Brick - 16. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Brick

Odtáhnout se od Sydney – odolat nutkání vzít ji u auta na potemnělém parkovišti – byla ta nejtěžší věc, jakou jsem kdy udělal.

Ani jsem nevěděl, že se odtáhnu, dokud jsem to už neudělal. Bylo mi jasné, že je pekelně zmatená, když jsem ustoupil a popřál jí dobrou noc. Sakra, můj pták byl taky zmatený. Sydney na mě byla připravená – kurva, to, jak sténala a drtila se o mě, mi říkalo, že po tom zoufale touží. Zastavil jsem něco, co jsme oba chtěli, aby se stalo. A já to chtěl tak moc, že mě to prakticky přivádělo k šílenství, když jsem si představoval, jak bude chutnat, až roztáhnu její malá těsná stehna a zabořím jazyk do té její sladké kundičky.

I když jedu zpátky k sobě domů se zatraceně zuřivou erekcí – můj penis na mě křičí, že jsem tuhle chvíli nechal být – v nitru vím, že to bylo správné rozhodnutí.

Pořád jsem na sebe naštvaný, že jsem ji tehdy v kavárně vyděsil. Jsem zvyklý mít v ložnici všechno pod kontrolou – sakra, já to vyžaduju –, ale nebudu si brát, co chci, od někoho, kdo to taky nechce. Včera večer v uličce byla zranitelná. A i když jsem věděl, že to chce stejně jako já, rozhodně jsem nechtěl, aby si šukání se mnou spojovala s tím, že ji ve tmě přepadne nějaký sráč.

Budu mít Sydney. Vím to tak jistě, jako vím všechno. Ale zatraceně se ujistím, že to bude na jejím území a že přesně ví, s čím souhlasí. Přinutím ji, aby požádala.

Sakra, donutím ji prosit.

 

DALŠÍ RÁNO POČKÁM, až skončí Sydneyin ranní shon, a objevím se v obchodě. Když přijdu, jsou v Golden Cup jen dva zákazníci, oba sedí sami u stolků u výlohy. Otevřu dveře a můj příchod ohlásí už známý zvonek. Sydney vzhlédne od plnění malé nádoby s něčím a vybarví se, když vidí, že jsem to já.

Dnes ráno vypadá trochu unaveně, ruměnec na jejích tvářích vyniká na pozadí bledé pleti. Nemá na sobě žádný make-up, myslím, a to ji dělá ještě krásnější, ještě víc jí. Jako by se bez ničeho na tváři blížila nahotě.

„Dobré ráno,“ kývnu na ni a přistoupím k pultu. Zvednu tašku, kterou nesu. „Mám tu kameru a světlo s pohybovým čidlem dozadu.“ Vezmu si ji do ruky.

Vypadá trochu rozrušeně a já vím, že myslí na včerejší noc. Je to zatraceně roztomilé.

„Myslela jsem, že se vrátíš zítra večer!“ zašeptá.

„Říkal jsem, že se zítra uvidíme. Tohle je zítra.“

Očima přelétne k zákazníkům. „Dobře,“ řekne a lehce přikývne. „Můžeš jít dozadu a dělat, co potřebuješ. Zadní dveře se zamykají zevnitř, takže je necháš otevřené, aby ses mohl vrátit.“

Sotva slyším, co říká. Příliš se soustředím na bledě růžovou barvu jejích rtů a na vzpomínku, jak včera večer chutnaly. Okamžitě mi stojí a nenápadně si posunuji tašku před rozkrokem.

„Budu to mít hotové ani ne za hodinu,“ řeknu jí a jdu chodbou směrem dozadu. Vrtačku a další nářadí jsem nechal v její kanceláři, jdu dovnitř a vezmu si je, prohlížím si malý stůl a pochechtávám se, když dostanu nápad na později.

Za pětačtyřicet minut jsem s instalacemi hotový. Ráno, než jsem sem přišel, jsem nastavil kameru tak, aby vysílala do telefonu, jako jsem to udělal u ostatních. Kdyby se něco stalo, budu mít přístup k videu, ať jsem kdekoli a kdykoli budu potřebovat.

Cítím jen malý záchvěv viny, že jsem to Sydney neřekl.

Když se vrátím dovnitř, jeden z jejích zákazníků už odešel. Druhý, hubený, uštěpačně vypadající muž středního věku, tiše ťuká do notebooku, v uších má sluchátka a na stole před sebou prázdný hrnek.

Sydney se ke mně s očekáváním otočí a vypadá o něco méně rozrušeně než předtím.

„Vezmu si platbu v kávě,“ řeknu jí. „Jako obvykle.“

Věnuje mi malý, plachý úsměv. „Dobře, ale dneska ráno mi došly borůvkové muffiny. Nechceš pro mě něco vyzkoušet?“

„Co to je?“

Jeden koutek jejích úst se zvedne a odhalí malý dolíček, kterého jsem si nikdy předtím nevšiml. „Koláč.“

 

JE TO DOBRÉ. Těsto je zlatavé a nadýchané a uprostřed kulatého těsta je malý kopeček něčeho, co se ukázalo být sladkým smetanovým tvarohem. Ke kávě je to zatraceně dobré.

