ED - 36. kapitola

Překlad: Fizulka

Lexi

Tu noc, kdy jsme se před půl rokem vrátili z Rhode Islandu, mě odnesl do své ložnice a já mu to dovolila. Položil mě na své chladivé hedvábné povlečení, podepřel mi nohy a podal mi léky. Věděl, že svojí bolest potřebuju otupit více způsoby. Byl tak něžný, tak starostlivý a soucitný.

Zbytek noci jsem strávila v jeho náruči, spokojená, klidná a šťastná poprvé od té doby, co jsem si vzpomněla.

„Odpočiň si, cariño. Jsi v bezpečí, jsem tady,“ zašeptal mi do vlasů.

Zavrtěla jsem hlavou a přitulila se blíž k jeho hrudi. Nemohla jsem být k němu dost blízko. Usnula jsem někdy před svítáním, emocionálně, psychicky i fyzicky vyčerpaná. Jeho jemný dotek na mých zádech mě uspával a konejšil. Polekaně jsem se probudila, hledala jsem ho a zjistila, že jsem sama. Z nějakého důvodu jsem nepanikařila, ani jsem nemusela. Cítila jsem ho tam se mnou, i když jsem byla v jeho pokoji sama. Jeho strana postele byla ještě teplá. Musela jsem se usmát. Přišel pár minut po tom, co jsem se probudila, s tácem plným všeho možného jídla.

„Proč se usmíváš, cariño?” Po hezké tváři se mu rozlil úsměv. Věděl zatraceně dobře, proč.

„Nechtěl bys to vědět?” Znovu jsem se usmála a posadila se.

Uchechtl se. „Vidím, že jsi neztratila tu malou drzou pusinku.“

Snídali jsme spolu v jeho posteli a o událostech předchozího dne už jsme se nemluvili. Strávili jsem tam celou neděli, povídali jsme si o nedůležitých věcech, ale pro mě to znamenalo všechno. Nakonec jsme takhle trávili každou neděli. Někdy jsme se dívali na film. Občas mě nechal se dívat na reality show, zatímco v posteli pracoval na svém notebooku. Nezáleželo na tom, co jsme dělali, pokud jsme byli spolu. Každou noc jsem usínala v jeho náručí, jen abych se každé ráno probudila sama. Byla jsem přesvědčená, že ten muž nikdy nespal.

Pár týdnů po našem návratu jsem jako každé ráno zamířila jsem do svého pokoje, abych se oblékla. Otevřela jsem skříň a našla jsem tam jen prázdná ramínka. Pak jsem přešla ke svému prádelníku, otevřela každou zásuvku a… nic. Dokonce jsem měla prázdnou i koupelnu. Vyletěla jsem na chodbu, běžela k jeho kanceláři a bez zaklepání vtrhla dovnitř.

Ani to s ním nehnulo, jako by mě čekal.

„Co to sakra děláš, Martinezi? Kam se poděly všechny moje věci?” Zeptala jsem se, naklonila boky ke straně, ruce jsem si opřela v pase.

„Dobré ráno i tobě, Lexi,” zakřenil se.

„Ten úsměv na mě nezabere, kámo. Odpověz mi na otázku.“

„Jsou tam, kam patří, cariño. Kam patříš i ty, do mojí ložnice. Do mého života.“

Od té doby jsem z jeho pokoje nevyšla.

Už je to víc než rok, co mě přivedl zpátky, abych s ním žila. Viděla jsem jinou stránku muže, kterého jsem stále z celého srdce milovala. Skoro každé ráno mi nosil snídani do postele a byl se mnou doma každý večer na večeři. Trávili jsme spolu čím dál víc času, vynahrazovali jsme si čas, kdy jsme spolu nebyli. Vozil mě po celém New Yorku, nakupovali jsme, navštěvovali umělecké galerie a chodili do nóbl restaurací, ve kterých jsem nikdy nebyla. Dělali jsme spolu skoro všechno.

Líbal mě, dotýkal se mě a bez výhrad mě objímal. Venku na veřejnosti a za zavřenými dveřmi, kdykoli měl chuť, prostě podle toho jednal.

Chovali jsme se jako pár.

On a já.

