TR - 39. kapitola

Překlad: Trish

Kor.: Terez

RYAT

 

             Od chvíle, kdy jsem jí řekl, že na tom, co chce, už nezáleží, mi neřekla ani slovo. Bylo to kruté, ale byla to pravda. Už mě nebaví před ní něco skrývat. Musí vědět, co se děje uvnitř světa Lordů. Možná se jí to nebude líbit, ale naučí se s tím žít.

 

            Můj život se skládá z krve, smrti a tajemství. Její bude stejný.

 

            Rychle se na ni podívám na sedadle spolujezdce ve svém W Motors Lykan Hypersport. Má hlavu nakloněnou na stranu a zavřené oči. Usnula ve chvíli, kdy jsme opustili dům Lordů. Nedal jsem jí moc vysokou dávku, když jsem ji včera večer našel ve zchátralém baru. Byl jsem na ni naštvaný a věděl jsem, že se mi bude bránit na každém kroku, takže omámit ji léky byla nejlepší možnost, jak s ní pohnout, aniž bych ji zranil. Bylo to jen pár prášků na spaní. Na normálního člověka by tak dobře nezabraly, ale spoléhal jsem na to, že už je vyčerpaná. Teď už svou ženu znám docela dobře. Moc toho nenaspala, protože věděla, že je na útěku.

 

            Když jsem vjížděl na příjezdovou cestu, vypnul jsem motor a ona se pohnula. "Jsme doma," říkám jí.

 

            Otevře těžké oči a zamrká. "Proč jsme tady?" zeptá se a rozhlédne se po zalesněném okolí.

 

            "Tady bydlíme."

 

            "Ne... můj byt..."

 

            Vystoupím, obejdu předek auta a otevřu jí dveře. "Ten už nemáš," řeknu, chytnu ji za ruku a vytáhnu ven. "Přestěhoval jsem všechny tvoje věci do chaty." Když odešla, zničil jsem její byt. Nebyl to můj nejlepší okamžik, ale hledal jsem sebemenší stopu, kam by mohla jít. Jakmile se mi podařilo sednout si a podívat se, co jsem udělal, řekl jsem si, že na to kašlu, a najal jsem stěhovací firmu, aby všechny její věci zabalila a přestěhovala. Věděl jsem, že se tam už nevrátí, jakmile ji najdu.

 

            Při vstupu do domu nic neříká. Táhnu ji chodbou do hlavní ložnice, protože se oba potřebujeme osprchovat.

 

            Vejdu do koupelny, zapnu sprchu a pak si stoupnu před ni. "Zvedni ruce," nařídím. Udělá, co jí řeknu, a dá si je nad hlavu. Sundám jí tričko, do kterého jsem ji oblékl, a pak jí shrnu tepláky a spodní prádlo pod nohy. "Vlez si dovnitř. Přinesu ručníky."

 

            Přecházím ke skříni s prádlem, beru, co potřebujeme, a pokládám je vedle sprchy, pak se rychle svlékám a přidávám se k ní. Stojí opřená zády o zeď, ruce zkřížené na hrudi a hlavu skloněnou. Teď už mokré vlasy se jí lepí na krk a prsa. Odfrkne si, když jí krev stéká po těle a mizí v odtoku. Po návratu do domu Lordů jsem ji neočistil. Strhal jsem z ní uniformu, spálil ji a uložil ji do své postele, kde jsem ji oblékl do nějakého mého oblečení, a pak jsem čekal, až se probudí.

 

            "Blake," řeknu tiše a ona se na mě podívá a po tváři jí stékají slzy.

 

            "Zabil jsi ho," zašeptá a rty se jí chvějí.

 

            Přemýšlel jsem, kdy ji to zasáhne. Kdy bude mít chvilku na to, aby se zastavila a přemýšlela o tom, co jsem udělal v uličce za barem. Tehdy se mě bála a příliš se starala o to, aby se zachránila. Teď, když jsme zpomalili a drogy už na ni nedoléhají, se jí to, co jsem udělal, vrací v plné síle. "Udělal jsem to."

