OC - 19. kapitola

Překlad: Marťa

Hunter

Procházel jsem emaily, zatímco jsme mířili do domu mé matky. Chtěl jsem vše vyřídit, než se vrátím. Jakmile uvidím Aspen, vím, že mé emaily budou dávno zapomenuty.

Udělal jsem dostal několik vzkazů od rady, za se věcí změní, teď, když jsem byl ženatý. Většina byla ráda, když o svatbě slyšela. Mnoho z nich mělo hodnoty staré školy. Když slyšeli, že byl někdo ženatý, mysleli si o něm, že je stabilnější a usedlejší.

To byly kecy. Nikdy jsem nechodil na večírky ani nekončil zvěčněný v bulvárních médiích. K čertu, Jacob byl ženatý a strkal péro kamkoliv mohl. Byl to on, kdo radu upozornil na mé manželství, než jsem k tomu dostal příležitost já. Ne, že bych se kvůli tomu naštval. Co mě zajímalo, bylo, že se ptal, jestli jsem jí dal podepsat předmanželskou smlouvu nebo ne. Možná byl ve správní radě, ale kráčel po velmi tenké linii a pletl se do mých osobních záležitostí.

Žádné informace jsem mu neprozradil. Byla vypracovaná předmanželská smlouva, ale ne na moji žádost. Marco to vzal do svých rukou. Byla to ztráta času. Vím, že jsem byl obrovský pokrytec. Ujistil jsem se, že je moje matka podepsala pokaždé, když se vdávala.

Představa, že by ji Aspen měla podepsat, mě rozzlobila. Nejdříve jsem nechápal proč, ale teď už ano. Předmanželská smlouva zahrnovala možnost rozvodu. Znamenalo to, že by mě Aspen mohla opustit. Možná dokonce odejít s jiným mužem.

„Nerozbij ten zatracený telefon,“ řekl Marco ze sedadla řidiče. „Jsem si jistý, že je zaneprázdněná. Nemusí ti psát každých pět minut.“

Střelil jsem po něm pohledem.

„Pořád reptáš, že ti nenapsala.“

Opravdu?

Za celou dobu, co jsem byl pryč, mi napsala jen jednou a to byla odpověď na zprávu, kterou jsem jí poslal já. Ta skutečnost mě trochu naštvala. Myslel jsem, že se bála, že se jí po mě bude stýskat. Asi jsem se na to i těšil.

Aspen byla jiná. Nechtěla, abych jí svoji pozornost vynahrazoval penězi. Opravdu se mnou chtěla trávit čas. A zatraceně jsem zjistil, že jí chci věnovat každou vteřinu.

„Máma mi řekla, že pečou.“ Jo, poslal jsem zprávu matce, aby na moji ženu dohlédla. Neviděl jsem na tom nic špatného. Slíbila jsem Aspen, že se o ni postarám. Pokud se mě ptáte, její kontrola do toho spadala.

„Vidíš, tráví čas s tvou mámou. To je dobře.“ Souhlasně jsem přikývl. Bylo dobře, že spolu tak dobře vycházely. Aspenina matka byla k ničemu. Bylo s podivem, že Aspen dopadla tak, jak dopadla. Za to jsem vděčil její babičce.

„Viděl jsi ty emaily?“ Schoval jsem telefon do kapsy. Tahle jízda trvala věčnost. Neplánoval jsem být pryč tak dlouho.

„Samozřejmě.“ Marco měl přístup k mým emailům a také je kontroloval. Usnadňovalo mi to chvíle, kdy jsem s ním probíral to, co se dělo.

„Nic nedodáš?“

„Možná jsem to posral.“

„Co?“ Zeptal jsem se a začínala se mě zmocňovat obava. Marco nebyl z těch, co by něco posrali.

„Jacob mě dnes ráno zahnal do kouta a zeptal se mě na Aspen. Jestli je mezi vámi všechno skutečné nebo jestli sis našel falešnou nevěstu. Nevím, co jsem si myslel, ale řekl jsem, že byla tato možnost navržena, ale když vás dva každý vidí spolu, ví jak to je.“

V autě bylo ticho. „Je to skutečné.“

„Také to začínám vidět, pane.“

„Neříkej mi tak.“ Přejel jsem si rukou po tváři. „Nesnáším, že jsem jí to řekl.“

„Co? Že byste si mohli vzájemně prospět?“ Přikývl jsem. „Manželství je toho součástí. To, že to může být v některých oblastech přínosem pro každého z vás neznamená, že to není skutečné.“

„A teď si myslíš, že je to skutečné?“

„Něco to je. I se mnou se chováš jinak. Změnila tě. I za tak krátkou dobu.“

„Jak to?“ Byl jsem jiný? Předpokládám, že ano. Cítil jsem se jinak.

