UWillow - 14. kapitola

Překlad: Já

Kor.: Ona

Willow

„VŠECHNO SPRÁVNĚ, TADY to máme.“ Johnny, kreslíř, s nímž jsem poslední dvě hodiny pracovala, říká, zatímco otáčí papírový poznámkový blok v rukou čelem ke mně. Zadívám se na obrázek muže, který mi připadá povědomý, ale také ne, a zkroutím ruce v klíně. Vypadá, jako by to mohl být kdokoli, nebo taky nikdo. „Vidíš ještě něco, co bys chtěla doplnit, nebo něco, co bych podle tebe měl změnit?“

„Já nevím.“ Zavřu oči a sklopím obličej do dlaní, jak se snažím vybavit si Matthewovu tvář. Přála bych si, aby ta noc nebyla tak rozmazaná, aby se mi nezdálo, že je všechno zahalené hustou mlhou kouře, ale tak je to pokaždé, když se snažím vybavit si cokoli z doby, kdy jsem byla s Carly v tom baru.

Uslyším zaklepání, rychle zvednu hlavu, o vteřinu později se za mnou otevřou dveře a já se otočím.

„Tati,“ zalapám po dechu a vyskočím na nohy, než se vrhnu přes krátkou vzdálenost mezi námi. „Co tady děláš?“

„Dostal jsem tvou zprávu, když jsme dorazili do Juneau, a chytil jsem první letadlo, kterým jsem se sem mohl vrátit.“ Obejme mě kolem ramen a mně se začnou do očí hrnout slzy.

„To jsi nemusel.“

„Miles a Tucker mě informovali o tom, co se stalo. Jak se držíš?“ zeptá se a ignoruje mou poznámku, když mi dlaní pohladí hlavu.

„Jsem v pořádku, jen bych si přála, aby se to nestalo,“ řeknu mu tiše a zakloním hlavu. „Kde je máma a všichni ostatní?“

„Dokončují plavbu. Chtěli jet se mnou, ale řekl jsem jim, aby zůstali,“ odpoví a já přikývnu a pak se podívám na stranu, když dveře zaplní stín.

Uvidím, že tam stojí Clay, žaludek se mi zachvěje a pak klesne. Tátovi se nikdy nelíbil žádný muž, se kterým jsem chodila nebo trávila čas. Vždycky mu připadali nedostateční a většinou měl ve svém hodnocení pravdu, ale já potřebuju věřit, že Clay je jiný; chci, aby si myslel, že Clay je jiný. Ale znám svého tátu a chtít po něm, aby dal Clayovi šanci, by bylo jako chtít po Měsíci, aby neměl vliv na příliv a odliv.

„Ahoj,“ zašeptám a pustím tátu, pak jen na vteřinu zaváhám, než dojdu k Clayovi a vezmu ho za ruku.

„Skončila jsi?“ zeptá se jemně a volnou rukou se dotkne konečky prstů mé tváře.

„Nemůžu si na něj vzpomenout,“ řeknu tiše a jeho tvář změkne.

„To je v pořádku.“ Stiskne mi ruku.

„Můj táta je tady.“

„To vidím.“ Jemně se usměje.

Přikývnu, pak si promnu rty a otočím se k otci, který nás, jak cítím, pozoruje. „Tati, pamatuješ si Claye, že?“

„Pamatuju.“ Jeho čelist se sevře, když se podívá mezi nás dva, a ten pocit, který mě svírá v žaludku, je najednou jako olověné závaží.

„Staral se o mě během toho všeho,“ zkusím a doufám, že ho to obměkčí. „Já-“

„Jestli jsi tady skončila, odvezu tě domů,“ přeruší mě táta.

Stáhne se mi hruď. „Zůstanu s Clayem,“ řeknu mu tiše a cítím, jak Clayova ruka kolem mé se utáhne.

„Dítě, myslíš si, že tě nechám jít domů s tímhle chlapem, když jsem právě letěl přes celou zemi, abych se ujistil, že jsi v pořádku?“

„V sobotu můžu přijít na snídani a můžeme si promluvit,“ řeknu tiše a on si zkříží ruce na hrudi.

„Willow.“

Ach bože, ten tón znám, pamatuju si ho z doby, kdy jsem byla teenager. Je to tón, který používal těsně předtím, než se naštval.