 

            Znovu si odfrkne. "Podřízl jsi mu hrdlo." Ramena se jí roztřesou a oči se jí rozšíří, když si rukama začne horečně stírat krev z pohmožděného krku a hrudi. "Je to jeho krev…“

 

            "Pšššt." Chytím ji za tvář a přiměju ji, aby se na mě podívala, čímž odvedu její pozornost od toho, co z muže zbylo. "Musel jsem to udělat." Zavrtí hlavou, ale já ji zklidním rukama po obou stranách. "Ano." Přitisknu se svým tělem plně k jejímu a dodám: "Vztáhl na tebe ruce. A to je nepřijatelné." Zabiju každého zmrda, který se dotkne mé ženy. Je to prostě tak jednoduché.

 

            V tu chvíli jsem na ni byl naštvaný, ale zároveň se mi ulevilo, že jsme přijeli právě včas. Co kdybych ji nenašel ve správný čas? Teď by byla mrtvá. Stačila by vteřina a našel bych její tělo v té uličce. To mě na ni rozzlobilo ještě víc. To, že utekla, ohrozilo její život.

 

            Vydá ze sebe vzlyk a já ji odtáhnu od zdi a obejmu ji. Jednou rukou ji držím u těla a volnou rukou jí přejíždím po mokrých vlasech, zatímco mi pláče do hrudi. "Jsi v bezpečí, Blake," řeknu jí. "Slibuju."

 

            "Je mi to líto," pláče.

 

            Povzdechnu si a cítím, jak ze mě vyprchává každý kousek hněvu, který jsem vůči ní měl. Je to stejně moje chyba jako Mattova. Využil jsem ji a pak jsem mu to vmetl do tváře, takže na mě zaútočil jediným způsobem, který znal - šel za ní. Je to hra, kterou hrajeme od chvíle, kdy se stala mým úkolem. Ale naše manželství zvýšilo laťku.

 

            Mám teď příliš mnoho co ztratit, a on to ví. Jak jí řekl můj otec, je teď pro Lordy důležitá. Matt se jí nemůže dotknout, ale může po ní chtít něco jiného. To je ta část, která mě děsí nejvíc. Za ty roky jsem si nadělal příliš mnoho nepřátel. Příliš mnoho členů Lordů neprošlo zasvěcením od doby, kdy jsem před čtyřmi lety začínal. Kolik z nich bylo odmítnuto, protože jsem je předběhl?     

 

            "Ryate?" zašeptá, odtáhne hlavu od mé hrudi a podívá se na mě.

 

            "Jo?" zeptám se a ruka se mi zamotá do jejích vlasů.

 

            "Děkuju ti, žes mě zachránil," zašeptá a její oči mi věnují stejný obdivný pohled, jaký mi věnovala v noci na večírku v domě Lordů. Než se všechno posralo.

 

            "Neděkuj mi, Blake," řeknu jí a oči mi padnou na stopy na jejím krku. Pro svou ženu bych šel do války. Jeden muž nic neznamenal. "Vždycky pro tebe přijdu."

 

            Čerstvé slzy se jí rozlijí po spodních řasách a já se málem skloním a políbím ji, ale zarazím se. Místo toho se stáhnu a seberu z římsy mýdlo, abych jí pomohl se umýt.

 

            Zůstává zticha, zatímco oba ve sprše končíme. Dávám si záležet na tom, abych jí vydrhl každičký centimetr. Dokonce jí umyju i vlasy, než se začnu věnovat sobě. Jakmile je hotovo, vypnu vodu a pomůžu jí se osušit. Je to, jako by jela na autopilota – tady, ale ne tak docela.

 

            "Jsem unavená," řekne tiše a pak zívne.

 

            A já jsem pro jednou taky. Jsem vyčerpaný z nedostatku spánku, stresu a prostě z pocitu neznáma. Vyjdu z koupelny a odhrnu peřinu na posteli. Vleze dovnitř, nahá a s mokrými vlasy. Lehnu si vedle ní na záda. Přitulí se ke mně, obejme mě kolem ramen a já si povzdechnu a zavřu oči.

 

            Zatraceně moc mi chyběla. Až do teď jsem si to neuvědomoval. Chci říct, že jsem ji hledal každou vteřinu každého dne, ale bylo to tím, že přede mnou utekla. Ne proto, že bych ji chtěl. Bylo to spíš proto, že mi patří a já si ji najdu. Teď si uvědomuju, že to vždycky bylo něco víc.

