SWM - 7. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Brynna

„Dobré ráno!“ Nat mi oznámí a políbí mě na tvář, když prochází kolem mě do obývacího pokoje.

„Dobré ráno, sluníčko,“ usměje se Meg a políbí mě na druhou tvář.

„Vy dvě jste na půl devátou ráno až příliš čiperné.“ Zavřu a zamknu dveře, jak mi Caleb opakovaně nařídil, a vedu holky do kuchyně.

„Výborně, máš smetanu,“ zamumlá Meg, když se mi hrabe v lednici.

„Koupila jsem ji jen pro tebe.“ Usměju se na tu krásnou ženu a pak obejmu Natalii, obejmu ji kolem ramen a pevně ji držím. „Jak se máš, maminko?“

„Dobře,“ usměje se a obejme mě zpátky. „S touhle mi není skoro vůbec špatně.“ Přikryje si rukou stále ploché bříško a tře si ho v kruhu po směru hodinových ručiček.

„Mohla sis s sebou vzít Livii,“ zmíním se, když si všichni naplníme hrnky a posadíme se ke stolu. Tohle je naše týdenní rande u kávy. Do práce musím až v deset, takže se obvykle scházíme na rychlý šálek něčeho horkého a drbeme. „Jules, se zasekla v práci?“

„Luke miluje rána s Liv, takže jsou v poho,“ mávne Nat rukou. „A ano, Jules má brzy ráno schůzky.“

„Stacy je doma se dvěma nemocnými dětmi.“ Ušklíbnu se, napiju se horké kávy a opřu se lokty o stůl.

„Jak se daří těm tvým?“ Zeptá se Meg a připojí se k nám.

„Mnohem lépe, díky bohu. Dnes ráno se konečně vrátily do školy.“ Už je to týden, co byly holky nemocné. „I když je mám moc ráda, chystala jsem se je dát k adopci, kdyby se brzy nevrátily do školy.“

„Dobré ráno, dámy.“ Do kuchyně vpluje Caleb v tmavě modrém námořnickém tričku a černých šortkách. Usměje se na holky a pak ten úsměv otočí na mě, oči má hřejivé a něžné, jako by si vzpomněl na každou malou úžasně sexy věc, kterou mi dnes ráno udělal.

„Dobré ráno,“ odpovíme všechny jednohlasně.

„Co máš v plánu?“ Zeptá se Meg.

„Jdu si na chvíli zacvičit dozadu,“ usměje se na Natalii. „Díky, že jsi mi dovolila nainstalovat to zařízení.“

Natalie se usměje a pokrčí rameny. „Žádný problém.“

Nat nabídla svůj dům na Alki Beach holkám a mně hned poté, co se Jules odstěhovala k Nateovi, a já ji za to nemůžu mít radši. Znamenalo to, že jsem nikde nemusela uvádět své jméno na nájemní smlouvě a že já ani holky nemusíme bydlet u mých rodičů.

Caleb nás posměšně pozdraví a odejde zadními dveřmi na oplocený dvorek za domem, kde má rozestavěné nejrůznější podivné vybavení na cvičení.

„Jak to s ním vypadá?“ Zeptá se Meg a gestem hlavy ukáže na zadní dveře.

„Dobře,“ pokrčím rameny a napiju se kávy.

„Už s ním spíš?“ Nat se nenuceně zeptá a já na ni zírám.

„Ne,“ zalžu a znovu se napiju kávy. „Je tady, aby chránil holky a mě.“

„Jasně.“ Meg protočí oči a odstrčí se ze židle, aby nám dolila hrnky. „Proto se na tebe dívá, jako by z tebe chtěl strhnout oblečení a udělat tě tady na kuchyňském stole.“

Je to zábava, když mě dělá na kuchyňském stole.

Ale nahlas tu odpověď nevyslovím, jen zavrtím hlavou a zasměju se.

„To je jedno.“

„Zapírej, jestli chceš,“ usměje se Meg a zadívá se ze zadního okna. „Sakra,“ zašeptá.

„Co se děje?“ Zeptá se Nat a zvedne se od stolu, aby se podívala, na co se Meg dívá. Oči se jí rozšíří a podívá se na mě a pak zase ven. „Do prdele.“

Vím přesně, na co se dívají.

Nebo koho.

A ano, je to podívaná k pohledání.

„Jak tady vůbec můžeš něco udělat?“ Ptá se Meg, když se zvedám, opírám se o posuvné skleněné dveře, v rukou svírám kávu a sleduju toho sexy muže na zahradě. „Celý den bych jen stála a dívala se na něj.“

„Ehm, Meg,“ podívám se na ni a zasměju se. „Jednoho takového máš doma,“ připomenu jí s odkazem na Calebova bratra, profesionální fotbalovou hvězdu Willa, který je zároveň Meginým přítelem.

