Yool - 8. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Yool

Stál jsem s rukama opřenýma o hrubou, kamennou zeď, zatímco mi na záda bušila horká voda. Malou koupelnu zaplnila pára a já vdechoval vůni květinového mýdla, kterým jsem si drhl špínu z kůže. Voda teď tekla čistá, jak se mi hromadila kolem nohou, a napětí z posledních několika pašeráckých výprav se z mého těla vytrácelo.

Matně jsem si pamatoval na Brookiny rozkazy, abych nepoužil všechnu horkou vodu, ale nebylo možné jasně uvažovat, když mi horko uvolňovalo uzly na ramenou a dovolovalo mi zapomenout na kredity, které jsem dlužil Griflingům, odměnu za mou hlavu za Olestii a dluh, který jsem teď dlužil Wynovi za to, že za mě dodělal dodávku. Stát pod horkou vodou v koupelně na povstalecké základně někde v podzemí mi umožňovalo předstírat, že nic z toho mi nevisí nad hlavou. Pro tuto chvíli jsem se potřeboval soustředit jen na to, abych splnil dohodu, kterou jsem uzavřel s tím člověkem.

Myšlenka na Brooke vysílala žár přímo do mého ptáka, který soupeřil s žárem proudícím přes mé tělo. Bohové, ta samice mě doháněla k šílenství a ona to ani nevěděla. Sevřel jsem ruce v pěst, jak jsem se snažil znovu se ovládnout a říct svému ptákovi, aby nestál v pozoru, zatímco mé myšlenky se přenesly k hezké pilotce.

Byl jsem si jistý, že můžu předstírat, že jsem její druh, aniž bych podlehl tělesným pudům, které mě vždycky dostávaly do problémů, ale každý její dotek mi rozechvěl kůži. Dokonce i její pohled mi zrychlil tep.

Jako by voda měla přímou linku do mého mozku, uklidňující teplo vody se okamžitě změnilo v mrazivé. Dech se mi zadrhl v hrudi, jak jsem zápolil s rezavými držadly, ale ať jsem je otočil na kteroukoli stranu, voda zůstávala ledová. Přitiskl jsem se ke zdi v zoufalé snaze vyhnout se přívalu vody, lapal jsem po dechu a vypnul proud. Nakonec jsem ze sprchy vytančil a stál na podlaze, studená voda mi tekla z těla a loužila se kolem mě.

Z nedalekého háku jsem popadl škrábavý hnědý ručník, přejel si rukou po obličeji a mučivě zavrčel. Dobře mi tak. Brooke mě varovala před rtuťovitou teplotou vody.

Hrubě jsem se osušil a odkráčel nahý z koupelny zpátky do spacího koutu. I když byl prostor větší než moje palanda na lodi, byl asi stejně útulný. Čekal jsem, že ubikace samice bude, no, víc ženské, ale možná každý pokoj na základně musel být stejný.

Podíval jsem se na kovovou podlahu, která byla teď pocákaná mokrými otisky nohou. Později na ní nebudu rád spát, ale byl jsem upřímný, když jsem jí řekl, že jsem spal na horších místech. Neřekl jsem jí ale, že nejhorší místo, ve kterém jsem spal, je ve skutečnosti cela v kobce na Zerros Prime. Pohledem jsem přelétl nedotčenou podlahu. Aspoň tady nebyli žádní hlodavci s křídly a širokýma, plochýma nohama, kteří neustále pleskali, jak jsem se snažil usnout.

Být pašerákem znamenalo, že jsem nezažil skoro žádnou skutečnou útěchu, takže i když základna rebelů byla v podzemí a Brookyina ubikace byly holé kosti, připadaly mi skoro luxusní. Hladově jsem si prohlížel postel, natáhl jsem si ruku na matraci, abych ji vyzkoušel. Byla pevná, ale mnohem měkčí než jakákoli podlaha. Pak jsem si představil, jak sdílím postel s Brooke, obtáčím své tělo kolem její menšího a ztloustl mi pták.

Zasténal jsem. Tohle nebylo součástí plánu. Měl jsem sem přijít, předstírat, že jsem do člověka udělanej, a pak odejít. Když budu mít štěstí, mohl bych ji dostat do postele. S čím jsem nepočítal, bylo to, jak mě přivádí k šílenství. Políbil jsem víc, než kolik jsem měl žen – a možná i pár dalších mimozemských podílů – ale nikdy se mi hlava netočila jako při líbání Brooke. Už jen při pomyšlení na to mě bolelo ztuhlé péro.

„Vzpamatuj se,“ zamumlal jsem si pro sebe a vrhl pohled na dveře, protože jsem byl pořád nahý. Vytrhl jsem kalhoty z batohu, který jsem si přinesl, a vkročil do nich, látka se mi zachytila na stále vlhkých nohou.