 

            Zazvoní mi telefon a já se natáhnu a zvednu ho z nočního stolku. Je to textovka. Otevřu ji, přečtu si ji a zatnu zuby.

 

             Kurva!

 

            Rozhodnu se ji ignorovat, zamknu displej a vrátím ho zpátky, než si ji k sobě přitáhnu a zavřu oči.

            

 BLAKELY

 

             Probudím se a protáhnu si ztěžklé končetiny. Tělo mám stále vyčerpané, ale hlava je čistá. Nedostatek světla v místnosti mi napovídá, že ještě není ráno. Ale upřímně řečeno, už vůbec nevnímám čas. Mohla jsem být mimo tři dny, co já vím.

 

            Vstávám z postele a volám na Ryata, ale setkávám se s tichem. Rozhodnu se ho jít hledat, vejdu do obýváku a rozsvítím. Sedí uprostřed pohovky, oblečený v tričku a džínách. Ruce má rozhozené po opěradlech a ve své pravé ruce drží skleničku skotské. Zamračím se. Nikdy předtím jsem ho neviděla pít, kromě toho, jak mě a Sarah jednou s Gunnerem sledovali do Blackoutu. Vlasy má suché a vyčesané k dokonalosti, jak je obvykle nosí. Vzpomínám si, jak jsem si k němu po sprše lehla, ale on vypadá, jako by byl vzhůru už celé hodiny. "Ryate?"

 

            Oči mi padnou na stolek, který stojí před ním. Je na něm můj mobil, snubní prsten a kabelka - všechny tři věci, které jsem nechala na jeho posteli, když jsem utekla. Na jeho konci leží obálka z manilového papíru.

 

            Srdce se mi při pohledu na něj rozbuší rychleji. Ve sprše jsem mu poděkovala, že mě zachránil, a myslela jsem to vážně. Kdyby mě v tu chvíli nenašel, byla bych mrtvá.

 

            "Co to děláš?" zašeptám. "Vrať se ke mně do postele."

 

            Přitáhne pravou ruku, přiloží si sklenici ke rtům a vyklopí do sebe drink. Jeho oči se setkají s mými a srovnají mě pohledem.

 

            "Jsi v pořádku?" zeptám se a udělám nejistý krok směrem k němu, i když už vím, že něco není v pořádku. Ryat neumí dobře skrývat své emoce.

 

            Hrubě se zasměje a mně se z toho zvuku varovně zježí chloupky na zátylku. "Tři týdny, Blake. Tři zasraný týdny!" Nakloní se dopředu a zadívá se na prázdnou sklenici ve své ruce.

 

            Polknu, protože vím, že to nebude tak snadné. On mi neodpustí. "Matt-"

 

            "Matt chtěl, abys mě opustila. Neříkej mi, že jsi nevěděla, co dělá." Přeruší mě. "Oba víme, že nejsi hloupá. A místo toho, abys za mnou přišla, jsi utekla."

 

            Zkřížím ruce na odhalené hrudi. "Lhal jsi mi. Proč bych za tebou měla jít…?“

 

            Vstane a hodí skleničku do zapáleného krbu, čímž mě přeruší. Zvuk jejího tříštění mě donutí překvapeně vyskočit.

 

            "Nezlob se na mě za situaci, do které ses dostal sám," vykřiknu a rozpažím ruce. "Měl jsi sto příležitostí se přiznat. Říct mi, co se sakra děje. Rozhodl ses, a teď se ti nelíbí následky." Otočím se k němu zády a odcházím do ložnice.

 

            "Máš pravdu." Těžce si povzdechne.

 

            Jeho slova mě zastaví. Nikdy v životě by mě nenapadlo, že Ryat Archer bude ten typ člověka, který uzná, že má pravdu někdo jiný než on sám. Pomalu se k němu otočím čelem a on padne zpátky na pohovku.

 

            "Chceš vědět, co se stalo?" Znovu si rozvěsí ruce po opěradle a nohy se mu rozkročí. Jeho postoj a zúžené oči mi napovídají, že je všechno, jen ne kajícný. "Začala jsi jako úkol. Snažil jsem se to odmítnout. Řekl jsem, že mi nepatříš. Ale to nepřipadalo v úvahu. Lordům se neříká ne." Nakloní hlavu na stranu a očima přejíždí po mé holé hrudi. "Takže jsem tě sledoval. Naučil jsem se tvou rutinu." Tiše se zasměje. "Nebo její nedostatek. Pak jsem udělal svůj krok."

