S&B - 13. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Terez, Lucka

Burn

Vedu skupinku bočními dveřmi do stodoly, světla v horním rohu osvětlují dva ozbrojené členy Royal Bastards hlídající vchod. V respektu kývnou hlavou a já umístím ruku do spodní části Switchových zad a vedu ho do jámy kvůli zábavě. Sem bereme naše zajatce. Podlaha uvnitř je betonová a stěny kovové. Je prázdná až na pár náhodně postavených židlí a sady nástrojů. Snadné čištění, snadná likvidace.

Uprostřed místnosti bratři udělali, co jim bylo řečeno. Opít je kódové slovo pro připravit. Beast nedělá práci jen napůl. Sedm pedofilů klečí ve svých nóbl kalhotách s nahými hrudníky. Ruce mají svázány za zády stejně tak kotníky, aby se nemohli osvobodit.

Kluboví bratři stojí v řadě podél zdi v dobře nacvičených rozestupech. Dokonce i Tank stojí v rohu s loveckým nožem v ruce – jeho obvyklé místo.

Raff a Nose obklopují Andrého, který kulhá. S hlavou vztyčenou Switch přistoupí k těm samým bastardům, kteří ho využívali. V jeho kroku se neobjevuje strach. V jeho svalnaté postavě není zřejmá žádná slabost, když se zastaví jen pár centimetrů od těch parchantů. Dávám mu prostor, jaký potřebuje, stojím jen metr, dva od mého muže, kvůli morální podpoře.

Tohle je v jeho rukách. Nemám strach.

Raff s Nosem postrčí Andrého dopředu a nabádají bojovníka, aby se přidal k mému chlapovi. Tohle není naše hra, ale jejich. Všichni tady víme, jaké to je být dojebaný. Naše fyzické poškození zobrazují příběhy naší minulosti, některé nebyly nikdy napraveny. Doufal jsem, že dostanu šanci, jako je tato, proto poskytnu Switchovi jeho chvilku na slunci, aby způsobil peklo všem, kdo ho připravili o normální život. Zdá se, že osud měl stejný nápad.

Stojící na zdravé noze André plivne na prvního chlapa v řadě. Kapky slin muži stékají po očních víčkách, snaží se je mrkáním odstranit. Nespokojený bojovník udělá to samé znovu, než toho hajzla skropí salvou nadávek.

Krotím úsměv nad představením, nechám si ho na později, až začne skutečná zábava.

S pažemi svěšenými u boků ze Switche vyzařuje napětí, jak na ně všechny zírá. Nemusím být génius, abych si domyslel, co se mu honí v hlavě. Zabít či nezabít. Koho zranit jako prvního a jak to udělat. Kulka do spánku je rychlá smrt. Až příliš dobrá pro chlapy příliš slabé, aby prosili o život přes roubíky. Ne všichni, ale více, jak polovina. Srágorky.

Neschopní šukat kundičky.

Jejich byť chvilkový pohled na Switche mě rozzuří k nepříčetnosti. Nemají dovoleno se na něj dívat. Nezaslouží si vidět, co je moje. Nezaslouží si dýchat ten samý vzduch. Měli jeho tělo. Poškodili ho. Já mám jeho srdce.

Zasraní zkurvysyni.

Abych dokázal svá slova, vytáhnu malý nůž z boty a přistoupím k tlustému holohlavému pedofilovi, který prosí Switche, aby ho nechal jít. Ne slovy. Jeho odpornýma hnědýma očima. Snaží se v něm vyvolat vinu, aby se cítil špatně. A kvůli čemu? Za to, že přežil? Že je úžasným mužem, kterým je?

Ne.

Ne, nebude prosit. Už nic neuvidí.

Chytím ho za hlavu a zabodnu mu nůž do oční bulvy.

