TDGP - 8. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Katrina

Bylo zvláštní, jak jinak někdo vypadal, když spal. Katrina se podepřela na loktech, bradu si položila do dlaní a pozorovala spícího Thonise. Zodpovědnost, která mu přes den zakrývala oči, zmizela a ztratila se v klidném pohledu. Ať už se mu zdálo o čemkoli, muselo to být dobré, protože ve spánku se mu na tváři objevil drobný úsměv. Nerada ho budila, ale bylo ráno a ona nebyla připravená na všechny ty otázky, kterými by ji její bývalé spolubydlící zasypaly, kdyby ho objevily v jejím pokoji.

Jemně mu zatřásla ramenem. „Thonisi?“

Zasténal, otočil hlavu a pokračoval ve spánku.

Zachichotala se a naklonila se nad něj. Jeho nahá postava byla horká na její, když mu sjela rukou po hrudi a políbila ho. Otočil k ní hlavu a znovu zasténal, tentokrát hlouběji.

„Je čas se probudit,“ zašeptala mu do úst.

„Ale vždyť se mi zdál tak krásný sen,“ odpověděl rozespale.

Uhladila mu vlasy z obličeje a zavrtěla hlavou. „Já vím. Ale brzy mě někdo přijde probudit. Jestli tě tu najdou…“

„Indulf mě stáhne z kůže zaživa.“

Rozšířily se jí oči. „Chtěla jsem říct, že mě holky budou otravovat s podrobnostmi. Jak to myslíš, stáhnout tě z kůže zaživa?“

Thonis se podíval jinam. „Ehm… ne doslova. Ale byl jsem pověřen, abych tě chránil. Spát s někým, kdo je v ochranné péči, je neprofesionální.“

Bylo v tom něco víc. V hloubi žaludku to věděla, ale zároveň věděla, že kladením otázek se odpovědi nejspíš nedočká – nejspíš to mělo něco společného s tajemstvím, které jí nehodlal prozradit. Zamračila se, když se od něj odtáhla a začala si natahovat oblečení. Na to se bude muset Indulfa zeptat spíš dřív než později. Kdyby však mohla počkat, udělala by to. Vzhledem k těm zemětřesením byly důležitější věci, o kterých musela přemýšlet.

Thonis se rychle oblékl a než otevřel dveře, pomalu ji políbil. „Budeš si chtít objednat připravenou koupel,“ řekl jí, když vyšel na chodbu. „Jinak každý drak ucítí, že jsme byli spolu.“

Katrina na něj zírala, ale on už se začal vzdalovat. Když ji přišla služebná vzbudit, objednala zmíněnou koupel a pak požádala o nové šaty, jen tak pro jistotu. Jakmile se umyla a oblékla, vyrazila ven. V jeho kanceláři se setkala s Annou a Indulfem. Vindr tam se zachmuřeným výrazem stála vedle mága Audivy. Přítomni byli také Misty a Volcant, Sylvie a Hendric, Penny a Warmund a Thonis. Věnoval jí drobný úsměv, který mu oplatila, ale setřela si ho z tváře dřív, než to někdo uvidí.

Anna i Indulf vypadali vyčerpaně, pod očima měli tmavé kruhy. Ostatní nevypadali o moc lépe. Katrina si založila ruce za zády a čekala.

Audiv, ruce zkřížené na hrudi, promluvila. „Zprávy, které jsme dostali ze Země, naznačují, že Země nese hlavní tíhu těchto magických vln. Vyzařují z domu a poškozují rozsáhlé části města. Zatím nejsou žádné oběti na životech, ale je to jen otázka času. A nejde jen o Zemi. Pokud zůstanou spojení mezi našimi světy, nebude trvat dlouho a Byrelmore se začne trhat také.“

„Pak budeme muset přestat otevírat portály,“ řekl Thonis. Podíval se na ni a svraštil čelo. „A prostě to nechat uklidnit.“

Audiv zavrtěla hlavou. Na okamžik se jí do tváře vryl smutek, ale rychle ho zase skryla. „Tak jsem to nemyslela, když jsem říkala spojení.“

„Tak co jsi tím myslela?“ Warmund se zeptal, hlas napjatý.