            Stáhnu obočí. "Jak to myslíš…?“

 

            "Vážně sis myslela, že jsi na mě narazila náhodou?" Zavrtí hlavou. "Postavil jsem se ti do cesty, Blake. Byla to moje cesta do tvého života. Bylo načase, abys mě spatřila. Abys mě chtěla."

 

            Ruce při jeho vyznání sevřu v pěst. "Ty…"

 

            "Gunner se postaral, aby Sarah ten leták našla. Mimochodem, udělali jsme ho jen pro vás dvě."

 

            Nebylo divu, že jsem ho nikdy předtím neviděla.

 

            "Dal jsem ti jen tolik informací, abys byla zvědavá."

 

            Do očí mě začnou štípat slzy z toho, jak jsem byla hloupá. Ani jedna zatracená věc nebyla náhoda. Všechno to byla podělaná hra. Kousek po kousku si se mnou hrál.

 

            Usmívá se. "Měla jsi hlad, Blake." Při jeho slovech se mi sevře srdce. "Matt tě tak dlouho odmítal, že jsem ti nemusel dávat moc, abys pořád žadonila o víc."

 

            Po tváři mi stéká první slza a on ji pozoruje. Pak odvrátí pohled a znechuceně stáhne ret. "Nejsi tu jediná hloupá, Blake," dodá. "Začal jsem k tobě něco cítit." Při tom přiznání si odfrkne. "Protože ti to v těch zasranejch šatech slušelo. Říkal jsem si, co je špatného na tom, že tě tvoje žena miluje? Že bychom možná přece jen měli šanci."

 

            Nesnáším, když se mi při té myšlence zrychlí tep. Že by mě skutečně mohl milovat. To je všechno, co jsem kdy chtěla. Aby mě někdo miloval kvůli tomu, jaká jsem. Aby mě přijal. Myslela jsem si, že to udělal, ale byla to součást jeho hry.

 

            "Pak jsi utekla…, a to mi připomnělo, co to doopravdy znamená. Práce. Můj hněv na nejkratší vteřinu přebil všechno ostatní, co jsem cítil."

 

            Polykám knedlík v krku a znovu přistupuji k pohovce. "Ryate…?“

 

            "Předtím ve sprše jsem si uvědomil, že jsem na tebe byl kurevsky měkkej, Blake. Víš proč?" Nenechá mě odpovědět. "Protože jsi brečela. Protože se ti jiný muž pokusil ublížit. Před tím se tě snažím chránit. Měl bych být tvou největší hrozbou. Ale místo toho se do tebe zamilovávám."

 

            Srdce mi buší jako o závod a krev mi hučí v uších. Nechci, aby mě jeho slova vyvedla z míry, ale je to tak. "Ryate…“

 

            "Už odmalička mě učili, že poslušnost je důležitá." Pokračuje, jako by se právě nepřiznal, že mě miluje. "Že moc a ponížení jdou ruku v ruce. Viděl jsem, jak Lordi ničí své vyvolené nebo své Dámy, aby je udrželi v poslušnosti. A ty? Ty uroníš pár slz a já jsem kurevsky naměkko."

 

            "Omlouvám se," pronesu přes uzel v krku.

 

            "Omluva nestačí!" Vyskočí na nohy a křičí.

 

            "Potrestej mě," nabídnu mu a udělám další krok vpřed.

 

            Dívá se na mě s bezstarostným výrazem ve svých krásných očích. Je pryč. Ztratila jsem i tu trochu půdy pod nohama, kterou jsme si včera vydobyli. A nesnáším, že mě bolí na hrudi. Že mi na tom vůbec záleží. Právě mi přiznal, že to byla hra. "Roztomilé." Chrčí.

 

            "Myslím to vážně." Udělám další krok, zoufale se snažím udržet to, před čím jsem poslední tři týdny utíkala. Ano, udělal chyby, ale to já taky. Nejsme dokonalí. Ale měl pravdu. Stejné pocity jsem cítila na večírku, než přišel Matt a všechno zničil. Než jsem se rozhodla odejít, místo abych se snažila pochopit, co Matt dělá.

