RTSF - 8. kapitola

Překlad: Marťa

Clover

Možná to nestihnu, ale být dnes venku a mít skutečné životní zážitky mi opravdu pomohlo najít slova, která mi chyběla. Píšu teprve šest hodin a už mám deset tisíc slov. Ještě deset a budu na dobré cestě dokončit to v termínu. Nejsem si jistá, zda si knihu ještě někdy budu moci přečíst, hlavně proto, že byla celá o Atlasovi.

Atlas. Ve své knize jsem ho pojmenovala Ace. Pomohlo mi to trochu ho oddělit od postavy, ale ve skutečnosti to byl celý on. Každý dotek, každý pohled, každé slovo, které řekl, to všechno na mě zíralo, jako podvod, se kterým si jen hrála moje mysl. Den uběhl tak rychle. Možná jsem si to celé představovala v nějaké horečné panice z toho, že zmeškám termín. Slyšela jsem, že se to lidem kreativního typu stává. Jako by se jim tříštila mysl a realita se rozmazávala s fantazií a najednou se ocitli v alternativní realitě a chytali se stébla kvůli inspiraci.

Možná bych věřila, že kdyby moje srdce nebylo tak zlomené, kdyby mi stále neotékal kotník a kdybych stále necítila jeho ruce na mé pokožce, jeho slova by mnou tak nerezonovala. Byl večer a chyběl mi, jako bych ho znala odjakživa.

Mrkla jsem na svůj telefon. Bylo skoro sedm třicet. Vsadím se, že dole hraje. Měla bych ho jít pozdravit a podívat se, jestli by možná zítra nechtěl vyrazit na výlet a o všem si promluvit. Nevím, co se dnes stalo s Dennym, ale možná to vyřešili. Pak si možná Atlas znovu uvědomil, že udělal hroznou chybu. Celý den byl dobrý. Člověk by si myslel, že kdybych mu chyběla, přišel by sem.

Zavrtěla jsem hlavou a s bušícím srdcem jsem zírala z okna. Musím to zastavit… tohle všechno. Celá ta věc byla směšná. Žijeme na opačných stranách země. On právě řešil velký problém s jeho bratrem a já měla velký termín, který musím dodržet. Nemůžu si zahrávat s láskou – nebo co to bylo. Musím se soustředit na sebe a svou kariéru.

Pak jsem si ale řekla, že nikomu neublížím, když půjdu dolů. Nemusí to nic znamenat. Kromě toho by mi stačila sklenka vína a poslední hodinu mi kručelo v břiše. Komu to ublíží, když si chvíli posedím na baru, dám si drink a sním misku těstovin? Ani si mě nevšimne.

Oblékla jsem si červené šaty, které jsem si schovala na Valentýna. Neměla jsem žádné velké plány, ale kdyby tu dnes večer byla děvčata, chtěla jsem být připravená. Zdá se ale, že prožívají svá vlastní zlobivá dobrodružství.

Doufejme, že všechny přijdou o panenství. Zasmála jsem se možnosti, že by všechny mohly otěhotnět ve stejnou dobu. Klidně bych příští rok naplánovala pět dětských oslav.

Vlasy jsem si natočila do vln a na rty si nanesla jahodový lesk. Vypadala jsem dokonale, ale pro předpokládanou tajnou misi, na které jsem byla, to bylo dost dobré. I když jsem věděla, že to byla lež. Jdu dolů a doufám, že si mě všimne. Doufám, že mu vyrazím dech. Doufám, že se vším přestane a políbí mě stejně, jako dnes na kuchyňské lince. Až na to, že tentokrát ho nenechám odejít. Je mi jedno, kdo se bude dívat.

Zabzučel mi telefon. Byla to zpráva od Paige. Zřejmě byla na nějakém ranči. Taky někoho potkala.

Poslala jsem jí zprávu s odpovědí, ve které jí přeju štěstí, ale moje srdce ztěžklo. Jako když si uvědomíte, že jste za sebe nechali myslet své emoce. Když si uvědomíte, že existuje svět mimo vás. Když si uvědomíte, co byste měli udělat – objednat si pokojovou službu a víno pít přímo z lahve.