THU - 32. kapitola

Překlad: Kerris

Anna

Přestože Drew chodí o berlích, do svého pokoje se dostane během chvilky. V jeho očích se objeví známý záblesk, který mě uvnitř rozpálí a rozechvěje. I když mám obavy, jestli se s ním mám právě teď vyspat. Musí ho to bolet. Nechtěně mu šťouchnout do nohy a ještě víc ho zranit je to poslední, co bych chtěla udělat. Na druhou stranu, líbání s ním na gauči mě tak rozvášnilo, že vím, že pokud se mě dotkne, všechny mé dobré úmysly se zhroutí jako domeček z karet v prudkém větru.

Drew dojde doprostřed místnosti, než se zastaví. I tady jsem uklidila, a i když si myslím, že mu to nevadí, část mého já se přesto zachvěje. Beztrestně jsem si přivlastnila jeho dům a zabydlela se v něm ještě dřív, než jsme si všechno urovnali. Tehdy jsem to všechno odsunula stranou ve prospěch zajištění jeho pohodlí, ale teď je tady a vidí, co jsem udělala.

Jeho zlaté oči najdou ty moje a usmívají se, jsou měkké a něžné. „Máma mi dávala čerstvé povlečení, když jsem byl nemocný. Vždycky bylo příjemné vklouznout do čisté postele.“ Jeho ústa se zkřiví. „Neříkám, že na tebe myslím jako na mámu, jen že... no, vážím si toho.“

Teď se začínám červenat. „Moje máma to dělala taky. Možná je to věc maminek.“

Drží můj pohled. „Jestli budeš někdy nemocná, slibuju, že ti vyměním povlečení.“

Žíly mi zaplaví teplo. Jedno malé prohlášení, které slibuje budoucnost.

Zamíří do koupelny. „Umírám touhou po sprše. Přísahám Bohu, smrdím jako nemocnice.“

„Jen trochu,“ škádlím ho a následuju. Pokoj jsem pro tuhle možnost už připravila.

Drewova koupelna je nádherná. Vyhřívaná podlaha z tmavého prošlého dřeva, bílé a modré skleněné dlaždice a masivní sprchový kout obložený panely z matného skla, prostor připomíná luxusní lázně. Bílé umyvadlo s miskou spočívá na podstavci skříňky z týkového dřeva. Když se natáhne, aby si zapnul sprchu, položí tam berle a z velké dešťové hlavice začne padat voda. Téměř okamžitě začne být vzduch dusný a vlhký.

Když se otočí, oči se mu znovu zalesknou. „Přidáš se ke mně, Jonesová?“ Než si přetáhne tričko přes hlavu, svraští obočí jako divadelní padouch. Dobrý bože, ale já se nikdy nezbavím té nádhery, kterou představuje jeho hrudník, ani toho, jak se ty napjaté svaly pohybují a splývají pod jeho medovou kůží.

„Dneska ne.“ Můj hlas je nejistý, jak se bráním představě jeho hrudi celé mokré a lesknoucí se, představě, jak jazykem přejíždím po rýze na jeho břiše, přímo po šťastné stezce tmavých chlupů, která vede k jeho silnému..

„Kaziči zábavy.“ Vzdychne. „I když hádám, že bychom skončili na zadku, když jsem v tomhle stavu.“

Prudce zamrkám, abych si pročistila špinavou mysl, natáhnu se a popadnu pytel na odpadky a chirurgickou pásku, které jsem postavila na polici. „Když už jsme u toho...“ Zvednu je a věnuji jeho noze ostrý pohled. Doktor sice říkal, že Drew si může sádru namočit, ale bude trvat hodiny, než uschne, a nebude to pro něj pohodlné.

„Úchylné.“ Nespouští z mě oči, zahákne si palce za pas šortek a uvolní si je, čímž odhalí ty své dlouhé, silné nohy a mohutný penis, který mi přinesl tolik hodin rozkoše. Ztěžka polknu. I tahle jeho část mi chyběla. Už sílí, jeho penis se kroutí, jak se pod mým pohledem začíná zvedat.

S námahou zvedám pohled k jeho tváři, která má momentálně samolibý, ale vášnivý výraz. Vrhám na něj vyrovnaný pohled. „Chovej se slušně.“

„Co?“ Je samá nevinnost. „Já se tady sprchuju, Jonesová. Tak nějak se kvůli tomu musím svléknout.“

„To je fuk.“ A protože umím být taky škádlivá, kleknu si před něj, obličej pár centimetrů od tepla jeho penisu. Škube sebou a jeho pižmová vůně mi plní nozdry. Podívám se na něj, můj úsměv je sladký. „Zvedni nohu.“

Při pohledu na mě se mu viditelně rozbuší tep v zátylku. Pomalu zvedne nohu pokrytou sádrou o centimetr. Pytel na odpadky zašustí, když mu ho uvolním pod nohou a začnu ho přes ni přetahovat. Drewovo ploché břicho se zvedá a klesá ve stálé, rychlé kadenci.

