CWAA - 23. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Griff

Představoval jsem si, jak budou chutnat její rty, od té doby, co jsem ji pozoroval, jak tak delikátně usrkává svůj horký nápoj, a její tvarovaná, růžová ústa byla tak omamná, jak jsem si jen mohl vysnít. Na jazyku jí přetrvávala sytá chuť čokolády, ale tušil jsem, že ta pravá sladkost je celá její.

Zasténala mi do úst, když jsem jazykem pootevřel její rty, a ten zvuk ve mně vyvolal žár. Sevřel jsem její měkké, vlhké vlasy v prstech, abych přidržel její hlavu u své, zatímco jsem hltal její ústa, ale pak jsem potřeboval cítit víc. Uvolnil jsem sevření jejích vlasů a rukama jí hbitě pohyboval po zádech, překlenuly její tělo mými širokými dlaněmi a nechaly špičky mých prstů otírat se o boky ňader.

Když vydala hladový zvuk a prohnula se do mě, můj úd se bolestivě napnul do kalhot. Místo aby se odtáhla od tvrdosti, která se na ni tlačila, zvedla ruce k mé hlavě a drsně mi prohrábla vlasy. Pak trochu poskočila a omotala mi nohy kolem pasu.

I když mě její pohyb překvapil, chytil jsem ji a držel za zadek, když mi sjela rukama ke straně obličeje a políbila mě ještě hlouběji. Vypotácel jsem se z úzkého prostoru pro vaření a udělal nerovné kroky k posteli, když mi vytáhla košili z kalhot.

Když jsem se u jejího úpatí zastavil, odtrhla svá ústa od mých a přetáhla mi košili přes hlavu. Rychle si shodila z ramen dlouhý svetr a hodila ho na zem. Oči ji žhnuly a hruď dmula, když přejížděla rukama po svalech mé hrudi a jemně mě škrábala nehty, takže na chvíli zanechala v mém modrém těle temné stopy. „Víc.“

Při tom jediném slově se mi málem podlomily nohy, ale udržel jsem si kus sebekontroly. I když jsem po ní toužil každým tepajícím vláknem své bytosti, nechtěl jsem, aby něčeho litovala. „Jsi si jistá?“

Přikývla, zatímco mi třesoucími se prsty prohrábla vlasy a zakývala se na mě. „Potřebuju to.“

I když jsem chtěl, aby mě ta slova přesvědčila, zaváhal jsem. „Potřebuješ to, nebo potřebuješ mě?“

Několikrát zamrkala a přerývaně se nadechla. „Tebe. Potřebuju tě.“

„Proč?“ Zachraptěl jsem, i když jsem ji položil na postel a opřel se rukama po obou stranách o ni.

Kousla se do okraje spodního rtu, když se její pohled upřel na můj. „Protože jsi laskavý a pozorný a já se díky tobě cítím v bezpečí. Jo, a díky tobě se zapomínám nadechnout.“

„Ne proto, že jsem mimozemšťan?“

Naklonila hlavu. „Trochu jsem zapomněla, že jsi.“

To mě zarazilo, ale pak jsem si uvědomil, že jsem zapomněl, že ona je pro mě taky cizí. Přestal jsem si všímat, jak se liší od Valorianských žen.

„A co já?“ zeptala se, když jsem jí odhrnul pramen vlasů z obličeje. „Splňuju vše na tvém seznamu?“

Přemýšlel jsem o tom hloupém seznamu, který jsem přinesl na Zemi, než jsem se dozvěděl něco o ženách nebo kultuře planety. Myslel jsem si, že mě budou zajímat věci jako chapadla nebo počet ňader, ale na ničem z toho mi teď nezáleželo. Nedokázal jsem si ani vzpomenout na všechno, co jsem dal na svůj dlouhý seznam.

Zíral jsem na Caroline s jejími světlými vlasy rozevlátými na posteli za ní, zelenýma očima vytřeštěnýma a rty růžovými a buclatými z mých polibků. Ramena měla holá, až na tenké látkové popruhy z vršku, které se nabíraly nízko, aby odhalily její krémový výstřih. Napadlo mě, že žádná jiná žena neměla šanci od chvíle, kdy se praštila do hlavy, vynořila se zpod stolu a pak nešikovně poskakovala na jedné noze, když se pokoušela obout si botu. Zaujalo mě to a pak mě to okouzlilo, i když udělala naprosté fiasko, když mi našla nevěstu. „Ty celá jsi ten seznam.“

Oči se jí rozšířily a překvapením otevřela rty.

„Ty jsi to, co chci.“ Sklonil jsem hlavu a vtiskl jí polibek na ústa. „Nevěděl jsem, co doopravdy chci u ženy, dokud jsem nepotkal tebe. Jsi krásná, upřímná a trpělivá a nevěřím, že jsi Scrood.“

„Scrooge,“ řekla se smíchem.

Zaklonil jsem hlavu, abych se jí podíval do očí. „Nebo tohle.“

Její obočí se svraštilo. „Ale já jsem tvá osobní nákupčí. Mám ti najít dokonalou nevěstu. Tohle rozhodně nemám dělat.“

„Nepotřebuju, abys mi našla někoho jiného. Jsi pro mě perfektní.“

„Ale všechny ty ženy, které se k tobě hodily, tvoje rande na bruslích, všechna ta publicita o tom, že Saks splnil tvůj sváteční seznam přání.“ Znovu se kousla do rtu, tentokrát silněji. „Olivia, by mě zabila a Miranda vyhodila.“

„Na ničem z toho nezáleží.“ Srdce mi prudce bušilo, jak se mi dmula hruď. „Budu tě chránit. Valorian vždycky chrání svou družku až do smrti.“

„Družku?“ Její hlas byl jen o málo víc než šepot.

Sklonil jsem hlavu, abych ji jemně kousl do měkké kůže na krku, což ji přimělo vydechnout, když se do mě prohnula. „Moje dokonalá družka.“

Carolinino tělo se zklidnilo a zrychlený dech se zastavil. „Slyšíš to?“

Slyšel jsem jen šumění krve v uších, ale teď, když byla ztuhlá, jsem se posadil a poslouchal. Zvenčí z okna se ozýval bzukot hlasů, což bylo zvláštní vzhledem k tomu, jak tichá byla její ulice, když jsme přijeli. Pak námi oběma ostré zaklepání na dveře trhlo.

„To musí být zase správce budovy.“ Caroline se zamračila, když jsme se oba posadili. „Olivia neví, že jsme tady, a já jsem si vypnula telefon, aby nás nemohla sledovat.“

„Řeknu mu, aby odešel.“ Vykročil jsem ke dveřím, nevšímaje si košile zmačkané na podlaze, když Caroline vstala a šla k oknu.

Právě když jsem trhnutím otevřel dveře, připravené říct tomu muži, že by nás neměl rušit, Caroline za mnou zalapala po dechu. „Ne!“

Ale bylo příliš pozdě. Už jsem dveře otevřel muži bez tváře s přístrojem přitisknutým k oku. Vypustil příval cvakavých zvuků, když volal Carolinino jméno. Zabouchl jsem dveře stejně rychle, jako jsem je otevřel, a pomalu se otočil, abych viděl Carolinin zdrcený obličej, když si prohlížela mou nahou hruď.

Klesla na křeslo s hlavou v dlaních. „Ulice se hemží paparazzi. Jak nás našli?“

Slovu paparazzi jsem nerozuměl, ale podle Carolininých svěšených ramen jsem věděl, že není dobré.