RTQ - 4. kapitola

Překlad: Marťa

Mina

Stále jsme se vzpamatovávala ze svého nevítaného setkání s mým vrčícím sousedem uprostřed noci, když jsem se druhý den ráno potkala s Paige na snídani. I když jsme si hrnek na kávu už dvakrát dolila, stále jsem se nemohla zbavit té omámenosti z toho, že jsem se pořádně nevyspala.

„Tak co myslíš?“ Zeptala se Paige.

Snažila jsem se znovu soustředit na konverzaci. „O?“

„O ostatních holkách. Myslíš, že přijmou sázku a přijdou o svůj věneček?“

„Nevím. Je to velké rozhodnutí, když to zní, jako by pár z nich bylo připraveno se ho vzdát, jen potřebovaly pošťouchnout. Ať se stane cokoli, rozhodnou se správně.“ Doufala jsem, že jsem na ně včera večer příliš netlačila. Sázka byla spíš vtip – výmluva, kterou by mohly použít, pokud by byly připravené učinit další krok. „Já se svého zbavila už před nějakou chvílí a stále jsem nenašla své navždy.“

„Neměla jsem se blížit třicítce a být stále svobodná. Jednou jsem byla zasnoubená. Myslela jsem si, že byl ten pravý. Ale rozhodně jsem se mýlila.“ Hořce se zasmála. „Nechápej mě špatně, neztratila jsem naději, ani trochu. Stále doufám, že najdu toho pravého, ale vím, že šance jsou proti mně.“

Z beznaděje v jejím hlase se mi sevřel žaludek. Zasloužila si šťastně až do smrti. My všechny. „Proč to říkáš?“

„Jsem příliš vybíravá. Posledních šest let jsem strávila vkládáním slov do každé fantazie, kterou jsem kdy měla. A víš, že nemluvím o sexuálních věcech. Do emocionálních fantazií. Těch, kde tě muž, kterého chceš, konečně uvidí. Skutečně tě uvidí a řekne všechny ty dokonalé věci.“

Povzdechla jsem si, protože jsem se cítila stejně. „Jako ta scéna na konci Když Harry potkal Sally.“

„Ano, přesně. Chci, aby ten někdo věděl, že raději chodím naboso. Po celou dobu. A že když cestuji, volám si video hovorem se svými bratry u mě doma, abych si mohla povídat se svými kočkami. Chci někoho, kdo ví, jak je pro mě má práce důležitá a může za mě být šťastný.“ Usrkla kávy. „Dva dny před naší svatbou jsem našla naši svatební plánovačku, jak ho kouří mému snoubenci. V našem domě, proboha.“

„Kretén!“ Nechtěla jsem zvýšit hlas a rozhlédla jsem se kolem, abych se ujistila, že se na nás nikdo nedíval.

„Že jo?“

„To si piš.“ Pokud se něco takového mohlo stát Paige – jedné z nejhezčích a nejsladších žen, jaké jsem kdy poznala – možná pro mě žádná naděje nebyla. „Nechat se vykouřit od svatební plánovačky ve svém vlastním domě byla impozantní úroveň kreténství.“

„Upřímně řečeno, myslím, že se chtěl nechat chytit. Pořád si stěžoval, že není schopný žít podle těch dokonalých mužů v mé hlavě.“

„Je mi to tak líto, zlatíčko. Proč jsou někteří muži takoví pitomci?“ Zavrtěla hlavou a natáhla se pro svůj pomerančový džus. Právě jsem si usrkla, když do restaurace vešel James. Dělala jsem, co jsem mohla, abych se neudusila. Polkla jsem, popadla jídelní lístek a otevřela ho, abych si zakryla obličej.

„Ach můj Bože, to je on,“ zamumlala jsem Paige.

„Ten polonahý muž, který ti klepal na dveře ve dvě hodiny ráno?“ Zeptala se Paige, když si ležérně položila ubrousek na klín.

„Ano. Nedívej se tam.“

Paige se naklonila přes stůl. „Nemusím. Jde sem.“

„Co?“ Můj žaludek udělal několik přemetů a vrutů, za které by na letní olympiádě získal zlatou medaili. „Ne. To je…“

„Mino.“ Tichý chrapot Jamesova hlasu mi zabránil říct cokoli dalšího. „Dobré ráno.“

Sklonila jsem jídelní lístek a podívala se přes jeho horní okraj. „Dobré ráno. Věřím, že ses vyspal dobře po…“ ehm, po čem? Po naší noční slovní přestřelce? Poté, co mě vystavil svému polonahému tělu a naplnil mou představivost obrazy nás dvou, v prostěradlech propletených do sebe? Tváře mi zrudly horkem jen při pomyšlení na fantazie, kterým jsem se oddávala poté, co se konečně vrátil do svého pokoje.

„Ano. A ty?“ Samolibý úsměv na jeho tváři mi prozradil, že věděl, že jsem se mu snažila vyhýbat.

„Nikdy jsem nespala lépe. Zrovna se snažím rozhodnout, co chci k snídani.“

„Už ses nějak rozhodla?“ Jeho oči vypadaly v jasném denním světle ještě zelenější.