 

            Jeho oči klesnou k mým holým nohám a přejíždějí po mém těle a zastaví se na hrudi, než se dostanou k mým. "Už nemám zájem."

 

            Při jeho přiznání mi hruď sevře panika. "Co chceš, Ryate? Chceš, abych tě prosila? Chceš mi dát lekci?"

 

            "Ne, Blake. Už od tebe nic nechci." Nakloní se dopředu, zvedne manilovou obálku a postaví se. Přistoupí ke mně, vloží mi ji do rukou a upře na mě chladné oči. "Považuj to za svůj svatební dar." S tím popadne z pohovky koženou bundu a odejde, až mě bouchnutí vchodových dveří donutí nadskočit.

 

            Sesunu se na pohovku a roztřesenýma rukama ji otevírám. Vytáhnu papíry a cítím, jak mě v očích štípou čerstvé slzy. Jsou to rozvodové papíry. Srdce mě bolí, když listuju záložkami a vidím, že už je podepsal.

 

            Když jimi prásknu na stolek, roh mě udeří do prstýnku. Přečtu si rytinu na vnitřní straně prstenu - dokud nás smrt nerozdělí. Nasadím si ho na prst, zatímco se mi svírá žaludek.

 

            Jak jsme se sem dostali? Tohle jsem chtěla, až na to, že teď už to tak není. Ano, začali jsme lží. Ale já nejsem nevinná. Stala jsem se jeho vyvolenou jen kvůli Mattovi. Ryat měl pravdu. Když mě Matt zahnal do kouta v Ryatově ložnici, utekla jsem, když jsem měla jít za ním. Bez ohledu na to, jak moc jsem se cítila naštvaná nebo zmatená, útěk před mými problémy nebyl řešením. I já jsem věděla, že mě nakonec dostihnou.

 

            Nakloním se dopředu, položím si lokty na stehna, obličej do dlaní a polknu uzel, který mi uvízl v krku. Proč mě zajímá, že chce odejít? Je to snad tím, že jsem selhala? Cítila jsem, co udělal ten večer na večírku v domě Lordů, a proto mě to, co Matt řekl, tak bolelo. Protože jsem si myslela, že konečně dostávám to, co chce každá holka - lásku a přijetí.

 

            On mě pronásledoval. Zabil kvůli mně muže. Zachránil mě. To je víc, než kdy udělal kdokoli jiný. Ryat mi ve sprše slíbil, že jsem s ním v bezpečí. Že mě ochrání. A pak tohle? Odmítám ho tak snadno pustit z řetězu.

 

             Kašlu na něj i na tyhle papíry.

 

            Vstanu, popadnu je a přejdu k ohni. Hodím je dovnitř a sleduju, jak můj jediný plán úniku hoří.

 

             Dokud nás smrt nerozdělí, řekl mi jednou. A já se ho chystám donutit, aby ta slova pochopil. Vrátím se do naší ložnice, vejdu do skříně a prohlížím si oblečení, které mi přinesl z bytu. Popadnu tričko a bílé bavlněné šortky. Když se obléknu, vyčistím si zuby. Vyplachuju si ústa, když slyším, jak se otevírají vchodové dveře.

 

            Vracím se do obývacího pokoje a dávám si ruce na boky, připravuju se na boj a očekávám, že to bude Ryat. Vrátil se. Taky si to rozmyslel. Nemám problém se s ním pohádat.

 

            "Ryate?" Slyším ženský hlas, jak volá jeho jméno, když se zavřou vchodové dveře. Pak do obývacího pokoje vstoupí poslední člověk, kterého jsem čekala. Zastaví se a její široce rozevřené oči se setkají s mými. "Blakely?" zalapá po dechu a nervózně polkne.

 

            Oči mi klesnou k jejím nohám a přeběhnou po černém trenčkotu, který má na sobě, a už vím, že je pod ním nejspíš nahá. V pravé ruce jí visí černá kožená značková taška. "Co tady děláš?" dožaduji se a kůže mě brní, jak mi tělem prochází žárlivost. Moje mysl se žene k závěrům stejně rychle, jako mi bije srdce.

 

            "Přišla jsem za Ryatem." Usměje se na mě. Na její dokonale upravené tváři už není ten překvapený výraz. "Co ty tady děláš?"

 

            "Bydlím tady," řeknu a zvednu bradu.