Chladné, temné oči bez duše nahradil klidný, rozvážný, vzrušující pohled. Přistihla jsem se, že na něj pořád myslím. Z celého srdce jsem mu věřila, když říkal, že jsou dny, kdy přemýšlí o tom, že to všechno ukončí. Někdy jsem ho pozorovala z povzdálí a viděla jsem, jak bojuje. Jeho rozhodnutí už nebyla bezohledná. Víte, moji démoni byli uloženi k odpočinku do ohně. Jeho... byli živí a každý den se jim dařilo. Ale zároveň to pro nás byl nový začátek. Společně jsme začali novou kapitolu našeho života. Často jsem si říkala, jestli někdy opravdu odejdou. Rychle jsem si uvědomila, že El Diablo bude vždycky jeho součástí, že je tím, kým je. Říkejte si, že jsem blázen, ale toho muže jsem tak moc milovala. Každá jeho stránka mě pohltila. Každá jeho část mě pohltila.

Byl můj.

Ať se děje, co se děje.

Můj život se konečně po letech žalu a zklamání začal zlepšovat. Byl u všeho, staral se o mě, podporoval mě, dával mi poprvé pocit, že mě chce, s ním. Držel mě za ruku při nesčetných operacích kvůli mé noze a chodil se mnou na moje fyzioterapie. Motivoval mě, abych pokračovala, když to moje tělo už chtělo vzdát. Škádlila jsem ho, že se mu jen líbí výhled, když jsem se protahovala. Vždycky jsem se ujistila, že nosím upnuté legíny, které mi správně objímaly zadek.

Martinez dokonce najal jednoho z nejlepších ortopedů na východním pobřeží, aby převzal můj případ. Konečně jsem mohla chodit sama a bez bolesti. Dokonce mi dovolili začít znovu tančit. Všechna moje zranění se uzdravila, ale ještě jsem si musela nasadit baletní špičky. Po měsících, kdy jsem se vyhýbala chodbě, ve které bylo moje taneční studio, jsem jednou ráno konečně sebrala odvahu a šla se podívat, jestli tam ještě je. Zavřela jsem oči a pomalu vešla dovnitř. Když jsem je otevřela, zjistila jsem, že vypadá úplně stejně, jako když jsem ho opustila. Spěchala jsem k němu do kanceláře a našla ho sedět v jeho křesle.

„Díky, díky, díky!” Líbala jsem ho po celém obličeji. Konečně mu můžu poděkovat. Přesně tak, jak jsem chtěla, když jsem studio objevila poprvé.

„Čemu vděčím za to potěšení, cariño?” Pohladil mě po tváři a na rtech mu hrál mírný úsměv.

„Nechal sis ho. Po všech těch letech sis nechala moje studio, všechno vybavení. Proč?“

„Chtěl jsem se tu od tebe držet dál a doufal jsem, že zase najdeš cestu domů. A tady jsi.” Políbil mě na čelo a setřel mi slzy, které jsem ani nezaregistrovala.

„Děkuji. Ani ti nedokážu říct, co to pro mě znamená.“

„Ukaž mi to,“ zasténal.

„Podívejme se, kdo se rozhodl probudit,“ usmál se, vešel do pokoje a vytrhl mě z mých myšlenek.

Převalila jsem se a posadila. Stáhla jsem s sebou hedvábné prostěradlo, které mi zakrývalo obnažená ňadra. Martinez si vymyslel propracovanou historku, proč se moje pyžamo nedostalo do jeho pokoje. Řekl, že nemá tušení, proč je nepřestěhovali, a že se postará o toho, kdo tomu velel. Nebyla jsem hloupá, věděla jsem, že mi je vyhodil. Musela jsem si koupit nová, zatím jsem se necítila pohodlně, abych kolem něj byla nahá.

I když jsme si byli bližší než kdy jindy, neměli jsme intimní vztah. Chci říct, pořád mi způsoboval ohromující orgasmy, ale nikdy mi nedovolil, abych se ho dotýkala. Bylo mi jasné, že by se mohl přestat ovládat. Myslím, že jedna jeho část byla ještě uzavřená, když přišlo na to, že máme sex. Bála jsem se, že mě nebude moct brát tak, jak jsem po tom toužila. Aby se neopakovalo to, co se stalo před lety. Věděla jsem, že už mi to nikdy neudělá. Tenkrát to skoro nepřežil.

Netlačila jsem na pilu.

Ani jsem nemusela.

Jeho slova pro jednou promluvila hlasitěji než činy.

„Musíš se obléknout,“ rozkázal a přitáhl si mě za nohy k sobě ke straně postele.

