AKFS - 7. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Lenka, Budula

Magnus

Výraz na jeho tváři je jako by se každý sen, co jsem o něm měl,  stal skutečností. Musí toho ale hodně zpracovat. Otočí se k oknu, já se k němu přiblížím a pohladím ho po pažích.

„Nikdy bych na tebe netlačil, Luco.“ Tep se mi zrychlí, když si vybavím nadcházející termín, ale to je můj problém, ne jeho.

„Necítím se pod tlakem.“ Položí jednu ruku přes moji a já pocítím teplo. „Jen přemýšlím.“

„Chceš si promluvit?“

Na okamžik je zticha, než se otočí tváří ke mně zadkem se opře o parapet. „Mám tě rád, Magnusi. Už mnoho let. Vztah s tebou…,“ rozesměje se zadýchaně, „…je jako splněný sen.“

„Pro mě taky.“

„Ale je toho dost na přemýšlení.“ Jeho tvář povadne a s ní i mé naděje. „Nikdy jsem si nemyslel, že je to možné, samozřejmě, a nikdy jsem nezvážil, co by to obnášelo.“

„Samozřejmě.“ Odkašlu si a vytvořím mezi námi prostor.

„Jde jen o sobeckou touhu.“

„Ale no tak, Magnusi, ty v sobě nemáš ani jedinou sobeckou kost. Jsi zatracený Santa Claus.“

„Mám spoustu sobeckých tužeb a všechny se týkají tebe.“

Lucovi spadne brada. „Magnusi…“

„To je dobrý. Asi máš hlad, co? Můžeme se najíst a –“

Moje slova přeruší Luca, který se mi vrhne do náruče a políbí mě. Po prvotním šoku ho obejmu a ponořím se do polibku. Otevře se mi a naše jazyky se propletou. Náš kontakt mi zahřívá kůži a probouzí všechny nedostatečně používané smysly a ignorované libido. Cítím mravenčení po celém těle, jak probouzí dávno pohřbenou magii, která víří a obklopuje nás.

Luca překvapeně zalapá po dechu, než prohloubí polibek, ruce mi zaplete do vlasů a nohama se mě snaží obejmout kolem pasu. Chytnu ho za zadek a zvednu ze země. Jeho zasténání mě rozechvěje.

Když jeho tvrdost narazí na moji, zasténáme oba. Odtrhnu ústa od jeho rtů a ochutnám kůži na jeho krku.

„Magsi…“ žadoní a zakloní hlavu v pozvání.

Jemně mu saji kůži a užívám si jeho sladkou chuť. Kvůli jeho polibku bych se vzdal všech perníčků na světě,.

„Potřebuju tě,“ zašeptá mi proti rtům. „Prosím.“

„Luco.“

„Řekni ano, Magsi.“

Odtáhnu se natolik, abych mu viděl do očí, a srdce se mi zachvěje, když v nich vidím chtíč. „Já…“ zavřu oči a pomalu vydechnu.

„Co se stalo?“ Přesune mi ruku na krk a začne ho masírovat.

„Nemám příležitostný sex. Nemůžu.“

Zamračí se. „Nemůžeš? Co to znamená?“

„Doufal jsem, že ti tuto informaci sdělím, až se náš vztah posune, ale je fér, aby sto věděl.“ Vezmu ho za ruku a vedu k posteli, kde si oba sedneme. Penis mi bolestivě tepe, takže mi chvíli trvá, než se dám dohromady. „Sex se mnou je jako dohoda. Pouto. Je to způsob, jakým si vybírám svého druha.“

Přikývne, prohlíží si moji tvář a pak vytřeští oči, když mu význam mých slov dojde. „Počkej, ty myslíš, že je to ekvivalent manželství v našem světě?“

„Přesně.“

„No páni…“ spadne mu brada. „Už ses někdy takto spojil?“

Zavrtím hlavou. „Ne. Kdyby ano, nemohl bych být teď s tebou.“

Luca vstane z postele, rázuje přede mnou a přitom si tře čelo. „To znamená… že jsi nikdy neměl sex?“

„Správně.“

„Nikdy?“

„Nikdy.“

Opře se o zeď. „Ou.“

„Jsi zklamaný?“

Zavrtí hlavou. „Ne, jen, to… um… zpracovávám. Nelíbáš se jako muž, který neměl sex.“

„Děkuju, to je tou touhou po tobě.“ Vstanu a uzavřu vzdálenost mezi námi. „Jestli máš strach, že nebudu dobrý milenec, tak to je nemožné. Můžu být jen tím, co si můj druh sám vybere.“

„Vážně?“

„Jsem Santa, pamatuješ? Znám nejhlubší přání všech. Znám každé přání, touhu, potřebu. Byl bych pro tebe perfektní druh, pokud si vybereš strávit svůj život se mnou.“

„Whoa. Ty už víš, co mám rád v posteli?“

Uchechtnu se. „Ne tak úplně. Zjistil bych to, jak by se naše těla spojila. Tvůj polibek je můj návod.“

Těžce polkne, hledí mi do očí a něco v nich hledá, zatímco ty jeho se zalijí slzami. „Chceš se mnou tedy mít sex?“

Přikývnu. „Bylo by mi potěšením, ale musíš vědět, co by to obnášelo.“

Luca přejde k mému křeslu a spadne do něj. Zůstanu, kde jsem, dávám mu prostor. Když vzhlédne, z jeho bolestivého výrazu se mi obrátí žaludek. Možná je to příliš. Nemůže říct ano a já budu muset přijmout Laugeho za svého muže.

„Znáš moji minulost?“ zeptá se tiše. „Vidí tě, když spíš, ví, kdy jsi vzhůru.“ Třesoucím se hlasem recituje vánoční písničku.

„Pokud myslíš, že jen stojím u náhledového zrcadla a sleduju každý detail tvého života, tak ne. Během těch let jsem tě párkrát zkontroloval, ale ani jednou jsem nenahlédl do tvé ložnice.“

Přikývne a pomalu vydechne. „Cítím… rozpor mezi mými vztahy v minulosti a těmi tvými.“

„Prosím, to ne.“ Rychle k němu přejdu a kleknu si před něj. „Naše situace je jiná. Očekával bych, že někdo tak úžasný, jako ty měl mnoho milenců. Neměl jsi taková omezení jako já.“

„A to tě netrápí?“

„Ani v nejmenším. Na tvé minulosti mi nezáleží. Zajímá mě jen tvá budoucnost.“ Chytnu ho za ruku a on se na mě podívá. „I když po tobě moc toužím, musíš je toho ještě hodně dozvědět, než se rozhodneš, jestli jsem pro tebe ten pravý.“

Přikývne. „Tak moc chci říct ano.“

„Já to také chci. Ani netušíš, jak moc.“

Hlasitě mu zakručí v žaludku a oba se zasmějeme.

„Večeře?“

Přikývne. „Ano.“