FPWP - 19. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

LILY

„Hloupé tretky a hračky“, odfrkla si Iruena hlasitě a ujistila se, že je Lily a její tlumočník v doslechu.

Někteří lidé otočili hlavu, ale očividně s ní nikdo nesouhlasil.

Lily to ignorovala. Někteří v místnosti vypadali zaujatě a po noci a ránu, které zažila, se chtěla jen smát a usmívat. V noci a ráno se spolu ještě jednou milovali, a bylo to naprosto magické. Ravex’ton měl chladné vystupování stejně jako většina Acerex, ale když se miloval, byl vášnivější, než by Lily považovala za možné. Ať už se stane cokoliv, tuto zkušenost si uchová v srdci.

Byl chladný den, ale to očekávala. Co nečekala, bylo, že přijde tak velké publikum. Když kmenům předváděla pozemskou technologii, normálně se toho zúčastnil pouze náčelník a možná jeden nebo dva bojovníci. Zde u kmene Ytter, chtěl každý přístroj vyzkoušet každý bojovník, který nebyl právě ve válce. A všechny ženy. Stan náčelníka poskytoval nejvíc místa a podlaha teď byla plná krabic a obalového materiálu, kabelů a plastu.

Lily demonstrovala pár věci, které nechala přivézt, jako komunikační jednotky a zábavné systémy, ale ženy kmene Ytter mnohem víc zajímaly lékařské přístroje. Ne všechny mohly být předvedeny, ale Lily jim ukázala různé roboty, které dokázaly ošetřit typická válečná zranění.

„A ty bychom mohli dostat zadarmo?“, zeptal se jeden starý bojovník bez ruky a zjizveným obličejem.

„Ano, úplně zdarma“, odpověděla Lily. „Chceme, aby si naši přátelé mohli užívat komfortu a pomoci vám zastavit invazi vaší planety.“

Přikývl. „Mohly by ty věci od tebe zachránit mou ruku?“

„Pravděpodobně“, pronesla Lily opatrně a byla si vědoma háklivé situace. Na jednu stranu musela říct pravdu. Na druhou stranu nechtěla jejich zdravotníky urazit. „To záleží na tom, jak rychle se dostane dotyčný zraněný na ošetřovnu.“

Muž se dotkl robota, který dokázal zašívat rány. Ten odpověděl milým pozdravem, kdy oznámil, co je zač a co umí. Přitom vycházel z toho, že je bojovník slepý, protože se ho dotkl a nedal mu verbální pokyn, co má dělat.

„Řekněme, během dvou hodin?“

„Nejsem na tomto poli žádný expert“, řekla Lily, aby nevypadala příliš nedočkavě, „ale dvě hodiny by měly k záchraně amputované či napůl amputované končetiny stačit. Po šesti měsících by byla jako nová.“

„Ale pak by ses nemohl pyšnit jizvou jako viditelným důkazem tvé služby pro království“, ozval se za nimi veselý hlas.

Náčelník Borniak se držel většinu dne poblíž Lily a ona se domnívala, že to bylo proto, aby zabránil co nejvíce lidí, aby s ní mluvili.

„To je pravda“, řekl muž. „Ale v pozdějších bojích by bylo lepší bojovat se dvěma rukama. Nebo vůbec bojovat. Proto jsem byl donucený poslední část své služby strávit v oddělení transportérů.“

Náčelník mu žoviálně poklepal po zádech. „To je čestný úkol. A dostane tě z bezprostředního nebezpečí boje.“

„Samozřejmě, že jsem rád, že jsem všechny ty války, ve kterých jsem sloužil, přežil“, odvětil muž, „ale nemohu se zbavit podezření, že bychom vyhráli víc válek, které teď jako by trvaly věčnost, kdybychom dokázali naše bojovníky lépe ošetřit.“

„Není nic špatného na tom být zraněn v boji“, odpověděl náčelník. „Naopak, je to čest, když svá zranění přežiješ. A ty je neseš se ctí, bojovníku Charelone. Tvůj kmen je na tebe hrdý. Když jsi převzal důležité úkoly na transportéru, tvé místo v armádě mohl zaujmout mladší bojovník, který pak měl možnost ukázat své schopnosti a také přinést našemu kmeni uznání. Tak, jak je to naší tradicí.“

„Zemřel o čtyři dny později. Bodnutím do srdce. To se dá také označit jako tradice.“ Muž hovořil klidně, a přitom sledoval demonstraci, kterou robot předváděl.

„Válka si žádá od našeho lidu strašlivou daň“, prohlásil náčelník slavnostně. „A my jsme vděční těm, kteří dali všechno.“

Otočil se a odešel.