Vyjekla jsem. „Chceš, abych se oblékla? To je novinka.“

Naklonil se dopředu a vznášel se nade mnou. Uvěznil mě do klece svých silných svalnatých paží. „Tobě se prostě líbí být mi vydaná na milost a nemilost.” Dýchl mi na rty, až mi přeběhl mráz po těle. „A teď se obleč.” Vycenil zuby a k mému velkému zklamání couvl.  „Kam jedeme?” zeptala jsem se. Nevstala jsem, dívala jsem se, jak se pohybuje po pokoji.

To, jak se mu ohýbala záda, jak černé kalhoty objímaly všechna správná místa, jak byl zatraceně vysoký. Celý zadek měl vynikající. Setřásla jsem tu představu dřív, než jsem se dostala do problémů. Nikdy bychom neopustili střešní byt.

„Kdybych chtěl, abys to věděla, řekl bych ti to. Nebudu ti to říkat znovu. Obleč se.“

Vidíte... pořád debil.

Limuzína už na nás čekala spolu s obvyklými bodyguardy. Netrvalo dlouho dostat se tam, kam mě vezl. Zastavili jsme u cihlové budovy nedaleko jeho podkrovního bytu uprostřed Manhattanu. Jeho muži vystoupili jako první a provedli obhlídku pozemku, než mi dovolili vystoupit. Některé věci se nikdy nezmění. Vzal mě za ruku, pomohl mi z limuzíny a vedl mě po schodech nahoru k zadnímu vchodu. Odemkl neprůhledné skleněné dveře a zhasl světlo, když jsem vešla za ním.

„Alejandro, proč jsme-“ rozsvítil světlo a já ztichla.

***

Martinez

Díval jsem se, jak prochází obrovským otevřeným prostorem. Postavil jsem se stranou s rukama v kapsách kalhot a dal jsem jí chvilku na to, aby si všechny věci kolem sebe mohla prohlédnout. S úšklebkem jsem sledoval, jak její oči tančí po místnosti. Nevěděla, kam se podívat nejdřív. Slzy v jejích očích bylo jediné poděkování, které jsem potřeboval.

„Je tohle-“

„Je tvoje,“ prohlásil jsem prostě a obrátil její pozornost k sobě.

Můj hlas se nesl ozvěnou z místa, kde jsem stál. Po tváři se jí rozlil úsměv a snažila se neplakat. Popadl jsem dokumenty z předního pultu a vyrazil po podlaze z tvrdého dřeva směrem k ní. Aniž bych řekl jediné slovo, předal jsem jí vlastnickou listinu k budově. Vzala papíry do třesoucích rukou a dívala se, co to je. Rychle mrkala a snažila se zaostřit na velká písmena, kterými bylo na přední straně napsáno její jméno.

„Panebože,“ zachraptěla a při čtení dokumentu si zakryla ústa rukou.

„Jen proto, že už nemůžeš tančit profesionálně, Lexi, to neznamená, že nemůžeš učit a pokračovat v tom, co miluješ, zlato.“

Vzhlížela ke mně, oči dokořán, ústa se jí otevírala a zavírala. Nevěřícně kroutila hlavou.

„To už je moc-“ přiložil jsem jí ukazováček ke rtům a umlčel ji.

„Tohle studio jsem ti koupil. Jak vidíš, máš všechno, co potřebuješ, aby sis založila vlastní firmu. Budova je tvoje, Lexi. Moje jméno s tím není nijak spojené. Je to čisté a transparentní. Bez ohledu na to, co se stane... je to tvoje.“

Oči se jí zalily dalšími slzami, můj dar jí úplně omráčil. Hřbetem ruky jsem ji pohladil po tváři a snažil se její emoce uklidnit. Naklonila se do mého doteku a na vteřinu zavřela oči. Říkala mi tak, co slovy nedokázala.

„Jak ti mám poděkovat za všechno, co jsi pro mě udělal?“

„Zatancuj mi.“

Ucukla a otevřela oči. „Cože?“

„Slyšela jsi mě.“

„Nemůžu –“

„Můžeš. A uděláš to.” Odtáhl jsem se, vzal ji za ruku a vykročil k zadní části ateliéru. Zastavil se přede dveřmi s nápisem „Cariño“ vyvedeným elegantním rukopisem na stříbrné ceduli. Když jsem otevřel dveře a odhalil soukromou šatnu plnou všeho, co by si baletka kdy mohla přát, zářivě se na mě usmála. Pomalu vkročila dovnitř, otáčela se dokola, v posvátné úctě k tomu prostoru. Přejížděla rukama po velké, zdobené skříni, ve které byl každý kousek toho nejlepšího značkového tanečního oblečení. Všechno jenom pro ni. Popadl jsem její taneční tašku, kterou se mi po její nehodě podařilo získat, a podal jsem jí ji.