Zakvičí jako podsvinče a škube za pouta, neschopný se pohnout. „Nedívej se na něj.“ Zasyčím a vytrhnu mu nůž z důlku a to samé udělám s druhým. „Je můj, slyšel jsi mě, hajzle?“ Ani zdaleka není hotovo, ukážu na druhého parchanta špičkou zakrvácené zbraně. Zakňučí a v přední části kalhot se mu začne objevovat skvrna. „Podívej se na něj a udělám to samé tobě.“

S vědomím, že mě nemá pokoušet, pevně zavře oči a z koutku mu vyteče slza.

Chytrej chlap.

Zbytek v řadě udělá to samé, protože nechtějí ztratit víc, než svoji důstojnost.

 Raff stojí za Andrém jako záloha, Raff se pro sebe tiše zasměje a drží se za břicho, jako by to byla nějaká velká švanda. Nechápu, co mu na tom připadá tak vtipného, otřu nůž o nohu.

Jeho smích zesílí a než se naděju Nose a zbytek bratrů se přidá.

Vážně vtipné, pitomci.

Bez pobavení se otočím ke Switchovi. Také se usmívá mým směrem a z jeho zelených očí vystřelují srdíčka mým směrem.

Cokoli.

Můžou se usmívat, nebo smát… koho to zajímá.

Abych to bratrům objasnil, pro případ, že by nepochopili moji poznámku, ukážu čepelí na Switche. „Můj.“ Prohlásím.

„Tvůj.“ Zamumlá, snaží se zkrotit úsměv, ale selhává.

Zatracená láska. Vidíte, co s námi dělá? Změknul jsem.

Potřebuji ho ne na metry vzdáleného, ale na pouhé centimetry, tak na něj mávnu, aby se přiblížil. Switch se začne líně přibližovat, velký a sexy mě začne vzrušovat. Protože si nemůžu pomoct, ukážu nožem na své rty, Switch mě na ně letmo políbí, aniž bych musel něco říkat.

„Znovu.“ Zašeptám.

Vyhoví mi a pak se sám pobaveně uchechtne.

„Jsi zasraně patetický. Proč ho nejdeš znovu ošukat? My se postaráme o zbytek.“ Prohodí Raff a spustí tím další kolo smíchu.

„Jdi do prdele, kreténe.“ Zavrčím.

Zkontroluju, zda je tímhle Switch stejně nažhavený, jako já, chytnu ho za ptáka přes šedé tepláky.

Napůl ztvrdlý.

Raff pokračuje v dalších kravinách. „A to jsme si všichni mysleli, že jsi mnich, viceprezidente.“

Jo, jo, mnich, seru na tebe.

Protočím oči a ještě chvíli svého chlapa hladím, než se vrátíme k práci. Ze vzteku jsem nadržený. Sakra, Switch způsobuje, že ho chci na několik dní zavřít v ložnici, jen abych ho sledoval stále dokola vrcholit.

Tohle je zvrácená obsedantní sračka. Vím to, vy to víte. Zeptejte se mě, jestli můžu přestat? Nemůžu, a ani nechci.

Nyní slepý kretén otravně vzlyká a já dám Switchovi prostor, aby se pobavil. Nechat si ruce pro sebe bude možná problém, ale kvůli němu se budu krotit.

***

Switch

Démon se buší do své šupinaté hrudi a řve ve své kovové kleci. Krvavě rudé oči září ve tmě a obklopují ho, jak bojuji o udržení kontroly.

„Zabít. Zabít. Zabít.“ Skanduje démonický hlas v mé lebce do rytmu mého srdce.

Tisíce neviditelných prstů se mi otírají o kůži. V uších mi zní práskání bičů, jak sleduju teď už slepého muže svíjet se bolestí, jeho výkřiky nabývají na intenzitě. Každá změna tónu hlasu mi brnká na nervy. Snažím se ho vypnout tak, jak jsem to dělal už milionkrát, než mě ostatní začali znásilňovat. Jejich výkřiky se rozléhají budovou mnohem víc, než jeho.

Zavrtím hlavou, abych si pročistil hlavu.