„A je dobře, že je většinu dne pryč, jinak bych taky nic nestihla.“

„Začíná pršet,“ poznamená Nat, ale nezdá se, že by to Caleba nějak vyvedlo z míry. V obou rukou zvedá dvě tlustá, těžká lana. Jejich konce jsou připevněné k Natině fotoateliéru vzadu. Pevně uchopí lana a začne s nimi rychle mávat nahoru a dolů, déšť na něj buší a způsobuje, že se mu triko lepí na každý sval, jak se při cvičení prohýbá a pohybuje.

„Zatraceně sexy,“ zašeptá Nat a já tiše souhlasím. Pokračuje ve zběsilém pumpování rukama, bez námahy. „Co dělá ten cvik?“ Zeptá se Nat.

„Procvičuje ruce, záda a břicho a je to taky kardio,“ odpoví Meg a napije se kávy.

Vtom Caleb upustí lana, sehne se, aby se chytil medicinbalu, a spustí své vysoké tělo do pozice sed-leh.

„Možná se zase ohne,“ zamumlám a vysloužím si chichotání ostatních dvou žen.

„Ještě že tu není Jules,“ zamumlá Nat a olízne si rty, zatímco očima sleduje, jak Caleb drží medicinbal před sebou, sedí v pětačtyřicetistupňovém úhlu a znovu a znovu se otáčí z levé strany na pravou. „Nikdy by nás nenechala, abychom se na něj takhle dívali.“

„Ježíši, ten medicinbal má padesát kilo,“ zašeptá Meg ohromeně.

„Dívejte se na tuhle část,“ pobídnu je, když Caleb odhodí míč na stranu, jako by to byl plážový míč, zaujme pozici kliku a začne perfektně provádět kliky, přičemž jich snadno zvládne víc než sto za dvě minuty.

„Proč s ním nespíš?“ Zeptá se Meg a já se udusím kávou.

„Možná jo,“ zašeptám a cítím na sobě jejich udivené pohledy, ale vyhýbám se jim. „Neopovažuj se o tom před někým ani slůvkem mluvit.“

„Kdo ti to může mít za zlé?“ Nat se zeptá právě ve chvíli, kdy Caleb vstane a vrátí se k provazům. „Podívej se na ty zádové svaly.“

„Podívej se na ten zadek,“ kontruje Meg.

„Měla bys ho vidět nahý,“ odpovím a všichni se znovu zahihňáme.

„Mělo by mě to znechutit?“ Nat se zeptá a nakloní hlavu na stranu. „Je to prakticky můj bratr.“

„Ale on není tvůj bratr, Nat.“ S úsměvem jí připomenu. „A Montgomery muži jsou zatraceně sexy.“

„To není lež,“ souhlasí Meg. „Nepřijdeš pozdě do práce?“ Zeptá se mě.

„Mám pár minut,“ zamumlám a cítím známý tah nízko v břiše, když sleduju, jak si Caleb znovu lehá na zem a provádí dokonalé sedy-lehy.

To by byla ideální pozice pro to, abych na něm mohla jezdit. Možná to budu muset dnes večer navrhnout.

„Skoro nezadýchá,“ poznamenám. „Jakým fyzickým tréninkem musí projít, když tak tvrdě pracuje a skoro ho to nerozhází?“

„Holka, ty nemáš ani ponětí, jak náročným výcvikem procházejí, aby se stali, příslušníky SEAL. To není přirozené.“ Nat se otřese. „Všichni kluci byli vždycky sportovně založení.“

„Samozřejmě,“ zamumlám sarkasticky. „Je to trochu zastrašující.“

„Caleb dokáže být ten nejděsivější člověk na světě, když je naštvaný,“ informuje nás Nat, oči stále přilepené na něm. „Je prostě velký, silný a zatraceně děsivý.“

„Měli byste ho vidět s holkama.“ Ušklíbnu se a vzpomenu si na náš filmový večer minulý týden. „Je zábavný a milý.“

Uvědomím si, že v místnosti zavládlo hrobové ticho. Podívám se na své kamarády a zjistím, že se dívají jeden na druhého a pak se zadívají na mě. „Co?“

„Máš to špatný,“ poznamená Nat a ušklíbne se. „Vítej v klubu.“

„V jakém klubu?“

„Do klubu ‚Miluju sexy muže‘, zlatíčko.“ Meg se zasměje a pozdraví mě hrnkem právě ve chvíli, kdy se k posuvným dveřím blíží Caleb a mračí se na mě. Překvapeně ustoupím, když se holky začnou chichotat.