 

            Zasměje se. "No, za poslední tři týdny, kdy jsem tu byla, jsi tady nebyla."

 

             Ne, nevěřím jí ani slovo. Ryat je spousta věcí, ale nevěrník mezi ně nepatří. Není jako Matt. A já odmítám nechat tuhle mrchu, aby mě dostala. Tuhle chybu už neudělám. "Lžeš."

 

            "Ale no tak, Blakely." Zasměje se a udělá krok směrem ke mně. "Snad sis nemyslela, že ti zůstane věrný, když jsi ho opustila, ne?"

 

            Zůstávám stát na místě a nechávám ji přijít ke mně.

 

            "Muž jako Ryat má své potřeby." Přejede si jazykem po horních vybělených zubech. "Potřeby, pro které jsi tu nebyla, abys je naplnila." Zastaví se a vystrčí pravý bok. "Někdo ho musel uspokojit."

 

            "Tak to bych ti asi měla poděkovat, co?" zeptám se a povytáhnu obočí.

 

            "To já bych měla děkovat tobě." Dotkne se ukazováčkem špičky mého nosu a mě stojí všechno, abych ho neukousla. "Kdybys neutíkala jako malá vyděšená holka, Ryat by mi možná nikdy nezavolal."

 

            Natáhnu se, pravou rukou si na levé ruce otočím snubní prsten a pak ji vší silou plácnu přes obličej. Potřebuju se uvolnit. Souboj s děvkou zní jako přesně to, co mi k tomu pomůže.

 

            Zalapá po dechu a ruka jí vystřelí k obličeji, když jí k nohám spadne - hádám, že je to její přespávací taška. Odtáhne ruku a podívá se na krev z rány, kterou jí na tváři zanechal můj prsten. "Děvko!" zasyčí.

 

            "Promiň, pořezal tě můj snubní prsten?" zeptám se a omluvně se na ni usměju.

 

            "Ty zasraná děvko…“ obviní mě.

             _______________

 

             Sedím na gauči, oblečená v Cindyině kabátu. Když jsem s ní skončila, nalíčila jsem se a učesala, pak jsem se posadila a čekala, až se manžel vrátí bůhví odkud domů. Mám pocit, že takhle budu žít často - pořád na něj čekat. Nevědět, co dělá a kde je.

 

            Když slyším, jak se otevírají a zavírají vchodové dveře, zakousnu se do úsměvu. O pár vteřin později vejde do obývacího pokoje, oblečený ve stejném oblečení, v jakém odešel, a zastaví se. "Co tady ještě děláš?" dožaduje se a očima mě přejíždí. Sleduju, jak se rozpalují způsobem, který mi říká, že i když je naštvaný, stejně by mě ošukal.

 

             To stačí.

 

            "Udělala jsem ti pití." Ignoruju jeho otázku, nakloním se dopředu a seberu ze stolku sklenku skotské.

 

            On se na mě jen nehnutě dívá. Určitě si myslí, že jsem našla jeho zásobu drog a snažím se ho omráčit nebo otrávit. "Tak dobře." Pokrčím rameny a kopnu do sebe tekutinu. Část mi jí stéká po bradě na hruď. "Jejda," řeknu a odhrnu si horní část kabátu dál od sebe, aby na mě lépe viděl. "Nechceš to ze mě slíznout?" zeptám se.

 

            "Co tady děláš, Blake?" vyjede na mě. "Dal jsem ti, co jsi chtěla. Vezmi si svý sračky a jdi."

 

            Usměju se na něj a odmítám si jeho slova nechat líbit. Ryat mě vyzýval na každém kroku a já se teď chystám udělat totéž jemu. "Co když budu chtít něco jiného?"

 

            Sáhne za sebe, vytáhne peněženku a popadne stodolarovou bankovku. "Potřebuješ tentokrát peníze na útěk?" Hodí mi ji na klín.

 

            Mrsknu s ní na podlahu jako s otravným komárem a ignoruju urážku, že za sto dolarů se dostanu daleko. Vstanu a řeknu: "Já neodcházím, Ryate."

 

            Agresivně si prohrábne vlasy. "Blake…“

 

            "Co kdybych ti řekla, že jsem si to rozdala s nějakým klukem, když jsem byla pryč?"