Tohle není skutečné.

Burnova přítomnost mě uklidňuje. Vůně jeho kůže se line pod pachem moči, krve a strachu. Prokřupu si krk a zakroužím rameny, abych se zbavil napětí.

„Zabít. Zabít. Zabít.“ Démon začíná být netrpělivý.

Ohlédnu se na Burna.

Zdravé obočí tázavě pozvedne. „Co s nimi chceš udělat? Tohle je tvoje šou. Cokoli chceš, budu tě sledovat, jak to dostaneš.“

Láska plynoucí z jeho slov mi zaplavuje hruď teplem a je pro mě těžké se nadechnout.

'Cokoli chceš, budu tě sledovat, jak to dostaneš.'

Démon spokojený s prohlášením našeho muže spokojeně vydechne.

Záleží mu na nás. Věří v nás.

Bože, myslím, že blázním.

Popadnu se za hlavu, potřebuju, aby ten hlas umlknul. Škrábání, pořád to samé zkurvené škrábání. Plamen jeho dechu mi spaluje vnitřnosti. Je blízko. Až příliš blízko.

Mlha mi zatemňuje mozek, jak bojuji s temnotou.

Ne.

Zabiju za vlastních podmínek.

Budu vyžadovat svou vlastní pomstu.

Nenávidí mě, nenávidí racionální myšlení a svět, démon bije do zamčené kovové klece – železo zaskřípe na protest. Svaly na břiše se mi stáhnou připravené na další ránu. Nenechává mě čekat dlouho. S šíleným řevem, při kterém tuhne krev v žilách, se prodírá vším, co mu stojí v cestě. Jako oko hurikánu mě táhne sebou.

Mokro smáčí mou tvář.

Ochutnám chuť krve ze svých rtů.

Ozývají se výkřiky.

Rány do měkkého masa.

Někdo pláče.

Společné povzbuzování.

Po tvářích mi stéká pot.

Něco tvrdého a kulatého mě poplácá po paži. Sevřu kolem toho pěst, nevím, co to je, ale démon se chechtá radostí.

***

Burn

Kleknu si vedle těla, které dříve bylo mužem, přijme můj nůž, jako by byl jeho vlastní. Třesoucí se, jedoucí na vlně čistého adrenalinu, ze Switchových kloubů odkapává krev. Potěšen krveprolitím, jeho vnitřní temnota zasekne můj meč do útrob pedofila a posílá ho přímo do pekla.

O pět je postaráno, dva zbývají.

Podlaha je pokrytá krví a celé bratrstvo sleduje, jak jeden zlomený muž znovu nabývá své svobody. Je to zatraceně krásné. Vidět ho, jak se uvolní a dělá svou práci. Hrdost dostatečně nevystihuje, jak se cítím.

Příliš vyčerpaný, aby stál, se André posadí na židli poblíž, zatímco Raff pomáhá Switchovi. Odtahuje další mrtvolu na stranu a dává mému muži prostor se nasytit. A kluk se živí.

Nyní, nejmladší ze skupiny, osvobozený z pout se snaží po kolenou uniknout od Switche a poskytuje mu tak prostor pro hraní si. Uklouzne na krvi svých kumpánů a ta kundička se nedostane daleko. Switch se šine za ním, vypadá větší, než jsem ho kdy viděl a kopne tu kundu přímo do obličeje. Zuby létají vzduchem a dopadají jako bílé oblázky na podlahu. Kosti ve tvářích praskají.

Drsně zavrčím. Pokud je to v tuto chvíli ještě možné.

Uprostřed představení mi zazvoní telefon. Zdráhám se ho vzít, ale stejně to udělám pro případ, že by to bylo důležité.

