TBCB - 21. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Julian

Rockettes byli úžasní, jako vždy, ale nejvíc mě bavilo sledovat výraz Georginy tváře, když se dívala na šou. Byla opravdu šťastná. Oba jsme byli.

Uspořádal jsem velký vánoční firemní večírek. Dříve zaměstnanci pořádali jen malý a já se nikdy neúčastnil. Vánoce nebyli nic pro mě, ale teď jsou vším. A to kvůli dvěma speciálním dívkám v mém životě. Kevin pronajal chatu pro něj a Kate v Aspenu a stráví svátky lyžováním. Jsem za něj šťastný, protože si ve svém životě zaslouží speciální ženu, takovou, jakou mám já.

Georgia šla na vánoční nákup a já zůstal doma s Ellou. Ležíme na posteli a hrajeme hru na schovávanou. Miluje ji, tak ji hraju. Její smích a pištění mi rozpouští srdce.

„Myslíš, že je legrační, když se táta schovává?“ Polechtám ji a ona se zasměje.

Zvednu ji z postele, zvednu nohy, posadím ji na sebe a držím její ruce ve svých.

„Víš, jak moc tě miluju, že jo? Má práce táty je chránit tě bez ohledu na cokoli. Vím, že jsme měli těžký začátek a omlouvám se. Jak budeš růst, naučíš se, že tě některé věci budou děsit, ale bez ohledu na ty věci, musíš tomu strachu čelit a já budu na každém kroku po tvém boku, pomáhat ti a vést tě. Vždycky budeš cítit, jak moc tě miluju, princezno. A nezáleží, kam tě život zavede, vždycky budu s tebou a nikdy tě nenechám spadnout.“

***

Georgia

Stojím za dveřmi a slyším každé slovo, co Julian řekl své dceři.

V očích mám slzy. Usuším si je a vejdu do pokoje, jako bych právě dorazila domů.

„Ahoj krásko. Jaké byly nákupy?“

„Dobré.“ Usměju se, přejdu k němu a políbím ho.

„Chyběla jsi nám.“

„A vy mě.“ Políbím Ellu na hlavičku a vlezu si do postele vedle nich. „Už si dneska zdřímla?“

„Ještě ne. Právě jsem ji chtěl uložit, když jsi vešla. Proč?“

„Doufala jsem, že s tebou strávím nějaký čas.“

„Ach, vážně?“

„Měla jsem v hlavě nějaké plány, co s tebou budu dělat, až se dostanu domů.“

„A co ty plány zahrnovaly?“ Pozvedne obočí.

Předkloním se a zašeptám mu je do ucha.

„No tak, Ello, je čas na zdřímnutí!“ Řekne, vyskočí z postele i s ní v náručí.

„Udrž myšlenku, hned se vrátím.“ Ukáže na mě.

Rozesměju se, přetáhnu si tričko přes hlavu a odhodím ho na zem.

***

Právě jsem dokončila poslední dávku vánočního cukroví, podívám se na hodiny a zjistím, že je téměř poledne. Mám se setkat s Julianem v jeho kanceláři na vánoční oběd, který pořádá pro zaměstnance, takže se musím převléct a připravit Ellu. Vlezu do taxi a pošlu Julianovi zprávu.

Ahoj krasavče, jsme na cestě.

Skvělé. Nemůžu se dočkat, až uvidím obě své oblíbené holky. Miluju tě.

Taky tě miluju. Uvidíme se brzy.

„Ahoj Jane.“ Usměju se.

„Ahoj Georgio, ahoj Ello.“ Zakření se.

„Je tam?“

„Zavolali ho na důležitou schůzi, ale neměla by trvat dlouho. Je tam žena, která na něj čeká.“

„Kdo je to?“ Zeptám se ustaraně.

„Řekla, že se jmenuje Rebecca a že ji pan Cambridge bude chtít vidět. Víš, kdo to je?“

Udělá se mi špatně.

„Je to Ellina matka.“ Ztěžka polknu.

„Och můj bože, to jsem nevěděla.“ Zpanikaří.

„Uklidni se.“ Položím ji ruku na rameno. „Nemohla jsi to vědět.“

„Promiň –“ Rebecca otevře dveře. „Ello! Dej mi moji dceru.“ Požádá.

Rychle ucouvnu a přidržím Ellinu hlavu u sebe.

„Řekla jsem, abys mi dala moji dceru. Kdo krucinál jsi?“

Do prdele. Nevím, co mám říct. No, věděla jsem přesně, co chci říct, ale nechtěla jsem to říkat před všemi zaměstnanci, co nás sledují.

„Jane, zavolej ochranku.“

„Jdu na to.“ Řekne a zvedne telefon.

„Ne. Omlouvám se.“ Zvedne ruce. Uvidím Juliana, jak spěchá chodbou.

„Co se děje? Rebecco?“ Podívá se na ni se šokovaným výrazem. „Co tady sakra děláš?“

„Přišla jsem se podívat na naši dceru.“

„Jdi do mé kanceláře.“ Řekne jí. „Můj bože. Jsi v pořádku?“ Přijde ke mně a políbí mě na hlavu.

„Jsem v pořádku. Co tady dělá?“

„Netuším, ale zjistím to.“

Vejdeme do jeho kanceláře a on za námi zavře dveře.

„Prosím, prostě mi ji dej. Chyběla mi.“

„Nebudeš ji držet.“ Vyštěkne Julian. „Nechala jsi ji v mé péči se vzkazem, že už to déle nezvládáš, takže právo držet ji jsi ztratila.“

„A kdo je ona?“ Zeptá se.

„Jmenuje se Georgia a je mojí přítelkyní. Byla tomu dítěti větší matkou, než ty bys kdy mohla.“

„Jak se opovažuješ.“ Vyprskne vztekle.

„Jak se opovažuju?! Jak se opovažuješ ty!“ Zakřičí Julian a ukáže na Ellu, která začne brečet.

„Dobře, všichni se uklidníme.“

„Upřímně, nemyslela sis, že tě pustím zpět do jejího života potom, co jsi ji na mě hodila, protože jsi z ní byla unavená, že?“

„Udělala jsem to, co jsem si myslela, že je nejlepší pro ni! Měla jsem nějaké problémy a potřebovala jsem pauzu.“

„Pauzu? To je něco, co nedostaneš, když máš dítě! Teď opusť moji kancelář předtím, než zavolám ochranku a ta tě vyhodí.“

„Dostanu svoji dceru zpět, Juliane. Nejsi způsobilý být otcem i s tou tvojí fajnovou přítelkyní tady.“

Julian zvedne telefon, který leží na jeho stole.

„Neobtěžuj se volat ochranku. Odejdu, ale ještě o mně uslyšíš skrze právníka. Chci svoji dceru zpět.“

„Tak s tím hodně štěstí.“

Jakmile odejde, Julian mi vezme Ellu a pevně drží. Jsem šokovaná a nevím, co říct. Stiskne tlačítko interkomu a přivolá Jane.

„Ano, pane Cambridgi?“

„Spoj mě s Elijahem Wolfem. Řekni mu, že je to naléhavé.“

„Jistě, pane.“

„Kdo je Elijah?“

„Můj právník. Neexistuje, že by mi Rebecca vzala moji dceru.“