„Jestli to tomu starému bastardovi nebude chutnat, tak ho nezachráníme,“ řeknu jí, když spolknu první sousto.

Sydney se rozzáří. „Taky jsem udělala pár s makovou polevou. Právě jsou v troubě.“

„To zní výborně.“ Myslím to vážně. Už jsem měl dost Sydneyina pečiva, abych věděl, že je v tomhle opravdu dobrá.

„Možná, že když to dobře zahraješ, dám ti ochutnat i tyhle,“ odpoví drze. Nevím proč, ale na jejím výrazu, který má, když se rozhodne mě škádlit, něco je. Mám chuť ji odnést do zadní místnosti a udělat jí všechny oplzlosti, které mě napadnou.

„Jak ses naučila péct?“ Místo toho se jí zeptám. Skoro čekám, že se jí zatáhne obličej, jako se jí to obvykle stává, když jí položím osobní otázku. Ale místo toho mi skutečně odpoví něco jako odpověď.

„Když jsem byla malá, máma tu nebyla,“ řekne mi. „Vychovával mě táta. Jsem jedináček, takže jsem trávila hodně času sama doma, když on byl… v práci. Dost často jsem žila ve čtvrtích, kde toho pro dítě moc nebylo. Takže,“ pokrčí rameny, „co dělá znuděné a hladové dítě s chutí na sladké? Naučit se péct.“

„To, nebo se naučit krást v obchodech,“ usměju se, „jako jsem to dělal já.“

V kuchyni se spustí časovač trouby.

„Mám tě tu nechat bez dozoru?“ usměje se.

„Nezapomeň, že jsme pod kamerovým dohledem,“ zamumlám a podívám se nahoru ke kameře, která je na nás namířená. „To by mi nikdy neprošlo.“

Sydney zamíří zpátky, aby zkontrolovala své koláče. Mlčky dojídám ty svoje a přemýšlím o jejím zadku. Asi o minutu později ten hubený chlap zavře notebook a sbalí si ho do tašky přes rameno. Prázdný kelímek nechá na stole a odejde. Když za ním zazvoní zvonek, vstanu a vrátím se do kuchyně.

„Tvůj poslední zákazník je pryč,“ zašeptám Sydney u ucha, když k ní přijdu zezadu.

Rty se dotknu citlivé kůže na jejím krku. Slyším, jak se mělce nadechuje.

Jednou rukou ji obejmu a přitáhnu si ji k sobě, aby cítila, jak už jsem tvrdý. Vklouznu jí rukou do džínů, pod kalhotky, a ponořím prst do jejího vlhka. Je úplně promočená. Zalapá po dechu.

„Zavři krám,“ zavrčím.

„Cože?“ řekne udýchaně.

„Zavři krám. Hned.“

Je to rozkaz, ale tohle je Sydneyino místo. Není povinna ho dodržovat a ona to ví.

Otočí hlavu zpátky ke mně, rty roztažené. Cítím, jak se prohýbá v bocích a tiskne svůj zadek na můj penis.

„Dobře,“ zašeptá.

Sleduji ji, jak přechází ke vchodovým dveřím, otáčí cedulku na „zavřeno“ a otáčí zámkem.

Když se vrátí, potkám se s ní u vchodu do chodby.

„Kancelář,“ přikážu.

Ani nezaváhá. Kousne se do spodního rtu, oči má vytřeštěné a temné, a pak pokračuje dozadu, protože ví, že ji následuju hned za ní. Když dojde do kanceláře, otočí se čelem ke mně. Natáhne se za sebe ke stolu a zpevní se. Rty má roztáhlé, dýchá mělce. Je na mě zatraceně připravená. Chce to. Vím, že chce. Ale musím ji slyšet, jak to říká.

„Dotýkala ses včera večer sama sebe a myslela na mě?“ Zavrčím a můj penis je tak tvrdý, že se napůl bojím, že mi rozštípne zip na džínách.

„Ano,“ zašeptá.

„Chceš to.“

„Ano,“ zašeptá znovu.

„Řekni to.“

„Chci to.“

„Svlékni se,“ nařizuji. „Chci se na tebe dívat.“

Má na sobě jedno z těch jednoduchých, malých triček, která ukazují její prsa. Dívám se, a bolí mě penis, jak si ho přetahuje přes hlavu a odhaluje pod ním krajkovou růžovou podprsenku. Péro mi pulzuje ještě víc, když se natáhne dozadu a rozepne podprsenku, pak si ji sjede z ramen a odhalí nádherné kulaté koule s napnutými růžovými poupaty stejné barvy jako její rty. Kurva. Zabíjí mě to, abych se nenatáhl a nevzal její prsa do rukou, ale užívám si tu agónii.

