TR - 40. kapitola

Překlad: Trish

Kor.: Terez

RYAT

 

             Snažím se pochopit, k čemu jsem se vrátil domů, a kroutím hlavou. "Nespal jsem s ní už přes tři roky." Předtím, než jsem složil přísahu. Blake je jediná žena, se kterou jsem byl od svého vstupu k Lordům v prvním ročníku na Barringtonu.

 

            "Jasně. A když jsem byla pryč, tak jsem s nikým nešukala." Mrkne na mě a hravě si okusuje spodní ret.

 

             Do prdele?

 

            Otočí se ke mně zády a chce odejít, ale já se natáhnu, chytím ji za horní část paže a otočím ji. Volnou rukou ji chytím za krk. "Doufám, že kurva lžeš, Blake." Doženu a rozčtvrtím každého muže, kterého se dotkla. Pak tu její pěknou prdelku zmlátím do černa, dokud si nevzpomene, komu patří.

 

            "Tohle chceš, Ryate?" pokračuje. "Chceš, abychom měli otevřený vztah?"

 

            "V žádném případě…"

 

            "Šukej, koho chceš." Nakloní hlavu na stranu, oči jí padnou na moje tričko a po tváři jí přeběhne ten nejvíc sexy úsměv, jaký jsem kdy viděl. "Já šukám, s kým chci."

 

            Ruce se mi zatraceně třesou. Krev se mi vaří.

 

            "Můžeme se podělit... Třeba se chceš dívat, jak mě šuká jiný muž."

 

            Otáčím se s ní a narazím ji zády do zdi. Oči se jí zavřou a rty se jí roztáhnou, což ji donutí zaskučet. "Myslím, že kvůli těm třem týdnům pryč jsi zapomněla, kdo jsem, Blake. Dovol mi, abych ti to připomněl." Zvednu ji, přehodím si ji přes rameno a odnesu ji do ložnice, kde ji hodím na naši postel, tváří dolů.

 

            Zachichotá se a můj tvrdý penis se zachvěje očekáváním. Nemůžu ani pomyslet na to, že teď hraju její hru. Blakely ví, co má udělat, aby mě naštvala, a přesně to udělala.

 

            Otevřu noční stolek a popadnu pouta. Trhnu jí rukama za záda, utáhnu jí je kolem zápěstí, jak nejpevněji to jde, a slyším to malé zakňučení, které se snaží skrýt. Usměju se. Nakloním se nad její záda a zašeptám jí do ucha: "Chtěla jsi být potrestána. Pamatuj si to."

 

            Pak se postavím a převrátím ji na záda, přitisknu jí je pod sebe a donutím ji vykřiknout. Můj tvrdý penis se při tom zachvěje. Ty tři roky, kdy jsem se musel zdržet sexu, nebyly nic ve srovnání s třemi týdny bez ní.

 

            Byla to zatracená muka.

 

            Rozepnu si džíny, vytáhnu tvrdé péro a pak rozepnu pásek, který drží kabát stažený. Rozhrnu ho, abych před sebou odhalil její tělo, a ona se prohne v zádech a mává rukama pod sebou, aby se pokusila zmírnit bolest. Nepomůže jí to.

 

            Doplazím se na postel, koleny jí roztáhnu nohy a rukou jí sjedu ke kundičce. Je mokrá. Věděl jsem, že bude. Už byla celá nažhavená a jen prosila, abych ji ošukal.

 

            Vklouznu do ní, žádná předehra. Jedna moje část jí chce ublížit. Až s ní skončím, chci, aby mě pořád cítila mezi nohama. Položím své tělo na její, přitisknu ji k sobě ještě víc a vženu jí slzy do očí.

 

            "Chyběla jsi mi, Blake," řeknu upřímně a svými rty se dotknu linie její čelisti. "A já ti ukážu, jak moc."

 

            Mé boky se začnou pohybovat, tvrdě a rychle. Naše těla do sebe narážejí.

 

            Prohýbá se v zádech a z roztažených rtů se jí vydere výkřik. Posadím se, obejmu ji rukama kolem krku a stisknu, čímž jí beru vzduch, zatímco buším do její mokré kundy. Sleduji, jak jí těžknou oči a modrají rty. Právě když se jí oči zavřou, pustím ji a ona se přerývaně nadechne a rozkašle se.

 

            Zpomalím tempo a cítím každý centimetr jejího těla obtočený kolem mé délky. "Podívej se na mě," žádám a chytám ji za bradu, abych jí udržel obličej na místě.

