TDFW - 4. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Audiv

Šedivé světlo úsvitu probudilo Audiv mnohem dříve, než by si přála. Ležela v posteli a dívala se skrz okno na světlo za ním. Byla to opravdu její chyba, že ho předchozí noc nezavřela, ale čerstvý vzduch byl příliš lahodný na to, aby si ho nechala ujít. Noční chlad jí také pomohl udržet se v posteli, místo aby z ní vylezla a utíkala hledat Antoniův pokoj a zničit všechny ty roky, které strávila udržováním čistoty pro svou svatební noc.

Někdy si ani nebyla jistá, proč vlastně čeká. Koneckonců si myslela, že pro její přátele a ostatní není náhodný sex žádný velký problém. Spát s lidmi, kteří jim připadali atraktivní, a ne s těmi, které milovali nebo s nimiž měli vztah. Někdy si myslela, že manželství jako takové je přežitek, na který by se neměla klást taková váha.

Ale nakonec v hloubi duše chtěla počkat. Chtěla, aby poprvé byla s někým, s kým plánovala strávit zbytek života. Aby si byla jistá, že je to opravdová láska.

Povzdechla si, překulila se na druhý bok a zabořila obličej do polštáře. Myslet na Antonia byla chyba. Chuť jeho rtů zůstala na jejích a v jejím nitru jako by vzplál oheň. Vnitřnosti se jí svíraly a téměř cítila jeho prsty na stehnech.

No, to smazalo jakoukoli možnost, že by se vrátila ke spánku. Audiv se překulila na záda a vzdychla. Napadlo ji, že by sama ulevila svým touhám, ale to by jen ještě víc zatoužila po cizím doteku. Proto se zvedla z postele, třásla se v chladném ránu a pohybovala se po pokoji, aby si posbírala, co potřebovala na ranní cvičení.

Poté, co se rychle najedla, aby se jí nakonec neudělalo nevolno, zamířila dolů do tělocvičny. K jejímu překvapení tam už někdo byl. Michael Angstrom stál uprostřed podlahy a jeho ruce zářily jasně modrou barvou, jak bušil pěstmi do boxovacího pytle. Pytel se málem roztrhl, ale mnohem znepokojivější byly jiskry, které Michaelovi z rukou vystřelovaly.

„Nech toho!“ Audiv se vrhla vpřed a přinesla magický štít, který mu obepínal ruce, aby zabránil magii unikat. Upřeně se na něj zadívala. „Říkala jsem ti, abys nepoužíval magii bez dozoru. Mohl by sis ublížit.“

Michael se k ní otočil. Oči s rudými obroučkami se mu zúžily vztekem, ret se mu zvlnil, jak se na ni nenávistně díval. „Myslíš si, že víš všechno, viď?“

Po zádech jí přeběhl mráz. Byl opilý, to bylo jasné. To nebylo dobré znamení. Ve svém současném stavu by neměl vůbec používat magii. Audiv pomalu vydechla a ujistila se, že se ovládá, když si ho prohlížela. Něco se muselo stát, aby se takhle choval. Normálně z něj dokázala vymámit sotva jediné kouzlo, a přesto mu ruce stále hořely. V hrudi jí hlodala úzkost. Musel to uhasit, než ublíží sobě… nebo jí.

„Myslíš si, že jsi tak mocná,“ zahuhlal Michael, když se k ní potácel.

Zesílila magii ve svém štítu a snažila se jeho kouzlo zadusit. K jejímu zděšení se nic nestalo. Zatnula zuby a zatlačila ještě víc. Cítila, jak její magie vystupuje z jejího těla, ale nezdálo se, že by na Michaela měla jakýkoli účinek. Na čele se jí začal rosit pot. Co se to tu sakra děje?

Vystartoval po ní a ona přerušila štít z jeho rukou, aby mezi ně vrhla bariéru. Nenávist v jeho očích byla děsivá. Zvedal se jí z něj žaludek a svrběly ji nohy, aby se otočila a utekla – ale ona nikdy před ničím neutíkala! A nehodlala s tím začít ani teď. Zatnula pěsti a tiše vydechla, aby se pokusila zamaskovat, jak moc je vyděšená.