„Je tam všechno, co potřebuješ.” Políbil jsem její měkké, pružné rty. „Jdi”. Plácl jsem jí přes zadek. „Hned.“

Poodešel jsem a vzal ovladač ke zvukovému systému. Pořád se sakra ani nepohnula, jako by měla nohy přilepené k podlaze.

„Nemám rád, když mě někdo nechává čekat, cariño.“

Zhluboka a klidně se nadechla, a udělala jeden krok, jakoby k tomu sama sebe přemlouvala. Vydal jsem se do studia a přitáhl si židli. Sedl jsem si, předklonil se a položil si lokty na nohy, s rukama sepjatýma před sebou. Čekal, až se o pár minut později vynoří.

A sakra, úplně mi vyrazila dech. Měla na sobě světle růžový nízko střižený trikot, který zvýrazňoval její ňadra. Její tvrdé bradavky se rýsovaly pod přiléhavou látkou, dole vykukoval její svůdný zadek. Nevzala si podprsenku ani punčocháče, místo toho si natáhla na nohy návleky.

Při pohledu na ní mi zacukal pták.

Chvíli se protahovala u baletní tyče a já sledoval, jak se její tělo ohýbá, vlní a kroutí všemi směry, jako by vůbec nikdy nepřestala tančit. Trikot jí vyjel nahoru a odhalil další část nahé kůže. Nedal jsem jí čas na přemýšlení a stiskl ovladač. Zasmála se pro sebe a v zrcadle se na mě podívala, když se jí v hlavě objevila melodie.

Naše oči se setkaly.

Z reproduktorů hlasitě zahrála píseň, kterou mi pustila v kanceláři, když za mnou přišla poprvé, přesně ta samá skladba, na kterou tančila v den, kdy jsem ji šel hledat do Evropy. Svým způsobem se mezi námi vlastně uzavřel kruh. Nemuseli jsme si mezi sebou říkat žádná slova, abychom mysleli na úplně stejné věci.

Přešla k baletní tyči, bezchybně natáhla pravou nohu ke straně a jemně položila kotník na leštěné dřevo. Natáhla levou paži do vzduchu a tělem se naklonila ke koleni, stále víc se protahovala. Stejný pohyb opakovala i s levou nohou. Nikdy se mnou v zrcadle nepřerušila oční kontakt. Levou rukou se držela tyče, pravou se chytila za kotník a bez námahy si ho táhla k hrudi, noha se jí natahovala dopředu. Perfektně stála na jedné noze. Měla ty zatraceně nejdelší nohy, jaké jsem kdy viděl.

Když se protáhla, začala mi tančit. Tělo se jí točilo, paže se jí zvedaly a nohy během několika vteřin klouzaly všemi směry místnosti. Z jednoho konce na druhý nebylo na dřevěné podlaze místo, kterého by se její baletní špičky nedotýkaly. Byla tak sladěná s hudbou, tancem, srdcem a duší celého svého života. Úplně zapomněla, že ji pozoruji, jak se ztrácí ve svém živlu, jak se posouvá dál a dál. Kdybyste o její nehodě nevěděli, mysleli byste si, že nikdy nepřestala tančit.

Skladba už byla skoro u konce, když klopýtla, ale bezchybně se vzpamatovala, chytila se za kotník a protáhla si kolenní a stehenní svaly. Zahlédl jsem, jak se jí v očích kmitlo čiré zklamání, snažila se ho zakrýt tím, že pokračovala v tanci. Byla evidentně frustrovaná z toho, že jí noha vypověděla službu.

Přerušil jsem skladbu, která měla nastavenou smyčku na opakování.

„Běž se zase protáhnout, cariño,“ nařídil jsem dominantním tónem a kývl jsem směrem k baletní tyči.

„Jsem v pořádku,“ odvětila tvrdohlavě. Vyklepala si nohy a ruce. Dostala se zpátky do pozice, pozorovala mě v zrcadle.

Naklonil jsem hlavu ke straně a povytáhl obočí. Přimhouřila na mě oči, ale zdráhavě poslechla. Stiskl jsem tlačítko na ovladači a hudba opět začala hrát. Položila nohu na nejnižší tyč, takže jí zadek trčel směrem ke mně.

Pokoušela mě.

Zavřela oči, potřebovala se ztratit v hudbě, chtěla odsunout všechny negativní myšlenky, už nebyla tak odvážná. Vstal jsem a svlékl si sako. Když jsem vstoupil na dřevěnou podlahu, vyhrnul jsem si rukávy košile. Pomalu jsem k ní zezadu přistoupil a překvapil ji.