Jeho noha je tak dlouhá, že pytel sotva dosáhne na vrchol sádry. Rychlými pohyby omotávám konce chirurgickou páskou a neunikne mi, jak jeho penis teď hrdě stojí a čeká. Naplňuje mě touha. Vím, jak bude chutnat, slaně a sladce, jak se bude cítit na mém jazyku, silný a tvrdý. Místo toho se mu dívám do očí. „Tak a je to, připraveno.“

Drew slyšitelně polkne, boky se mu trochu prohnou, jako by si nemohl pomoct.

„Ráda mě mučíš, viď?“ Jeho hlas je chraplavý šepot, sotva slyšitelný přes neustálý šum sprchy.

Olíznu si suché rty a všimnu si, jak se mu při tom zatají dech. „Je to fér, víš.“

„Proč, Jonesová?“ Ale on to ví. Vidím mu to v očích, v těch jeho erotických očích, které vyzývají a zároveň slibují.

Pohladím ho po zadku, po tom fantasticky pevném zadku, který se objevuje v tolika mých oplzlých snech. Prstem ho pohladím po malém tetování bojové sekery a jeho nozdry se prudce rozšíří.

„Protože,“ říkám, „stačí, abys tam stál a mučil mě.“

„Právě jsi mi vynahradila nespočet bolestivých hodin cvičení.“ Škádlivý tón jeho hlasu odlehčí, ale do očí se mu vkrádají stíny. Drew necvičí proto, aby na lidi udělal dojem. Jeho tělo je nástroj, jemně vybroušený k optimálnímu výkonu. A teď je rozbité. Vím, že bojuje se strachem a že se bojí od chvíle, kdy ho zranili.

Kolena protestují, když se zvedám. Cestou nahoru se zastavím a políbím hladkou, horkou špičku jeho penisu a on zasyčí. Než se úplně postavím, obejme mě kolem krku a přitáhne si mě. Jeho bicepsy se vyboulí, jak se mu ohýbají ruce, a pak se jeho ústa ocitnou na mých, jeho polibek mě láká drobnými olíznutími, jemným sáním a prudkými potřebnými nádechy. Jeho penis mě šťouchá do břicha, jak se k němu nakláním, a já jsem tak horká, tak mokrá, že skoro zapomínám, proč je to špatný nápad.

Pohupuje se na nohou a jeho dlouhé tělo hrozí, že se převrátí. Odtáhnu se. „Drewe...“

Nepouští mě, ale vzdychá. „Dobře, dobře. Prozatím budu hodný.“ Jeho oči se setkají s mýma a já v nich vidím žár. „Ale za tohle zaplatíš, Jonesová.“

„Budu na to čekat, Baylore.“ Něžně ho políbím na ústa a zdržím se jen natolik, aby mě následoval, když se odtáhnu. Usměju se na něj. „A teď se osprchuj.“

Než ustoupí, jemně mě kousne do horního rtu. „Bezcitná holka.“ A pak, než si to rozmyslím a popadnu ho, dokulhá do sprchy a postaví se pod sprchu.

Ne, nebudu se dívat. Nebudu. Vyschne mi v ústech. Ty jemné svaly se rýsují pod napnutou kůží, celá hladká a lesklá. Voda mu v pramíncích stéká z polotvrdého penisu. Nadechnu se a zavřu dveře před jeho vědoucím smíchem.

***

Prchám do relativního bezpečí Drewova pokoje, odhrnu peřiny na posteli a narovnám polštáře, aby se mu pohodlně leželo. Je příjemné to pro něj dělat, ale v břiše se mi svírá očekávání. Budu tu s ním spát. Už jsem to dělala dřív. I když nikdy ne takhle, nikdy ne plánovaně a bez příslibu sexu. Dávám přednost tomuto způsobu, kdy vím, že jsem tu proto, že s ním prostě chci být. Uvolnit se mě osvobozuje víc, než jsem si myslela, že je možné.

Usměju se, když se podívám do zrcadla, a pak se zděšeně zarazím. Moje vlasy mají faktor zacuchanosti deset.

„Do háje.“ Kolem hlavy mi vystupují šílené chuchvalce. Jsem jako holčičí mrkev. A takhle jsem flirtovala s Drewem. Skoro zasténám, ale potlačím to, když slyším, že se sprcha zastavila.