Audiv se na okamžik zadívala na své ruce a pak narovnala ramena. „Myslela jsem to tak, že spojení mezi našimi světy nejsou magická. Jsou fyzická. Královna,“ pohlédla na Annu, „zbytek lidí ze Země. To jsou ta spojení. Pokud máme zastavit tu zkázu, pak se lidé ze Země musí vrátit na Zemi a ti z Byrelmoru musí zůstat v Byrelmoru. Pak se portály uzavřou, spojení se úplně přeruší. Už nikdy se neotevřou.“

Katrině se z plic vydral vzduch. Úplné přerušení? Její pohled přelétl shromážděné lidi. Oči byly doširoka otevřené, ruce přitisknuté k ústům. Jako by nemohli uvěřit tomu, co slyší. Warmundovy paže pevně objímaly Penny. Její tvář byla popelavá. Sylvie sevřela Hendricovu paži. Anna se otočila a zabořila obličej do Indulfovy hrudi. Oči měl vytřeštěné, výraz naprosto zničený.

Jak to mohlo být jediné řešení? Katrina se opřela o opěradlo nepoužité židle a hrozilo, že se jí podlomí kolena. Měli se toho všeho vzdát? Toho štěstí, té lásky, kterou našli? Její pohled se stočil k Thonisovi; ten její šokovaný pohled opětoval.

Jak se měla vrátit, a nikdy se nevrátit, když ho právě našla? Žaludek se jí sevřel a ústa jí naplnila hořká chuť. Projel jí palčivý pocit a ona se narovnala.

„Ale co ty děti?“ dožadovala se tvrdě. „Erik je dítě Anny a Indulfa. Narodil se v Byrelmore, ale stále je spojen se Zemí. Chceš říct, že děti narozené mezi těmito draky a lidmi musí být zabity? Nebo vhozeny do portálů…“

„Ne!“ Audiv zavrtěla hlavou, oči vytřeštěné. „Ne, to neříkám. Děti narozené v Byrelmoru by musely zůstat v Byrelmoru.“

Anna bolestně vykřikla.

„Děti, které se narodily na Zemi, by musely zůstat na Zemi.“

Warmund se odvrátil a udeřil pěstí do zdi. Ženy kolem ní začaly tiše plakat, zatímco draci se marně snažili utěšit své družky. Na tvářích všech bylo vidět, že každému z nich puká srdce. Katrině se v hrdle zachytil vzlyk, než ho stačila zastavit. Warmund i Indulf se na ni podívali. Nedokázala unést zkázu v jejich očích.

„Je mi to líto,“ vydechla. „Já… musím jít.“

Už nedokázala snést ten hmatatelný smutek v místnosti, otočila se a utekla. Když spěchala chodbou, pálily ji v očích slzy. Srdce ji bolelo za všechny – jak se mohli rozloučit se svými družkami, se svými dětmi? A ty děti… Dokázala si jen představit, jak naprosto zničující by bylo trvalé odloučení od rodičů, které milovaly.

Kdyby to byla ona? Kdyby jí řekli, že své rodiče už nikdy neuvidí? Nevěděla, jak by s tím mohla žít.

Další vzlyk jí uvízl v hrdle, když se její myšlenky stočily k Thonisovi. Právě si s ním něco začala. Nebylo to tak, že by spolu sdíleli stovky let a vychovávali děti jako ostatní páry, ale představa, že by se od něj teď násilně odloučila? Cítila to jako nůž v břiše. Co mu měla říct? Jak se s ním měla rozloučit?

Proč jsem ztrácela tolik času? Vzpomínky, které s ním sdílela, se jí zdály málo. Kolik času jim zbývalo, než ji pošlou zpátky na Zemi, aby už nikdy neviděla tenhle úžasný svět? Kolik času jí zbývalo s Thonisem? Ztížilo by jí prodlužování odchodu, nebo by jí poskytlo větší útěchu poté, co by jí byl navždy zapovězen?

Za jejími zády se ozvaly kroky a ona se napjatě otočila. Nebyla připravená se někomu postavit. Přesto, když uviděla Thonise spěchajícího za ní, toužila jen po tom, aby byla v jeho náručí. Vrhla se k němu. Chytil ji a přitáhl si ji k sobě, zatímco jí po tváři stékaly slzy.

Dlouhou chvíli ani jeden z nich nepromluvil. Když nakonec našla hlas, dokázala myslet jen na jedinou věc.

„Nechci odejít.“

Thonis ji držel pevněji, dech se mu zadrhával.

