Gunner - EPILOG

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Alix

O dva roky později

„UŽ JE TO DOST DLOUHO?“

„Nevím,“ řeknu. „Začala jsem to počítat v hlavě, ale pak jsem se nějak rozrušila a ztratila jsem přehled.“

Eden zavrtí hlavou a dramaticky si povzdechne. „Víš, sestřičko, existuje takový malý vynález, kterému se říká hodiny, a ten bys mohla použít za sebe.“

„Sklapni,“ prohodím zpátky. „Jsem nervózní, jasný?“

„Už to musí být tři minuty,“ pobídne mě Eden. „A v návodu se píše, že se to má přečíst co nejdřív po čase.“ Podívá se směrem ke koupelně. „Běž se na to podívat!“

Roztřeseně se zvedám z pohovky a jdu do chodby. Uvnitř koupelny se zhluboka nadechnu a zvednu malou bílou tyčinku. Bezděčně přivřu oči, když si ji zvednu k obličeji. Jsem vážně vyděšená. Jestli je to ano, pak se všechno navždy změní. Jestli je to ne, pak se bojím, že se rozbrečím zklamáním.

Znovu se zhluboka nadechnu, pomalu vydechnu, napočítám do tří a otevřu oči.

Je to ano.

„Panebože!“ Vykřiknu. „Panebože!“

„Co? Co?“ Eden hřmí na chodbě.

„Jsem těhotná!“ Vykřiknu a vymrštím na ni tyčku.

„Tak jo, za prvý, tohle je hnus – na to ses vyčůrala!“ řekne a couvne. „Ale za druhé, panebože, já budu teta!“ křičí a rozhazuje rukama. „Polož tu nechutnou počůranou tyčinku a obejmi mě!“

Začnu se napůl hystericky smát, když hodím test do dřezu. Eden se kolem mě vrhne a obejme mě tak pevně, že skoro nemůžu dýchat. Obě se smějeme a brečíme a poskakujeme na místě, dokud Eden nenarazí bokem do umyvadla.

„Au!“ vykřikne a natáhne se, aby si pohladila stehenní kost. „To bolí. Pojďme skákat někam jinam.“

Vrátíme se do obýváku, ona mě chytne za ruku a stáhne mě na gauč.

„Do prdele, to je úžasný!“ hlesne. „Chystáš se ji pojmenovat po mně, že jo?“

Hlasitě si odfrknu. „Víš, že to nemusí být holka, že jo? Ty vážně chceš, abych pojmenovala kluka Eden?“

„Ne, to asi ne,“ zamračí se. „Kromě toho, mít v rodině dvě Edeny by mohlo být matoucí.“

„Jo. A vlastně,“ pokračuju v pohledu na ni, „jsem tak trochu přemýšlela, že bych ho nebo ji pojmenovala po mámě.“

Edenina tvář se zklidní. „Ach, Alix. To je tak dobrý nápad.“

Hrdlo se mi stáhne dojetím. „Díky,“ řeknu a slyším, jak se mi trochu láme hlas. „Jednou jsme o tom s Gunnerem mluvili, když jsme poprvé začali uvažovat o založení rodiny. Napadlo nás, že pokud to bude holka, tak možná Patricie, a pokud to bude kluk, tak Patrick.“

„Patricie Storgaard. Patrick Storgaard,“ zamyslí se Eden a zkouší, jak to zní. „To je vážně hezké. A co prostřední jména?“

„Gunnerova máma. Lucy pro holčičku, Lucas pro kluka.“

Eden se natáhne a stiskne mi ruku. „To je krásné. Mámě by se to líbilo, víš?“

Bolestně polknu. „Já si to myslím taky.“

„Když už mluvíme o Gunnerovi, ví, že jsi přemýšlela o tom, že bys mohla být těhotná?“

„Tentokrát ne,“ řeknu a najednou se mi zatočí hlava z toho, že mu to řeknu. „Měli jsme několik planých poplachů. Začalo to být trochu depresivní, těšit se a pak se nechat zklamat. Řekla jsem si, že počkám, až budu mít opravdu nějaké dobré zprávy, abych mu je řekla.“

„Takže on o tom nemá tušení?“ Eden se zeptá s vytřeštěnýma očima. „On se z toho posere!“

Ušklíbnu se na ni. „Jo, to jo.“

„Chce holku, nebo kluka?“

„Nevadilo by mu ani jedno, ale víš co? Myslím, že ve skutečnosti chce holčičku.“

Je to pravda. Kdykoli jsme s Gunnerem fantazírovali o budoucnosti, měl tendenci mluvit o našem dítěti jako o holčičce. Říká mi, že chce, aby měla moje oči a můj úsměv.