„Burn, radši by to mělo stát za to.“

Ten kretén na lince se uchechtne. „Jo, tady Big Dick (pozn. v překladu velké péro, či maník, čurák), národní prezident Sacred Sinners. Jsem si jistý, že už jsi o nás slyšel.“

Neohromený jeho představením stisknu rty k sobě. „Uh… huh. Samozřejmě že jo. Jak jsi získal moje číslo?“

Vím, kdo Big Dick je. Všichni v motorkářském světě to vědí. Avšak nevím, proč mi prezident takového formátu z ničeho nic volá, když jsem s ním nikdy předtím nemluvil.

„Bonez mi dal vědět, že jste dostali pár z těch zasraných Remyho kumpánů pod svou střechu.“

No jasně, že mu to řekl. Budu tedy hrát spolu s ním.

„Měli jsme jich sedm, už zbývají dva. Za chvíli jen jeden.“

Switchova kořist je převrácená na záda a prosí o slitování, když vyřezává jednu čáru za druhou po jeho hrudi, od krku až k pupku. Prokazuje neuvěřitelnou dávku zdrženlivosti. Nejsou ani příliš mělké, ani hluboké, jen natolik, aby mohl sledovat, jak ho to bolí. Držící nůž mezi zuby, Switch rozepne tomu chlápkovi kalhoty a svlékne až ke kolenům a odhalí tak jeho ptáka. Kolem pedofilního červa se šíří kaluž chcanek. Chvěje se sladkým strachem; s vědomím, že je další na řadě.

Ohromen kreativitou mého chlapa se usměju.

Od Big Dicka se ozve uchechtnutí, pokud je, kdo říká. Je pro mě trochu těžké mu věřit. „Kruci, neztrácíte čas.“

„Ne, neztrácíme. Máš důvod, proč voláš?“ Plýtváš mým časem. Mám šou, kterou musím sledovat.

„Bonez ti nic neřekl, že?“

„Neřekl mi co?“ Snažím se mu věnovat pozornost, ale nejde mi to. Ne tady. Ne teď. Chci říct, podívejte se na mého chlapa… sundá si tričko a odhalí tak impozantní prsní svaly. Jak to, že jsem si nikdy nevšimnul, jak zasraně sexy je? Jako bych už tak nebyl dost vzrušený, zjizvený zrzek poklekne vedle své oběti do louže krve. Ta mu prosakuje skrze tepláky, musím se zhluboka nadechnout. Jediné, co si dokážu představovat, jsem já se Switchem, jak se tam válíme a šukáme. Naši ptáci pokryti jeho dílem… jeho zatracenou silou.

Krucinál.

Otočím se, než udělám něco unáhleného. Tohle není o mě ani o mé pokřivené představivosti.

Dej se dohromady, Burne.

„O tom klukovi, co jsi dostal. O tom zjizveném.“

Řekl právě… jo… mluví o Switchovi.

Naježím se. „Co je s ním.“

„Jeho bratr je ten, kdo ho našel.“

Bonezův bratr našel Switche? Hádám, že si nechal tuto malou skutečnost pro sebe.

„Ne, nikdy jsem o tom neslyšel. Neptal jsem se.“

„Teď už se jich ptát budeš. Už roky se snažíme zbavovat chlápků Remyho ražení. Zdá se, že se teď naše zájmy sjednotily.“

„A jaké zájmy by to měly být?“

„Vymýcení těch čuráků a všeho, co představují.“

Zasraní chlapi.

Přikývnu. „Zní to dobře… ale myslíš, že bychom to mohli probrat později, až nebude můj muž kuchat toho pedofila na podlaze naší stodoly?“

Z druhé strany linky uslyším spláchnutí záchodu a ženský hlas. „Bigu, půjdeš do postele?“

No sakra, možná je opravdu tím, kdo říká.

V telefonu se ozve zašustění, než odpoví své staré dámě. Ty samé sračky, co slyším od svých bratrů slibovat všem klubovým děvkám, když si chtějí smočit péro.

Ozve se hlasitý, jasně rozpoznatelný ženský sten.

Nechci znevažovat největšího prezidenta ve státě, tak čekám, až něco řekne, nebo zavěsí.