 

            Její uslzené oči se setkávají s mýma. "Jestli se tě ještě někdy dotkne nějaký muž, zabiju ho, Blake." Skloním rty k její tváři, olíznu její slzy a ochutnám jejich slanost. "Bolestivě… pomalu." Políbím ji na koutek roztažených rtů. "Nezáleží na tom, jestli jsi to chtěla, nebo ne," informuji ji. "A pak ti připomenu, že patříš mně." Vrazím do ní a donutím ji zakňučet. "Rozumíš mi?"

 

 

            Znovu se posadím a sleduji, jak můj penis klouže dovnitř a ven z její vyholené kundičky. Můj pohled se vrací k jejímu a čeká na odpověď, ale ona má zavřené oči. Plácnu ji po straně prsou, čímž se její kunda kolem mého ptáka stáhne. "Odpověz mi," žádám a plácnu ji i do druhého.

 

            "Ano." Zasténá. "Rozumím."

 

            "Komu patříš?" zavrčím a mé boky opět zrychlí tempo.

 

            "Tobě."

 

            "Mně, Blake!" Chytnu ji za nohy, prsty se jí zaryju do stehen a doširoka je přede mnou roztáhnu, abych mohl proniknout hlouběji. Vrážím do ní znovu a znovu, dokud se kolem mě nesevře a neudělá se mi na celé péro.

 

            Nepolevím. Postel naráží do zdi, místnost se naplňuje jejími výkřiky, její tělo teď klouže po mém. Jak zrychluji tempo, napínají se mi koule.

 

            "Ryate…“ Dýchá. "Ryate, já nejsem…“

 

            Nakloním se a položím jí ruku na ústa. Umlčím ji, protože přesně vím, co se chystá říct, ale je mi to jedno. Ještě jednou přirážím a udělám se do ní.

 

            Chvíli čekám, zatímco ona leží pode mnou, tělo se jí třese a snaží se popadnout dech. Vytáhnu se a padnu vedle ní na postel, čekám, že na mě bude křičet, ale ona ne.

 

           Zazvoní zvonek a já se posadím a přetočím její tělo na břicho, abych jí uvolnil pouta. "Oblékni se," nařídím jí, plácnu ji po zadku a pak vyjdu z ložnice, protože vím, že nás ještě čeká spousta práce. Naše hádka může počkat na později.

 

             BLAKELY

 

             Obleču se zpět do svého trička a bavlněných šortek z dřívějška, než vyjdu z ložnice a projdu chodbou, kde najdu Ryata sedícího na gauči, otce v křesle a toho muže z domu Lordů v tom protějším.

 

            S pohledem upřeným na Ryata si sednu na pohovku, ale rozhodnu se sedět na druhém konci. Můj hněv na něj je opět na desítce.

 

            "Už máte problémy?" zeptá se muž s pobavením v hlase.

 

            "Kdo sakra jsi?" dožaduji se a zkřížím ruce na prsou. Jsem naštvaná, že jsem prohrála bitvu s Ryatem. Vyzvala jsem ho v domnění, že můžu vyhrát, a ten bastard mě stejně porazil.

 

            "Blakely-"

 

            "Ne, to je v pořádku," přeruší mě otec. "Dáma musí mít v sobě trochu ohně, pokud chce uspět." Jeho oči sklouznou na Ryata.

 

            Při těch slovech nervózně polknu. Zapomínám, že se musím osvědčit i před Lordy, nejen před svým manželem. Mám pocit, že je bude mnohem těžší přesvědčit než muže, se kterým šukám.

 

            "Jmenuji se Abbot Archer," oznámí mi hrdě a mně se sevře žaludek.

 

            Kuuuuuurva.

 

            "A jsem tvůj tchán." Vstane z křesla a přistoupí ke mně. Podívám se na něj skrz řasy a on natáhne ruku a vezme mě za levou. Zatajím dech, když mi palcem přejede po snubním prstenu. "Předpokládám, že jsi ty papíry nepodepsala."

 

            "Cože?" Oči se mi rozšíří. "Jak jsi-?"

 

            "Hodila je do krbu," odpoví Ryat a přeruší mě.

 

            Hlavou mi bleskne pohled na něj, sedícího na druhém konci pohovky, ale on zrovna něco píše na mobilu.

 

            "Dobře," pochválí mě Abbot.

 

            Podívám se na něj zpátky. "Já tomu nerozumím…“

 

            "Prošla jsi první zkouškou zasvěcení." Tchán jednou kývne hlavou, pustí mou ruku a ta mě plácne do holého stehna.

 

             První zkouškou zasvěcení? Myslela jsem, že mi přijde zpráva se jménem, časem a adresou? Nikdo neřekl, že budu zkoušena vícekrát. Kolik testů bude? Ryat říkal, že jsem je hodila do krbu. To jsem sice udělala, ale on už odešel.