„Sakra, to bude legrace, až uvidím obrovského potetovaného Gunnera, jak kolébá maličké miminko,“ zamumlá Eden a zavrtí hlavou. „Už se nemůžu dočkat.“

Oči mi září a já se na sestru usměju. „Já taky ne,“ řeknu. „Já taky ne.“

 

EDEN O PÁR HODIN později odchází na směnu do kavárny. Sydney ji najala, když jsem se rozhodla skončit a zapsat se do školy, abych se stala poradcem pro závislé. Eden pracuje na částečný úvazek v Golden Cup a na částečný úvazek jako instruktorka fitness v místní posilovně. Ke cvičení a zdravé výživě se dostala, aby jí pomohla zvládnout detox po odvykací kúře, a teď se to pro ni stalo téměř posedlostí. Jejím konečným cílem je otevřít si vlastní fitness klub. Ale zatím je přesně tam, kde potřebuje být.

Když se Gunner vrátí domů, dodělávám u kuchyňského stolu domácí úkoly na hodiny etiky a důvěrnosti. Při známém zvuku jeho motoru na příjezdové cestě se mi vzrušením obrátí žaludek, jako vždycky, když ho slyším. Ale dnes je to vzrušení o stupeň větší a mně začíná brnět kůže nervozitou, protože se mu chystám říct něco, co chtěl slyšet už skoro rok.

„Ahoj, kotě,“ ozve se jeho hučivý hlas, když prochází dveřmi.

„Ahoj,“ zamávám mu a předstírám, že jsem usilovně v práci a roztěkaná. „Jak to jde?“

„Dobře.“ Gunner se skloní a zezadu mě obejme. Jeho vousy mě hladí po krku, když mě líbá, a mně přeběhne mráz po zádech. „Vypadáš, jako bys nebyla ve své kůži.“

„Jo,“ zamumlám. „Opravdu potřebuju dokončit tenhle projekt. Termín pro jeho odeslání profesorovi je dnes o půlnoci.“ Podívám se na něj. „Mohl by ses postarat o přípravu večeře? Všechno jsem ti nachystala na pult. Jen špagety.“

Špagety jsou naše jednoduchá večeře. Ale je to taky první jídlo, které jsem mu kdy uvařila, když se rozhodl, že mě nechá bydlet tady v pokoji pro hosty, zatímco jsem se snažila najít Eden.

„Samozřejmě,“ zabručí. Jeho rty mě hřejí na krku, jeho vousy mě bodají do kůže. Stojí mě to všechno, abych nezasténala a nesáhla po něm, ale to by zničilo můj malý plán.

„Hrnec na vodu už je na sporáku,“ řeknu mu. „Jen ho naplň a dej vařit.“

Na vteřinu mě napadne, že se rozhodne osprchovat, než pustí vodu, jak to občas dělá, když přijde z práce. Sotva vydržím čekat déle, než se s ním podělím o svou novinku, takže si skutečně slyšitelně povzdechnu úlevou, když jde ke sporáku a popadne hrnec.

Sundá pokličku, zvedne ji a zamračí se, když na dně něco zacinká.

„Co je to?“ zeptá se a zvedne předmět. Je to pár dětských botiček s malými rolničkami. Uvnitř jednoho z nich je připnutý těhotenský test.

Hned se neotočím. Místo toho nenápadně nakloním potemnělou obrazovku svého notebooku, abych v jejím odrazu mohla sledovat jeho reakci.

Gunner zírá na botičky. Chvíli se vůbec nehýbe.

Pak hrnec hlasitě zařinčí, jak ho upustí na sporák.

Pak jsem ve vzduchu, v jeho náručí, jak se hlasitě směje a houpe se mnou.

„To si ze mě děláš prdel,“ zavrčí, když si mě přitáhne k sobě.

„O tom bych nežertovala,“ směju se a líbí se mi, jak je vzrušený.

„Ty jsi ale zákeřná potvůrka, co? Jak dlouho už to víš?“

„Až dnes odpoledne,“ odpovím. „To bych před tebou netajila, Gunnere. Ale tušila jsem to asi tak poslední týden. Chtěla jsem si být jistá, než ti to řeknu.“

Podepře mi bradu a hluboce se mi zadívá do očí. Přikývne a já vím, že mu nemusím vysvětlovat proč.