„Jsi měkčí. Ujistil ses, že se Frank včera v noci dostal do domu. Že se k vám dnes připojíme a zítra s vámi strávíme Vánoce.“

„Zůstanete v domě, proč byste je s námi neoslavili?“

„Huntere.“ Zasmál se.

„Přiměla mě znovu cítit.“ Souhlasil jsem. Na dlouhou dobu jsem se před vším tím uzavřel. Myslel jsem, že to tak bude lepší. „To mě děsí.“

„Změnil bys to? Kdyby se mohl vrátit?“

„Ne,“ odpověděl jsem, aniž bych o tom vůbec přemýšlel.

„Tak vidíš.“

„Myslím, že jsem do ní zamilovaný.“ Ve chvíli, kdy jsem ta slova vyslovil, se ze mě zvedla tíha.

„Myslíš si to? Jestli tohle není láska, tak nevím, co jiného.“

„Sotva ji znám.“ To mě štvalo. Chtěl jsem o ní vědět všechno. I když byla potichu, zjišťoval jsem, že jsem chtěl vědět, na co myslí.

„Láska není něco, co můžeš ovládat. Prostě je.“

„Musíme dávat pozor na Charlotte. Nevěřím jí, ale je to složité, když je Edwinovou dcerou.“

„Píchá s Jacobem.“

„Nemůžu říct, že by mě to překvapilo.“

„Radši by šukala s tebou.“ Marco zajel na příjezdovou cestu mé matky. Brána se otevřela.

„Raději bych si ho usekl. Něco s ní není v pořádku.“

„Říkají se tomu problémy s tátou.“

„Tomu nerozumím. Edwin si vzal Charlottinu matku, protože se snažil udělat správnou věc. Má problém s mámou?“

„Jsem si jistý, že ano.“

„Pust mě ven,“ řekl jsem, když objížděl příjezdovou cestu. Nechtělo se mi čekat, než se dostane k domu.

„Uvidíme se uvnitř,“ řekl, když jsem vyskočil z SUV a zamířil do domu. Šel jsem přímo do kuchyně. Ve vzduchu se vznášela vůně sušenek a cukru. Když jsem vstoupil, okamžitě jsem uviděl svou ženu. Olizovala si polevu z palce. Penis mi při tom pohledu okamžitě ztvrdl.

„Anděli.“ Byl jsem u ní dříve, než se stihla otočit, aby se na mě podívala, a moje ústa si nárokovala její. Odtáhla se od polibku dříve, než bych si přál. „Chyběla jsi mi.“

„Jaký jsi měl den?“ Zeptala se a sklonila hlavu. Rozhlédl jsem se po místnosti a uviděl svou matku a Charlotte. Něco tam nehrálo.

„Teď už je lepší.“ Moje máma se zamračila, když nás sledovala a já byl zvědavý, jestli také cítila v chování Aspen tu změnu. Charlotte se naším směrem ani nepodívala.

„Krásně to tady voní,“ řekl Jacob, když vešel do kuchyně a jeho žena šla za ním. Mrkl na mě, když mě tam uviděl stát. Proč tady sakra byli?

„Chystám se ukrást si svou ženu.“ Můj neklid rostl každou vteřinou. Nechtěl jsem tyhle zmije kolem mé sladké Aspen. Co jsem si myslel, když jsem ji nechal v domě s těmi lidmi? Z nějakého důvodu myslel jen na to, že dnes bude s mojí matkou.

„Pořád peču.“ Snažila se mi uhnout, ale já natáhl ruku, objal ji kolem pasu a přitáhl si ji zpátky k boku. Prsty jsem ji svíral kolem pasu a dal jí tak najevo, že ji nepustím.

„Kdy bude večeře, mami?“

„Za hodinu. Už jsem tady skoro hotoví, drahoušku. O úklid si nedělej starosti.“ Sakra, miloval jsem svou mámu.