Starý muž věnoval Lily úšklebek. „Tradice jsou pro nás důležité. Pro některé víc než pro druhé. Nepřivezla jsi náhodou nějaký přístroj, se kterým by se dala obnovit i před mnoha lety amputovaná ruka?“

„Ano“, pronesla Lily nadšeně, protože si byla jistá, že je v pořádku o tom mluvit. „Ruka by se mohla nechat narůst pomocí buněčného vzorku. Trvalo by to rok, než by v laboratoři vyrostla a po operaci by byl zapotřebí další rok, aby se spojení s tvými nervy stabilizovalo a dalo se použít. Je to známý proces. Mám informovat naše lékařské oddělení, že bys měl o to zájem? Na Friendship jsme na to vybaveni.“

„Ne, ne“, odvětil muž a usmál se. „Má ruka je pryč a už ji zpátky nechci. Ale je zajímavé vědět, že by bylo něco takového možné. Vyléčit takovou ránu je pravděpodobně lepší, aby mohl bojovník bojovat dál. Ale pak by bylo jeho první zranění neviditelné. To by mnoho nechtělo. Možná by se daly jejich rány znovu roztrhat, až by vojenskou službu opustili?“

Lily se zamračila. „Ehm. Myslím, že…“

Muž znovu zaťukal na robota. „Nic ve zlém, ale toto je jen spekulace. Budeš mít potíže přesvědčit naši kmenovou Radu, aby něco z toho použila. Nemluvě o našich nejstarších bojovnících. Každopádně já budu proti, až o tom budeme hlasovat. Vyhrávat války je dobré. A my žijeme rádi tak, jak teď žijeme.“

Uklonil se a vyrazil pryč.

Lily hleděla za ním a zmateně se poškrábala na bradě. Byla si tak jistá, že ho získá na svou stranu.

„Jsme velmi konzervativní národ“, ozval se Ravex’ton vedle ní. „Naše zranění jsou známkou cti. Někteří si jich velmi váží.“

Lily se rozhodla, že bude lepší nic neříkat. Ale nejraději by vykřikla: „Vy všichni jste šílení!“ nebo „Přišli jste o ten svůj zatracený rozum?“

Když bylo jasné, že příslušníci kmene ztratili o většinu věcí, které jim Lily ukázala, zájem, dav prořídl. Jen pár žen si prohlíželo různé léky a lékařské přístroje pro děti a očividně je chtěly. Ale to byla věc náčelníka a jeho kmenové Rady a všichni byli přesvědčeni, že jakékoliv rozhodnutí, na kterém se tam usnesli, bylo správné, jedno, jak rozhodli.

Lily měla pomalu slova „tradice“ plné zuby.

Spolu s Ravex’tonem začali s balením, když k nim přistoupila jedna žena a diskrétně se rozhlédla. „Chtěla jsem se zeptat, velvyslankyně, jestli vědci na Zemi nevyvinuli i nějaký léčivý proces pro těžké popáleniny?“

Lily si z čela otřela pot. Stan se v průběhu dne vyhřál. „Ano. Popáleniny je celkem lehké vyléčit. Nehraje roli, jak jsou těžké, pokud ovšem nezůstalo vůbec nic. Dnes dokážou lidé přežít i popáleniny třetího stupně na sto procentu těla. Později nejsou jizvy skoro vůbec vidět. Utrpěla jsi popáleniny?“

„Ne, já ne. Ale můj – no, možná ne. Nic ve zlém. Jak dlouho máš v úmyslu tu zůstat?“

Lily vrhla pohled na Ravex’tona, který byl zaneprázdněn balením velkého robota s rentgenem, který mu mezitím vesele španělsky vysvětloval všechny své funkce.

To závisí výhradně na něm, pomyslela si. „Dali mi tři dny“, řekla nahlas. „Takže ještě dva dny, než odcestuji.“

Oči ženy se rozšířily, a rychle přikývla. „Děkuji.“ Poté spěšně opustila stan.

Lily pokrčila rameny. Tato cesta probíhala stejně jako ostatní. Nikdo nechtěl narušit svůj tradiční život, a dokonce i ti, co měli zpočátku zájem, tak činili pouze ze zvědavosti nebo zdvořilosti. Byli tak připoutáni ke svým zvykům, že dokonce i představa vyléčených těžkých zranění a nemocí nedokázala změnit jejich názor. Všichni na Zemi byli zajedno, že Acerex byli skvělí válečníci, ale cena za jejich pověst byla příliš velká. Pomalu jí docházelo, jak byli Acerex jiní. Dobalila a odnesla různé krabice do transportního člunu, který jí dal Friendship k dispozici. Lily si prohlížela štos krabic a svěsila ramena. „Klidně můžeme člun poslat nahoru. Nemyslím si, že by se vám něco z toho líbilo.“

Ravex’ton jí položil ruku kolem ramen a stiskl ji. „Některým z nás se pár věcí líbilo. Ještě to nevzdávej. Naučil jsem se, že se člověk musí vždycky zeptat, když něco chce. Pokud zní odpověď „Ne“, postarej se o to, aby někdo jiný řekl „Ano“. Neříkej sama sobě „Ne“. Přiměj svět, aby to udělal. Pokračuj tak dlouho, dokud svět buďto nezmění názor, nebo musí odmítnout. Možná nedostaneš to, co chceš, ale v každém případě dostaneš víc než nic.“

„Ty si myslíš, že je naděje?“

Znovu jí stiskl rameno. Poté zavřel dveře člunu. „Má matka nás pozvala na večeři.“

Pohlédla do jeho neutrální tváře. Někdy bylo tak těžké ho prohlédnout. „To je dobrá zpráva?“

„Myslím, že to nemůže být až tak hrozné. Prostě odejdeme, když to bude… těžké.“

Lily si nebyla tak jistá. „Aha. Najednou nezní skupina osobních strážců kolem Harper tak šíleně.“

Ravex’ton zvedl obočí. „Jak prosím?“

„Ale nic. Prostě si s sebou vezmu svůj taser. Jen pro všechny případy.“

Zamyšleně přikývl.