Pillaged - 39. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Toraan

„Raasi.“ Vikenův hlas byl tak tichý, že jsem ho sotva slyšel, ale z jeho naléhavého tónu jsem poznal, že viděl to, co já. Neotočil se ke mně, dokonce ani nezměnil postoj, ale cítil jsem změnu v jeho energii.

Upíral jsem zrak na admirála, nechtěl jsem prozradit, co se děje s Rachael. „Jestli tu ženu nevrátíš, nemáme si už co říct.“ Krátce jsem na ni pohlédl, srdce mi bušilo při pohledu na znamení, která se objevila na její hnědé kůži. „Hotovo.“

Škubl jsem zápěstím, abych řekl Rolanovi, aby admirála stáhl z obrazovky, a vydechl, když Zagrath a Rachael zmizeli. Jakmile se znovu objevil pohled na podsadité šedé bitevní lodě, Viken se otočil ke mně.

„Má tvoje znamení, Raasi.“

Přikývl jsem, neschopný slova. Nikdy by mě nenapadlo, že uvidím nějakou ženu s mými znameními na kůži, natož člověka. Byl jsem přesvědčený, že se to nestane – nemůže se to stát – protože ona ke mně necítila to, co já k ní. Mýlil jsem se.

Zmocnil se mě strach a sevřel se mi žaludek. Teď mou družku – samici, která sdílela moje znamení páření a mou jedinou skutečnou lásku – držel nepřítel. Oprava, mučil ji nepřítel.

„Musíme ji dostat zpátky,“ řekl jsem.

Rolan narovnal ramena. „Teď je z ní Vandar.“

„A nikdo se k Vandarově družce takhle nechová,“ zavrčel Viken. „Sám mu utrhnu hlavu.“

„Admirála necháš na mně.“ Ovinul jsem prsty kolem jílce sekery, z touhy srazit odpudivého Zagratha mě pálily prsty. Pomstil bych se mu za to, že uhodil mou družku. A kdyby udělal, co řekl, a předal ji své posádce…? V hrdle mi zadunělo a já si představil, jak mám nohy zalité imperiální krví. Odsekl bych končetiny každému samci, který by se na ni jen podíval.

„Jaké jsou tvoje rozkazy, Raasi?“ zeptal se Rolan. „Máme teď s sebou jen čtvrtinu hordy.“

Přimhouřil jsem oči nad flotilou, která čekala, až udeříme. Naše neviditelné štíty nás dokonale skryly, dokud nezahájíme palbu. Jakmile se zaměříme na lodě impéria, staneme se sami terčem – a ztratíme mnohem více lodí.

„Nemůžeme je přestřílet.“ Prohrábl jsem si rukou vlasy. „Takže je musíme předhonit.“

Viken se zašklebil. „Amoeba?“

Náš Vandarský útočný vzorec soustředil náš útok v řízených dávkách, než se rychle přesunul na jiný cíl. Nepřítele to vyvedlo z rovnováhy a nedokázalo předvídat naše další kroky, navíc nám to ztížilo cíl.

„Musíme oslabit lodě chránící vedoucí bitevní loď, než se na ni budu moci vplížit,“ řekl jsem.

Rolan poklepal na svůj pult a předal zbytku hordy zašifrované instrukce. „Vezmeš s sebou na vedoucí loď přepadový oddíl?“

„Žádný oddíl. Jen já.“

Můj majak a bojový náčelník si vyměnili pohledy a pak se na mě podívali.

„Nemůžeš jít na Zagrathskou loď sám, Raasi,“ řekl Viken. „My jsme Vandaři. Půjdeme spolu.“

Hrdlo se mi stáhlo. Věděl jsem, že kdokoli z mých nájezdníků se mnou rád nakráčí vstříc smrti, ale nemohl jsem to po nich chtít. Byl jsem to já, kdo nás dostal do současné šlamastyky. Byl jsem to já, kdo ohrozil naše kolonie. Potřeboval jsem být tím, kdo provede oběť.

„Věříš, že neuspěju?“ Pozvedl jsem na Vikena obočí.

Viditelně se naježil. „Myslím, že Zagrathové očekávají, že si pro ni přijdeš. Je to past, Raasi.“

Samozřejmě, měl pravdu. Nechal jsem se vlákat na vedoucí loď. Nepochyboval jsem o tom, že admirál Kurmog si přeje potrestat nejen ženu, která ho ponížila, ale i Vandara Raase, který si ji zabral dřív, než mohl. Věděl jsem také, že nemám jinou možnost než ji zachránit.

„Hotovo,“ řekl jsem. „Máš své rozkazy. Teď těm Zagrathům ukažme, co s nimi dokáže udělat zlomek Vandarské hordy.“

Rolan zaváhal, ale otočil se zpátky ke svému pultu. Viken nesouhlasně zamručel, ale odkráčel na své stanoviště.

„Černý poplach,“ zavolal jeden z nájezdníků, než velitelská paluba potemněla a z podlahy zazářila purpurová, okolní světla. „Připravte se na úhybné manévry.“

Připojil jsem se k Rolanovi na jeho stanovišti, doširoka rozkročil nohy a podržel okraj pultu, zatímco naše loď klesala a prudce se nakláněla doprava. Vypustili jsme salvu laserové palby na imperiální loď, než jsme se odlepili a proletěli pod ní. Podíval jsem se dolů na Rolanův pult a sledoval pohyby našich lodí hordy, když jsme se jako vlnící se roj přesouvali kolem úhledných řad Zagrathské flotily. I když naše lodě, nebyly pouhým okem viditelné, ani je nepřítel, nemohl odhalit, dokázali jsme je sledovat a zajistit, abychom do sebe nenarazili.