„Nechci žít svůj život s vědomím, že jsem toho tady tolik propásla. Nejen o památky a zázraky, které tenhle svět nabízí.“ Zvedla k němu tvář, přitiskla se k jeho špičkám a hluboce ho políbila. „Nechci tě opustit. Nechci jen jednu vzpomínku. Chci… chci vědět, co to je. Chci vědět, kdo jsi, každou tvou část. Chci znát všechny tvé naděje a sny a chci, abys znal ty moje. Neměli jsme dost času.“

„Já vím.“ Hlas se mu zlomil a odkašlal si. Zhluboka se nadechl a ustoupil z její náruče. Katrina ho chtěla následovat, ale on se jí opřel rukama o ramena a zastavil ji. „A je mi to líto, Katrino. Je mi to moc líto. Ale nevím, jestli mě budeš chtít i potom…“

Po čem? Katrině zalil žíly led. Poté, co se dozvěděla tajemství, které před ní všichni skrývali. Co to bylo? „Musí obětovat život, aby si udrželi spojení? Budu to já, když jsem tak dlouho žila v kouzelné lázni na Zemi?“

Pokud to mělo udržet rodiny pohromadě, jak by mohla říct ne? Když Thonis otevřel ústa, přistihla se, že ji trápí něco úplně jiného.

„Ale co když už to nebudu jen já? Včera večer jsme nepoužili žádnou ochranu. Co když jsem těhotná? Ach, Bože! Neměli jsme spolu spát, jestli mě musí obětovat, nemůžu ukončit nevinný život –“

„Katrino. Thonis ji chytil za ruce. „Přestaň. To je v pořádku. Žádné obětování se nekoná. Nemusíš se bát, že budeš těhotná, nemusíš litovat, že jsi se mnou včera byla. Já –“

„Cože?“

Vyskočila a zavrtěla se. Pár metrů od ní stál Warmund. Jeho čelist visela bezvládně, jak na ně zíral. Brzy se mu však v hrdle objevil plamínek a z úst se mu začal valit kouř.

„Co si sakra myslíte, že děláte?“ Warmund vykřikl a pohlédl na Thonise. „Říkal jsem ti, aby ses držel dál. Říkal jsem ti to!“

Katrina se rychle postavila mezi Thonise a rozzuřeného prince. „Co ti dává právo říkat komukoli, aby se ode mě držel dál? Nejsi můj otec ani můj přítel.“

Warmund sebou trhl, ale nepřestal na Thonise zírat. „Ne, to nejsem. Ale pořád jsem jeho princ a on by měl poslechnout. Tahle situace je nepřehledná a teď je ještě nepřehlednější! Bohové, Thonisi! Myslel jsem, že jsi inteligentní?“

Penny zaběhla za roh a přispěchala k němu se znepokojeným výrazem ve tváři. „Warmunde, přestaň.“

„On se s ní vyspal!“

Penny se rozšířily oči a pak se usmála. „Vážně? To se máš, Kat. Konečně jsi ho dostala.“ Drze mrkla na Katrinu a pak se otočila zpátky k Warmundovi. „Přestaň se chovat tak primitivně. Katrina po Thonisovi touží už léta. Vím to, protože nikdy nemluví o nikom jiném.“

Katrina by protestovala, jenže Warmund se začínal uvolňovat.

„A teď se omluv,“ řekla mu Penny. „A můžeme si o tom promluvit jako dospělí.“

Warmund si přejel rukou po vlasech a jeho výraz začal být lítostivý. „Je mi to líto. Neměl jsem takhle křičet.“ Penny se na něj podívala. Zhluboka se nadechl a vzal Penny za ruku. „Prostě… se toho děje víc, než si myslíš, Katrino. Já jen…“

Země se naklonila na jednu stranu. Bylo to, jako by se jí pod nohama kutálel had. Katrina klopýtla. Natáhla ruku, aby se opřela o zeď – jen aby jí ruka proletěla oknem. V hrdle jí zaskočil dech a pak už pod sebou neměla nic. Země se k ní řítila, vítr jí hvízdal v uších.

Něco se v ní pohnulo. Ještě než se stihla leknout, zaplavila její paže bodavá bolest. V zádech se jí uvolnily dvojité tlakové body a cítila, jak její kosti mění polohu. Když překvapeně vykřikla, vyšlehly jí z úst plameny.

Křídla se za ní rozevřela a zachytila ji při pádu. Přistála na obrovských nohách s drápy, zatímco ji v břiše pálil oheň. Když se zadívala na svá šupinatá předloktí, náhle si uvědomila, co před ní všichni skrývají.

Že není ze Země.

Byla drak.