OC - 13. kapitola

Překlad: Marťa

Hunter

Touha mě přešla poměrně rychle a rozhodně to zatraceně nemělo nic společného s mou ženou. Neochotně jsem zvedl hlavu, abych před sebou uviděl nejen Charlotte, ale i svou matku. Obě měly překvapeně vytřeštěné oči. Usmál jsem se, protože šokovat moji matku bylo těžké, ale až Aspen pozná, bude si na to muset zvyknout.

Koneckonců mě prosila, abych si našel dívku. Poslechl jsem ji. A vyhrál jsem zatracený jackpot, když jsem našel Aspen spát v mé posteli. Moji vlastní Zlatovlásku.

„Mami.“ Držel jsem Aspen ruku na zádech, když jsem ji vedl k matce. „Chci, aby ses s někým seznámila. Tohle je Aspen. Moje žena.“

„Tvoje žena!“ Moje máma i Charlotte to řekly zároveň, ale jejich pohledy vysílaly rozdílné signály.

„Aspen, tohle je moje matka, Sophia. Mami, tohle je můj anděl, Aspen.“

„Ty jí říkáš anděl?“ Zeptala se překvapeně máma. V tu chvíli by ji dokázalo porazit i pírko. „To je tak sladké. Neříkej mi Sophia, drahoušku. Pokud jste se vzali, jsem pro tebe máma.“ Moje matka Aspen pohltila do objetí, jak nejlépe dokázala, aniž bych ji pustil. Charlotte stála šokovaně na místě. „Svírá tě smrtelně vážně.“ Smála se matka. „Jsi nádherná. Chápu, proč se to stalo tak rychle. Neměla bych se tomu ani v nejmenším divit. Je koneckonců jako jeho otec. Hoffmanovi muži si vždy jdou za tím, co chtějí.“

„Mami, prosím, neplač.“

„Nesnáší ženské slzy.“ Promluvila konečně Aspen. Myslím, že byla stále trochu zaskočená tím, jak otevřeně se k ní moje máma chovala.

 „Ne, nerad vidím, když pláčeš ty nebo moje máma,“ opravil jsem ji.

Pro mě byly jiné. Dostaly se mi pod kůži, kam se nedostal nikdo jiný. Jak se to tak snadno povedlo Aspen, to jsem nevěděl, ale věděl jsem, že tam zůstane už navždy. Nikdy jsem nevěřil v lásku na první pohled ani na osud, ale teď už jsem si tím tak jistý nebyl.

Aspen sklonila hlavu a začervenala se.

„Co jsi to udělala s mým synem?“ Máma byla kvůli mně znovu naměkko. Na svůj sváteční večírek téměř zapomněla.

„To bychom chtěli vědět všichni.“ Charlotte si založila ruce na prsou a zírala na Aspen.

Zjevně nesouhlasila s mým novým rodinným stavem. Bylo mi jedno, co si myslela. Kdyby tu nestála moje matka, řekl bych jí to samé a sledoval, co udělá, pokud šlo o Aspen, ale držel jsem jazyk za zuby. Nechtěl jsem tu chvíli mojí mámě a Aspen zkazit.

„Dávej si velký pozor na to, co naznačuješ, Charlotte. Jde o moji ženu.“ Držel jsem klidný tón hlasu, aby nás rozhovor nepřitáhl pozornost mé matky a Aspen. Našpulila rty, ale pochopila to. Otočila se a zamířila zpět do domu.

„Pojďte dovnitř. Kde máte tašky?“ Matka vzala Aspen za druhou ruku.

„Mami…“

„Zůstanete tady.“ Přerušila mě. „Marco, můžeš být tak hodný a přinést sem všechny jejich věci? V hotelu bydlet nebudou.“

Aspen se ke mně přitiskla pevněji.

„A své věci si také přines, Marco. Je tady Frank s tebou?“ Dožadovala se.

„Ano, je. Čeká v hotelu.“

Máma protočila očima. „To je směšné. Oba můžete zůstat tady. Chci poznat svou novou dceru a v hotelu nezůstanete ani ty se svým snoubencem.“

„To je v pořádku.“ Aspen naklonila hlavu, aby na mě pohlédla. „Můžeme tady zůstat.“

„Dobře.“ vzdal jsem to, protože jsem věděl, že neexistoval způsob, jak ji odmítnout. „Zůstaneme.“ Z toho, jak se matčina tvář rozzářila, jsem v kostech pocítil osten viny. V poslední době jsem opravdu nebyl dobrý syn. Nechtěl jsem se o Aspen dělit, ale říkal jsem si, že moje máma by pro ni mohla být dobrá.

„Skvělé. Tak pojďme. Máš hlad?“ Zeptala se máma Aspen. „Můžeš ji na chvíli pustit?“

„Ne,“ řekl jsem na rovinu a Aspen se zasmála.

„Fajn.“ Máma protočila očima, ale zasmála se při tom. Marco nasedl zpátky do SUV, aby dojel pro naše věci. Možná to tak bude lepší.

Aspen se v hotelu necítila nejpohodlněji. Chtěl jsem udělat cokoli, aby byla klidná.

„Tohle místo je úchvatné. Opravdu jste to tady pěkně vyzdobila.“ Aspen kulila oči, když si prohlížela dům mé matky. Vtrhly sem Vánoce. Připomnělo mi to dětství, a jak to bylo dávno, kdy zemřel můj otec.

Když jsem uviděl, kolik tam bylo lidí, snažil jsem se nemračit. V davu jsem si všiml několika známých tváří. Včetně Jacobovy. Vlastně jsme si byli, jako děti, blízcí. Neměli jsme moc na výběr, když naši otcové spolupracovali.

Jeho vlastní otec Connor byl tehdy v představenstvu. Jacob ho před několika lety nahradil, když jeho otec odstoupil. Nevybral bych si ho, ale v té době, kdy jsem přebíral vedení, se toho měnilo tolik, že jsem na to netlačil.

Už tehdy jsem si nemyslel, že by měl kvalifikaci a moc se toho bohužel nezměnilo. Ale už jsem se přes to dostal, že se mi nechtělo dělat kolem toho vlny. Život proflákal a nikdy nic pořádného nedělal. Na univerzitě jsem držel hlavu dole a dřel jsem, abych dokázal, že zvládnu to, co mi otec zanechal. Dokonce i na střední škole jsem se mu snažil být nablízku a učit se od něj.

Nadechl jsem se, když mnou začaly otřásat vzpomínky. Vždycky jsem chtěl, aby na mě byl můj otec hrdý. Zlobil by se, kdyby věděl, jaký vedu život mimo práci. Sledoval jsem, jak máma na Aspen mluví a snaží se ji vytáhnout z ulity. Když jsem na její tváři uviděl úsměv, slíbil jsem si, že se polepším.

Budu lepší. Nejen pro něj, ale i pro mámu a co bylo nejdůležitější, pro Aspen.