Ztuhla, otočila se a otevřela oči. Vzhlédla ke mně skrz své řasy. „Co to děláš?“

Opřel jsem se jí o ucho a zazubil se. „Pomáhám ti se protáhnout.” Klekl jsem si před ní na kolena.

Oči se jí rozšířily. Pocit zklamání vystřídal jen chtíč. Roztáhla ruce, opřela se o tyč a podepřela se. Chytil jsem ji za kotník, zvedl jsem ho do vzduchu, třel jsem jí nohu, jak byla úplně natažená, a pak jsem jí položil na nejnižší tyč. Druhou rukou jsem jí přejel po boku a uvolnil ji směrem k natažené noze. Pochopila, co dělám, sáhla po kotníku a protáhla se. Postavila se zpátky a zvedla ruce nad hlavu. Znovu jsem jí pohladil po noze, pomalu jsem otáčel jejím tělem tak, aby její noha byla stále položena na tyči za ní. Když jsem se jí tiskl na záda, třel jsem její kundičku. Naklonil jsem ji dopředu a natáhl se až ke kotníku stojící nohy.

Ztěžka dýchala. Dotýkal jsem se celé spodní části jejího těla. Zadku, nohou, ale hlavně kundičky. Stála vzpřímeně, tyč držela jako oporu, nohu měla stále za zády. Mé rty měkce líbaly vnitřek jejího stehna tam, kde nejvíc chtěla moje ústa. Přejel jsem jí po trikotu a olízl ji od otvoru ke klitorisu. Vsál jsem její klitoris, jednou rukou ji držel na místě, druhou zatlačil do jejího zatraceně teplého a vlhkého středu.

„Ach, bože,“ lapala po dechu a shlížela na mě očima plnýma chtíče.

Šukal jsem jí prstem kundičku, zatímco ona mi jezdila na obličeji. Skousla si spodní ret, chtěla zvrátit hlavu dozadu, ale já jsem to nedovolil. Sevřel jsem jí předek trikotu a pevně ji držel na místě, abych mohl sledovat, jak se jí rozpadá výraz ve tváři. Během několika minut vyvrcholila, třásla se a křičela moje jméno. Nikdy jí netrvalo moc dlouho, než se udělala, když jsem před ní klečel na kolenou.

Lexi se ráda dívala.

Vstal jsem, spustil jí nohu dolů a přisál se jí k ústům. Miloval jsem, jak její tělo reagovalo na každý dotek mých rukou. Úplně se z mého doteku rozpouštěla, zvedala se na špičkách prstů u nohou, sténala, když z mých rtů a jazyka ochutnala svou slano-sladkou chuť. Odtáhl jsem se jako první a ona nad tou ztrátou zakňourala, protože si myslela, že tohle je konec naší intimní chvíle.

Netušila, že je to teprve začátek. Ještě jsem zdaleka neskončil, kurva.

Chytil jsem ji za zápěstí a zvedl je vysoko nad hlavu. Couval jsem a donutil ji, aby se pro mě točila v kruzích jako baletka v hrací skříňce. Chtěl jsem slyšet její smích. Vidět, jak se usmívá. Ulevit jí od obav, že už není tak skvělá tanečnice jako dřív. Přitáhl jsem si ji zpátky k sobě a naše hrudníky se srazily. Rukama jsem sjel k její tváři a přitáhl si ji k dalšímu polibku. Svlékl jsem jí trikot, nechal jí jen návleky na nohy a v baletní špičky.

„Okna jsou tónovaná. Dveře jsou zamčené. Moji muži střeží budovu. Jsme tu jen já a ty, zlato,“ vydechl jsem jí do úst a odpověděl tak na otázky v její mysli.

Chtěl jsem, aby tam se mnou v tu chvíli zůstala.

Naposledy jsem jí otočil směrem k tyči, přitiskl jsem jí k ní předkem těla a znovu jsem se jí v zrcadle hluboce zadíval do očí. Svraštila obočí, zmatená tím, co se bude dít dál. Primitivním pohledem jsem si v zrcadle prohlédl její nahé, bezchybné tělo. Viděl jsem, jak je ve srovnání se mnou maličká. Předklonil jsem se a otřel jsem nos ze strany o její krk, nepřerušil jsem náš oční kontakt v zrcadle.

