TDGP - 9. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Thonis

Warmund se sice omluvil za svůj předchozí křik, ale bez uklidňující přítomnosti svého družky se stále díval na Thonise s vraždou v očích. Kdyby nebylo tolik jiných starostí, Thonis by se bál o svůj život. Věděl, jak Warmund svou malou sestřičku chránil od chvíle, kdy se narodila.

Teď však… jí měl říct pravdu za těch nejhorších okolností. Jeho král, princ a několik jeho přátel mělo přijít o své družky a děti kvůli rostoucí nestabilitě magie proudící mezi Byrelmorem a Zemí… V Thonisově mysli nebylo mnoho místa pro obavy. Jeho vztah s Katrinou byl to poslední, čím potřebovali trávit spoustu času.

Jen doufal, že Indulf bude souhlasit a nenechá ho natáhnout a rozčtvrtit.

Dveře se otevřely a dovnitř vstoupil Indulf, který vypadal unaveně a vyčerpaně. Pohlédl mezi ně a povzdechl si. „Warmunde.“

Princ se podíval na svého otce.

„Katrina teď odpočívá. Při pádu se nezranila, ale je citově strádající. Požádala Thonise, aby ji přišel navštívit, až s ním skončím rozhovor.“

Warmundův zachmuřený výraz se prohloubil, ale neprotestoval.

Indulf se posadil za svůj stůl a opřel se o něj lokty. V očích měl strašidelný výraz a vypadal mnohem starší, než na kolik mu bylo. Thonisovi se sevřel žaludek, ohníčky se mu nízko mihotaly, když pomyslel na to, jak moc by jemu a Warmundovi ublížilo, kdyby byli odloučeni od svých družek. Pro královnu odloučení od jejího dítěte, pro Warmunda ztráta všech tří dětí najednou.

Alespoň pro něj by Katrina zůstala v Byrelmore… jeho plameny ještě více poklesly. Jak by tu Katrina chtěla zůstat poté, co by byla násilně odloučena od rodičů, které tak milovala? Jak by s ním chtěla mít něco společného?

Všechno na téhle situaci stálo za houby.

Indulf si oddechl a podíval se na Thonise. V jeho očích nebyl žádný hněv ani odsouzení. „Jak dlouho už trvá tvůj poměr s Katrinou?“

Thonis zaváhal. Přímá odpověď se řekla snadno a nedostala by ho do přílišných potíží – ale situace nebyla zdaleka tak jednoznačná jako přímá odpověď. Zvažoval, jak vše vysvětlit. Naprostá upřímnost v této situaci byla jeho nejlepší možností.

„Včera večer,“ řekl pomalu. „Přinejmenším… tehdy se to stalo… oficiálním.“

Do tváří se mu nahrnula horkost a podíval se na podlahu. Normálně neměl problém mluvit o svém sexuálním životě. Nikdy o něm však nemluvil s otci svých partnerek, natož s jejich bratry, kteří tam stáli a smrtelně na něj zírali.

„Co myslíš tím oficiálním?“

Thonis trhl hlavou, vyděšený, že se král ptá na podrobnosti. Jeho srdce se rychle uklidnilo. Ne, na to se vůbec neptal. „Moje city k ní se budovaly už dlouho, stejně jako zřejmě i její city ke mně. Minulou noc jsme poprvé jednali na základě těchto citů.“

„Takže mi chceš říct, že jsi ji nikdy nepolíbil, než ses s ní vyspal?“ Warmund zavrčel.