Sydney má zčervenalou a nádhernou pleť. Ani na vteřinu z ní nespouštím oči.

„Sundej si ty džíny,“ řeknu jí, zatímco si sám sundávám tričko.

Udělá, co jí řeknu, a oči má upřené na můj hrudník a paže. Uvědomím si, že si prohlíží moje tetování, její pohled přechází z jednoho na druhé, když si zouvá boty, pak se vykroutí z džínů a vystoupí z nich.

Stojí teď přede mnou nahá, až na tenké kalhotky.

„Kurva,“ zavrčím. „Jsi zatraceně nádherná, Sydney.“

Čekal jsem tak dlouho, jak jsem jen mohl. Rozepnu si džíny, posunu je dolů a můj penis vyskočí na svobodu, bolestivě tvrdý. Jen na okamžik se vezmu do ruky a pomalu hladím, zatímco se na ni dívám a snažím se nesténat nahlas. Ježíši, kurva, to je skvělý pocit. Jsem rozpolcený mezi tím, jestli ji prostě ohnout přes stůl a ošukat ji do bezvědomí, nebo si s ní dát na čas. Ale nemůžu riskovat, že někdo venku zaklepe na dveře a ona popadne oblečení a vyběhne otevřít obchod dřív, než s ní skončím. Rozhodnu se.

„Sedni si na stůl,“ nařídím jí. Okamžitě udělá, co jí řeknu. Přesunu se jí mezi nohy a hlavička mého penisu se znovu otře o její vlhkost. Sydney zakloní hlavu a zasténá, nohy se jí roztáhnou. Nakloním se k ní a políbím ji, jazykem jí sonduju hluboko v ústech a dráždím její už tak naběhlé pysky. Zakňučí a napne se ke mně.

„Tohle je teprve začátek, zlatíčko,“ hlesnu a rty se přesunu níž, na citlivou kůži jejího krku. Puls jí bije jako křídla ptáka. „Tohle je teprve začátek všeho, co s tebou udělám.“

Jednou rukou se natáhnu nahoru a objímám její plný prs, palec směřuje k citlivé bradavce. Drsným polštářkem se otřu o její kůži a ona zalapá po dechu a vyklene ke mně hruď. „Gavine,“ zasténá a její tón je naléhavý. „Bože…“

Když vysloví mé jméno, něco se mi v břiše převrátí. Ten hrdelní hlas, tak plný potřeby, vyslovuje jméno, které skoro nikdo nezná. Jméno, které používá jen ona. Táhne to za něco hluboko, jako by sahala dovnitř, na místo, které nikdo jiný neumí hledat.

Ať už je to cokoli, je to vázané přímo na mého ptáka.

Bylo by tak zatraceně snadné zasunout do ní svého bolavého ptáka, zabořit se do něj až po okraj. Je na mě tak připravená. Ale já už čekám příliš dlouho, abych ji mohl ochutnat, a už nemůžu čekat. Přitisknu ji na záda, až leží na stole, a tlačím ji nahoru, dokud na něm nespočinou její nohy. Roztáhnu jí kolena a skloním se, abych olízl a oždiboval citlivou kůži jejích stehen. Přesně cítím okamžik, kdy si uvědomuje, co se chystám udělat: svaly se jí napínají v očekávání, boky se prohýbají, aby se setkaly s mými ústy.

Zavrčím hluboko v hrdle a pomalu přejedu jazykem po celé délce její kundičky. Dobrý bože, chutná sladce. Zachvěje se a vykřikne, stehna se jí ještě víc rozevřou. Znovu po ní přejedu a pak se ponořím jazykem hluboko do jejího nitra, ochutnávám ji, učím se ji, naslouchám jejímu tělu, jak kňučí a vrhá se ke mně. Chci si dát na čas, ale ze všeho nejvíc chci slyšet, jak se udělá, chci cítit, jak se udělá na mém jazyku. Lízám a dráždím a Sydneyiny ruce se zoufale drží stolu. Hlava se jí převaluje ze strany na stranu a její výkřiky jsou čím dál hlasitější. Najednou se s nádechem a výkřikem zmítá v křečích, celé její tělo se chvěje, jak se jí zmocňuje orgasmus.

Pokračuji v přirážení, dokud se nezačne uklidňovat. Pak se sehnu, popadnu džíny, vytáhnu z peněženky kondom a nasadím si ho na ptáka. Už jen ten kontakt mě nutí potlačit sténání, jsem tak tvrdý, a pak už jen posouvám svůj penis proti jejímu mokrému vchodu a ona mě prosí, abych do ní vnikl, abych ji naplnil. Vnořím se do jejího horkého kanálu tak pomalu, jak jen to vydržím, ale pak Sydney znovu zasténá a mrská sebou a já ji chytím za boky a začnu přirážet, silně, silněji, a cítím, jak se její kundička kolem mě stahuje, když se udělá podruhé, a já vykřiknu její jméno a vyprázdním se do ní, udělám se tak silně, že mám na chvíli pocit, že snad omdlím.