Když vejde do pokoje, popadnu tašku s toaletními potřebami.

Drew se samozřejmě neobtěžuje s ručníkem. Ne, naprosto v pohodě sem dokulhá nahý a drze se na mě usměje.

„Jdu se osprchovat,“ řeknu, když procházím kolem něj, a umírám touhou udržet své maniakální vlasy.

Zvedne podrážděně obočí. „Tak proč ses nesprchovala se mnou?“

„Ty víš proč.“ Už jsem skoro v bezpečí.

„Plýtvání vodou je v některých státech trestné, Jonesová,“ zavolá, když se odplížím do koupelny.

„Ještě že nežijeme v jednom z těch států.“ Zavřu za ním dveře.

Navzdory mé vlasové noční můře je Drewova sprcha rájem. Ohýbám krk a nechávám si na bolavé svaly stékat horkou vodu. Ale nezdržuji se dlouho. Chci být teď s Drewem.

Namažu se dostatečným množstvím přípravku, aby se moje vlasy chovaly slušně, rozhlédnu se po noční košili a zakleju. Zapomněla jsem ji. A i když se nestydím za to, že mě Drew uvidí nahou, připadá mi to teď jako škádlení. Ne že by to nebylo stejné, jako vyjít ven zabalená v ručníku. Mohla bych se obléknout, ale i to smrdí nemocnicí. Pak zahlédnu jedno z jeho triček, které visí na zadní straně dveří koupelny. Voní čistě, tak si ho vezmu, abych si uvědomila, že je to jeden z jeho dresů.

Přehodím si dres přes hlavu, spadne mi ke kolenům a rukávy mi plandají kolem loktů. Váhám, jestli si ho mám nechat na sobě, když ho uslyším z vedlejší místnosti.

„Ztratila ses tam, Jonesová?“

Převracím oči v sloup a natírám si nohy krémem. „Jsi netrpělivý?“

„Hele,“ ozve se z pokoje, „co je to tady za nádobku?“

Rozrazím dveře. „To je olivový olej.“ Nechala jsem malou nádobku na jeho nočním stolku. „Týmový fyzioterapeut říkal, že by tě to mohlo bolet, a já neměl žádný masážní olej, tak...“

„Mluvila jsi s mým terapeutem?“ Zní trochu přidušeně, překvapeně, ale ne naštvaně.

„Samozřejmě.“ Vejdu do pokoje. „Kdybych to neudělala, moc bych ti nepomohla. Můžu ti teď namasírovat nohu, jestli... Co?“ Zastavím se u nohou postele. „Proč se na mě tak díváš?“

Protože se zvedá ze svého shrbení na posteli, svaly má napjaté a stažené a zírá na mě. Chvíli na sebe jen tak zíráme. Bože, to je ale pohled. Světlo lampy hřejivě září na jeho zlatavé kůži, což ostře kontrastuje s bílým povlečením, které leží nízko nad jeho úzkými boky, pokrývka je spíš dráždidlem než překážkou.

Drew přeruší ticho.

„Ty...“ Odkašle si. „Ty se mě vážně snažíš zabít, že jo?“

„Jsi sjetý?“ Tiše se zasměju, ale tep se mi zvýšil na vzrušené třepání.

„Možná.“ Jeho rty se zkroutí do nakloněného úsměvu. „V mém dresu vypadáš naprosto velkolepě, Anno Jonesová.“

Protočím oči, ale usměju se. „Jsi sjetý.“

„Pojď sem.“ Natáhne ke mně ruku. „Jako hned.“

Zavrtím hlavou, jdu k němu a okamžitě vyjeknu, když mě chytne za zápěstí a přetáhne mě na postel. „Klid,“ napomenu ho, když se mu rozkročím na klíně a stojím čelem k němu. „Nebudu mít radost, jestli mě donutíš, abych tě kopla do nohy.“

„Kašli na nohu.“ Jeho ruce se usadí na mých bocích.

Protože ho mám jen pro sebe, zkoumám rukama hedvábnou kůži jeho hrudi a kochám se hustými svaly a teplem, které vyzařuje. Drew je vždycky teplý. „Cítíš se dobře?“ Můj hlas je jemný a je v něm cítit starostlivost, o které jsem nevěděla, že jsem jí schopná.

„Cítím se zatraceně dobře, Jonesová.“ Zvedne ruku a jemně mi přejede po nažehlené jedničce na pravém prsu. Bradavka mi pod jeho dotekem ztuhne a on se tam zdrží a přejíždí sem a tam. „Na tobě to vypadá mnohem líp než na mně.“

A přestože v jeho pohledu je teplo, slyším v jeho hlase zádrhel a temnotu. Vnitřnosti se mi sevřou. Snažím se uhnout, ale on mě pevně drží a mezi obočím mu pracuje vráska, když se na mě tázavě dívá.