„Co se děje?“ Caleb se zeptá, vlasy i oblečení má promočené a trochu zablácené od deště a trávy.

„Nic,“ odpovím a pokrčím rameny.

Zúží na mě oči, pozorně mě sleduje a pak obrátí pohled k Nat a Meg.

„Co se to s vámi děje?“

„Vůbec nic,“ odpoví Nat s obrovským úsměvem. „Jen holčičí řeči.“

„Aha.“ Podepře si ruce na svých štíhlých bocích a chvíli nás všechny tři pozoruje, pak pokrčí rameny a odpluje k lednici, aby vytáhl láhev studené vody. „Musíme brzy odejít,“ připomene mi.

„Já vím,“ přikývnu a dívám se, jak se vytrácí z místnosti ke schodišti, aby se šel osprchovat.

Natalie si mě najednou přitáhne k sobě a dlouze mě obejme. „Hodně štěstí,“ zašeptá a pak se odtáhne.

„Přeji ti hezký den v kanceláři, drahá,“ ušklíbne se Meg.

„Díky.“

***

Miluju svou práci. Nejen proto, že jsem v ní dobrá, ale i proto, že je zábavná a mám pocit, že jsem součástí rodiny.

Isaac Montgomery vlastní tuhle stavební firmu. Je ženatý se Stacy, mojí sestřenicí z prvního kolene, i když jsme s ní ve skutečnosti vyrůstaly spíš jako sestry. Od té doby, co opustila Chicago, se o mě Isaac nejen stará, ale dal mi i tuhle práci ve své kanceláři a platí mi pod stolem, aby mi pomohl v mé potřebě zmizet.

Díky Bohu za ně.

V uplynulém roce jsem nejen uklízela Isaacovy účty a vedla jeho fakturaci a mzdovou agendu, ale splynula jsem s kamarádstvím chlapů, kteří pro něj pracují.

Samozřejmě dochází k neškodnému flirtování a škádlení, ale nakonec vím, že mi všichni kluci kryjí záda a je s nimi legrace žertovat, když přijdou do mé kanceláře s otázkami ohledně svých šeků nebo dávek nebo si jen tak popovídat, než vyrazí na stavbu.

Ale je tu jeden nový chlapík, Levi Jackson, který mi nahání hrůzu.

Nikdy neudělal nic nevhodného, ale z toho, jak mě pozoruje, a z tónu jeho hlasu, když na mě mluví, mi běhá mráz po zádech.

A ne v dobrém slova smyslu.

Je to hezký chlap a nejspíš je zvyklý sbalit každou ženu, na kterou se zaměří, pokud si nevšimne toho děsivého faktoru.

Mám neblahý pocit, že se zaměřil na mě.

Takže to se nestane.

Přistihnu se, že se vyhýbám očnímu kontaktu s ním, rychle kolem něj procházím a obecně se mu vyhýbám, jak jen to jde. Nejradši bych ho poslala do háje, ale neudělal nic, co by mě k tomu opravňovalo.

Kromě toho, že mi nahání husí kůži.

Isaac se mnou sdílí kancelář, ale většinu času je venku s posádkami a kancelářské povinnosti nechává na mně, což nám oběma vyhovuje. Venku instruuje posádku na novém projektu a já slyším jeho nesmlouvavý hlas, když kontroluji firemní e-mail.

Vchodové dveře se otevírají a zavírají, panty hlasitě sténají.

„Jsme stavební firma,“ poznamenám hlasitě. „Nemůžete ty zatracené panty namazat?“

„Myslím, že by mi to nejdřív musel schválit šéf.“

Překvapeně zvednu hlavu. Čekala jsem Isaaca, ale místo toho se k mému stolu blíží Levi s úsměvem na tváři.

„Promiň, myslela jsem, že jsi Isaac,“ odpovím zdvořile. „Co pro tebe mohu udělat?“

„Mám dotaz ohledně pojistného plnění,“ odpoví a obejde můj stůl, aby se opřel bokem o stůl po mém boku.

Až příliš blízko na to, aby mi to bylo příjemné.

„Minulý týden jsem ti vysvětlovala pojištění, Levi.“

Usměje se a pokrčí rameny, zkříží ruce na prsou a trochu se opře a pozoruje mě. „Jsem pomalý.“

„Ne, nejsi.“

„Možná sem jen chci přijít a promluvit si s nějakou hezkou dámou.“ Usměje se na mě, jako by mě chtěl sbalit v baru, a mně se z toho zvedne žaludek.

„Levi, nemám zájem. Jestli se chceš zeptat na výplaty nebo pojištění, fajn, ale já mám moc práce na klábosení a nezajímají mě tvoje výstupy.“

Vstanu a snažím se ho obejít doprostřed kanceláře, ale on mi zastoupí cestu a schválně se mi otře rukou o prsa.

