Hawk - 18. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Samantha

Hawk se v domku objeví asi o deset minut později, než řekl. Vlastně začínám přemýšlet, jestli mě o projížďku nepožádal jen jako o nějaký podivný vtip. Nemám ale číslo na jeho mobil, takže musím jen sedět a čekat a snažit se nepřipadat si s každou další minutou jako větší hlupák.

Když konečně uslyším venku zvuk jeho motorky, uleví se mi, ale pak mě zasáhne náhlá vlna rozpaků. Měla bych prostě vyjít ven a setkat se s ním? Mám počkat, až zaklepe a půjdu mu otevřít? Rozhodnu se pro druhou možnost, protože doufám, že to bude vypadat, jako bych na něj nečekala z okna. Což je přesně to, co jsem dělala.

Vběhnu zpátky do ložnice a počkám na jeho zaklepání, jen abych mohla nonšalantně vyjít ven a otevřít dveře, místo abych je okamžitě rozrazila. Když je otevřu, ve dveřích se objeví Hawk s tmavou maskou ve tváři. Vypadá ještě napjatěji, než když jsem ho opouštěla na festivalu. Otevřu ústa, abych se ho zeptala, co se děje, ale než stačím říct slovo, přibouchne mě na sebe a jeho ústa mi rozdrtí moje.

Ten polibek není jemný ani něžný, ale já ani nechci, aby byl. Jeho rty jsou náročné, jeho neúprosný jazyk mě nutí otevřít ústa a najít ta moje. Vrčení, hluboko v jeho hrdle, vibruje na mých prsou, když mě k sobě tiskne, jeho tvrdost proti mé měkkosti. Mám pocit, jako by to vrčení vycházelo z mé vlastní hrudi – jako by se hranice našich těl zhroutily. Sténám mu do úst, zvuk se ztrácí, jak ho pohlcuje. Jednou rukou se mi natáhne a sevře mi vlasy v pěst a pak jen na vteřinu odtáhne můj obličej od svého.

„Tentokrát, jestli někdo zaklepe na dveře, neotvírej,“ vyhrkne.

Pak se jeho ústa opět ocitnou na mých. Jemnost jeho rtů a drsnost jeho strniště jsou elektrizující kombinací. Chci mít jeho ústa všude kolem sebe, na každém povrchu své kůže. V jediném okamžiku hořím touhou. Jako by se každá vteřina touhy po něm od našeho prvního setkání zhroutila do tohoto jediného okamžiku.

Když jeho rty opouštějí ty moje a dotýkají se hebké kůže na mém krku, lapám po dechu a ze všech sil se snažím potlačit výkřiky, které se mi hrozí vydrat z hrdla. Můj vibrátor od chvíle, kdy jsem se s Hawkem seznámila, dělal přesčasy, ale Starý spolehlivý nenahradí samotného muže – to, že se mě dotýkají ty silné, drsné ruce, které mi začnou putovat po těle a rozpalují mi kůži. Obemkne mi zadek a přitáhne si mě ke své tvrdé délce a já vydám hlasité, nespoutané zakňučení rozkoše, když mé centrum najde, co chce. Pak mě zvedá do výšky a moje nohy se mu ovinou kolem pasu. Nese mě krátkou chodbou do ložnice, jako by přesně věděl, kam jde, a jeho rty stále pálí kůži na mé tváři a krku.

Celé Hawkovo tělo je napjaté a ztvrdlé sotva zadržovaným chtíčem a moje ruce se svezou k jeho svalnatým ramenům, jak se k němu přitisknu. Srdce mu buší do hrudi, jeho dech je rychlý a naléhavý v mém uchu. V jeho náručí si připadám neskutečně maličká, zcela pod jeho kontrolou. A bože, je to tak příjemné. Vůbec se mi nechce přemýšlet. Chci jen, aby si mě vzal. Nechci nic jiného, než aby jeho a moje tělo dělaly to, co zoufale chtějí.

Když projde dveřmi do mé ložnice, zastaví se těsně u nich a přitiskne mě ke zdi. Pořád jsem v jeho náručí, jádro mám přitisknuté k jeho tvrdé, ocelové délce a je to tak příjemné proti mé bolesti, že zakloním hlavu a zasténám, boky se mi drtí o jeho. Takhle bych se mohla udělat, a jestli nepřestane, udělám to. Nemůžu si pomoct, moje tělo chce, co chce. Ale on mě místo toho znovu zvedne a odnese k posteli, klekne si na ni a já mám nohy stále sevřené kolem něj.

„Ježíši, Samantho,“ zašeptá napůl, napůl zaúpí. „Ježíši Kriste, tohle jsem chtěl udělat už tak zatraceně dlouho.“

Jeho zuby mě štípou do kůže na krku, až se chvěju. Pak se jeho ruce přesunou pod látku mého trika. Drsné mozoly na jeho prstech mi drásají kůži, když mi ji vyhrnuje, pak najde sponu podprsenky a rozepne ji. Zatajím dech, když palci najde jemnou kůži mých bradavek a začne je dráždit. Zalapám po dechu, přitisknu se k němu a přitisknu mu čelo na krk.