Thonis se na něj zadíval, unavený jeho postojem. Možná to byl princ, ale Thonisova loajalita ho dovedla jenom tak daleko. Nehodlal se nechat šikanovat. „Samozřejmě že jsem ji políbil jako první. Včera večer. A s Penny jsi měl dítě ještě předtím, než ses o ni začal starat, to mě vážně chceš odsoudit za to, že jsem si lehl se ženou, na které mi velmi záleží?“

„Jak hluboce?“ Warmund vystřelil zpátky. „Miluješ ji?“

„Warmunde,“ Indulfův hlas byl ostrý. „Chápu tvé obavy. Ale prozatím jsem s Thonisovými odpověďmi spokojen, žádný trest ho nečeká, protože se nevyhýbal svým povinnostem. Jsou tu důležitější záležitosti, které je třeba řešit.“

„Co by mohlo být víc…“ Warmund se zakuckal a pak se sesunul na prázdnou židli. „Máš na mysli přerušení spojení mezi Byrelmorem a Zemí.“

„Ano.“

Thonisovi poklesla ramena. Byl to drak, který strávil na Zemi nejvíce času, ačkoli Volcant pracoval jako velvyslanec u různých národů. To musel být důvod, proč tu byl… protože Indulf chtěl mluvit o tom, co teď dělat. Co by však Thonis mohl k rozhovoru dodat, nevěděl. Nebyl mág.

„Musíme se připravit na to, že všechny osoby narozené na Zemi pošleme zpátky a všechny osoby narozené v Byrelmoře sem vrátíme.“ Indulfovy oči se setkaly s Thonisovýma. „Chtěl bych, abys byl u toho, až budeme s Warmundem vyprávět Katrině o jejím dědictví. Důvěřuje ti a tvá přítomnost jí pomůže usnadnit přechod.“

„Myslíš ten přechod, kdy jí řeknou, že ztratí rodinu, kterou miluje? Jako když já přijdu o Penny, Lisu, Marka a Alexe… Budou si mě vůbec pamatovat?“ Warmund si zabořil ruce do vlasů a oči mu vytřeštily žal. „Nemůžu… nemůžu, otče. Já prostě nemůžu. Jestli je ztratím, nevím, jak přežiju. Nevím, jaký člověk ze mě bude.“

Thonis se podíval jinam, v hrudi ho bolelo, jakou měli bolest.

„Přežiješ.“ Indulf přitáhl syna do svého objetí. „Přežiješ, protože musíš. A budeš tím nejlepším mužem, jakým můžeš být… pro svou sestru. Pro svého bratra. Pro své děti, i kdybys nikdy… Zůstaneš pro ně silný. Stále však hledáme jiné cesty. Ještě se nevzdáme.“

Warmund přikývl.

Thonis se podíval na dveře. Měl by tu vůbec být? Princ se však narovnal, protřel si oči a tiše vydechl.

Znovu pohlédl na Thonise, už v nich nebylo žádné nepřátelství. „Nejspíš bude nejlepší, když budeš u toho, až jí to budeme říkat.“

Thonis přikývl. Nechtěl vidět tu bolest v její tváři, nechtěl být u toho, až jí takhle vezmou všechno, co milovala. Ale on to udělá. Protože kdyby jí mohl nabídnout nějakou útěchu, udělal by to. Možná by s ním už nechtěla mít nic společného, možná ano. Na to myslet nemohl – musel myslet na ni a na to, co pro ni může udělat.

„Půjdu s vámi,“ slíbil. „Ona už ví, že před ní něco tajíte.“

Indulf se smutně usmál. „Anna mi to řekla. Teď už vím, že ode mě nebylo správné, že jsem před ní tajil pravdu. Myslel jsem si, že ji ušetřím bolesti, ale nakonec… způsobím jí ještě větší bolest, když se to dozví takhle.“

„Nemohl jsi vědět, že se to stane,“ pokusil se Thonis říct, ale Indulf zavrtěl hlavou a vstal.

„Bez ohledu na to, co jsem věděl, ji to stejně bude bolet. Mohu se jen modlit, aby mi odpustila, že jsem před ní tak dlouho tajil pravdu.“

Thonis pomalu přikývl. Chápal, co tato informace s Katrinou udělá. Neměla důvod si myslet, že pochází z Byrelmoru, dokud se neproměnila v draka. Teď měla čelit možnosti, že už nikdy neuvidí rodiče, které tolik milovala. Bylo by dost těžké dozvědět se pravdu za nejlepších okolností, ale za těchto…?