„Tohle jsem si neměla brát. Bylo to necitlivé.“ Proč mi nedošlo, že si vzpomene na svou ztrátu, když uvidí ten pitomý dres?

Stiskne mi bok. „Ano, měla jsi. Každou zatracenou noc, pokud o tom budu rozhodovat já.“ Statečně bojuje o úsměv.

Chci ho uklidnit, a tak ho hladím po ramenou. „Dobře. Když budeš nosit tohle každou noc.“

„Ale já na sobě nic nemám, Jonesová.“

„Já vím.“ Jemně ho políbím.

Naše rty k sobě přilnou a on mi rukou zajede do vlasů.

„Jsi pro mě tak krásná,“ řekne mi u úst.

Odtáhnu se a podívám se mu do očí. „Pro tebe?“

To říká často a část mého já přemýšlí, jestli mu ostatní neřekli něco opačného.

„Pro mě.“ Jeho prsty sledují křivku mého ramene a pročesávají mi přes něj pramen vlasů. „Když jsme spolu, jsme tu jen ty a já. Nikdo jiný neexistuje.“

Chce se mi plakat, říct mu věci, na které jsem si nikdy nedovolila myslet, natož je vyslovit nahlas.

„Drewe.“ Přitisknu mu pěst na hruď. „Nemůžeš mi pořád říkat tyhle dokonalé věci.“ Vrhnu na něj chabý úsměv. „Chci říct, jak se tomu mám vyrovnat?“

Zasměje se. „To mi vyčítáš, že jsem příliš romantický?“

„Ne.“ Políbím ho na tvář, vysoko u koutku oka. „Možná. Zjistila jsem, že když jde o tebe, jsem taky soutěživá.“

V hrudi mu zahučí další smích. „Takže hra začíná?“

„Jo.“ Políbím ho na druhou tvář.

Vzdychne a dotkne se mého krku, lehkým pohlazením. „Prašti do toho, Jonesová.“

„Drewe?“ Přitisknu se k jeho uchu.

„Jo?“

„Myslím, že jsi vážně roztomilý,“ utrousím.

Vyprskne smíchy. „Páni,“ odtuší. „Právě jsem dostal lekci.“

„To teda.“

Chyběl mi. Štěstí je ostří, které se mi zařezává do srdce.

Jeho teplá dlaň mi klouže po stehně, až se palcem dotkne kudrlinek mezi nohama. Okamžitě se mi sevřou vnitřnosti. Ještě víc, když se jeho hlas drsně ztiší. „Ach, tohle mi chybělo. Chyběla mi dokonalost tvé kundičky.“

„Ach, to je uhlazené,“ říkám s odfrknutím.

„A taky elegantní.“

Ušklíbneme se, ale další lehký dotek jeho palce mě naprosto zvlhčí. Ucítí to, vzdychne a opře se čelem o mé. „Kundička Anny Jonesové. Naprostá dokonalost.“

„Přemýšlím, že si nechám vyrobit kartičky, na kterých bude napsáno právě tohle.“ Snažím se nekroutit proti jeho bloudícímu prstu.

„Přinejmenším si to nech otisknout na spodní prádlo.“ Přejede mi palcem po klitorisu.

„Rozhodla jsem se, že se na spodní prádlo vykašlu úplně.“ Jsem bez dechu. „Přijde mi škoda zakrývat dokonalost, víš?“

„Dobrý plán. Nechceš přece naši holku tady udusit.“

„Jsi tak pozorný, Drewe.“

Ačkoli žertujeme a on se mě snaží ze všech sil vzrušit, stále nad ním visí ta pochmurná atmosféra. Jeho dech je příliš pomalý a těžký, jako by měl na hrudi obrovskou zátěž. A mě za něj bolí srdce. Zvlášť když mi znovu nepřítomně obkreslí čísla na hrudi.

„Hej.“ Pohladím ho po tváři. „Budeš ho zase nosit. Neopovažuj se myslet si něco jiného.“

„Ano, madam.“

„Myslím to vážně, Drewe. Budeš.“

Koutky očí se mu zkrabatily obavami. „Proč jsi si tak jistá, krásko?“

„Protože v tobě není, abys to vzdal.“

Drewův úsměv je pozvolný, ale široký. „Polib mě, Anno.“

Setkáváme se na půli cesty. Okamžitě se mu otevřu a jeho jazyk se ponoří dovnitř, aby mě ochutnal. Zachvěju se, miluju, jak se mě dotýká, a on do mě s povzdechem vdechne.

