ABS - 14. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Aubrey

Otevřu oči při zvucích Ethanova mumlání během spánku. Nohy má neklidné a cítím, jak sebou hází a otáčí se. Nedokážu úplně rozeznat, co říká, ale rozhodně má noční můru.

„Ethane.“ Promluvím klidně, natáhnu se, abych se dotkla jeho paže, která je pokrytá potem.

Ucukne ode mě a já slyším šustění prostěradel, když se převalí na bok. Natáhnu ruku, abych se ho znovu dotkla, a dosáhnu na záda. Je promočený a stále mumlá, ale tentokrát zní hlasitěji a pak najednou vše utichne. Na okamžik ležím a čekám. Přemýšlím, zda se probudil z noční můry.

„Ethane, jsi v pořádku?“

Slyším, jak se prudce nadechne, než promluví.

„Jsem v pořádku, Aubrey, jdi zase spát.“

„Jsi si jistý?“

„Řekl jsem, běž spát.“ Promluví velitelsky.

Přetočím se, přitáhnu si deku blíž k sobě a zavřu oči. Po pár okamžicích slyším, jak se nohama dotkne podlahy, otevře dveře a než se naděju, je pryč. Snažím se znovu usnout, ale nemůžu. Ať už byl jeho sen o čemkoli, byl otřesený a mám pocit, že to není poprvé, co ho měl.

Ráno zmáčknu aplikaci pro ohlášení času, která mě upozorní, že je osm hodin. Vylezu z postele, obléknu si Ethanovo tričko a zamířím dolů zjistit, jestli je už vzhůru. Když vejdu do kuchyně, zavolám na něj, ale odpovědi se nedočkám.

„Oh, zdravím.“ Ozve se zezadu ženský hlas.

„Dobrý den.“

„Můžu vám s něčím pomoct?“

„Hledám Ethana.“

„Omlouvám se, ale vy jste?“

„Jsem Aubrey.“ Natáhnu ruku.

„Ráda vás poznávám, Aubrey. Jsem Ingrid, Ethanova hospodyně.“ Vloží ruku do mé. „Strávila jste tady noc?“

„Ano, v pokoji pro hosty. Ethan byl tak milý, že mě tu nechal, když v budově, kde bydlím, hořelo a všichni byli evakuováni.“

„Ach, to je mi líto. Už jste se dívala do jeho kanceláře?“

„Ne, nejdřív jsem přišla sem.“

„Někdy chodí ráno běhat. Proč se neposadíte, udělám vám kávu.“

„Děkuji, to by bylo milé.“

Přejedu rukou po okraji ostrůvku, dokud nenahmatám vysoké židle.

„Jen pro případ, že by vás to zajímalo, jsem slepá.“ Říkám, když si sedám.

„Opravdu? Nikdy bych ne – dobře, nechtěla jsem se ptát. Omlouvám se.“

Tiše se zasměju. „Nemusíte, ráda si to vyjasňuju hned na začátku.“

„No tak se jen posaďte a nechte mě udělat snídani. Začnu nejdřív s kávou.“

Sedím u baru s rukama založenýma a čekám, až se dodělá káva.

Nemůžu přestat myslet na včerejší noc. Nejen na úžasný sex, ale také na noční můru, která vyhnala Ethana z mého pokoje.

„Tak, jak znáte Ethana?“

„Seznámili jsme se na výstavě mé nejlepší kamarádky a pak jsme na sebe narazili včera na jedné oslavě. Byli jsme v SoHo, když mi volali, že v budově, kde bydlím, hoří.“

Uslyším otevření dveří a pak kroky vcházející do kuchyně.

„Ingrid, co tady děláš? Dnešek máš jedinou volnou neděli v měsíci.“

„Včera jsem zapomněla nákupní seznam, tak jsem se pro něj vrátila a narazila na Aubrey.“

„Dobré ráno, Ethane.“ Pozdravím.

„Dobré, Aubrey.“ Řekne ploše.

„Byl sis zaběhat?“ Zeptá se Ingrid.

„Jo, bylo to dobrý. Potřebuju se osprchovat, pak se vrátím.“

„Chceš snídani?“ Zakřičí za ním a já slyším, jak vybíhá schody nahoru.

„Ne, vezmu si jen kafe, až se vrátím.“

Sedím na místě s těžkým srdcem, kvůli tomu, jak se ke mně chová po naší společné noci. Jsem zmatená a přemýšlím, jestli jsem neudělala něco špatně.

„Tady máš kávu, zlato.“

„Děkuju.“

„Dělám ty nejlepší belgické wafle, jsou Ethanovy oblíbené. Udělám je a vsadím se, že bude dole hned, jak je ucítí.“

„Máte den volna, Ingrid. Vystačím si jen s kávou. Stejně nejsem moc hladová.“

Položí ruku na moji. „Poslouchej, zlato. Nenech toho muže, aby tě zdeprimoval. Vím, že umí být hrubý a naštvaný a z devadesáti procent se chová jako debil, ale hluboko uvnitř má srdce ze zlata. Jen musíš pomalu odstranit nánosy kamene kolem něj, než se k němu dostaneš.“

Nemůžu si pomoct a zasměju se.

„Teď, co takhle nějaké Ingridiny belgické wafle?“

„Jistě.“ Usměju se.

Jak tu sedím, zazvoní mi telefon a upozorní mě, že volá teta Charlotte.

„Ahoj.“

„Ahoj zlatíčko, jen jsem ti chtěla dát vědět, že jsem mluvila s hasičským sborem a nemůžeme se vrátit domů až do zítřejšího dne. Zůstanu tu ještě jeden den a poletím až ráno. Kde zůstáváš ty?“

„S kamarádem, jsem v pořádku.“

„Dobře, uvidíme se zítra, miluju tě.“

„Taky tě miluju, teto Charlotte.“

Povzdechnu si a ukončím hovor.

„Špatné zprávy?“ Zeptá se Ingrid.

„Nepustí nikoho do budovy až do zítřka.“

„Bez obav, můžeš tu zůstat další noc.“

„Díky Ingrid, ale myslím, že už jsem tu zůstala dost dlouho, navíc Ethan jde dnes k rodičům oslavit Svátek práce. Po snídani si vezmu věci a půjdu.“