Krátce zavřel oči a modlil se, aby jim dokázala všechno odpustit. Pak následoval Indulfa a Warmunda z místnosti.

Katrina seděla ve svém bytě u okna a dívala se ven. Když tři muži vstoupili, obrátila k nim uslzenou tvář. Thonisovi se rozbušilo srdce. Přistoupil k ní, zatímco Indulf a Warmund se nejistě drželi zpátky. Katrina se na něj chvíli dívala, než k němu natáhla ruku. Když ji vzal za ruku a poklekl vedle ní, zaplavila ho úleva.

„Katrino,“ řekl tiše. „Vím, že to bude těžké poslouchat, ale potřebuji, abys mě vyslechla. Prosím.“

Chvěly se jí rty, ale přikývla. „Jak dlouho to víš?“

Thonisovi poklesla ramena. „Byl jsem vyslán na Zemi, abych tě našel. Když jsme se setkali… to proto, že jsem věděl, kdo jsi…“

Zachvěla se a její pohled sklouzl na Indulfa a Warmunda. Normální světlo v jejích očích se utopilo. Ve tváři se jí zračilo očekávání, když si je postupně prohlížela. Viděla snad podobnost mezi nimi třemi? To se nedalo říct, ne teď, když už na všechno přišla.

„A kdo jsem já?“ zeptala se a její pohled se konečně zastavil na Indulfovi. Zaostřila a jako by ho pronikla skrz naskrz. „Kdo jsem já?“

Indulf přistoupil blíž, Warmund vedle něj. Oba poklekli, ačkoli Indulf se své dcery nedotknul. Ve tváři měl vepsaný smutek. „Ty jsi Katrina. Jsi dcera Devona a Marie. Ale narodila ses jako Wildref. Moje dcera.“

Katrině se po tvářích rozlily slzy.

„Bylo to moje rozhodnutí, že jsem ti to zatajil,“ pokračoval Indulf. „Nejdřív jsem si myslel, že pravda bude příliš komplikovaná a nepřehledná… než jsi vůbec zjistila, že draci existují, jak bych ti vysvětlil, jak bych mohl být tvůj otec, když nevypadám o moc starší než ty? Jak bych ti mohl říct, že rodiče, které znáš a miluješ, máš proto, že mi tě ukradli, tvou matku zabili… že bych se tě nikdy nevzdal, kdybych měl na vybranou, že kdybych mohl… vrátil bych se a zabránil tomu, aby tě unesli, abych mohl mít svou dceru celý život u sebe… že bys nikdy nepoznala své rodiče…“

Katrina ze sebe vypustila přidušený vzlyk. Její ruka se sevřela kolem Thonisovy, až to zabolelo. Thonis jí však neřekl, aby sevření uvolnila. Jen jí ruku pevněji sevřel. Když se přiblížil, zabořila mu tvář do ramene.

„Je mi to líto.“ Indulfovi se zlomil hlas, ale rychle se znovu ovládl. „Mrzí mě, že ses to dozvěděla takhle… Mrzí mě, že jsem před tebou tajil pravdu… a moc, moc mě mrzí, že nejsi ze Země. A že pokud budeme muset přerušit spojení mezi našimi světy… Budeš oddělena od svých rodičů. Je mi to tak líto.“

Katrina dál vzlykala. Warmund pevně sevřel Indulfovo rameno. Král sklonil hlavu a zjevně bojoval s vlastními emocemi. V Thonisově hrudi se rozhostila ostrá bolest. Přál si, aby mohl něco říct, najít nějaké řešení.

„Chceš, abychom odešli?“ zeptal se Warmund tiše. „Pochopíme, když s námi nechceš mít nic společného.“

Katrina zavrtěla hlavou. Pevněji se přitiskla k Thonisovi, ale podařilo se jí ze sebe vypravit pár slov. „Jestli jsem tvoje dcera… jak jsem se ocitla na Zemi?“