Snažil jsem se vypudit myšlenky na samici z hlavy, protože pokaždé, když jsem na ni pomyslel, ztvrdl mi pták. Možná jediná cesta z mé šlamastyky vedla přes ni. Bylo by to opravdu tak špatné, kdybych nepředstíral? Ne že bych si přál být něčím přítelem. To se nezměnilo. Ale nevadilo by mi, kdybych místo předstírání, že spím se samicí, to skutečně udělal.

Pak jsem si vzpomněl na její výraz, když jsem ji nazval zlato. V žádném případě by do toho Brooke nešla. Dala mi jasně najevo, že mě potřebuje jen k jedinému účelu – předstírat, že jsem její přítel. Nechtěla ode mě nic skutečného.

„Její ztráta,“ zabručel jsem, i když jsem věděl, že je ve skutečnosti moje, zvlášť když jsem si uvědomil, jak bolestivě mě na konci toho všeho budou bolet koule.

Upravil jsem si ptáka v pohodlných kalhotách a opustil kajutu. Nemohl jsem zůstat v prázdné kajutě a čekat na ni. Zvlášť když mi žaludek připomínal, že jsem zmeškal aspoň jedno jídlo.

Možná jsem neznal uspořádání podzemní základny, ale pamatoval jsem si cestu, kudy jsme přišli, a také jsem si jasně vybavil, kde jsem zachytil slabé aroma jídla. Vrátil jsem se po svých stopách a kývl na pár zvědavých valoxových vojáků na chodbách, až mi zaškubalo v nose.

Byla tam kuchyň a byla blízko. V žaludku mi kručelo při charakteristické vůni pečícího se chleba a ještě lákavější vůni něčeho sladkého. Cukr nebyl něco, co by se dalo snadno sehnat v každé části galaxie, ale uvědomoval jsem si, že lidé ho mají příliš rádi, takže mě nepřekvapilo, že byl na základně, kde značná část bojovníků byli lidé.

Sledoval jsem vůně, dokud jsem neuslyšel výmluvné, klapnutí pánve, a brzy jsem zjistil, že stojím v širokých, klenutých dveřích prostorné kuchyně. Vzduch byl teplý a protkaný kořením, jak postavy stály nad kouřícími hrnci a u vysokých pracovních stolů. Pohyb v rušné kuchyni ustal, jak se na mě upřely zmatené pohledy.

„Yoole!“ Poprvé se mi ulevilo, když jsem uslyšel hlas druhé pilotky Brooke.

Dani stála u pultu s dřevěnou deskou ve výši pasu a něco sekala. „Asi by mě nemělo překvapovat, že tě Brooke poslala, abys nám pomohl s přípravou večírku. Je to blázen do vánočních sušenek.“ Mávla na mě dopředu nožem. „Všichni, tohle je Brookein… přítel, Yool.“

Vykulené oči se vykulily ještě víc, když jejich hlavy sklouzly nejdřív na Dani a pak na mě.

„Přítel?“ Samice se světle zelenou pletí upustila lžíci do hrnce, který míchala. „Brooke?“

Dani ledabyle pokrčila rameny. „Já vím, já vím. Není to ten typ. Asi ji přemohla vánoční nálada.“

Samice se světle žlutými vlasy se netajila tím, že si mě prohlížela od hlavy k patě. „Něco ji přemohlo.“

Dani odložila nůž a hodila po ženě špinavou utěrku. „Chovej se slušně, Alli. Brooke by mohla být žárlivý typ.“

Líbilo se mi pomyšlení, že Brooke žárlí na jinou samici, která po mně pokukuje, ale pak jsem si vzpomněl, že to všechno byla součást lsti, do které se Dani zapletla. Ale byla to lest, se kterou jsem souhlasil, a tak jsem se na kuchařky usmál svým nejpůvabnějším úsměvem, když jsem se setkal s Daniným pohledem. „Jak jsi řekla, jsem tu, abych pomohl kamarádkám své přítelkyně připravit se na večírek.“ Pak jsem se zamračil. „Co jsou vánoční sušenky?“

Přistoupila ke mně buclatá samice s divokou hřívou fuchsiových kudrlinek a než jsem mohl něco namítnout, strčila mi něco kulatého a teplého do úst. „No?“ Vrazila do mě jedním bokem a mrkla. „Co si myslíš o mých slavných zázvorově kořeněných sušenkách?“

Nevěděl jsem, co je zázvor, ale hlasitě jsem zasténal, když jsem žvýkal měkký, sladký kotouč, kterému říkala sušenka. Chuť mi vybuchla v ústech, jak jsem vychutnával každé sousto a nakonec polkl, zatímco všichni v kuchyni jako by zadržovali dech a čekali na mou odpověď. „Myslím, že to mohla být ta nejlepší věc, co jsem kdy jedl. Naučíš mě, jak je udělat?“

Samice, která mi dala sušenku, se zářivě usmála a stiskla mi biceps. „Chlap, který vypadá jako ty a rád vaří? Brooke se o tebe možná bude muset poprat, zlato.“