„Tati, oceňuju, že ses ukázal, ale mezi tím, co Miles a Tucker dělají, aby zjistili, co se stalo Carly, a Clayem, který se stará o to, abych byla v pořádku, jsem v pohodě. Kdybys mi zavolal, řekla bych ti to.“

„Myško,“ řekne Clay a upoutá mou pozornost.

Ohlédnu se na něj. Ani nevím, kdy jsem vstoupila do prostoru mezi něj a tátu.

„Co kdybys šla s tátou na večeři a pak za mnou přišla, až budete mít šanci si popovídat.“

„Já-“

„To je kurva skvělej nápad,“ souhlasí táta a znovu mě přeruší.

Zhluboka se nadechnu a doufám v trochu trpělivosti.

„Mám tě ráda, tati, ale nechci jít na večeři.“ Podívám se mezi oba muže. „Chci si dát sklenku vína, dát si sprchu a zalézt do postele.“ Obrátím pozornost k Johnnymu, který tiše sedí a sleduje tuhle vlakovou katastrofu. „Opravdu si vážím toho, že sis udělal čas a sedl si se mnou, a přála bych si, abych ti mohla nabídnout víc, ale opravdu si myslím, že výsledek tvé kresby je přesně to, na co si teď vzpomenu.“

„Jsi si jistá, miláčku?“ zeptá se.

Podívám se na jeho náčrtek s vědomím, že je k ničemu. „Ano.“

„Dobře, můžeš zavolat Milesovi nebo Tuckerovi, kdyby sis vzpomněla na něco dalšího, a já se s tebou zase hned sejdu.“

„Děkuju.“ Seberu tašku z podlahy vedle židle, na které jsem seděla, pak se otočím a vydám se ke dveřím, přičemž vyzývám, aby se mě některý z mužů stojících téměř před nimi pokusil zastavit. Když je obejdu, vyjdu na chodbu a zastavím se tam, kde čeká Miles.

„Jsi v pořádku?“ zeptá se mě Miles a podívá se mi přes hlavu.

Zmohu se jen na pokrčení ramen. Pravdou je, že nejsem. Jsem unavená, vystresovaná a všechno mezi tím. A teď ještě víc než předtím.

„Dala jsem Johnnymu, co jsem mohla, což nebylo moc. Je mi to líto.“

„Každá maličkost pomáhá.“ Natáhne ruku a pohladí mě po paži.

„Sehnal jsi Carlyin nouzový kontakt nebo někoho z její rodiny?“

„Čekám, až mi zavolají zpátky, nechala jsem jim vzkaz.“

„Předáš jim moje číslo? Teda vím, že je to asi proti nějakému pravidlu, ale ráda bych si s nimi promluvila a podělila se o to, jak je mi jejich ztráty líto.“

„To můžu udělat.“ Tiše souhlasí a já přikývnu, pak se podívám za sebe. Táta nevypadá o nic šťastněji než před chvílí. Vlastně vypadá, jako by mě chtěl zvednout a hodit si mě přes rameno, zatímco Clay vypadá, jako by se bál, jenže já jsem si jistá, že se bojí jen o mě. Není divu, že mu vůbec nevadí, že je tu můj táta.

„Drž mi palce,“ řeknu Milesovi.

Usměje se. „Něco mi říká, že budeš v pohodě.“

„Hm.“ Začnu procházet stanicí směrem k hlavnímu vchodu a oba muži mě následují těsně za sebou. Jakmile se všichni dostaneme ven, zastavím se na chodníku a soustředím se na tátu, když zavolá moje jméno.

„Musíme si spolu promluvit,“ řekne táta.

Cítím, jak se Clay přibližuje, tak blízko, že se jeho paže otře o mou.

„Já vím a promluvíme si, jen ne dnes večer, prosím.“ Opravdu nechci, aby mě vyslýchal - ne po dnešku - a vím, že právě z toho by se skládal jakýkoli rozhovor s ním: z milionu a jedné otázky, na které možná budu, možná nebudu schopná odpovědět, a na některé se mi nejspíš prostě nebude chtít odpovídat.

„Dobře,“ souhlasí po dlouhé chvíli a moje svaly se uvolní.