Zašeptal jsem jí těsně u ucha: „Až se vrátíme domů, Lexi, dám si s tebou v posteli na čas. Ucítím tvou nahou kůži na mé. Budu líbat, dotýkat se a olizovat každičkou část tvého zatraceně hříšného těla. Přinutím tě se udělat, dokud už nebudeš moct. Ale právě teď,“ odmlčel jsem se, „si tě vezmu u téhle tyče. Ošukám tě v tomhle studiu. Spojíme tak dvě věci, které miluješ, balet a mě.“

Oči se jí rozšířily, když uslyšela můj zip u kalhot,. Vytáhl jsem svoje tvrdé péro, stiskl jsem ho v dlani a škubl s ním. Masíroval jsem si ho o její zadek.

„Ano,“ zapředla a vystrčila na mě zadek. Pokud jsem se držel zpátky, tak teď to vyletělo oknem.

Kondom jsem nepotřeboval. Věděl jsem, že bere prášky, i kdyby nebrala, ošukal bych ji bez ohledu na to. Chtěl jsem ji cítit všemi možnými způsoby. Položila nohu zpátky na nejnižší tyč. Vklouzl jsem do jejího otvoru zezadu, pomalu, jemně jsem ji protáhl a nechal ji, aby si zvykla na mou velikost. Masírovala jsem její prsa a zároveň jí stimuloval klitoris. Hrála jsem na její tělo, jako by bylo stvořené jen pro mě.

„Alejandro,“ zalapala po dechu, když jsem byl uvnitř až po koule.

„Kurva, v tobě je tak dobře,“ zavrčel jsem a protahoval jsem její kundičku dovnitř a zase ven. V mém hlase bylo něco animálního, co jsem nikdy předtím neslyšel.

Chytil jsem ji za tvář a otočil jí obličej, abych si zase přivlastnil tu její zatracenou pusu. Prsty jsem stále dráždil její klitoris. Nemohl jsem se jí nabažit. Začalo to pomalu, ale moje pohyby začaly být naléhavější a naléhavější. Pootevřela ústa, hruď se jí zvedala a cítil jsem, jak z ní uniká vlhkost až na moje na koule. Střídal jsem dlaň a prsty, masíroval její střed, boky pohybovala opačným směrem, než jsem jí stimuloval. Její klitoris byl z toho úhlu příliš odkrytý.

„Už budu... Bože... už budu...“ zasténala mezi polibky.

„Udělej se mi na ptákovi, zlato. Dovol mi cítit tu tvou sladkou těsnou kundičku.“

Oči se jí rozkoší rozšířily. Její kundička se stáhla a přinutila mě přirážet ještě víc. Cítil jsem, jak mi její vlhkost stéká po koulích. Nezaváhal jsem, nedopřál jsem jí čas, aby se vzpamatovala. Vytáhl jsem se, zvedl jsem ji a položil na bok, rovnoběžně podél volně stojící tyče. Zakňučela touhou, když jsem jí nehty přejel po těle. Chytil jsem jí za boky, abych jí znehybnil. Za hlavou svírala dřevo, na kterém ležela. Jedním výpadem jsem byl hluboko v jejím nitru a projížděl pérem její promočenou kundičku dovnitř a ven. Jak jsem do ní vrážel, jeden výpad za druhým, zády se otírala o tyč. Sténala čím dál víc. Otevřela ústa, dýchala čím dál rychleji, a když se jí začaly zavírat oči, škubl jsem jí krkem dopředu, aby je nechala otevřené.

Byl to ten nejintenzivnější pocit v celém mém životě. Nic se se sexem s Lexi nedalo srovnat.

Ani jedna zatracená věc.

Nikdo.

Úplně se zbláznila. Sténala. Křičela. Vyvrcholila znovu a znovu a tělo se jí třáslo. Pevněji jsem jí sevřel boky, protože jsem věděl, že až s ní skončím, bude tam mít moje značky. Čím víc jsem jí píchal, tím byla hlasitější.

„Ta tvoje zatracená kundička mě nikdy neomrzí. Patří mně. Jsi kurva moje,“ zavrčel jsem z hloubi své hrudi. Naposledy jsem do ní vrazil a hluboko v ní jsem se vystříkal.

Přesně tam, kam to kurva patřilo.

Třásl jsem se svým uvolněním a vášnivě ji políbil, oba jsme těžce oddechovali. Pomohl jí z tyče dolů a oblékl jí.

Vzal jsem ji domů.

Do své postele.

Tam, kde jsem si s ní po svém užíval zbytek té zatracené noci.