Pod prostěradlem se zvedá jeho penis, tvrdý a silný, a uhnízdí se mi mezi nohama. Pohupuji se proti němu a oba sténáme. Drew mi zakrývá tváře a drží mě tam, kde mě chce mít. „Miluju tvoje rty,“ zašeptá.

Olízne mi spodní ret, hraje si s mými ústy tím svým slastným způsobem.

„Miluju, jak líbáš,“ řeknu.

Zabručí a z vibrací mi naskočí husí kůže. Jeho polibek je hluboký a pak lehký. „Miluju tě.“

Ta slova do mě udeří a celé mé tělo se zachvěje. Třesu se, když se odtáhnu a podívám se na něj. Jeho výraz je něžný, ale ostražitý. Ví, že mi převrátil svět naruby.

„Co jsi říkal?“ Dusím se.

„Slyšela jsi mě.“ Jeho tón je opatrný, jako by čekal, že uteču, ale doufal, že to neudělám.

Slzy mi rozmazávají zrak. Tělo mám jako z olova. Prohýbám se v jeho náručí a sesouvám se mu na hruď. Opatrně mě trochu nadzvedne, až na mě vidí.

„Hej.“ Palcem mi odhrne slzu. „Neřekl jsem ti to, abych tě rozrušil. Řekl jsem ti to, protože zadržovat to je příliš těžké.“ Nakloní se ke mně, až se naše dechy prolnou. „Chci ti to říkat každý den.“

Drew se odmlčí a koutky očí se mu stáhnou zranitelností. „A ty musíš vědět, co to pro mě znamená, protože předtím jsem to neřekl jasně.“ Hluboké zlaté oči upírá do mých. Nechává se doširoka otevřít, odhaluje svou duši. „Máš mé srdce, Anno. A pokaždé, když jsem od tebe musel odejít, pokaždé, když jsi ode mě odešla, měl jsem pocit, jako by mi ho někdo vyrval z hrudi. Kurevsky to bolelo, Anno.“

Jeho vyznání odráží mé pocity tak přesně, že se mi do očí vlije nová vlna horkých slz. „Taky mě to bolelo. Tak moc. Cítila jsem se tak prázdná, že jsem se nemohla narovnat.“

Drewovo tmavé obočí se svraští. „Proč jsi...“

„Bála jsem se. Do prdele.“ Nejistě se nadechnu a je mi zle. „Ty tak záříš, Drewe. A mně to připadá krásné, ale nevěděla jsem, jak pod tvým světlem žít.“

Zamračí se a jeho výraz nabývá na zuřivosti. Jeho slova jsou však tichá, silná. „Co lidé vidí? To je jen pozlátko. Ale ty, Anno, mě rozpaluješ. Drewa. Ne hráče. Neuměla jsi žít pod mým světlem? Já už nemám světlo, pokud tam nejsi ty.“

„Drewe.“ Chvějící se rukou ho pohladím po krku a pak položím dlaň doprostřed jeho hrudi. „Já nejsem...“ Sevřu oči. Nechci si přiznat svou slabost. Ani sama sobě. Ale tohle je Drew a já mu věřím. A co je důležitější, zaslouží si to vědět. Otevřu oči a podívám se mu do očí.

A on se na mě dívá, teď nejistě, nejspíš ho to zase bolí, kvůli mně a mým podělaným problémům.

„Nikdy jsem nebyla na plese,“ vyhrknu. „Nikdy mě nikdo nepozval na rande, kluci se na mě na střední ani nepodívali.“

Jeho výraz se změní z šoku přes zmatek až k pochopení, které mi rozbuší vnitřnosti. Prsty se mi zkroutí pod jeho dmoucí se hrudí a já pokračuji. „Nikdo mě neměl rád. Byla jsem divná holka. Ta mrzutá, o které chtěli předstírat, že neexistuje.“ Zachrčím, je to ošklivý, bolestný zvuk. „Nebo možná opravdu nevěděli, že existuju.“

Pokrčím rameny, nechci se mu podívat do očí, ale udělám to. „Máma o mně říkala, že jsem opožděná. Což nic neznamená, když je ti šestnáct a uvnitř umíráš.“ Zlostně si otřu oči. „A ty...“ Hlas se mi zlomí dřív, než ho zvládnu ovládnout. „Když říkám, že záříš, myslím tím právě to. Jsi slunce, kolem kterého lidé obíhají. Kdybys byl v mé škole, všichni by k tobě vzhlíželi jako k vůdci. Nikdy bys mě neviděl, jak se schovávám ve stínech.“

„Anno...“ Jeho hlas je tak jemný, až mi z toho trnou zuby.

