Pillaged - 41. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Toraan

„Nemyslel jsem si, že se tohohle dožiju,“ řekl strýc zády ke kamenné balustrádě, když jsme se sešli na balkoně s výhledem na hodovní síň. „Tvůj otec by měl radost.“

Kratos sebou trhl vedle mě, ale promluvil Kaalek. „To ty jsi nás svedl dohromady, Raasi. Musíme ti poděkovat za to, že se hordy znovu sešly.“

„To my jsme vám zavázáni vděčností,“ řekl Raas Maassen, když jsme stáli proti němu a pod námi se hemžily přípravy na slavnostní hostinu. „Zničili jste flotilu impéria a zachránili kolonie před odhalením.“

Podíval jsem se na nohy. Měl pravdu, že se ty tři hordy spojily a sestřelily Zagrathskou flotilu z oblohy – jakmile jsme unikli z vedoucí bitevní lodi a dostali Rachael z nebezpečí – ale faktem zůstávalo, že to bylo především moje rozhodnutí, které dovedlo impérium na Zendaren. „Jsem vděčný svým bratrům. Bez nich…“

„Bylo nám ctí připojit se k tobě v boji,“ přerušil Kratos mou zpověď, že bez nich by Vandar nezvítězil a náš lid by byl zdecimován.

„Souhlasím,“ řekl Kaalek. „Je jen málo věcí, které jsem si užil víc než sledování, jak můj mladší bratr zabíjí Zagrathského admirála. Tedy kromě věcí, které mi dělá moje družka. Ty si užívám víc.“

Kratos po něm střelil pohledem, ale starý Raas se jen zasmál.

„Od doby, co jste byli chlapci, jste se změnili jen málo.“

Vzpomínky na Kratose a Kaaleka byly tak slabé, že jsem vždycky předpokládal, že jsem si je představoval, ale to škádlení mi připadalo povědomé. Stejně jako rychlé nálady a rvačky, které vzplály rychleji než oheň v křoví. Kaalek a Kratos se několikrát málem dostali do rvačky, když jsme se řítili imperiální bitevní lodí a hledali Rachel a sráželi vojáky impéria. Byl jsem vděčný, že jsme ji našli dřív, než se ti dva pustili do vzájemného zápasu na podlaze.

„Zendaren je skoro takový, jak si ho pamatuju,“ řekl Kratos a rozhlédl se kolem. „I když jsem byl pryč déle, než si pamatuju, pořád mi to připadá jako domov.“

„Vždycky to bude tvůj domov,“ řekl starý Raas.

Kratos se zhoupl na patách. „Je tu místo pro dalšího Raase, který si přeje pověsit válečnou sekeru?“

Kaalek i já jsme k němu obrátili zrak.

„Ty?“ Kaalek na něj zíral s otevřenými ústy.

Kratos si odkašlal a tváře mu zrudly. „Astrid čeká dítě. I když trvá na tom, že se mnou může dál sloužit na našem válečném ptáku a jako Raisa hordě, nechci to riskovat.“

Kaalek otevřel ústa ještě víc. „Tařina sestra je těhotná?“

Červeň na Kratosově tváři se prohloubila.

„První dítě člověka-Vandara,“ řekl náš strýc tiše a zavrtěl hlavou. „Další věc, o které jsem si nikdy nemyslel, že ji uvidím – nebo že je možná.“

Podle výrazu Kaalekovy tváře si myslel totéž, co já. Zdálo se, že Vandarští samci dokážou oplodnit lidské samice. Oba bychom se také mohli stát otci.

„Gratuluju, bratře.“ Poplácal jsem ho po zádech. „Jsi si jistý, že se chceš vzdát své hordy?“

Kratos jednohlasně přikývl. „Můj majak, Bron, převezme roli Raase. Není nikdo, komu bych věřil víc, že je spravedlivý a vítězný Raas.“

Kaalek se probral ze šoku. „Přeji ti všechno nejlepší. Tara je prozatím šťastná, že létá s hordou, ale můžeš si být jistý, že se vrátíme, až se dítě narodí. Nikdy předtím jsem strýcem nebyl.“ Strčil do staršího bratra. „Někdo bude muset tvému dítěti ukázat, jak se bavit.“

Kratos se zašklebil a zavrtěl hlavou. „Lokkene, ochraňuj mě.“ Otočil hlavu, aby se na mě podíval. „A co ty, Tore? Viděl jsem, že ty a tvá družka jste vyřešili všechny neshody, které vás rozdělily.“

„To bylo těžké přehlédnout při cestě z bitevní lodi impéria,“ zamumlal Kaalek. „Měl bych to vědět. Stál jsem vedle nich.“

Kratos i Kaalek se zasmáli, a i když jsem se snažil zachovat kamenný výraz, nakonec jsem se k jejich smíchu přidal. „Rachael si přeje letět se mnou. Tvrdí, že toho z galaxie ještě neviděla dost.“

„Doufám, že má ráda planety rozkoše, když se vydává na cestu po galaxii na lodi hordy,“ řekl Kaalek.

„Vlastně,“ zazubil jsem se na své bratry. „Naposledy, když jsme zakotvili s lodí rozkoše, dostala od jedné madam pěkných pár tipů. Nevadilo by mi, kdybych viděl, co by pochytila na planetě rozkoši.“

Kaalek povytáhl obočí. „A to jsem si myslel, že tvá družka je tak sladká a nevinná, jak vypadá.“

„Jako někdo, kdo si vzal družku, která byla nevinná, ti slibuji, že lidé jsou plni překvapení,“ řekl Kratos a poplácal mě po rameni. „Věř mi. Ty jsi jen poškrábal povrch, bratře.“

Kaalek kýval hlavou nahoru a dolů. „S tím budu souhlasit a mám škrábance, které to dokazují.“

„Čím se chlubíš teď, ty arogantní osle?“ Kaalekova družka Tara odhrnula závěs na balkóně, když se k nám s Astrid a Rachael připojily.