 

            Zuby se mu sevřou, ramena ztuhnou. Přesně takovou odpověď jsem chtěla. "To jsi neudělala," namítne.

 

            "Co kdybych ti řekla, že jsem šukala se dvěma?" Zvednu pravou ruku a ukážu mu ukazováček a prostředníček.

 

            "Blake." Vyhrkne moje jméno, až se mi rozbuší srdce. Nechápe, že mi dává přesně to, co chci. "Doufám, že lžeš."

 

            "A když ne?" zeptám se a povytáhnu obočí. Dělám mu návnadu.

 

            Natáhne ke mně ruku a přitáhne si mě k sobě. "Pak ti ublížím."

 

            Nemůžu se ubránit úsměvu, který se mi rozlévá po tváři. Nevypadá jako muž, který se chce rozvést. Muži, který skončil se svou ženou, je úplně jedno, co dělá, natož na jakém péru se vozí. "Je to fér, zlato. Ty dostaneš kundu a já péro."

 

            Jeho obočí se svraští a jeho nádherný obličej poznamená zmatek. "Cože?"

 

            Odtáhnu se od něj a jdu do prádelny. Otevřu dveře, sáhnu dovnitř a popadnu blondýnu, kterou jsem před dvěma hodinami svázala a hodila tam. Díky bohu, že pod tím kabátem měla opravdu něco na sobě, jinak bych ji musela taky obléknout. "Tady." Strčím ji před sebe.

 

            Zakopne a on se natáhne a chytí ji dřív, než stihne spadnout na obličej. Škoda. "Co to kurva je, Blake?" vyhrkne a drží plačící a žvatlající Cindy. Páska přes ústa ji naštěstí udržuje trochu potichu.

 

            "Považuj to za svůj svatební dar." Zopakuju jeho slova a zkřížím ruce na prsou.

 

            "Co jsi to kurva udělala?" dožaduje se a strhává jí pásku z pusy.

 

            "Ryate… Ryate, prosím," prosí ho, po tváři jí stékají velké krokodýlí slzy, které jí ničí kdysi bezchybný make-up a zaschlou krev z mého prstenu na tváři. "Pomoz mi. Ona je šílená-"

 

            "Cindy se objevila, aby dostala svou noční šukačku - víš, tu, kterou dostávala poslední tři týdny, když jsem byla pryč - a byla překvapená, že mě tu vidí," přeruším její blábolení.

 

            Podívá se na mě, jeho zelené oči jsou rozšířené nedůvěrou. Ani nedokážu vysvětlit pocit úlevy, který mám v útrobách, že mi potvrzuje to, co už jsem věděla. Nedotkl se jí. "To myslíš vážně? Vážně si myslíš, že s ní šukám?"

 

            Pokrčím rameny. "Je to tak, jak to je. Říkejme tomu vyrovnávání hracích podmínek."

 

            "Jsi kurva blázen!" křičí a vzpírá se v jeho sevření. "Ty zasraná děvko…“

 

            Narazí jí hlavou do zdi, čímž ji omráčí, a já se spokojeně zakousnu do úsměvu. Pustí ji, ona spadne na podlahu a on přes ni přejde ke mně. Zůstávám sedět na místě a nebojím se ho. Už ne. Můj manžel je mocný, ale jestli mám být Dáma, musím se povznést na jeho úroveň. Začnu tím, že se mu postavím čelem.

 

            "Neměl jsem žádnou aférku," zavrčí a stoupne si přede mě.

 

            "Ona dokazuje opak." Ukážu na ženu v bezvědomí.

 

            "Takže jí budeš věřit stejně jako Mattovi?"

 

            Řeknu jediná slova, o kterých vím, že ho ještě víc popudí. "No, Matt se nemýlil." Říkal, že Ryat zaplatil mému otci pět set tisíc, ale ve skutečnosti to nebyla pravda. Nicméně Ryat za mě tolik nabídl. Takže podle mě je to dost pravda. Sledovací zařízení v mém mobilu, kontrola toho, s kým mluvím, to všechno byla pravda.

 

            Přistoupí ke mně, nosem k nosu. Tak dělej. Jdu do toho naplno. Nehodila jsem ty rozvodové papíry do ohně pro nic za nic. Ryat chce Dámu? Já mu dám zkurvenou Dámu.