„Michaeli, jsi opilý a zjevně vyčerpaný. Vezmu tě k léčitelům, aby ti dali něco, co ti pomůže se z toho vyspat.“

„Vyspat se z toho?“ Ruce se mu rozzářily jasněji, až se Audiv zavrtěla, ale když mu brada klesla na hruď, mihly se. „Kdybych to tak mohl zaspat. Kdybych tak mohl udělat něco… cokoli… abych se té kletby zbavil. Ale nemůžu. A nepředstírej, že to chápeš. Kvůli tobě jsem přišel o všechno… o všechno!“

Sáhl do kapsy a Audiv se na půl vteřiny zastavilo srdce, ale vytáhl jen mobilní telefon. Prolistoval ho a pak ho po ní hodil. Snadno prošel bariérou, protože ji postavila tak, aby zastavila magii, a ne fyzický předmět. Chytila telefon a ostražitě si Michaela prohlížela, aby se ujistila, že se nechystá projít bariérou jako další.

Michael se sesunul na podlahu a schoval si přitom obličej do dlaní. Audiv si oddechla, spokojená, že pro tuto chvíli už nepředstavuje hrozbu, a podívala se na telefon. Na displeji se objevila textová zpráva ze soukromého čísla. Srdce jí pokleslo, když si přečetla, co v ní stálo.

Vzala jsem děti a přestěhovala se. Nepokoušej se nás najít, nebo do toho zapojím zákon. Dotkl se tě ďábel a já nedovolím, aby mé děti byly vystaveny tvému čarodějnictví.

Uprostřed žaludku se jí nepříjemně zkroutilo. Ramena jí poklesla, když se zadívala na vzkaz, a pak pohlédla na Michaela. Co to pro něj musí být, číst takovou věc, kterou mu zjevně poslala jeho žena? Vybavil se jí její rozhovor s Antoniem. Jak by se asi cítila, kdyby ji najednou někdo zbavil magie a její rodina s ní nechtěla mít nic společného? Už jen ta představa jí vyrazila dech.

Bylo by to to nejhorší peklo, jaké si dokázala představit.

„Michaeli, je mi to tak líto.“ Spustila magickou bariéru a přiblížila se k němu, rozpolcená mezi touhou utěšit ho a bojovností, která jí stále prosakovala žilami. Nevzhlédl, tvář měl stále skrytou v dlaních. „Kdybych mohla udělat cokoli, abych tě toho zbavila… abych ti vrátila život, udělala bych to. Je mi moc líto, že se to stalo.“

Michaelovi se z hrdla vydral hysterický smích. Bez varování se po ní vrhl. Když Audiv s křikem couvla, chytil ji za kotníky. Škubnutím jí vytrhl nohy zpod těla. Audiv jednu nohu odkopla a kopla ho zpátky. Když se však snažila vyškrábat zpátky na nohy, skočil na ni a znovu ji zkroutil k zemi. Rty se mu zkroutily z obličeje, když ji pěstí udeřil do tváře. Zrak jí zaplavila černá vlna a ona se slepě bránila.

Michael ji chytil za obě zápěstí, přitiskl ji k podlaze a přišpendlil ji svou vahou. Když se jí zrak vyjasnil, viděla, jak na ni znovu hledí s tou nenávistí. Přejel jí z toho mráz po zádech, vyschlo jí v ústech a ztuhlo jí každé vlákno v těle. To, co plánoval, bylo tak křišťálově jasné, že už to skoro cítila.

Ne! Prosím, ne!

„Kvůli tobě už nikdy neuvidím své děti,“ zaúpěl. „Ty démonická čarodějnice!“

Pokračoval v řeči, ale její mysl byla tak naprosto prázdná, že ho neslyšela. Jako by už ani nebyla ve svém těle. Jako by se ocitla v temné prázdnotě… dokud jedna z jeho rukou neopustila její ochablé zápěstí. A najednou se jí vrátily, strach, vztek a emoce, které nedokázala pojmenovat, se jí zamotaly dohromady.