„Díky, tati.“ Přistoupím k němu a on rozevře náruč. Jakmile se ocitnu v jeho objetí, pevně mě obejme.

„Vždycky jsi musela být tak zatraceně tvrdohlavá, stejně jako tvoje máma.“

„Já vím.“ Ani to nepopírám, protože už odmalička jsem se vzepřela a přiváděla ho k šílenství tím, že jsem nedělala přesně to, co chtěl. Mám tátu ráda, líbí se mi, jak miluje naši rodinu, a vážím si toho, že pro něj bylo vždycky prioritou zajistit naše bezpečí, ale byly chvíle, kdy mě jeho ochranitelství dusilo. Zvlášť když šlo o mě a mé sestry. Moji bratři měli vždycky možnost růst a roztáhnout křídla a my také, ale v rámci možností. A to je nejspíš důvod, proč jsem měla tendenci se bouřit, když jsem se cítila příliš svázaná.

„Mám tě rád, dítě.“

„Já tebe taky a zítra ti zavolám.“ Slíbím mu to a jeho hruď se rozšíří, než mě pustí.

„Jestli jí ublížíš, nebo jestli se jí něco stane, když bude s tebou, nebudeš moct utéct tak daleko, abych tě nechytil,“ řekne táta Clayovi, když jdu k místu, kde stojí na chodníku

Kromě kývnutí bradou tátovým směrem na něj nereaguje. „Připravena?“ zeptá se, jakmile jsem na dosah.

„Ano.“ Vezmu ho za ruku a pak s ním zamířím po chodníku, ale ohlédnu se přes rameno a vidím, jak se táta vrací na policejní stanici. „Tak to byla zábava, co?“

„Tvůj táta je ochranitelský, bál bych se, kdyby nebyl.“ Otevře mi dveře, abych mohla nastoupit do jeho džípu, a jakmile se usadím na sedadle, opřu si hlavu o opěrku a zavřu oči. „Až přijedeme domů, objednám večeři a můžeme se najíst v posteli.“

„Můžeš mě prostě hodit ke mně domů.“ Otevřu oči a setkám se s jeho pohledem, když mi přitáhne bezpečnostní pás. „Vím, že jsi neplánoval, že bych u tebe dnes zase zůstala, jen jsem nechtěla, aby mě táta celou noc vyslýchal.“

„Je roztomilé, že si myslíš, že bych ti dal na výběr, Myško.“ Otře se ústy o moje, pak ustoupí a zabouchne dveře dřív, než stihnu na jeho povýšené prohlášení zareagovat.

„To je fuk, jeho postel je stejně pohodlnější,“ zamumlám si pro sebe, když obchází kolem kapoty.

„Co si dáš k večeři?“ zeptá se, jakmile otevře dveře.

„Mám doma jídlo, které se zkazí, když ho neuvařím, a stejně si musím dojít pro oblečení, když u tebe zůstanu, takže jestli ti to nevadí, můžu nám udělat večeři tam.“

„Jsi si jistá, že to dneska dáš?“

„Ráda vařím, takže mi to nevadí,“ řeknu, když se natáhne pro mou ruku a pak si ji přiloží ke stehnu.

„Dobře.“ Zapne motor a o patnáct minut později dorazíme k mému domu.

Jakmile vyjdeme nahoru a vejdeme do mého bytu, rozsvítím světla, pak si u dveří sundám podpatky a jdu do kuchyně položit tašku na linku. „Jdu se rychle převléknout.“

„Budu tady.“ Posadí se na jednu z barových židlí a já jdu do ložnice, pak se převléknu do tepláků a tílka s dlouhým svetrem a nazuju si pantofle.

Když přijdu zpátky, telefonuje, takže zamířím rovnou k lednici a začnu vytahovat věci, které jsem před pár dny nakoupila, abych udělala rizoto s kuřecím masem a houbami. Všechny ingredience položím na pult a napůl poslouchám, jak tiše mluví o nějakých stavebních potřebách, které je třeba schválit, a o výletě, který je třeba naplánovat. Když začnu věci krájet a přidávat je do pánve, kterou už mám rozehřátou na sporáku, přijde do kuchyně a připojí se ke mně s telefonem stále u ucha a stoupne si za mě a obejme mě.

