeráci měli obvykle otrhané lodě a žili z ruky do úst, což jasně popisovalo Yoolův život. „Tak to doufám, že se ti bude líbit.“ Otočila jsem se na patě k odchodu, ale pak jsem se u dveří zastavila. „Ale jestli spotřebuješ všechnu teplou vodu a necháš mě osprchovat se v ledové vodě, donutím tě za to zaplatit.“

Zasmál se, ten zvuk byl hrdelní rachot, který mi napovídal, že se mých výhrůžek nebojí. „Jak myslíš, šéfe.“

Zírala jsem na něj přes rameno a on se okamžitě zatvářil zahanbeně.

„Teda, miláčku.“

Zasténala jsem, nebyla jsem si jistá, co je horší, když jsem odkráčela ze své ubikace, nechala jsem ho ve sprše a nejspíš jsem ho nechala, aby spotřeboval všechnu svou teplou vodu. Měla jsem vlhké dlaně, a když jsem procházela sítí chodeb, otírala jsem si je o předek tmavých kalhot uniformy. Ani pohled na papírové sněhové vločky, které visely nad hlavou kvůli svátečnímu večírku, mi náladu nezvedl.

Proč mě ten mimozemšťan tak znervóznil? Jistě, byl velký a svalnatý, s vlasy, které jsem chtěla prohrábnout prsty, ale bylo v tom něco víc. Už jsem se pohybovala kolem sexy kluků – a dokonce i kolem takových šarmantních jako on – ale Yool byl jiný. Možná to bylo tím, že nikdy nemohl být víc než úlet, co na něm bylo tak lákavé.

„Ale on není tvůj úlet,“ zašeptala jsem si pro sebe. „Jen předstíráš, že je.“

Bylo by to tak zlé, kdybychom měli úlet? Už jsme se předváděli, abychom Gregora přesvědčili, že jsem zadaná. Co by bylo špatného na tom, kdyby to bylo skutečné? Stejně to nebylo tak, že by mimozemský pašerák, který je potvrzeným sukničkářem, toužil po něčem jiném než po sexu. Možná byl Yool vlastně ten nejlepší chlap, kterého jsem si mohla vybrat, abych měla něco zábavného a bezvýznamného.

Nevěřil na závazky. Já nevěřila na závazky. Ani jeden z nás se po sobě nebude lepit nebo zraní city toho druhého.

Pak jsem prudce zavrtěla hlavou. O to nešlo. I kdyby to bylo dokonalé, v žádném případě bych to Yoolovi nenavrhla. Už si myslel, že je darem vesmíru pro ženy. Říct mu, že moje vystoupení není úplně hrané, by bylo jako hodit benzín do jeho nafoukaného ohně.

Ne. Byl by nesnesitelný, kdyby věděl, jaké vzrušení vyvolal svým polibkem. Musela bych prostě ignorovat své bušící srdce a zpocené dlaně a držet se plánu. Brzy bude sváteční večírek, pak bude pryč ze základny a oba se vrátíme ke svému běžnému životu.

„Pokud do té doby neexploduju.“

„Řekla jsi explodovat? Co exploduje?“

Nevěnovala jsem pozornost tomu, kudy jdu, ani ženě, která ke mně přistoupila zezadu. Položila jsem si ruku na hruď a prudce se otočila. „Emily! Nevěděla jsem, že stojíš za mnou.“ Když jsem uviděla její vytřeštěné oči, rychle jsem dodala. „Nic neexploduje. Mluvila jsem sama se sebou o tom, jak se nemůžu dočkat, až budu na svátečním večírku tolik jíst, že exploduju.“

Výraz plavovlasé pilotky se uvolnil a ramena jí poklesla, než se zahákla za mou paži. „Taky jsi mířila do velitelského centra?“

Přikývla jsem. „Byla jsi na hlídce?“

„Ano, ale zase jsem nic nezachytila.“

„Jestli mají Vandaři pravdu a schovávají se v sektoru Jarvelon, pak bychom je neměli odhalit.“

Emily se kousla do koutku úst. „Já vím, ale něco mi tu nesedí, zvlášť když žoldáci z Kassel Run, napadli naše piloty, když doprovázeli Theu zpátky na základnu. Ti chlapi do téhle části vesmíru nikdy nechodí.“

Souhlasila jsem s ní, že žoldáci byli odvážní, ale řekla jsem si, že je to jen proto, že jejich vůdce byl posedlý Theou. Bitva proti Zagrathu se tady nikde nebude odehrávat. Stiskla jsem jí paži. „Nezapomínej, že impérium pořád neví, jak nás najít. Tahle základna je pořád tajná, takže i kdyby se pokusili tenhle sektor dobýt, nemusíme se bát útoku.“

Moje kolegyně pilotka hlasitě vydechla, když jsme dorazili ke vchodu do velitelského centra podzemní základny. „Máš pravdu. Chovám se jako ustaraná bradavice.“ Pak se na mě rozzářila. „Kromě toho jsou skoro Vánoce. O Vánocích se nemůže stát nic špatného.“