Nezavěsí a pustí se do práce stále se mnou na lince. „Sedneš si na mého ptáka, Sugar Tits? Ježiši Kriste… to je ono. Přesně takhle poskakuj… oh… kurva… sakra, Burne?“ Pohne se a vrátí si telefon k uchu.

Zakryju si pusu, potlačuju smích. „Jo?“

„Vyřiď si své sračky. Máš mé číslo. Máš mé číslo, ohledně připojení se do této války.“

Cvak.

A je to.

Otočím se zpět k představení, pohled upřu na další mrtvolu a nahého Switche. Hádám, že neoceňuje krev na kalhotách.

Hladovějící po víc se přesune k poslednímu bastardovi, péro se mu s každým krokem zhoupne.

Sedící na podlaze, poslední pedofil tiše brečí a čeká na svou zkázu. Nebojuje.

Neprosí o milost. Ze všeho, co viděl, se mu v kostech usadilo smíření.

Switch si už nehraje, sekne muži po tváři a způsobí mu hlubokou jizvu od ucha, po nos. Z pihovaté tváře mu stéká krev, pořád odmítá bojovat.

Vykročím vpřed.

Hmmm… není jako ostatní.

S ním mám plány.

Smějící se čirou dětskou radostí, démon přidá stejný řez i na druhou tvář pedofila.

Zastavím se vedle nich, podrážky mých bot zanechávají otisky v krvi na zemi.

Switch si mě všimne a nakloní hlavu na stranu jako zvíře uprostřed lovu.

„Ahoj, zlato.“

Široce se usměje při zvuku mého hlasu. Jeho pták okamžitě ztvrdne.

Nemůžu říct, že by mě tato reakce zatraceně nepotěšila. Je hezké vědět, že i jeho posraná část mě miluje.

S vědomím, co musím udělat, se natáhnu po noži a omotám ruce kolem rukojeti, kterou si Switch chrání.

„Tohohle sráče necháme jít, musí doručit naši zprávu.“

Ve starých westernech zabíjeli všechny, kromě jednoho chlapa, který doručoval zprávy. Remy potřebuje vědět, co se tu stalo z první ruky. Musí vědět, co jeden z jeho bývalých chlapců dokáže a udělá. Pokud Big chce, abychom se připojili k jeho válce, budeme mít podporu, kterou potřebujeme, abychom Remymu podniku způsobili co největší škody.

Nechat jednoho sráče odejít nebude na konečném důsledku věcí záležet.

Switch odmítne splnit můj příkaz muže pustit. Otočí se ke mně a zahájí útok. Nůž vypadne z našeho sevření, když mi démon podtrhne nohy. Na tuhle sračku nejsem připravený a přistanu na zádech. V lebce mi vybuchne bolest, jak beton ztlumí můj pád. Rychle se zvedne na nohy a posadí se obkročmo na mé boky. Ruce mi ovine kolem krku a přeruší přívod vzduchu.

Bratři, poučeni z předchozí lekce nás nechají být.

Usměju se na něj navzdory hrozbě a zůstanu nehybně ležet.

Nebudu bojovat se Switchem ani démonem.

Pokud mě chtějí mrtvého, můžou mě zabít.

Stále vzrušený, můj sexy zrzek rozpohybuje boky a v hlavě mě brní z nedostatku vzduchu. Snažím se pod jeho sevřením polknout, ale nemůžu.

Switchova tvář se vzdaluje a svět kolem mě zčerná.

Zavřu víčka a konečky prstů mi znecitliví.

Když umíráte, cítíte mír.

Dobrou noc.

***

Démon

„Hej, brácho, možná bys chtěl poskytnout svému chlapovi přestávku. Není na tyhle výstřední sračky.“ Řekne Raff, zatímco shromažďuje mrtvoly na kolečko kvůli likvidaci.

Burn spí, není mrtvý.

Nechce, abychom toho násilníka zabili.

Ale my ho chceme mrtvého.

Potřebujeme, aby byl pryč z našeho světa.

