CWAA - 24. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Caroline

Nepotřebovala jsem vidět fotky v paparazziho foťáku, abych věděla, jak přesně vypadají. Griff byl bez košile a já měla na sobě krátké tílko s jedním ramínkem, který mi visel z ramene, zatímco moje vlasy byly bezpochyby rozcuchané.

Zavrtěla jsem hlavou, když jsem si ji držela v rukou. „Olivia mě zabije.“

„Jak se to tvá kamarádka dozví?“

Vykoukla jsem na něj skrz prsty. „Ten fotograf nehodlá ztrácet čas prodejem těch obrázků tomu, kdo nabídne nejvíc, což znamená, že za pár minut budou na internetu a Olivia je uvidí. Na internetu jí nikdy nic neunikne. Jsem si docela jistá, že má v mozku přímý přenos TMZ.“

Griff vypadal, jako by nerozuměl ani polovině toho, co jsem říkala. Zhluboka jsem se nadechla. I když jsem byla podrážděná, nemohla jsem se zlobit na něj. Nic z toho nebyla jeho chyba. Prostě měl tu smůlu, že mě dostal jako osobní nákupčí, když vešel do Fifth Avenue Club. Nebyla to jeho chyba, že se zasekl v chodící katastrofě.

„Ten muž si nás vyfotil, aby nás mohl vystavit pro veřejnost?“ Otočil se ke dveřím, jako by se jimi chtěl prohnat a pronásledovat fotografa.

„Nevím, jak se dostal do budovy.“ Pak se mi hlavou mihla temná myšlenka. Že by nás správce budovy prozradil? Nikdo jiný nevěděl, kde jsme.

„Mám ho katapultovat?“

Podívala jsem se na Griffa, pořád obrovského, modrého a bez košile. Měla jsem pocit, že když řekl katapultovat, nemyslel tím, že by za tím mužem spěchal dolů ze schodů. Představila jsem si tělo, které chytá vzduch, když je odhozeno z budovy. „Ne. Nechci, aby ses dostal do problémů. Tím by se to jenom zhoršilo.“

Vstala jsem a přešla k oknu, odhrnula příkrý závěs a vrhla pohled ven. Chodník zůstal přeplněný fotografy a na ulici parkovaly dvojitě dodávky s novináři. Pode mnou vystrčila z okna hlavu nějaká žena a zamávala mobilem na plížící se paparazzi. „Nevím, proč jste tady, ale zavolala jsem poldy.“

Vydechla jsem tak hlasitě, že jsem se skoro divila, že mě sousedka z přízemí neslyšela, a otočila se. Ta žena měla působivý sluch a nejednou mi vynadala, že nad ní hlučně kráčím. Pro jednou se mi hodilo, že si všechny prohlíží. „Děkuji, paní Davenportová,“ řekla jsem nahlas, i když mě přes zavřené okno neslyšela. „Konečně se mi vyplatilo mít samozvaného hlídače budovy.“

Odtáhla jsem se a nechala průsvitné závěsy spadnout. Pak jsem namířila do kabelky a vytáhla z ní mobil. Věděla jsem přesně, kdo bude vědět, co dělat. Vytočila jsem číslo a přidržela si telefon u ucha.

„Caroline? Co to sakra?“

Ulevilo se mi, když jsem uslyšel Oliviin hlas, ani jsem se nezalekla jejího pronikavého tónu. „Já vím, já vím.“

„Myslela jsem, že si Griff dává pauzu v Bryant Parku, ale teď jste u tebe a jste polonahý? Caroline, co to…?“

„Není to tak, jak si myslíš,“ řekla jsem spěšně a vyhnula se Griffovu pohledu, když stál a díval se na mě z druhé strany pokoje. „Ano, vrátili jsme se do mého bytu, ale jen proto, že jsem potřebovala, aby mě správce budovy pustil dovnitř, protože jsem ztratila klíč. Pak jsem se musela převléknout, protože jsem byla od včerejška ve stejném oblečení.“

„Jo, ten šátek tomu moc nepomohl,“ přiznala. „To ale nevysvětluje, proč je Griff sotva oblečený.“

Přikrčila jsem se. Jak jsem tušila, viděla ty fotky, ale ty se objevily ještě rychleji, než jsem si představovala. „Zašpinil si košili, to je všechno.“

Olivia, vydala nevěřícný zvuk v hrdle a můj obličej se zahřál. Byla jsem ráda, že tam nebyla, aby viděla, jak se červenám, protože pak by poznala, že lžu. Vždycky tvrdila, že jsem mizerná lhářka.