„Hawku,“ zašeptám. „Bože…“

Je to neskutečně dobré. Převaluje je a štípe, právě tak silně, že mi mezi nohama začnou téměř bolestivě pulzovat. Ještě nikdy jsem nepotřebovala tak moc ulevit.

„Potřebuju tě vidět,“ zamumlá zhusta. Bez váhání si vyhrnu tričko nad hlavu, sundám si podprsenku a hodím ji na zem. Pohled jeho očí, když se odtáhne, aby si mě mohl prohlédnout, je divoký, téměř děsivý svou intenzitou. Odolám nutkání zakrýt se, protože i když se na okamžik stydím, chtíč v jeho očích je tak dokonalý, že si připadám jako bohyně.

„Kurva,“ zasyčí. „Jsi zasraně nádherná.“ Jeho oči se upírají do mých. „Ty to víš, že jo?“

Obličej mi zaplaví horko. Nedokážu otevřít ústa, abych odpověděla.

„Jsi ta nejúžasnější věc, jakou jsem kdy viděl, Samantho.“ Jeho hlava se skloní k mým prsům a jeho rty se přiblíží k jedné bradavce. Napnu se a prohnu záda směrem k jeho ústům, znovu vykřiknu. Celé mé tělo vibruje potřebou, když jeho jazyk víří nad tvrdnoucím pupenem. Přesune se k druhé, zakousne se do ní, a jestli je něco ještě slastnější, tak to. Mezi nohama cítím, že mám naprosto promočené kalhotky, a jsem blízko vyvrcholení už jen z toho, jak mě Hawk posouvá výš a výš.

Najednou ležím na posteli a Hawk mi stahuje džíny. Bez dechu zvedám boky, abych mu pomohla. Pak si v mžiku sám sundá tričko a džíny odkopne na stranu. Jeho mohutná délka se uvolní, pulzující a majestátní. Rychle se skloní a já vidím záblesk fóliového obalu a slyším lupnutí, jak ho roztrhne a nasadí si kondom.

Když si znovu klekne na postel, zakloním hlavu a otevřu se mu, už nemůžu čekat ani vteřinu. Beze slova se mi přesune mezi nohy a sklouzne hlavou k mému kluzkému otvoru. Hlasitě zalapám po dechu a zavrtím se směrem k němu. Pak mě jeho penis roztáhne, naplní mě, roztáhne, až je Hawk celý ve mně, ruce pevně sevřené kolem mých boků.

Slyším jeho rychlý, mělký dech, jak se vysouvá ven a pak se do mě zase vrací až po okraj. Sametové teplo jeho kůže klouže po mé citlivé bradavce a s každým přírazem mnou projedou vlny rozkoše. Moje ruce se zběsile chytají prostěradla, když mě tlačí blíž a blíž k okraji. Jeho sténání ke mně doléhá zdánlivě zdaleka a já skutečně cítím, jak se ve mně rozpíná, jak pokračuje v pumpování. Pohybujeme se spolu, dýcháme spolu, tak blízko, tak blízko…

„Tak dobré… Udělej se pro mě, zlato,“ chrčí, jeho hlas je tichý a naléhavý. „Udělej se se mnou.“

To je vše, co potřebuju, abych se dostala přes okraj. Vykřiknu jeho jméno a roztřesu se, svíjím se kolem něj v křečích, když se udělám tak silně, až mám pocit, že letím na kusy. Hawk přiráží ještě jednou, pak dvakrát, pak se vyprázdní hluboko ve mně a s řevem se uvolní.

Když se konečně začnu vzpamatovávat a můj dech se začne zpomalovat, risknu žert. „Myslela jsem, že jsi říkal projížďka na motorce,“ odtuším.

Zasměje se, tiše a sexy v hrdle. „To můžeme udělat taky, jestli chceš,“ uchechtne se. Zdá se, že posledních asi patnáct minut mu pomohlo získat zpět trochu smyslu pro humor.

„Nejsem si jistá, jestli bych se udržela, aniž bych spadla,“ řeknu mu. Nohy a ruce se mi ještě třesou silou orgasmu. „Příště?“

Na vteřinu ztuhne, ten pohyb je tak nepatrný, že si říkám, jestli se mi to jen nezdá. „Jasně,“ řekne pak. V jeho tónu je něco zvláštního. Okamžitě mě napadne, jestli to není proto, že je to pro něj jenom známost. Nikdy jsem neměla říkat nic o tom, že bude nějaké příště. Pak si vzpomenu, jak napjatě se předtím tvářil, a snažím se rozmluvit si, abych se nevydala do králičí nory, do které teď opravdu nechci spadnout.