„Ne,“ odseknu. „Jen... mě nech domluvit.“

Rozpačitě přikývne.

„Vím, že nebylo fér se k tobě chovat tak, jak jsem se chovala,“ řeknu. „Nebo tě zařadit do nějaké kategorie, kterou jsem si vytvořila kvůli špatným zkušenostem a starým pubertálním úzkostem. Ale je to těžké, Drewe.“ Ústa se mi chvějí, kousnu se do rtu. „Je těžké to všechno anulovat, protože se mi to vrátilo pokaždé, když jsi mi na veřejnosti věnoval pozornost a lidé na mě zírali. Když se ptali, proč jsi se mnou.“

„Je mi úplně jedno, co si lidi myslí,“ odsekne najednou. „Jen to, co si myslíš ty.“

Klesne mi brada. Už se na něj nemůžu dívat. „Copak to nechápeš? Připadala jsem si jako podvodnice. Pořád jsem čekala, až si uvědomíš, že jsi to špatně pochopil. Že jsem ta holka, kterou jsi nikdy neměl vidět.“

„To není možné,“ řekne s tichou zuřivostí.

„Ale...“

„Anno, zlato, nikdy bys nebyla ta dívka, kterou jsem neviděl, ať už bychom se potkali teď, nebo na střední škole.“ Přitáhne si mě k sobě a otře si nos o špičku mého. „Copak to nechápeš? Vím, že bys nebyla, protože od chvíle, kdy jsem tě spatřil, vidím jenom tebe.“ Drew mě dlouze políbí, než se odtáhne a začne mě zkoumat. Jeho oči jsou jasné a plné tolika emocí, že se mi sevře hrdlo. Jako by i on byl přemožen, ztěžka polkne a jeho hlas je jen nádech. „Miluji tě, Anno Jonesová. To se nezmění. Miloval jsem tě, i když jsem si myslel, že spolu nikdy nebudeme, a miluju tě pořád.“

Prudce se nadechnu a pak se k němu nakloním. Nelíbám ho na rty, ale na citlivé místo na krku, kde mu bije tep. „Měla jsem ti to říct dřív.“

Jeho hrdlo se pod mými rty pohne, když polkne. „Jo.“ Jeho rty se dotknou mého spánku, jeho teplé, drsné dlaně mi uhladí stehna. „Ale teď už to chápu.“

„Moc mě to mrzí, Drewe.“ Políbím ho něžně na střed hrudi.

Jeho hlas je zastřený. „To nemusí.“

Ne, potřebuje ta slova, přinejmenším aby věděl, že mi na něm taky záleží. Dlužím mu mnohem víc. Posadím se mu zpátky na klín a setkám se s jeho očima. Emoce mi ucpou hrdlo, srdce se mi zrychlí do zoufalého buch, buch, buch.

Působí téměř přísně, ústa má uvolněná, ale neusmívá se. Bože, on je všechno. Všechno. Dotknu se jeho tváře a konečky prstů pohladím vousatou kůži, která tam je. Moje ústa se otevřou, ale nic z nich nevyjde. Se zkomoleným zvukem se na něj vrhnu, pevně ho obejmu a zabořím obličej do hladkého záhybu jeho krku. Je teplý, jeho vůně známá a uklidňující až do morku kostí, což mě nutí plakat ještě víc.

A i když jsem ho očividně šokovala, objímá mě kolem ramen a pevně drží.

„Hej,“ řekne tiše. „Anno...“

„Promiň.“ Polknu vzduch a snažím se uklidnit. „Je mi to líto.“ Ale nedokážu se přestat třást.

Jeho paže jsou ocelové podpěry na mých zádech, jeho hruď je pevná deska, která mě podpírá. Přitulím se hlouběji. „Měla jsem takový strach,“ zašeptám na jeho vlhkou kůži. „Viděla jsem tě... tu ránu. Potřebovala jsem se k tobě dostat a...“ Zbytek už nedokážu říct.

Pode mnou se jeho tělo trochu uvolní a jeho velká ruka mě obejme po zátylku, než mě pohladí. „Pšššt. To je v pořádku.“

Ale není. Jak mu to mám vysvětlit? Kdyby se po tom úderu nezvedl, něco životně důležitého ve mně by zemřelo. Pravda mě dusí, pálí mě v krku.