„Dáš si víno?“ zašeptá mi u ucha a mně se sevřou stehna.

„Ano, prosím,“ vykoktám ze sebe. „Ve spíži je láhev bílého. Budu ho potřebovat i na tohle.“ Řeknu a pak ucítím, jak mi jeho rty sjíždějí po straně krku až k rameni, kde mi sklouzl svetr, než jeho teplo opustí má záda.

O několik minut později vedle mě položí sklenici vína i s lahví. Přidávám do vařícího se rizota, a pak míchám, zatímco usrkávám ze sklenky, a on se opírá o pult vedle mě. Jen na půl ucha poslouchám jeho hovor, víno mě hřeje v žaludku a míchání rýže, poté co jsem přidala kuřecí vývar, je přesně to, co potřebuji, abych se uvolnila a pročistila si hlavu.

„Za jak dlouho to bude hotové?“ zeptá se, stoupne si za mě a podívá se mi přes rameno, když položí telefon.

„Za chvíli.“ Podívám se na něj, když mi sjede rukou kolem pasu a nechá ji spočinout na mém břiše.

„Krásně to voní.“

„Je to jedno z mých nejoblíbenějších útěšných jídel,“ řeknu mu a soustředím se zpátky na svůj úkol. „Zmínil ses v telefonátu, že musíš odjet?“

„Potřebuju na pár dní odletět na Floridu, abych dokončil stavbu, kterou jsem tam právě koupil.“

„Aha,“ řeknu tiše a cítím se zklamaná víc, než bych měla, že se chystá odjet z města. „Cestuješ hodně pracovně?“

„Párkrát do měsíce, podle toho, co se zrovna děje.“

„Takže to je to, co děláš, nakupuješ budovy po celých Spojených státech?“

„Je to trochu složitější, ale v podstatě ano.“ Jeho prsty vklouznou pod spodní část mého tílka, což způsobí, že se mi svaly v podbřišku zkroutí a roztančí, zatímco on mě druhou rukou drží za bok.

„Jak ses k tomu dostal?“ Vydávám ze sebe přiškrcený dech.

„Alberte.“ Jeho rty mi sledují krk, zatímco jeho velká dlaň se pohybuje po mém břiše a spočine těsně pod prsy.

„Clayi,“ vydechnu, když mě jeho zuby kousnou do ucha.

„Soustřeď se, bejby, nechceš přece zkazit večeři.“ Pohladí mě po prsou, zatímco jeho druhá ruka sklouzne dopředu a pak dolů pod pásek mých tepláků. Nechápu, jak může čekat, že se dokážu soustředit na něco jiného než na to, jak na mě jeho ruce působí. Ne, když jeho prsty vklouznou pod okraj krajkových kalhotek, které mám na sobě, a pohladí mi stydkou kost a jeho ruka svírající mé ňadro se napne. „Jsi tak jemná.“ Jeho teplý dech se mi otře o ucho, až se mi zkroutí prsty na nohou. „Podíváme se, jestli jsi mokrá.“ Potom se jeho prsty posunou níž a přejedou mi po klitorisu, což způsobí, že zalapám po dechu. „Víš, kolikrát jsem to chtěl udělat, chtěl jsem tě mít vydanou na milost a nemilost?“

„Ohh-“ Zvednu se na špičky, když mě náhle naplní dvěma silnými prsty.

„Ježíši, jsi tak těsná a zatraceně mokrá.“

„Panebože.“ Hlava mi padne zpátky na jeho rameno a já se pevně kousnu do rtu, když mě pomalu, tak zatraceně pomalu naplňuje prsty.

„Spát vedle tebe, probouzet se s tebou, být s tebou v mém bytě a ve svém životě, ale skutečně tě nemít, kurva, to bylo mučení.“ Štípne mě do krku. „Líbilo se ti mě mučit, Myško?“

„Ne,“ zapřu a on mě štípne do bradavky, až zakňučí.

„Myslím, že ano.“ Pomalu zasouvá prsty dovnitř a pak zase ven, při každém přírazu mi lehce přejede palcem po klitorisu. „Zahoď vařečku a vypni sporák.“ Drsně mi přikáže a stiskne mi prso.

