TBCHFC - EPILOG

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

O tři roky později

„Panebože, to byla jízda,“ řekla Hazel a oklepala si sníh z vlasů. Nebyla to sice taková sněhová bouře, jakou zažili naposledy, když byli na jeho odlehlé chatě, ale bylo to dost na to, aby to šlo pomalu.

„Zvládla jsi to perfektně,“ řekl, přistoupil k ní zezadu, objal ji kolem pasu a políbil ji na temeno hlavy. I po takové době mu stále voněla jako broskve se smetanou. „Mnohem líp, než si vzpomínám, že jsi to zvládla minule.“

„Pšt, ty,“ pokárala ho žertem. „Nebýt mého mizerného řízení, nikdy bychom se nepotkali.“

„S tím se nedá polemizovat,“ řekl a usmál se. „I když si myslím, že bych dal přednost něčemu méně dramatickému.“

Otočila se mu v náručí a zvedla ruce, aby mu sevřela tváře. „No, myslím, že to bylo perfektní. Vlastně nejlepší Vánoce vůbec.“

Del se usmál, když se sklonil, aby ji políbil. V tom se nemýlila.

Od té doby strávili tři roky budováním společného života – rychle si uvědomili, že bez sebe nevydrží ani den, a našli si bydlení na půli cesty mezi její a jeho prací. Ale když pomalu dovolil Jackie a ostatním zaměstnancům, aby řídili stále větší část jeho podnikání, a zjistil, že většinu věcí, které by ještě chtěl dělat, může dělat sám ze své vlastní kanceláře doma, koupili si společně dům v Soperu, takže Hazel vůbec nemusela jezdit.

Jeho podnikání rostlo mílovými kroky. A Resource Center vzkvétalo, poskytovalo teď pomoc nejen mladým lidem bez domova, ale fungovalo také jako mimoškolní program pro teenagery, jejichž rodiče pracovali dlouho do noci, kde mohli společně sedět, dělat domácí úkoly a navazovat přátelství, která mohla vydržet celý život.

Del byl na Hazel a její práci pyšnější, než by dokázal říct. Viděl, jak se její práce změnila k lepšímu. Jeho firma nabízela stáže dětem, které měly zájem o práci s počítači, aby jim ukázala, že je pro ně možné všechno. A brzy se chystala i stipendia – ale ta měla být spuštěna až v novém roce.

Právě teď byly Vánoce. A oni byli na dovolené.

Zdálo se, že tři roky utekly jako voda.

Oba měli pocit, že splnili povinnost vůči svým rodinám: loňské svátky strávili na Floridě s Delovou matkou a rok předtím odjeli na západ, aby strávili Vánoce s Hazelinými rodiči a bratry.

Ale letos se rozhodli, že budou mít Vánoce jen pro sebe.

V chatě, kde se seznámili.

Del měl pocit, že se vrátili domů.

Svým způsobem předpokládal, že je to pravda – všechny šťastné vzpomínky na jeho dětství byly zabalené do této chaty. Vždycky ji považoval za svůj domov, mnohem víc než malý, stísněný byt, který později sdílel s matkou.

A teď tu byl znovu, připravený vytvořit si nové vzpomínky.

S nejkrásnější ženou, jakou kdy poznal. Se svou ženou. Se svou družkou. Budoucí matkou jeho dítěte.

„No, nevím jak ty, ale já bych si rozhodně dala trochu toho vaječného koňaku,“ řekla. „I když samozřejmě vynechám alkohol. Nebude to stejné, ale myslím, že si na to budu muset zvyknout, alespoň na nějakou dobu.“

„To asi ano,“ řekl a zasmál se. „Ale zbytek zvládnu. Dám tam trochu smetany navíc. Vzhledem k tomu, že jíš za dva.“

Hazel se zatvářila, než se rozplácla na pohovce. „Díky, zlatíčko. Myslíš na všechno.“

Věnoval se kuchyni a ohříval mléko, vejce a cukr dohromady. Vybavily se mu vzpomínky na kouzelné Vánoce, které tu spolu strávili před třemi lety – začátek nejradostnějšího období jeho života.

A všechno se jen zlepšovalo.

Nalil koňak z hrnce do dvou hrnků a navrch přidal obrovský kopeček smetany. Přenesl je přes malou chatu k místu, kde Hazel seděla na pohovce, jednu nohu stočenou pod sebou, tmavě blond vlasy jí ve vlnách padaly na ramena.

S každým dalším rokem byla jen krásnější a krásnější.

„Děkuji,“ řekla vděčně, vzala si od něj jeden z hrnků a napila se. „S potěšením mohu oznámit, že jsi neztratil svůj cit. Tohle je pořád ten nejlepší vaječný koňak, jaký jsem kdy ochutnala, ať už je alkoholický, nebo ne.“

„No, jsem rád, že splňuje madam standardy,“ zasmál se.

„To si piš.“

Seděli spolu mlčky, vychutnávali si své nápoje a sledovali padající sníh za oknem.

Byl to kouzelný večer – svěží a jasný, sníh padal v třpytivých vločkách.

„Možná bychom později mohli jít stavět sněhuláka,“ navrhla a oči jí zajiskřily. „To jsem nedělala od dětství.“

„Jestli to chceš, tak tvoje přání je mi rozkazem,“ řekl. „Mým jediným požadavkem je, abychom, ať už budeme dělat cokoli, byli spolu.“

„Jako bych tě spustila z očí,“ řekla vřele, dopila poslední sousto vaječného koňaku a odložila šálek stranou. „Ne – letos jsou Vánoce jen o nás dvou.“

Naklonila se dopředu a políbila ho, její ústa byla sladká od koňaku, ale zároveň měla svou zvláštní, jedinečnou chuť.

Nikdy v životě neochutnal nic lahodnějšího.

„No… ne jen ty a já,“ usmál se a přejel jí rukou po břiše. Bylo ještě brzy – těsně za hranicí tří měsíců – ale nikdy předtím nebyl z ničeho tak nadšený.

Snad kromě těch Vánoc před třemi lety, kdy Hazel poprvé vstoupila do jeho života.

Naklonila se k němu a znovu ho políbila. „Ne, nejen my,“ zašeptala a usmála se.

„Myslím, že bychom toho měli co nejvíc využít – tohle budou nejspíš poslední klidné Vánoce, které na nějakou dobu máme,“ podotkl. „Než se nadějeme, bude se tu nechávat cukroví pro Santu, poslouchat, jestli někdo nevrže na schodech, aby se ujistil, že se nikdo neplíží dolů podívat se na dárky, skákat po posteli, abychom vstávali dřív…“

Zasmála se. „Neříkej, že to zní tak hrozně!“

Přejel jí prsty po tváři a podíval se jí do hlubokých hnědých očí. „Upřímně řečeno, už se nemůžu dočkat.“

Hazel ho s úsměvem políbila. „Já taky ne.“

Vzal ji do náruče, přitáhl si ji k sobě, políbil ji a jazykem jí vklouzl mezi rty. Odpověděla mu stejně vřele jako vždycky, ruce se mu ovinuly kolem ramen.

Už teď cítil, jak reaguje na její doteky – ani po třech letech ho nikdy nepřestala okamžitě vzrušovat. Stále to byla ta nejkrásnější žena na světě. A vždycky bude.

Když ji položil na pohovku a jeho ústa se stále spojovala s jejími, cítil, jak mu v hrudi spokojeně vrčí medvěd.

Všechno je dokonalé, zdálo se, že říká.

A Del zjistil, že nemůže nesouhlasit.

 

Zazvonil zvonec a pohádky je konec J