Chci si jen užít tuhle chvíli. Nechci si ji zkazit. Koneckonců, není to tak, že bych od něj chtěla něco jiného. Nečekám zrovna, že vytáhne prsten a požádá mě o ruku. I když to, co se právě stalo, bylo neuvěřitelně otřesné, byla bych blázen, kdybych si myslela, že to bylo něco víc než jen sex.

Kvůli tomu bych se neměla cítit tak zklamaná, jak se cítím.

Přitáhne si mě k sobě, aby mě hluboce a dlouze políbil, a pak mě se zasténáním pustí. „Opravdu bych potřeboval sklenici vody.“ Přehodí nohy přes okraj postele.

„Můžu ti nějakou přinést,“ nabídnu se. „Koneckonců, je to můj dům.“

„Ne, zůstaň tam. Já ji najdu. Chceš taky?“

„Ano, prosím,“ odpovím. Najednou umírám žízní. S velkým zívnutím si natáhnu ruce nad hlavu. Když vyleze z postele a vyjde z ložnice, celý pevný, vlnící se svaly, snažím se, aby mi čelist nespadla na podlahu. Slyším zvuk cinkání sklenic, pak kohoutek, který se několikrát otočí a vypne, jak si nalévá a pije. Nakonec se vrátí s plnou sklenicí v ruce. Zastaví se u dveří, nahý a pyšný, opře se o zárubeň a zírá na mě s podivným úšklebkem ve tváři.

„Co?“ Zeptám se obranně.

„Sluší ti to,“ řekne a očima přejíždí po mém nahém těle.

Jsem v rozpacích, ale nechci, aby to věděl. Místo toho se snažím o bravurní chování. „Cože, lepší než ty šaty?“ Žertuju. „Nejsem si jistá, jestli by tenhle komplet byl přijatelný ve slušné společnosti.“

„Kdo říkal něco o slušné společnosti?“ zavrčí a podá mi sklenici.

Několikrát si pořádně loknu a dodám si odvahy. „Ty taky nejsi tak špatný,“ odvážím se říct.

Hawk se na mě usměje a mrkne. „Já vím. Viděl jsem, jak jsi zírala na můj nádherný zadek.“ Kývne na zrcadlo nad mým prádelníkem.

Nemám čas se vynadívat, protože si lehne na postel, vezme si ode mě sklenici a postaví ji na noční stolek. „Takže,“ zamumlá a svraští obočí. „Jsi připravená na druhé kolo?“

 

POKUD NĚCO, tak je to podruhé lepší než poprvé.

„Do prdele,“ odtuším. „Myslím, že už mám dost kardio cvičení na celý rok.“

„Vydržela jsi dobře,“ řekne a koutky úst se mu zvednou takovým neuvěřitelně sexy způsobem, že se mi pokaždé, když to udělá, zatřese žaludek. Opře se do polštářů a já se uvelebím v jeho podpaží. Takhle se mi Hawk líbí – celý uvolněný a skoro sladký. Je to na hony vzdálené tomu nafoukanému blbečkovi, kterého jsem potkala na svatbě, nebo tomu nevrlému mládenci, kterého jsem dnes viděla.

Celý ten sex mě vykostil a cítím se uvolněnější než už nevím jak dlouho.

A pak jsem to podělala.

„Takže vím, že mi to asi nebudeš moct říct,“ odvážím se. „Ale trápí tě něco?“ Když Hawk okamžitě neodpoví, ponořím se do toho ještě víc. „Chci říct, že jsi předtím vypadal nějak rozrušeně. Na tom festivalu.“

Hawk se ani nepohnul. Jeho dech se nezměnil. Ale i tak nějak cítím, jak mezi námi klesá teplota.

„Ne,“ řekne. Jeho tón je jako bouchnutí dveří. „Nic se neděje.“

Změním téma, ale škoda už byla napáchána. Jeho žertovný tón z dřívějška je pryč a jakýkoli pokus zapojit ho do konverzace jen potvrzuje, že mě vlastně neposlouchá. Asi po půl hodině se ode mě odpoutá a řekne, že už musí jít. Nesnažím se ho zastavit – co bych mu na to řekla? Místo toho mlčky sleduji, jak si natahuje džíny, pak košili a nazouvá boty.

„Ahoj,“ řekne tiše, právě když se chystá vyrazit ze dveří. „Příštích pár dní budu mít trochu napilno. Ale brzy se uvidíme. Dobře?“ Nakloní se ke mně a s něhou, o které bych nikdy nevěděla, že ji má, mě políbí a palcem mě jemně pohladí po čelisti.

Nevím proč, ale z nějakého důvodu se mi chce brečet.

„Dobře,“ řeknu. Vychází to trochu vratce. „Uvidíme se.“