Chvíli mi trvá, než vypnu sporák, ale jakmile to udělám, otočí mě a zvedne ze země. Nohami ho obejmu kolem pasu a jeho ruce mi sjedou na zadek, zatímco já skloním hlavu, abych se mu podívala do očí. Temný pohled v jeho očích způsobí, že mi zrychlí tep a sevře se mi nitro. Zvednu ruce, prsty mu zajedu do hustých vlasů a přitisknu svá ústa na jeho, zatímco mě nese přes kuchyň a obývák do ložnice.

Když se zády dotknu postele, čekám, že mě bude následovat dolů, ale on se místo toho postaví a uvolní mi nohy z jeho pasu, pak mi sundá pantofle a hodí je na zem. Chytne mi pásek od tepláků. Instinktivně zvednu boky a on mi stáhne tepláky jedním tahem dolů. Pak vykřiknu, když mi prudce roztáhne nohy a jeho ústa jsou najednou na mně. Není jemný; zpracovává mě jazykem, zuby a prsty, jako by se mě nemohl nabažit, jako by mě chtěl celou pohltit. Záda se mi prohnou z postele, prsty se mi zamotají do jeho vlasů a kůže na stehnech mě začne brnět, jak mě tlačí přes okraj, ještě než se na to stihnu připravit.

Když se pomalu probírám z orgasmu, cítím, jak mě líbá na klitoris, a otevírám oči. „Svlékni se, Myško,“ nařídí, vstane a strhne si mikinu, kterou má na sobě, přes hlavu, takže zůstane jen v džínách.

Posadím se a sundám si tílko, pak si začnu rozepínat podprsenku, zatímco sleduju, jak si sundává džíny a nechává si jen v černé boxerky, které se přizpůsobují jeho silné erekci a sedí těsně pod vyrýsovaným véčkem jeho boků. Jak mu očima přejíždím po břišních svalech a po jeho potetované hrudi, zatají se mi dech, když se naše pohledy setkají. Z jediného pohledu vidím, že je na hraně, a i když by mě to mělo děsit, neděsí. Jestli něco, tak mě to vzrušuje ještě víc než teď.

Sundám si z ramen podprsenku a nechám ji spadnout do klína, čímž se mu poprvé celá odhalím. Nehýbe se, ani to nevypadá, že by se nadechl, jak hltá každý centimetr mého těla, které je teď před ním úplně obnažené. Když konečně sáhne po lemu svých boxerek a začne si je sundávat, sevřou se mi vnitřnosti. Možná jsem chtěla, aby byl dokonalý ve všech ohledech, ale nenapadlo mě, že by to bylo možné, protože žádný muž takový nikdy není. Samozřejmě, že to bude on, kdo mi dokáže, že jsem se mýlila, se svým dokonalým penisem.

„Jestli se mi budeš takhle dívat na péro, Myško, tak se kurva udělám dřív, než se do tebe vůbec dostanu,“ zasténá a vykročí směrem k posteli, svírající svůj penis v pěsti.

Zadržím dech, očekávání, že se mě znovu dotkne. Když mě chytne za kotník a škubne za něj, se zaúpěním padnu na záda a pak mi unikne z úst vzdech, když mi chytí do úst bradavku.

Obtočím nohy kolem jeho stehen a rukama mu přejíždím po bocích, které jsou pod mými dlaněmi tvrdé, ale hladké. Když jeho ústa zamíří k mému druhému prsu, zvednou se mi boky z postele. „Clayi.“

„Jsem tady.“ Uvolní mou bradavku a pak mi rty cestuje po klíční kosti a po krku. Nakonec se jeho ústa ocitnou na mých. Jeho jazyk mi vklouzne mezi rty, zatímco se jeho boky tlačí dopředu. Ucítím, jak se penis dotýká mého klitorisu, než se odtáhne, a pak mě jediným rychlým přírazem zcela naplní.

Zastaví hluboko ve mně a odtáhne svá ústa od mých, řasy se mi zachvějí. Dívám se do jeho nádherných očí, které pátrají v těch mých, a vím, že jsem jím naprosto pohlcená, že jsem tak pevně omotaná v jeho síti, ze které se nikdy nevysvobodím. Tenhle muž, kterému jsem se snažila za každou cenu uniknout, si mě úplně podmanil a já nemám šanci, se od něj osvobodit. Zvednu hlavu, abych přerušila naše spojení, abych přestala tolik cítit, políbím ho a přesunu ruce z jeho boků na ramena.