„To je v pořádku, Anno. Mám tě.“ Jeho hladký, hluboký hlas se mi převaluje po kůži jako pohlazení. „Nenechám tě odejít.“

Nepustí. Nikdy to nedělal doopravdy. S nádechem přitisknu čelo na jeho. „Tohle se nemělo stát.“

„Co se nemělo stát, zlato?“

Přejedu mu třesoucími se prsty po čelisti. „To, že jsem tě teď našla. Než jsem se dala dohromady.“

„Ale ty jsi to udělala,“ zašeptá. „A nelituju toho.“

Ani já ne.

Podívám se na něj. Opravdu se podívám, s očima dokořán, aby mě viděl celou. Každou skrytou zranitelnost. Já na oplátku vidím svět v jeho. Projede mnou chvění a já ho pohladím po tváři. „Miluju tě, Drewe Baylore. Nikdo pro mě nikdy neznamenal tolik jako ty. Zbožňuji tě, potřebuji tě, toužím po tobě...“

Jeho rty se setkávají s mými, jeho polibek je hluboký a náročný.

Ponořím se do něj a sevřu jeho krk a ramena jako záchranné lano. A už se nemluví, jen dlouhé pátravé polibky a krátké, zběsilé polibky. Místa, kterých se můžeme dotýkat a znovu je objevovat. Emoce a touha se valí dovnitř jako příliv. Prostěradlo zakrývající jeho klín se odhrne a jeho žhavý penis se přitiskne k mému pohlaví a sklouzne po tamní vlhkosti.

„Dej mě do sebe,“ dýchne mi do úst a jeho rty se přisají k mým. „Potřebuju být v tobě.“

Pohupuji se proti němu, až sténá. Když se zvednu a jeho tlustý, zaoblený vrcholek se přitiskne k mému otvoru, naše pohledy se spojí. Oba se zachvějeme, když na něj dopadnu. Je to tak zatraceně dobrý pocit, jako všechno, co mi chybělo, a jako nic předtím. Je to lepší. Pravdivější.

Svaly podél jeho hrudi se napínají, když se přisává ještě víc, a na tvářích se mu objevuje ruměnec. „Bože,“ vyhrkne, „chybělo mi, že jsem tebou obklopený. Tak dokonalé. Tohle jsem potřeboval. Tebe. Tady.“

„Já vím. Taky jsem to potřebovala.“ Dlaněmi ho objímám na tvářích. „Chyběl jsi mi. Tolik jsi mi chyběl.“

Při těch slovech se mu sevřou oči, hrdlo mu pracuje. Jeho ruce se uvolní, aby mě objaly, zatímco já objímám jeho. A on se napřímí, aby mi vyšel vstříc. Naše čela se dotýkají, náš dech se mísí horký a nerovnoměrný.

Pomalu se na něm vozím, boky pracují ve vlnivém rytmu, který nás oba rozechvívá. Moje pohlaví je zduřelé, naplněné jím. To tempo je mučivé. Dobře si uvědomuji každý centimetr jeho mohutného těla, které se pohybuje dovnitř a ven.

Kůže se mi zapařuje a já ze sebe strhávám dres, chladný vzduch mi stahuje bradavky. Drew jednu z nich chytí do úst a ostrými tahy ji saje, což cítím až do hloubi duše. Zatají se mi dech a vnitřnosti se mi sevřou. Vím, že to cítí, když zasténá a odpoví mi ostřejším přírazem. Jeho velká ruka se sevře na mém zadku, svírá ho a hněte, jako by doháněl ztracené příležitosti.

Bože, vypadá tak lahodně, celý zpocený a zarudlý, svaly se mu hýbou, jak se jeho tělo pohupuje do mého. Nakloním se a olíznu ho podél silného sloupce jeho krku. Obklopuje mě jeho vůně, útěcha a afrodiziakum. Miluju, jak voní, jak se cítím.

Rukama mi teď svírá zadek. Jeho prst se otře o vchod do mého zadku a já zasyčím. Při tom doteku mnou projede pocit, temný a zakázaný.

Naše oči se setkávají. Protože Drew dává pozor na každý můj pohyb a protože ho sleduju, vidím, jak mu v očích svítá pochopení a vášnivé poznání.

Pomalu, rozvážně, znovu hladí místo, zkoumá ho a krouží kolem něj. A znovu se mi sevřou vnitřnosti. Je to nedovolený pocit, tenhle dotek, a navzdory bušícímu srdci, nebo možná právě proto, se proti jeho prstu tlačím. Tak akorát. Jeho hrdlo se snaží polknout, kůže ho štípe. Jeho penis se ve mně zvětšuje.