„Do prdele, já budu táta,“ vyhrkne.

Vybublá ze mě smích. „Do prdele, to je pravda,“ souhlasím.

„Vypadá to, že pokoj pro hosty už dlouho mít nebudeme.“ Skloní se a políbí mě, hluboce a něžně. „Víš, že se moje máma zblázní, až zjistí, že bude babičkou?“

Přikývnu. „Měli bychom ale počkat, až budu trochu dál, abych jí to řekla.“ Lucy nás žádá, abychom jí dali vnoučata, skoro od vteřiny poté, co jsme loni u soudu uzavřeli sňatek. I když mě bolí, že moje vlastní máma tu nebude, aby se setkala se svým prvním vnoučetem, jsem vděčná, že Gunnerova máma je tak úžasná tchyně. A bude ještě úžasnější babičkou.

Celý večer se s Gunnerem bavíme o věcech týkajících se miminka – od toho, jakou barvou vymalovat dětský pokoj, až po to, jestli chceme zjistit pohlaví dítěte ještě před jeho narozením. To všechno jsou věci, o kterých jsme mluvili už dřív. Ale teď, když jsem skutečně těhotná, je to najednou skutečné, ne jenom vymyšlené. Budeme rodiči. Ještě víc než předtím jsme s Gunnerem rodina.

A nejen to: Naše děti budou mít všechno, co já a Eden nemáme. Nejen mámu, která je miluje, ale i tátu, který je bude zuřivě milovat a chránit svým životem. A babičku, která se o ně bude starat. A spoustu dalších dětí, které pro ně budou jako bratranci a sestřenice, až vyrostou. Jenniny dvě děti Mariana a Noah. Samanthin a Hawkův kluk Connor. Nové dítě Sydney a Bricka, Sierra. A všechny ostatní děti Lords of Carnage.

Včetně dětí Eden a Lug Nuta, pokud a až budou mít děti.

Lug Nut – Bryson – se do Eden zamiloval nedlouho poté, co ji pomohl Gunnerovi a ostatním zachránit před Gonzalem a jeho muži. Ti dva spolu museli nějakou dobu chodit pomalu, protože Eden byla po utrpení s Gonzalem velmi poškozená. Ale teď už je to mezi nimi dobré. Pevné. Eden se k němu právě nastěhovala, poté co skoro rok žila u Lucy a pak si na chvíli pořídila vlastní garsonku, aby poznala, jaké to je žít sama.

Eden také dobře zapadá mezi ostatní staré dámy z MC. S Lug Nutem ještě nejsou manželé, ale on ji asi před měsícem požádal o ruku a Eden hned řekla ano. Řekl jí, že si chce být jistý, že Eden bude vědět, že tu pro ni vždycky bude.

A podle všeho se nemůže dočkat, až založí rodinu. Samozřejmě hned, jak bude Eden připravená.

Takže už brzy budou mít moji malí dokonce vlastní biologické bratrance a sestřenice. Je to víc rodiny, než jsem si kdy myslela, že budu v životě mít.

Nemůžu uvěřit, jaké mám štěstí.

 

I KDYŽ MIMINKO JEŠTĚ není velké ani jako špendlíková hlavička, přistihla jsem se, že si celý večer ochranitelsky pokládám ruku na břicho. Nemůžu uvěřit, že je v něm malý život. A že polovinu genů sdílí s mým úžasným, silným, sexy manželem.

Tu noc v posteli je na mě Gunner zpočátku tak něžný, že ho musím přesvědčovat, že se nezlomím jen proto, že jsem těhotná.

Jak naše vášeň narůstá, upře na mě oči. Je to tak intimní, až mi to vyrazí dech. Gunner o mně ví všechno, zevnitř i zvenčí. Zná mé tělo lépe než já sama. Zná mou duši. A hlavně zná mé srdce.

Posledním přírazem se Gunner zaboří hluboko do mého nitra a mně stačí jen to, abych přeletěla přes okraj a volala přitom jeho jméno. Napne se a s výkřikem vybuchne. Jak se třesu a chvěju, jeho paže mě objímají, teplé a silné. Ten muž, který mě kdysi zachránil a který mi stále dává všechno, co jsem kdy chtěla. Je vším, co nikdy nebudu potřebovat.

„Miluju tě, Gunnere Storgaarde,“ zašeptám, když se opřu o jeho hruď. „Tak moc.“

„Miluju tě, Alix Storgaard,“ zavrčí. „Navždy.“

 

Konec 4. dílu…