RTSF - 7. kapitola

Překlad: Marťa

Atlas

Odpoledne jsem strávil hovorem se šerifem a vysvětlováním toho, proč bych neměl být přes noc zavřený v  cele za napadení. Zasraný Denny. Byl to jediný muž na této hoře, který byl kvůli ráně mezi dvěma dospělými muži schopný zavolat polici. Měl jsem štěstí, že byl ve službě šerif Taylor.

Posledních pár měsíců jsem mu pomáhal spravovat starý Dodge. Připravoval ho na letošní léto na autosalon. Restaurování starých aut bylo mým koníčkem už od mládí a upřímně řečeno, rád jsem šerifovi pomohl. Většinou proto, že jsem si hrál s jeho hračkami a nic za to neplatil, ale myslím, že se cítil provinile, že se cítil provinile, že mě obírá o čas. Už dříve jsem jeho překypující vděčnost odmávl, ale dnes se mi, jeho vděčnost, po čertech hodila. Jistě, zabralo to většinu odpoledne, ale podařilo se mu vymluvit Dennymu jakékoli formální obvinění a opuštění farmy z mé strany, dokud se to místo neprodá.

Bylo legrační, že když jsem se otočil a ve vzteku praštil Dennyho do nosu, to nebylo kvůli ranči. Bylo to proto, že nerespektoval Clover a od té doby mě z toho bolelo srdce. Nenáviděl jsem pohled na to, jak dnes utekla.

Nenáviděl jsem to, že jsme byli přerušeni a neměli možnost to dokončit. Nenáviděl jsem, že nemám její číslo, abych jí mohl zavolat, zkontrolovat ji a ujistit se, že je v pořádku.

Když jsem odešel od šerifa Taylora, jel jsem zpátky na hotelu, ale když jsem tam přijel, bylo šest hodin. To bylo skoro osm hodin od doby, co byla Clover sama. Co byla smutná a dusila se v tom, co se stalo, což mi drásalo nervy.

Dnešek pro ni měl být zábavnou vzpomínkou. Pěkný den na ranči, kde si mohla vyzkoušet, jaký je život kovbojů. Místo toho si zvrtla kotník a zahanbil ji můj bratr.

Kurva, nesnášel jsem toho chlapa.

Když jsem vešel do haly, už to tam bzučelo zamilovanými páry. Za hodinu jsem měl hrát svůj set, ale to momentálně nebyla moje priorita. Právě teď jsem musel najit Clover a ujistit se, že byla v pořádku. Zdálo se to, jako snadný úkol, až na to, že jsem neměl číslo jejího telefonu ani pokoje.

Díky tomu, že jsem v hotelu i mimo něj trávil tolik času, znal jsem většinu personálu, jako byl Jimmy, který vedl bar a Lisu, která byla na recepci. Bylo jí něco přes sedmdesát a každému, kdo naslouchal, vyprávěla o svých čtyřech vnoučatech a jejich lásce k Disneylandu. Což jsem si vždy rád vyslechl, protože mi připomínala moji vlastní babičku. Dnes večer jsem ale doufal, že mi pomůže.

„Atlasi,“ řekla s vřelým úsměvem. Natáhla se, aby mi sevřela ruku, když jsem k ní došel. Dnes večer mě ve vstupní hale opájela vůně, jako by měli navoskované podlahy.

„Neříkej mi, že dnes večer hraješ? Nemohli dát mladému muži, jako jsi ty, ani na dnešek volno?“

Možná proto jsem s ní rád mluvil. Díky ní jsem se cítil mladý.

Natáhl jsem ruku a jemně stiskl její křehkou. „Znáš mě, každý den sem přijdou mladší.“ Na vteřinu jsem se odmlčel, nechtěl jsem být hrubý, ale spěchal jsem víc, než v obvyklých večerech. „Můžu tě požádat o laskavost?“

Usmála se. „O cokoli, drahoušku. O co jde?“

„Hledám dívku. Clover Thompsonovou. Strávila den na mém ranči. Je asi takhle vysoká…“ Ukázal jsem rukou vedle sebe, zvedal ji nahoru a dolů, dokud jsem si nemyslel, že jsem její výšku trefil u mých prsních svalů.

„Brunetka, spisovatelka… plnoštíhlá. Sladká. Ona je…“

„Je mi líto, Atlasi,“ řekla se zklamanou tváří. „Nemohu prozradit čísla pokojů. I kdybych mohla, nevěděla bych, o kom mluvíš. Zkoušel jsi jí zavolat?“

„Nedostal jsem její číslo,“ řekl jsem a nahlas to znělo ještě víc pateticky, než jsem si představoval.

„Nemůžeš mi říct, v jakém je patře?“

Lisa se jemně usmála a zavrtěla hlavou. „Ne, pokud nechceš, abych přišla o práci.“

„Samozřejmě, že nechci. Každopádně děkuju,“ řekl jsem a nuceně se usmál.

Nikdy bych neudělal nic, co by ohrozilo její práci. Byla to milá žena, která potřebovala peníze na výlety do Disneylandu se svými vnoučaty. Na okamžik jsem uvažoval o tom, že bych ji odstrčil a zjistil číslo pokoje sám.

Přesunul jsem se do restaurace a v zákulisí odložil kytaru. Službu na baru měl Jimmy. Právě obsluhoval několik lidí a restaurace už byla plná. Měl bych nastavit zesilovače. Než budu moci hrát, bude mi trvat alespoň třicet minut, než si naladím. Ale nebylo možné, abych se soustředil na cokoli jiného, dokud neuvidím Clover, a nevyřeším s ní všechno, co se dnes stalo.

I když to nechci, potřeboval jsem přístup k tomu hotelovému počítači. Vymyslím nějakou záminku, abych dostal Lisu pryč z recepce, zadám do systému Cloveřino jméno, poběžím ji najít a celou tu zatracenou věc vyřídím. Musí vědět, co k ní cítím. Teď už to nešlo obejít. Nemohl jsem ji nechat jít ani na vteřinu. Pomyšlení na to, že jsem ji dnes opustil a to, co jsem cítil na ranči, už jsem dál nemohl popírat. Něco mezi námi vznikalo.

Každopádně to byl můj plán, dokud jsem nezašel za roh a neuviděl před recepcí čekat na odbavení řadu lidí.

Kurva. Tolik času jsem neměl.

Rozhlédl jsem se po chodbě doprava a doleva. Nevěděl jsem, jakým směrem se vydat dříve. Pokud se nemůžu dostat do rezervačního systému hotelu, budu klepat na všechny dveře v této budově, odkud Clover Thompsonovou nenajdu a právě teď… mi bylo jedno, jak dlouho to bude trvat.