Jsme hladoví. Tak moc hladoví.

Olízneme si rty a hledíme dolů na důvod našeho žití.

Miluje nás.

Touží po nás.

Měli bychom ho poslouchat.

Zvedneme lem Burnovy košile a třeme náš penis o jeho břicho a přes jeho ošklivé jizvy.

Inkoust pokrývající jeho snědší maso označíme naším semenem.

Je náš.

Spokojeně zapředeme a pustíme jeho krk. Zakryjeme Burna svým tělem, skloníme se a olízneme mu tvář… líbáme ho, dotkáme se ho.

Mmm. Náš.

„Zlato.“ Zaskřehotá Burn, jak přichází k sobě a ruce zvedne přímo k našemu zadku.

Otevře oči a podívá se na nás. Vidí nás. Cítí.

„No, ahojky.“ Zakření se a sjede prstem mezi půlky a dotkne se naší dírky.

S potřebou být mu blízko se mu přitulíme ke krku.

Nedaleko si odkašle vetřelec.

Nechceme být rušeni, zavrčíme z našeho bezpečného prostoru, než tam začneme sát jeho maso – sůl, krev a on. Ummm. Náš.

„Burne, víš, že je –“ to je Tank, náš trenér. Máme Tanka rádi.

„Já vím.“

„On je –“

„Řekl jsem, že vím,“ zabručí Burn, zatímco nás hladí… naši díru a záda, jemně a přesto pevně. Ví, jak to máme rádi.

„Zlatíčko?“ Klouže prsty po naší páteři, po krku až do vlasů, které sevře a zatahá za ně, přinutí mě se na něj podívat.

„Jsem na tebe hrdý, zlato, tak zatraceně hrdý, ale nemůžu tě tady ošukat. Musíme se vrátit do ložnice a smýt ty sračky.“

Nechce nás tady.

Chce jen jeho. Proto se chce vrátit.

Zamračíme se, srdce nás bolí.

„Hej, nic takového, víš, že si vezmu vás oba. Možná mě necháš tě udělat jako prvního, než mi vrátíš Switche.“ Burn dokazující, jak po nás touží, vklouzne prstem do naší díry. Jen jedním prstem. Bolí to, jak si nás nárokuje, ale potřebujeme to stejně, jako jeho.

„Miluju vás. Oba dva. A to se nikdy nezmění.“ Přitiskneme rty na jeho a líbáme ho. Je teplý a perfektní… ale to nestačí.

Zoufalý po víc, vklouzneme jazykem do jeho úst a Burn nás nechá dělat, co se nám líbí.

Přiživujeme se z něj, jeho erekce, naše vzrušení, náš hlad roste. Pohladíme ho po popálené tváři, chceme ho ošukat přímo tady, naše koule se připravují na uvolnění.

Natáhneme se mezi naše těla a popadneme jeho tvrdou délku, ale Burn nás zastaví dřív, než mu stačíme rozepnout knoflíček na džínech. Prsty sevřené v našich vlasech nás přinutí se na něj znovu podívat.

„Ložnice. Hned. Nech mě se o tebe postarat.“ Přikáže.

Zakňučíme na protest.

Příliš daleko.

Rozšíří nozdry. „Řekni, že mě miluješ.“

„Milujeme tě.“ Navždy.

„Řekni, že mi důvěřuješ.“

„Důvěřujeme.“ Vždycky.

„Řekni, že jsi můj.“

„Tvoji.“ Každý den.

Potěšený našimi odpověďmi nás obdaří speciálním úsměvem, který si schovává jen pro nás.

„Tak mě nech vzít tvůj sexy zadek domů. Potřebuju se o tebe postarat.“ Hravě nás poplácá po zadečku.

Domov.

Řekl domov.

Jsme doma.

Burn je náš domov.

Po tváři nám steče osamělá šťastná slza. Přikývneme.

Vezmi nás domů, Burne.

Jsme tvoji.

Konec