Drew drží můj pohled a pohybuje se dostatečně pomalu, abych ho mohla zastavit, a natáhne se k nočnímu stolku. Nedívám se na to, co dělá. Část mého já to ví a mně je zároveň horko i zima. V očekávání mi srdce v hrudi poskočí a v krku mi vyschne. Oba jsme tak nehybní a napjatí, že cítím, jak ve mně pulzuje jeho penis. Naše smíšené vzdychání zní v tichu příliš hlasitě. A pak vidím odlesk jeho prstů, které jsou teď potřené olivovým olejem.

První dotek je pomalý, neodbytný tlak. Ztěžka polknu, klitoris mi pulzuje a celá dolní polovina těla se mi sevře. Bože.

Tlustá špička jeho prstu proniká těsným prstencem mého zadku. Zasténám a hlava mi padá dopředu. Bože. To, co děláme, je pro mě něco nového. Něco, v čem jsem nikdy nikomu nevěřila. Je to osobní, nemravné, dekadentní. Chci víc.

Pozoruje mě tmavýma očima a noří se dál. Víčka se mi chvějí, zaplavuje mě rozkoš a pocit plnosti. Jsem tak rozpálená, tak vzrušená, že sotva dýchám. Hrudník se mi teď zvedá, stehna se mi chvějí.

I on se chvěje, jeho pohled s těžce přivřenými víčky neopouští můj a já vím, že ani on nikdy nic takového nedělal. Dýchá, jako by uběhl kilometry, a pot mu leskne zlatavou kůži.

S každým přírazem jeho penisu prst vyklouzne a pak se zasune zpátky, když se jeho penis stáhne. Dovnitř a ven, pomalý, neúprosný rytmus dvojího útoku, který mě rozpálí ještě víc. Jsem tak slabá, že můžu jen ležet skloněná k jeho hrudi a snášet to, zatímco se třesu a potím. Naše rty se otírají, náš dech je společný. Líbám ho, svěřuji se jeho jazyku, šukám ho ústy stejně jako on mě. Drew sténá. Jeho boky narážejí do mých, silněji, agresivněji.

Další prst se do mě zaboří a já zakňučím. Invaze bolí, je to bolestivá tíha, které chci uniknout a zároveň do ní dál tlačit. Cítím to všude, jak mi to teče po kůži, jak mi to olizuje údolí páteře. Chystám se tady rozplynout, rozpustit se a ponořit se do jeho těla.

Jeho další příraz mi rozvlní tělo. Moje prsa kloužou po jeho hladké hrudi. Pohupuje prsty. A já ztrácím pojem o sobě samé, když vyvrcholím v dlouhém, kvílivém nářku. Prohýbám se v zádech, ruce mám zapřené o jeho ramena.

Ale nepřestává mě trápit. Tlačí hlouběji. Orgasmus se stupňuje s každým záškubem mého dechu. Zběsile pohupuji boky, potřebuji to tření. „Oh, sa-, oh, sa-“

Skláním se nad Drewem, obličej mu zabořím do krku a celé tělo se mi napne tak, až se chvěje. Slabě se chytám jeho ramen, zatímco se boky tisknu k jeho. Potřebuju se uvolnit. Stále mě svírá rozkoš.

„Drewe.“ Je to bezmocná prosba. „Drewe...“

S hlubokým zasténáním otočí hlavu a chytne mě za krk. Jeho polibek je zběsilý, chaotický, když do mě tvrdě a divoce vniká. Orgasmus mě zasáhne jako studený oheň. Kňourám mu do úst. Polkne to a jeho dech se v prudkých výdeších prodírá nosními dírkami. Celé jeho tělo se chvěje, jeho sevření mých vlasů je pevné, jak se o mě opírá. Udělá se s řevem, který rozvibruje jeho kostru.

Dlouhou chvíli ležíme nehybní a zpocení. Moje tělo se zvedá a klesá s jeho hrudí, jak se jeho dech zpomaluje. Pak mě přitiskne k sobě, jednu ruku mi obtočí kolem ramen, druhou kolem boků, a zasype mi tvář něžnými polibky. „Zlato. Jsi v pořádku? To bylo...“ Projede jím svůdné zachvění.

„Jo,“ zašeptám, „to bylo.“ S úsměvem si pohrávám s konečky jeho vlasů a slabě mu oplácím polibek. Konečně. Konečně je všechno v pořádku.

Drew si přitiskne mou ruku na zpocenou hruď, kde mu srdce stále bije v divokém rytmu. Jeho hlas je tichý jako šepot, ale křišťálově čistý. „Můj svět žije ve tvé dlani, Anno.“

A já ho naplním veškerou láskou, kterou mám. Takhle usínáme, on je stále hluboko ve mně, naše těla jsou tak propletená, že jsme se stali jedním.