 

            "Jak jsi...?" Odmlčím se a snažím se dát dohromady všechno, co se za posledních čtyřiadvacet hodin stalo. Myslela jsem si, že mám v hlavě jasno, ale zřejmě jsem se mýlila. Rozhlédnu se po velkém otevřeném obývacím pokoji a po oknech sahajících od podlahy ke stropu, která ukazují temnou noc. Musí tu mít kamery. Samozřejmě že má. Mělo mě to napadnout. Matt říkal, že mě pořád sledují. Vymyslel si ty papíry a pohádal se se mnou. Potřeboval únikovou strategii, a když pak odešel, seděl někde vzadu a sledoval mě.

 

            "Tys to na mě ušil," řeknu Ryatovi a otočím se na pohovce tak, abych mu plně čelila.

 

            Pořád ještě píše na mobilu. Natáhnu se k němu, vytrhnu mu ho z rukou a hodím ho přes celou místnost. Zvuk jeho nárazu do skla naplní místnost a já tajně doufám, že jsem to zatracené zařízení rozbila. Jeho oči se na mé zúží. "Blake ..."

 

            "Já s tebou kurva mluvím. To nejmenší, co můžeš udělat, je předstírat, že posloucháš!" vyprsknu.

 

            "Oh, líbí se mi." Slyším, jak pan Archer šeptá mému otci.

 

            Vstanu a podívám se na Ryata. "Takže všechno, co jsi mi předtím v pokoji řekl, byla lež." Jak mám ještě vědět, co je pravda?

 

            Jeho čelist se zostří a nozdry se rozšíří.

 

            "Podvedl jsi mě. Přesvědčil jsi mě, že se chceš rozvést. Co kdybych je podepsala?" A co pak? To by se považovalo za selhání. Přišel by domů a hned mě zabil?

 

            "To bys neudělala." Chrčí, jako by bylo nemožné, abych od něj odešla. To, že jsem je spálila, asi dokazuje, že má pravdu.

 

            "Co kdybych to udělala, Ryate? Co pak?" vykřiknu.

 

            Udělá dva kroky a zmenší vzdálenost. Natáhne se, položí mi prsty pod bradu a palcem mi jemně přejede po roztažených rtech. "Jestli sis jen na vteřinu myslela, že tě nechám odejít, tak ti musím připomenout, kdo jsem… znovu." V koutku rtů se mu objeví úsměv.

 

            Zrychlí se mi dech a odtáhnu se. Ten dotek a slova jsou pro naše publikum příliš důvěrné. Zvlášť když jsou to naši otcové. "Ale vždyť jsi je podepsal," namítnu.

 

            "Musel jsem," zavrčí a opře se do mě. "Byl to rozkaz od Lordů…“

 

            "Od Lordů?" Drsně se zasměju. "Jak dlouho ještě budou kontrolovat náš život, Ryate?" vyštěknu a on se otočí čelem ke mně. "Co? Co uděláš, až ti řeknou, abys mě opustil?"

 

            "To neudělají." Zavrtí hlavou.

 

            "Jak to víš?"

 

            "Protože to neudělají!" křičí.

 

            "Tomu nevěřím!" křičím zpátky. "A tvoje loajalita je na jejich straně. Ne ke mně."

 

            "Blake." Povzdechne si a prohrábne si vlasy. "Nevíš, o čem mluvíš."

 

            "Vyzkoušej mě," řeknu a široce rozpřáhnu ruce. Ať už to máme za sebou. Může mě vyzkoušet z testu Lordů, a když projdu, bude po všem.

 

            "Nemůžu," procedí skrz zuby. "Takhle ne."

 

            "To myslíš vážně?" vyhrknu. "Od chvíle, kdy jsem na tebe narazila na chodbě v Barringtonu, bylo všechno jenom zkurvená zkouška, a ty najednou nemůžeš. To kurva nedává žádný smysl, Ryate!"

 

            "Věci se změnily."

 

            "Co se sakra změnilo? Protože to vypadá, že je to pořád stejná hra." Místnost po mém výbuchu ztichne. Padám zpátky na pohovku. Položím si lokty na kolena, zabořím obličej do dlaní a zhluboka se nadechnu. "Jak ti mám dokázat svou loajalitu, když mi nesvěříš svá tajemství?" ptám se. Podívám se na něj a on teď stojí před francouzskými okny. Sehne se, zvedne mobil a pak si strčí ruce do kapes džínů.

 

            "Je tu-"

 

            "Ne!" přeruší otce a otočí se.

 

            "Co to je?" vystřelím na nohy.

 

            "O nic nejde," odsekne Ryat.

 

            "Lžeš. A zase přede mnou něco tajíš."

 

            "Nebudu riskovat tvůj život!" křičí a tvář mu rudne.