Potřebovala jsem na něj přestat zírat a zarazit svou velmi aktivní představivost. „Ne, ještě ne.“

Natáhl ruku a otočil mé menu. „Bylo by jednodušší, kdyby ses ho nepokoušela číst vzhůru nohama.“

Paige skryla smích za ubrousek.

Zrovna, když jsem si myslela, že by nemusel být tak špatný… Odložila jsem svůj lístek vedle sebe. „Najednou jsem ztratila chuť.“

„Doufám, že to není kvůli mně. Dámy, mějte se krásně.“ Kývl na Paige a pohledem setrval na mém jen o pár sekund déle, než bylo vhodné. Pak se otočil a připojil se ke stejnému muži a ženě, se kterými se setkal minulou noc.

„Už jsi někdy potkala někoho tak otravného?“ Zavrtěla jsem hlavou a natáhla se pro vodu. Možná doušek smyje negativní energii, která jako by se vznášela ve vzduchu kolem nás.

„Ty nevíš, kdo to je, že ne?“ Zeptala se Paige.

„Co tím myslíš? Potkali jsme se včera večer. Jmenuje se James a rád se toulá po hotelu v prostěradle.“ A měl ty nejkrásnější zelené oči a hruď, která vypadala, jako by byla vytesaná z mramoru. Uf. Potřebovala jsem ze své hlavy vyhnat všechny ty myšlenky na dráždivě hezkého chlapa. Nebyla jsem tady, abych si našla povyražení. Byla jsem tady, abych psala a povídala si se svými přítelkyněmi.

„Nevím, kdo je James, ale tenhle chlap je Palmer Mitchell. Je to quarterback z týmu San Franciských Pum. Možná jsi o něm slyšela, právě vyhráli Super…“

„To by sedělo.“ Zatnula jsem zuby. „Není divu, že je tak nesnesitelný.“

„Myslím, že se mu líbíš.“ Paige zvedla obočí.

„Ne. Fotbalisté a já, to nejde dohromady. V žádném případě.“ Obzvláště quarterbaci. Nechtěla jsem zabíhat do podrobností o nejvíc ponižujícím období mého života. Ne, když jsem posledních osm let dělala vše, abych na to zapomněla.

„Jsi si jistá?“ Vrhla toužebný pohled na místo, kde James seděl naproti svým přátelům a usrkával ze šálku kávy. „Protože ten chlap je nádherný, a kdyby se na mě díval tak, jak se právě teď dívá na tebe, vylezla bych na něj, jako na prolézačku.“

Paige měla pravdu, ale to bych nikdy nepřiznala. „Na tisíc procent jistá. Kdyby byl posledním chlapem na zemi a budoucnost lidstva by závisela na tom, že se spojíme…“ pro dramatický efekt jsem se odmlčela a nechala dopadnout tíhu svých slov, „…nechala bych lidstvo vyhynout.“

„Sakra, kamarádko. Kdo ti sakra ublížil?“

„Nechci o tom mluvit.“ Pouhé povídání o tom zahnalo jakoukoli šanci na to, mít dobrou náladu. „Víš, myslím, že se vrátím do svého pokoje a budu pracovat na scéně, na které jsem uvízla.“

„Jsi si jistá, že nejdříve nechceš něco sníst?“

„Ne. Dohoním vás později. Pokud se neukážu na večeři, znamená to, že jsem našla inspiraci.“ Naklonila jsem se a objala Paige. „Jsi si jistá, že ti nebude vadit, když tě tady nechám samotnou?“

„O mě si nedělej starosti. Tento týden je o tom, abychom na první místo daly sebe a svá slova. Dopřej si tolik času, kolik potřebuješ. Kromě toho musím do města za Cleary. Říkala, že mi může dát povolení ke kempování.“

„Díky.“ Odsunula jsem židli od stolu a zamířila zpátky do svého pokoje.

Když jsem tam byla, nemohla jsem psát. Tempo, do kterého jsem spadla včera večer, zmizelo. Věděla jsem, kdo za to mohl. Kdyby mi James nezaklepal na dveře, celý dva metry vysoký sval zahalený do prostěradla, které ponechávalo jen málo prostoru na představivost, pravděpodobně už bych měla pár kapitol hotových.

Padla jsem na postel a házela hlavou nahoru a dolů po matraci ve snaze vyhnat z hlavy vidinu toho žhavého sportovce v prostěradle.

Nefungovalo to.

Blikající kurzor na prázdné obrazovce mého počítače se mi vysmíval. Bylo jasné, že slova nepřijdou. Vstala jsem, abych ho vypnula a všimla si složky s informacemi o hotelu. Musela jsem něco dělat, abych odpoutala mysl od svého vrčícího souseda.

Prolistovala jsem informace. Vyrůstání v Oklahomě mi neposkytlo příležitost naučit se na lyžích a nehodlala jsem riskovat život a zdraví, abych to teď zkusila. Ale párkrát jsem si na dovolené užila běžky. V okolí byla spousta upravovaných tras. Možná by moje slova mohl inspirovat čerstvý vzduch. Navíc by to vyrovnalo veškerou čokoládu, kterou jsem plánovala sníst později.

Doufala jsem, že nějaké cvičení a příležitost užít si nádhernou scenérii bude přesně to, co jsem potřebovala, abych se vrátila na správnou cestu. Zhasla jsem světla a nechala rukopis za sebou.