„Šukej mě.“ Dýchám na jeho ústa

„Ne.“ Chytne moje zápěstí do dlaní a vytáhne mi je nahoru nad hlavu a přitiskne své tělo po celé délce mého, aniž by mezi námi nechal prostor.

„Clayi,“ křičím, když do mě pomalu vniká a nespouští ze mě oči. Nehty se mu zarývám do rukou, které mě drží jako rukojmí, a paty se mi přesouvají na zadní stranu jeho stehen. Oči se mi zavřou, protože vím, že je toho na mě moc, ale jeho zuby mě kousnou do brady a způsobí, že se mi oči znovu otevřou.

„Dívej se na mě, když jsem v tobě.“

„Je toho na mě moc,“ zakňučím, cítím se zranitelná a naprosto zdrcená.

„Nikdy.“ Odtáhne se a přiráží dopředu silněji než předtím.

Zalapám po dechu. „Clayi.“

„Komu patříš, Willow?“

Pokusím se zvednout boky z postele, abych získala alespoň trochu kontroly zpět.

„Řekni to.“

„Ty to řekni,“ vyštěknu na něj.

Ušklíbne se na mě. „Já nejsem ten, komu je třeba to připomínat.“ Vytahuje se tak pomalu, že cítím, jak se každý jeho centimetr posouvá po mých vnitřních stěnách, které ho těsně obepínají. „Mám pocit, že tvoje kundička už ví, že je moje, Myško.“ Jeho rty se dotknou mých a pak se přesunou k mému uchu. „Patříš jenom mně.“

„Na jak dlouho?“ Zeptám se bez přemýšlení a okamžitě si přeju vzít tu otázku zpátky, ale už je pozdě. Otázka, kterou si kladu od chvíle, kdy jsme se potkali, se teď vznáší ve vzduchu mezi námi a jeho napnuté svaly mi dávají najevo, že mě slyšel.

„Dokud si neuvědomíš, že jsi pro mě příliš dobrá,“ tiše odpoví po dlouhé chvíli.

Okamžitě se mi stáhne hrdlo. „Prosím, pusť mě,“ zašeptám a on na vteřinu zaváhá, ale vzápětí mé zápěstí pustí. Jakmile jsem volná, obtočím ruce kolem jeho krku, přitáhnu si jeho ústa ke svým a zvednu hlavu z postele. Líbám ho a doufám, že cítí, co pro mě za tak krátkou dobu znamená, doufám, že ví, že mi patří stejně jako já jemu. Protože i když se pořád bojím, že se v něm ztratím, víc se bojím, že ztratím jeho, že ztratím tohle všechno mezi námi.

Zatímco se líbáme, noří se do mě a vyjíždí ze mě, jeho tempo nepolevuje a každý příraz mě posílá blíž k okraji euforie. Začíná mi vibrovat kůže, jako by po ní tančily blesky, a mé nitro pulzuje kolem jeho délky, vnímám, jak se zrychluje jeho dech, jak jeho srdce bije stejně silně jako to moje. Přitisknu se k němu každým kouskem svého těla a padám přes okraj, zatímco stěny mého pohlaví pulzují kolem jeho délky.

Slyším, jak sténá, když klesá čelem k mému, pak naposledy hluboce přiráží a zastaví se uvnitř mě, když se prudce udělá.

Nevím, jak dlouho takhle zůstaneme spojení, ale když se převalí a vezme mě s sebou, vím, že už napůl spím. „Omdlíš mi, Myško?“

„Ano.“ Ani se nepokouším lhát.

Zasměje se, zvuk vibrující u mého ucha mě rozesměje.

„I když bych s tím normálně souhlasil, potřebuješ se najíst a musíme se dostat ke mně domů; Skye bude naštvaná, jestli se neukážeme,“ řekne, položí mi prsty pod bradu a zakloní mi hlavu, dokud si nehledíme z očí do očí, a pak jeho pohled dlouhou chvíli zkoumá ten můj. Nic neříká, ale to neznamená, že necítím jeho pohled, který mi věnuje, až k prstům na nohou, než se jeho ústa dotknou mých.