King - EPILOG2

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

King

O pět let později

Náš syn Jaxx běhá po dvorku, jako by mu patřil. To mě nepřekvapuje. Má silnou vůli po mámě a mou výdrž. Otevření druhé provozovny tetovacího salonu bylo sice zpočátku trochu obtížné – nechat kluky ve městě, zatímco jsme expandovali, nám všem trochu zlomilo srdce –, ale pro rodinu to bylo to nejlepší rozhodnutí. Jaxx má prostor pro běhání a my máme prostor pro růst.

„Kdo v mém věku otěhotní s dvojčaty?“ Ptá se Ronnie a rozvaluje se na gauči v našem novém obýváku. Obklopují nás krabice, ale slunce začíná zapadat a nám dochází energie.

„Zřejmě je to běžné. Když máš geriatrické těhotenství…“

„Co prosím?“ Ronnie střelí ostrým pohledem mým směrem.

Věk geriatrického těhotenství se jí ani zdaleka neblíží, ale sakra, jestli ji nerad škádlím. Být ženatý s někým, koho někteří nazývají „obtížnou ženou“, je zážitek. Její zdi dokážou vystřelit ještě pěkně vysoko, ale já vím, jak je srazit dolů. To mi stačí k tomu, abych si udržel zájem po celý náš život. Pomáhá mi i to, že je zatraceně sexy.

„Najdi si to.“ Řeknu jí a připojím se k ní na pohovce. „Je to věda.“

„Nejsem stará,“ odtuší.

„Dělám si z tebe legraci.“ Zatahám ji za pramen dlouhých tmavých vlasů a pak se připojím k jejímu pohledu ven z posuvných skleněných dveří na dvorek, kde Jaxx dál běhá jako vítr. Ví, že nemá chodit příliš blízko ke stromům, že se má držet tam, kde na něj vidíme. Není rebel, jako jeho máma, ale jeho inkoustově černé vlasy a alabastrová pleť pocházejí přímo od Ronnie. Jeho zlatozelené oči zdědil po mně.

„Ten klacek je větší než on.“ Ronnie zamumlá a začne se zvedat.

„Je to kluk. Bude v pořádku. Sedni si a uvolni se. Máme ho na očích.“

Už pět let se rozhodujeme, jestli chceme zůstat v okolí městské části. Je tam plno příležitostí, víc než tady v zapadákově, ale je to taky trochu nebezpečnější. Když vychováváte děti, musíte si všechno dvakrát rozmyslet, a protože jsou na cestě další dvě – tentokrát holky –, usoudili jsme, že přestěhování bude pro nás všechny nejlepší.

„Nemůžu se dočkat, až si zařídím kancelář.“ Ronnie mi hodí nohy do klína a já ji pohladím po oteklých chodidlech. „Do příštího týdne dlužím svému vydavateli dvě kapitoly. Ještě jsem ani nenastínila, co mám napsat.“

„No, píšeš přece memoáry. Jak těžké to může být?“

Zase ten pohled, ostrý jako dýka. Tentokrát ho následuje hravé plácnutí do ruky. „Zkus si napsat knihu o tom, že máš otce vězně a manžela napraveného vězně, a řekni mi, jak je to snadné.“

„To slovo se mi vážně nelíbí.“

Usměje se na mě a přiblíží svůj obličej k mému. „Mně je to vážně jedno.“ Položím jí ruku na břicho a ona se do mého doteku uvelebí. V dálce se ozve tiché bzučení cvrčků, které signalizuje, že se usazuje tma.

„Dáme mu ještě pět minut,“ řeknu.

„Jsi si jistý?“ Ronnienina hlava se mi opře o rameno. „Stmívá se strašně rychle.“

„Bude v pořádku. Kromě toho chci strávit nějaký čas se svou ženou.“ Ronnie se usměje a otočí hlavu k mé. Objímám její tvář a jemně přitisknu své rty na její. Nic na světě není lepší než tenhle život.

Všechny Ronniiny obavy z mého návratu do vězení se rozplynuly, jakmile jsem začal s terapií na zvládání hněvu. Měl jsem šanci zpracovat některé vážné problémy, které jsem v sobě držel v souvislosti s otcem, a dokonce i vztek, o kterém jsem nevěděl, že ho nosím v sobě na mámu za to, že ho nechala mlátit ji tak, jak ji mlátil, a nedostala nás odtamtud pryč. Méně jsem se rozčiloval a meditoval. Skoro by se dalo říct, že jsem úplně jiný člověk. Kromě toho, že nejsem. Ronnie mě drží při zemi. Je pro mě vším.

„Miluju tě, Kingu.“

Poškrábu se na tváři. „Co to způsobilo?“

Ronnie mi přitiskne čelo na tvář. „Chtěla jsem to jen říct.“

„To jsem rád, že jsi to řekla.“

Obrátíme pozornost zpátky k malému Jaxxovi, protože víme, že za pár měsíců budeme mít kromě něj ještě dvě děti, o které se budeme muset starat. Naše rodina se rozrůstá a já jsem nikdy v životě nebyl šťastnější. Někteří lidé potřebují ke štěstí hodně, ale pro mě je tohle ráj. Můj důvod k životu. Nikdy jsem si nedokázal představit, že bych byl hoden tak dokonalé verze čisté svobody. A to všechno díky Ronnie a její schopnosti dát šanci někomu, kdo si myslel, že si druhou šanci nezaslouží.

Konec 1. dílu…