Na přídi nám vybuchla červená a loď se otřásla. Byli jsme pod palbou, ale zásahy nebyly přímé. I když dokázali určit, odkud jsme stříleli, nezůstali jsme na jednom místě tak dlouho, abychom utrpěli přímý zásah.

„Naše laserová palba nezpůsobuje moc škody, Raasi,“ zaječel Viken do zvuků bitvy. „Máme vypustit fotonová torpéda?“

Bylo obtížnější vypálit torpédo a odstrčit loď z cesty, ale mohl to být jediný způsob, jak zlikvidovat některé menší lodě, které stále fungovaly jako nárazník mezi námi a vedoucí bitevní lodí. Bylo to riziko, ale neměli jsme moc na vybranou. „Potvrzuji. Palte podle uvážení.“

Viken vypálil dvojici torpéd, ale jen chvíli poté, co odpálila bok Zagrathské lodi, se naše loď prudce naklonila na stranu. Rolan i já jsme byli sraženi na kolena, když se rozezněly sirény.

„Hlášení!“ Zvedl jsem se na nohy a viděl, že všichni ostatní na velitelské palubě se také narovnávají.

„Poškození trupu na pravoboku,“ řekl Viken, než vypustil příval vandarských kleteb. „Zničili naše další torpédové doky.“

Nadechl jsem se vůně kouře a snažil se nemyslet na to, co to znamená. „Zbytek hordy?“

„Poškození hlášená na několika lodích, ale žádná zničená,“ řekl Rolan.

To byla dobrá zpráva, ale když jsem se podíval na bitvu na naší obrazovce, viděl jsem, že flotila impéria zůstala relativně nepoškozená. Neměli jsme lodě, abychom je zničili, aniž by nás to smetlo z oblohy, nás samotné.

Rolan do mě strčil loktem, což pro něj nebyla typická akce. „Příchozí vysílání, Raasi.“

„Nemám chuť mluvit se Zagrathem.“ A nesnesl jsem pohled na Rachael a vědomí, že nejsem o nic blíž k tomu, abych se k ní dostal.

„Není to z lodi impéria. Je to z vandarské.“

Shromáždil strýc síly, aby nám pomohl? Zavrtěl jsem hlavou. To nedávalo smysl, ne když potřeboval lodě k obraně Zendarenu.

Rolan se zastavil s prsty vznášejícími se nad svým pultem. „Vlastně dvě příchozí vysílání ze dvou různých lodí.“

„Na obrazovku,“ řekl jsem a srdce mi bušilo.

Když postavy Raase Kratose a Raase Kaaleka zaplnily obrazovku mé velitelské paluby, několikrát jsem zamrkal. Své bratry jsem neviděl od doby, co jsem byl chlapec. I když vypadali podobně jako moje vzpomínky na ně, už to nebyli tmavovlasí, vytáhlí mladíci. Byli to mohutní vandarští muži s hrudníky zakrytými řemeny a brněním. Navzdory jejich změně mě naplnily stejné pocity úcty a touhy.

Odkašlal jsem si. „Rád vás vidím, bratři.“

Kratos jako první upustil od svého drsného postoje a široce se usmál. „Jsi to opravdu ty, Toraane? Už nejsi dítě.“

„Je to Raas,“ řekl Kaalek a protočil oči, ale také se usmíval. „Nebo snad zapomínáš, že tví mladší bratři jsou také vůdci Vandarů, Kratosi?“

To byl ten nechvalně známý Raas Kaalek? Byl znám svou bezohledností a krvežíznivostí, ale tady byl a škádlil svého staršího bratra. A Kratos mi vůbec nepřipomínal našeho chladného a brutálního otce, který býval jeho učitelem.

„Na rodinné shledání bude čas později,“ řekl Kratos, „právě teď jsme tady, abychom ti pomohli porazit Zagrath a ochránit kolonie.“

„Jak jsi to věděl?“ zeptal jsem se.

„Zachytili jsme řeči od nepřítele. Snažili se svůj lov na naše kolonie udržet v tajnosti, ale v tak rozsáhlé říši žádná tajemství nejsou,“ řekl Kaalek.

Kratos přikývl. „Naše hordy byly na cestě bránit kolonie, když jsme dostali zprávu od strýce.“

„Ale mezi koloniemi a hordami není žádná komunikace,“ řekl jsem.

Kratos pokrčil rameny. „Měl pocit, že to za to riziko stojí.“

„A my víme o tvé družce.“ Kaalekovi se vrátil úsměv. „Oba známe lidské družky a víme, jak nemožné mohou být.“

„Mysleli jsme, že budeš potřebovat veškerou pomoc, které se vám dostane,“ dodal Kratos.

Zaplavila mě úleva. „Naše horda vítá tu vaši v bitvě.“ Ztěžka jsem polkl. „Moje družka je na vedoucí Zagrathské lodi, ale nemůžu se na ni dostat, dokud nezničíme blokádu lodí, které ji hlídají.“

„Je to hotovo,“ řekli Kratos i Kaalek a zvedli pěsti do vzduchu. „Za Vandar!“

Každý nájezdník na mé velitelské palubě zařval válečný pokřik a bušil botami do podlahy, než přenos skončil a mí bratři zmizeli z obrazovky. Nečekal jsem, až se podlaha přestane třást, a pak jsem se otočil a utíkal do hangáru.

Byl čas zachránit svou družku.