Projel jí příval magie. Soustředila ji na svou kůži, šlehaly po ní plameny blesků. Vyslala ho do Michaela s úmyslem shodit ho ze sebe. Místo toho jeho sevření ještě více zesílilo a vytrhl jí stále ještě zachycenou ruku nad hlavu, aby je mohl obě přitisknout jednou rukou. Jeho rty se ještě víc zkroutily a zuby se mu zaleskly jako nějaké zlé šelmě. V očích se mu rudě zablesklo.

Projela jí hrůza. Pokusila se stáhnout svou magii, ale nebylo to nic platné; vysál ji z těla jako sodovku brčkem. Michaelovy krvavě rudé oči se stočily do týla a celé jeho tělo se zachvělo. Ani nevěděl, co dělá. Audiv zalapala po dechu; pokusila se vykřiknout, pokusila se křičet, prosit nebo se vymanit. Teprve když z jejího těla vysál každou kapku magie, Michael se nad ní zhroutil. Zalapal po dechu, zasténal a zachechtal se.

Když znovu zvedl hlavu, měl stále krvavě rudé oči. Zírala na něj s hrůzou tam, kde ji kdysi magie držela pevně. Sklonil hlavu těsně k její a zhluboka se nadechl.

„Co to bylo? Co jsi mi to udělala, čarodějko?“

Neměla hlas, aby mu řekla, že to nebylo nic, co by udělala ona… že on je čaroděj; jen jeden se rodí každých sto generací, mág se schopností vysávat magii z jiných bytostí. Její tělo bylo chladné a prázdné, v hlavě měla naprosté prázdno.

Jednou rukou jí držel obě ruce přitisknuté k sobě, zatímco sahal pod tílko, které měla na sobě. „Jestli ti dokážu způsobit aspoň desetinu utrpení, které jsi způsobila mně, bude stát za to jít do pekla.“

Jeho prsty se sotva dotkly jejího břicha, než se od ní náhle odtrhl. Audiv ležela omráčená a v hlavě se jí honily myšlenky. Tohle musela být zlá noční můra. Nemohlo to být skutečné. Nebylo to skutečné. Každou chvíli se měla probudit…

Divoké zavrčení ji přimělo otočit hlavu. Antonio držel Michaela v sevření. Zuřivost mu zkřivila výraz, když znovu a znovu bušil pěstí do Michaelovy páteře. Ta čirá agrese donutila Audiv vyškrábat se na nohy, na rtech protest. I když protestovat nechtěla. I když chtěla vidět Michaela naprosto zničeného za to, co udělal. Ale jakmile se postavila na nohy, podlomila se jí kolena.

Bolestivě narazila do podlahy a z hrdla se jí vydral výkřik. Antonio se po tom zvuku otočil a hledal ji očima. Michael využil oddechu a udeřil Antonia loktem do břicha. Jeho sevření vyklouzlo a Michael se vymanil. Otočil se, ruce mu vylétly z rukou. Přitiskl je Antoniovi na hruď a vyšlehly z nich zelené blesky. Po prasknutí hromu se ozvala vůně ozónu.

Audiv vykřikla, když Antonia odhodilo dozadu. Narazil do zdi, a maltě se otevřely trhliny a on spadl.

Když se však Michael zasmál, Antoniova hlava se vrátila zpět nahoru. V ústech mu šlehaly plameny, jak se vrhal vpřed. Z rukou mu vyrostly drápy, ze zad hroty a z kůže šupiny. Michael znovu vymrštil ruce dopředu. Audiv se pokusila postavit na nohy.

Antoniova křídla se roztáhla. Jedno z nich jí vrazilo do hrudi a odhodilo ji dozadu. Její lebka se roztříštila o podlahu a ona už o ničem nevěděla.