Všechny tři ženy byly na hostinu oblečené v dlouhých róbách a s umně upravenými vlasy. I když všechny naše družky byly nápadné, já měl oči jen pro Rachael.

Astrid se zahihňala, když se přišourala ke Kratosovi a pozorovala mě, jak zírám na svou družku. „Neudělaly jsme dobrou práci?“

Němě jsem přikývl. Rachael měla na sobě červené šaty bez ramínek, které se jí přelévaly přes křivky. Modřiny na obličeji vybledly a byly šikovně zakryty. Jediné stopy na její kůži byly černé, které se jí stáčely přes výstřih až k dolní části hrdla.

Ovinula mi ruku kolem pasu a její pohled zamířil k mým shodným znamením. „Chyběl jsi mi.“

„Myslím, že zbytek z nás by měl jít dolů,“ řekl strýc, vykročil kupředu a poplácal Astrid po ruce. „Chci slyšet víc o tom, kdy se stanu prastrýcem.“

Blondýna zrudla, když se oba páry a starý Raas přesunuly z balkónu, a závěs za nimi spadl.

„Je opravdu nadšená z toho dítěte,“ řekla Rachael. „Bude to vůbec první dítě člověka a Vandara.“

„Mám z ní a z Kratose radost.“

Položila mi ruku na hruď. „Něco mě to přimělo vymyslet. Pamatuješ na apartmá Raisy připojené k tvým pokojům?“

Naklonil jsem k ní hlavu a čekal, až bude pokračovat. „Ano?“

„Jako dětský pokoj by to bylo perfektní.“ Zamávala rukou ve vzduchu. „Až se to zbaví svého smutného moja.“

„Dětský pokoj?“ Tohle nebylo ani jedno vandarské slovo, ani jedno, které by se dalo přeložit.

Hnědé tváře jí posely růžové skvrny. „Pokoj pro miminko.“

Teď se mi tvář rozehřála. „Ten nápad se mi líbí.“

Zazubila se na mě. „A mám ráda tvé bratry a jejich družky. Je hezké mluvit s jinými lidmi, kteří jsou s Vandarem spřízněni.“

„Co ses naučila?“

Naznačila, že si zamyká rty. „Vandaři nejsou jediní, kdo umí dobře tajit tajemství.“

„Jde tu spíš o miminka?“ Přitáhl jsem si ji blíž k sobě. „Mám způsoby, jak tě přimět mluvit, víš.“

Zlomyslně se na mě usmála. „Tady na balkoně ne.“

Otočil jsem ji tak, aby byla otočená čelem ke kamennému zábradlí, a naklonil ji. „Nikdy nevyzývej Vandara.“

Opřela se rukama o kámen a přes rameno se na mě podívala. Oči měla vytřeštěné, ale koutkem úst ji škádlil úsměv. „Ale pod námi jsou všichni ti lidé a těmi závěsy by mohl projít každý.“

Zvedl jsem jí šaty a zasténal, když jsem viděl, že pod nimi nic nemá. Její kulatý zadek byl holý, a když jsem ho nadzvedl a roztáhl jí nohy, viděl jsem, že už je pro mě mokrá. „Pak bys možná měla znovu zvážit, jestli budeš mít před svými Raasem tajemství.“

Kousla se do spodního rtu a zaškubala na mě zadkem. „Nikdy.“

Sáhl jsem pod svůj bojový kilt a zaťal pěst na ptáka, než jsem ho protáhl jejími záhyby. „Pak je to hotovo.“ Vrazil jsem se hluboko do ní, když prohnula záda a zalapala po dechu.

„Toraane,“ zaskřípala.

Sklonil jsem se dopředu, držel se hluboko a položil jí ruku na ústa. „Pššt, družko. Jestli vydáš zvuk, všichni budou vědět, že tě šukám. Stačí, když se podívají nahoru, a uvidí, že můj pták je zabořený v té tvé těsné, malé kundičce.“

Vydala tichý, naříkavý zvuk, který byl ztlumen mou rukou.

Vytáhl jsem ptáka ven a pak jsem ho zase vrazil hluboko. „Chceš křičet? Chceš, aby věděli, že tě šuká tvůj Raas?“

Přikývla a svíjela se na mně. Stáhl jsem jí vršek šatů tak, že jí prsa vykukovala, pak jsem volnou rukou hladil její pevné bradavky, až do mé dlaně sténala ještě hlasitěji.

Naklonil jsem se blíž k jejímu uchu, když jsem do ní bušil, maso pleskalo o maso. „Nekřič, družko, nebo uvidí, jak tvoje dokonalá prsa poskakují, jak s tebou šukám.“

Zalapala po dechu a tvrdě se zakousla do mého prstu, zatímco se její tělo vlnilo kolem mého ptáka. Bolest z jejího kousnutí se mísila s pocity, které se proháněly mým tělem, a já se při explozi vrhl hluboko do ní. Zaklonil jsem hlavu, ale spolkl řev a držel ptáka v ní, zatímco mě moje uvolnění oslepovalo. Nakonec jsem klesl dolů, zkroutil se svým tělem k jejímu a spustil ruku z jejích úst.

Rachael lapala po dechu, a když otáčela hlavu, aby se mi podívala do očí, vyhrnula si šaty nahoru. „To neznamená, že ti to řeknu.“

Můj pták byl stále v ní, ale já jsem jí zajel ocasem do vnitřní strany stehna, dokud jsem nenašel její kluzký uzlíček nervů. „Kdo říkal, že jsem skončil s výslechem?“