„Kde jsou ty fotky?“

„Všude.“ Povzdechla si. „Poslouchej, miláčku, tohle není nic moc.“

Přejela jsem si rukou po čele, když jsem popadla šedý svetr z podlahy a oblékla si ho, zatímco jsem si ramenem přidržovala telefon u ucha. „Nemyslíš si, že Miranda ty fotky viděla, že ne?“

„Možná ještě ne, ale uvidí.“ Hluk dopravy obklopil Liv, ať už byla kdekoliv, a ona zvýšila hlas, aby to vyrovnala. „Musíme udělat kontrolu škod.“

Zvedla jsem Griffovu košili, která byla zmačkaná na podlaze, a podala mu ji, aniž bych se mu podívala do očí. „Dobře, jak co uděláme?“

„Nejsem odborník na styk s veřejností, ale v tomhle případě si nemyslím, že by prohlášení k něčemu bylo. Za prvé, Miranda je ráda ta, kdo vydává prohlášení, a ty a já jsme příliš hluboko v žebříčku Saks, než abychom vydávali něco oficiálního.“

„Nemuselo by to být oficiální. Mohlo by to být jen Griffovo prohlášení, že ty fotky jsou nepřesné.“

„To není dobré. Už bylo příliš mnoho fotografií, na kterých jste s Griffem spolu, a teď jedna vás dvou sotva oblečení ve tvém bytě? Jen idiot by uvěřil, že je to naprosto nevinné a ty jsi jen jeho osobní nákupčí.“

Při tom mě pálily tváře. Griff mi řekl, že nechce, abych pro něj dál hledala manželku, což znamenalo, že technicky už pro něj nepracuji. V duchu jsem se vrátila ke všemu ostatnímu, co mi řekl, a zrychlil se mi tep. Myslel to vážně, když mi řekl, že jsem to, co chce, nebo to byl jen žár okamžiku, který ho donutil říct to, co si myslel, že chci slyšet?

Poté, co jsem se nechala dva roky manipulovat Ethanovými prázdnými sliby a sladkými řečmi, jsem nevěděla, jestli umím nejlépe posoudit, jak to zní, když je chlap upřímný. Chtěla jsem věřit, že Griff je jiný a že nelže, aby se mi dostal do kalhotek, ale pochyby mi dráždily mozek a řekly mi, že jsem poslední žena, která by byla schopná něco takového posoudit.

„To, co potřebujeme, je alternativní vyprávění,“ řekla Olivia.

Venku zahoukala policejní siréna a já uslyšela, jak se ten zvuk rozléhá telefonem. „Co to znamená?“

„Griffova návštěva v New Yorku explodovala na sociálních sítích. Každý ví, proč je tady, a spekuluje, jaký typ ženy si vybere. Už jsme jim dali jednu možnost, i když jen tak mezi námi, Beth je tvrdé ne. To ale lidé ještě nevědí. Musíme jim dát další možnost randění, aby od tebe odvedli pozornost.“

„Další rande?“ Ignorovala jsem Griffův bouřlivý výraz, když si založil ruce na nahé hrudi a držel v ruce košili, aniž by jakkoliv zakryl svou impozantní postavu.

„Když novináře zasypeme jeho fotkami na další rande, těch pár tvých fotek bude pohřbeno, doufejme, že dřív, než se o nich Miranda dozví.“

Nejen, že jsem věděla, že Griff s tím nebude souhlasit, pohrdala jsem pomyšlením na něj na dalším rande. Možná jsem nevěděla, jak vážně to myslel, když řekl, že mě chce, ale nelhala jsem, když jsem mu řekla, že se mi líbí. Problém byl v tom, že být s Griffem znamenalo víc než jen zábavný vánoční flirt. Hledal manželku a já jsem si stále léčila zraněné srdce.

„A co ty?“ Navrhla jsem. „Mohla bys předstírat, že s ním chodíš.“

„To by se Mirandě líbilo. Dvě její zaměstnankyně porušily její základní pravidlo, že s klienty nesmí chodit?“ Prudce se zasmála. „A teď mi zabzuč.“

„Cože?“ Přešla jsem k oknu a zahlédla ji, jak stojí přímo pode mnou na nejvyšším schodu schodů vedoucích do mé budovy.

„Policajti dovnitř nikoho nepustí.“ Olivia na mě mávla rukou v červené rukavici. „A ta paní z druhého patra na mě hází smradlavým pohledem.“

Zavěsila jsem, když jsem odešla od okna, přešla ke dveřím a zmáčkla tlačítko na zdi. Otočila jsem se ke Griffovi a zjistila, že stojí tak blízko, že se mě skoro dotýká.

„Říkal jsem ti, že si nepřeju jít na další rande.“ Zvedl ruku, aby mi odhrnul pramen vlasů z obličeje. „Našel jsem tebe.“

Žaludek se mi stáhl. Jak mu mám říct, že nechce někoho tak zraněného, jako jsem já?