„Mohu pomoci. Jsem si jistá…“

„Díky, mami.“ Přerušil jsem Aspen. Než mohla znovu nabídnout svou pomoc, zvedl jsem ji do náruče s vděkem, že na sobě měla kalhoty. Zejména proto, že ten zkurvysyn Jacoba z ní nespustil pohled.

„Huntere!“ Zakňourala, když jsem si ji přehodil přes rameno. Ignoroval jsem protesty své ženy a šokované pohledy všech, kromě mé matky. Myslím, že věděla, že to přijde. Pamatoval jsem si, že když jsem byl malý, táta to taky párkrát udělal.

Nezastavil jsem, dokud jsme nebyli zpátky v našem pokoji, za zamčenými dveřmi. Položil jsem svou malou ženu na postel.

„Co děláš?“ Povzdechla si.

Nejprve jsem jí zul boty, následovaly její kalhoty, které příliš těsně přiléhaly k jejímu zadku. Chodila v nich celý den? Vsadím se, že ten hajzl Jacob si to užil. „Hej.“ Začala se vrtět, ale já jí svlékl svetr a podprsenku. „Co děláš?“

„Není to jasné?“ Zul jsem si boty a začal si rozepínat knoflíky na košili.

„Možná nemám náladu.“

„Nejsi pro mě mokrá?“ Olízla si rty a neodpověděla mi. „Roztáhni stehna, anděli. Nech mě podívat se na vlastní oči.“ Dech se jí zrychlil, když jsem ji požádal. Rty jejího pohlaví se pro mě leskly. Zasténal jsem a klesl na kolena vedle postele. Chytil jsem ji a trhl jí na stranu, než jsem zabořil obličej mezi její nohy.

Byla pro mě vlhká. Nepromarnil jsem ani kapičku její sladkosti tím, že jsem ji celou slízal. Zasténala mé jméno, když jsem zpracovával její klitoris. Netrvalo dlouho a udělala se mi na tvář.

Sáhl jsem dolů a vytáhl ptáka. Se zbytkem oblečení jsem si nelámal hlavu. Nemohl jsem žít další vteřiny bez toho, aniž bych byl v ní. Vyšplhal jsem se po jejím těle a vnikl celý domů. „Huntere,“ vydechla a její oči se konečně setkaly s mými.

„Přestaň se ode mě odtahovat.“

„Jsi uvnitř mě. Jak bych se mohla odtahovat?“

„Víš, o čem mluvím.“ Zíral jsem na ni a nepohnul se ani o píď.

„Dobře.“ Ovinula mi ruce kolem krku a přitáhla si mě k polibku. Když se moje ústa dotkla jejích, pohnul jsem se. Vjížděl jsem do ní a připomínal si, že byla moje. Nebylo tady žádné místo pro stavění zdí. Okamžitě je zničím.

Byl jsem na hraně a chystal jsem se explodovat. Moje koule se pevně stáhly. „Jsi moje, Aspen. Moje manželka.“

„Jsem,“ souhlasila. Přirazil jsem silněji. Potřeboval jsem dokázat, co říkám. Nebyl jsem si jistý, jestli to bylo pro ni nebo pro mě. Potřeboval jsem, aby věděla, co pro mě znamenala. Když jsem byl dnes pryč, něco se stalo. Kdybych měl hádat, někdo se jí dostal do hlavy a nemohl jsem to tak nechat. Nechtěl jsem, aby někdy pochybovala o tom, co pro mě znamenala.

Měli jsme být tým, ale nemžeme jím být, dokud se nedozví pravdu. Jakmile to bude vědět, nikdo už nebude schopný vložit jí do hlavy jakékoli pochybnosti, pokud šlo o nás.

„Miluji tě.“ Když jsem ta slova řekl, uvědomil jsem si, že jsem je nevyslovil už roky. Někomu jinému.

„Huntere,“ vykřikla mé jméno, než vyvrcholila. Její kundička se uzamkla kolem mého penisu a vzala mě sebou. Vrazil jsem ho do ní tak hluboko, jak to jen šlo, když jsem se do ní vylil.

Poslední ze zdí, které jsem kolem sebe vystavěl, zvláště kolem mého srdce, se zhroutily. Ten malý vzorek ženy proklouzl kolem nich, aniž by se o to pokusil.

Snažil jsem se přivlastnit si ji od doby, co jsem ji našel ve své posteli. Po celou dobu mě od samého začátku vlastnila.