 

            Zhluboka se nadechnu a přistoupím k němu. "Děláš to pro Lordy. Proč bych to měla přijmout já, ale ty ne?"

 

            "Protože já jsem si tenhle život vybral, Blake," zavrčí.

 

            "A já si pak vybrala tebe, když jsem spálila ty rozvodové papíry. Takže jsem uprostřed-"

 

            "Už ne," přeruší mě. "Provedeš poslední zasvěcení, budu tam, abych se ujistil, že proběhne hladce, a pak skončíš. Bude z tebe Dáma a moje žena. To je vše."

 

            To není konec. Ani zdaleka ne. Je v tom na celý život a děsí mě, že nad tím mají takovou kontrolu. "Ale Lordi tě stejně budou volat, abys pro ně dělal práci."

 

            "K tomu jsem se upsal," souhlasí.

 

            Jen mě to ještě víc znervózňuje kvůli naší budoucnosti. "A co to, co chci já?"

 

            "Už jsem ti to říkal a řeknu ti to znovu, na tom nezáleží." Tentokrát jsou jeho oči měkké, skoro zkroušené, jako by ho bolelo, že mi to říká.

 

            Otočím se a podívám se na otce v naději, že mi nějak pomůže. "Tati..."

 

            Zvedne ruku, čímž mě zastaví, a já svěsím ramena. "Obávám se, že má pravdu, princezno. Nebudu tě vystavovat většímu nebezpečí, než jsi už byla. Tohle všechno začalo kvůli mně a kvůli mně to taky skončí."

 

            Můj dech se zrychlí. "Co to znamená?"

 

            Podívá se na Ryata. "Můžu s tebou mluvit v soukromí?"

 

            "Ne," odpovím za něj. "Nemůžeš."

 

            "Jistě." Ryat mě ignoruje a otevře posuvné skleněné dveře. "Pojďme ven."

 

            Rozběhnu se za ním, ale pan Archer mě zastaví. "Musím říct, že jsem o tobě pochyboval."

 

            Otočím se a podívám se na něj, jak odpočívá na pohovce. Pravý kotník má opřený o levé koleno.

 

            "Nikdy jsem nebyl takový fanoušek Cindy." Pokrčí rameny. "Proto jsem se nehádal, když řekl, že chce tebe."

 

            Při vyslovení jejího jména se rozhlédnu po místnosti a vidím, že už tu není. Kde je? Probudila se a podařilo se jí osvobodit, zatímco jsme se s Ryatem milovali v ložnici? To mě přivádí na další myšlenku. Proč se Ryat tvářil tak překvapeně, když ji tu viděl, když se vrátil, když očividně viděl, jak pálím rozvodové papíry? "Kde je?" ptám se, točím se v kruhu a hledám ji.

 

            "Kdo?" zeptá se a zamyšleně nakloní hlavu.

 

            "Cindy."

 

            "Jak to mám vědět?" zeptá se a pokrčí rameny.

 

            "To je další test?" Nervózně polknu.

 

            Zvedne se z pohovky a narovná si sako. "Myslím, že si potřebuješ odpočinout, Blakely. V poslední době se toho hodně stalo."

 

            "Ne." Zavrtím hlavou. Neztrácím rozum, ztratila jsem člověka. Byla přímo tady. Svázala jsem jí zápěstí k sobě. Přes ústa jsem jí dala pásku, kterou Ryat sundal, pak jí hlavou narazil do zdi a omráčil ji. "Byla…“

 

            Přeruší mě zvuk otevírajících se posuvných skleněných dveří za mnou. "Abbote, pojďme odsud. Nech ty dvě hrdličky na pokoji," volá můj otec a vchází dovnitř.

 

            Přijde ke mně zezadu, položí mi ruce na ramena a políbí mě do vlasů. "Zítra ti zavolám. Odpočiň si."

 

            Pak beze slova oba odejdou z domu.

 

            Pomalu se otočím a vidím Ryata, jak se opírá o teď už zavřené posuvné skleněné dveře. S rukama zkříženýma na hrudi na mě upřeně hledí. "Neztrácím rozum," prohlásím, jako by mě z toho obviňoval.

 

            On mě nijak nebere na vědomí. Dokonce ani nemrkne.

 

            "Byla přímo tady." Přistoupím ke zdi, kde ležela na podlaze. "Omráčil jsi ji. Pak jsi mě odnesl do ložnice."

 

            Opět žádná odpověď.

 

            "Kam šla, Ryate?" zeptám se ho.

 

            "Nedělej si s ní starosti," promluví konečně a odstrčí sklo.

 

            "Ryate… ona-"

 

            "Blake." Přistoupí ke mně a pohladí mě po tváři. "Nedělej si s tím starosti."