„Víš,“ zašeptá a natáhne se, aby mi přejel hřbetem ukazováčku po paži. „Nevypadáš, že bys patřila k policajtovi.“

Co to kurva je? Jak to, že ví o Jeffovi? Kdo to sakra je?

Trhnu sebou právě ve chvíli, kdy Isaac vejde do dveří kanceláře.

„Nepatřím k policajtům,“ odpovím a můj hlas je ledově chladný.

„Co to sakra děláš?“ Isaac se zeptá, hlas má klidný, ale jeho modré oči jsou naštvané.

„Jen jsem se Brynny ptal na pár otázek ohledně mého pojištění.“

„Právě odcházel,“ oznámím a zadívám se na Leviho. „Jestli máš ještě nějaké otázky, obrať se přímo na Isaaca.“

Zvedne ruce, jako by se vzdával, a ustoupí ode mě. „Promiň, že tě obtěžuju.“

„Dej se do práce,“ zavrčí Isaac.

„Ano, šéfe.“

Levi spěchá ze dveří, zabouchne je za sebou a Isaac na mě obrátí svůj chladný pohled.

„O co šlo?“

„Nic, s čím bych si neporadila,“ povzdechnu si, klesnu na židli a vrátím se ke svému e-mailu a chci, aby se můj převalující se žaludek uklidnil. Panebože, chce se mi zvracet. Mám pocit, že potřebuju dlouhou horkou sprchu, abych se pokusila vymazat pocit jeho prstu na sobě.

„Co to mělo znamenat?“ Isaac opakuje, když se opře rukama o můj stůl a nakloní se ke mně. „A nekecej mi.“

„Levi po mně vyjel,“ pokrčím rameny a nabídnu Isaacovi, jak doufám, sebevědomý úsměv, ale ten mi vyklouzne, protože se ještě pořád třesu z jeho poznámky o policajtech. „Až na to, proč by to říkal o tom, že patřím k policajtovi?“

„Musel vidět, jak tě Matt včera vyzvedával,“ pokrčí rameny Isaac, jako by to všechno vysvětlovalo, a to díkybohu vysvětluje. Nikdy předtím jsem se o své minulosti nezmínila.

„Ah, máš pravdu.“ Usměju se na něj a zavrtím hlavou. „O nic nejde.“

„Jsi si jistá? Vyhodím toho bastarda.“

„Určitě.“ Zavrtím hlavou a opřu se do židle, přičemž si prohrábnu vlasy a zhluboka vydechnu. „Je trochu děsivý, ale tohle bylo poprvé, kdy překročil hranici.“

„Budu ho sledovat. Jestli se něco podobného stane znovu, hned mi to řekneš a já tomu malému kreténovi nakopu zadek, rozumíš?“

„Ano, pane,“ odpovím sarkasticky.

„Myslím to vážně, Bryn.“

„Dobře,“ odpovím.

Přikývne a usadí se za počítač. Dnes má pracovní den.

„Jak se cítí děti?“ Zeptám se.

„Trochu lépe. Stace a já jsme s nimi byli celou noc vzhůru.“

Stiskne oči a přejíždí si je palcem a ukazováčkem.

„Ten pocit znám,“ odpovím soucitně. „Dejte mi vědět, kdybyste potřebovali pomoct.“

„Myslím, že už jsme skoro venku z lesa. Staceyina máma jí dneska přijela pomáhat.“

„Dobře.“ Přikývnu a přepnu se do mzdového programu, abych začala zapisovat odpracované hodiny kluků. „Zavolám jí, až se dnes vrátím domů.“

„Myslím to vážně, Brynno, jestli Levi udělá ještě jeden kousek…“

„Isaacu, přestaň. Jsem v pohodě.“

Dlouhou minutu mě pozoruje a pak zhluboka vydechne. „Dobře, nechám toho.“

Zamumlá si pod nos něco o tom, že ho Caleb zabije a schová tělo, jestli na to přijde, což mě donutí se usmát.

„To by Caleb neudělal,“ řeknu mu s širokým úsměvem.

„Zlato, zřejmě mého bratra moc dobře neznáš.“

Znám ho velmi dobře.

***

„Kde je Caleb?“ Zeptá se Maddie a otočí se ke mně svým velkým hnědákem, zatímco si na talíři posouvá kuřecí nugety.

„Už jsem ti to říkala. Baví se, se svými bratry a tátou,“ řeknu. Když dokrájím meloun, přendám jim ho na talíře a pak se vrátím k úklidu máminy a tátovy kuchyně.

„Chybí mi,“ vzdychne Josie dramaticky.

„Před hodinou nás vysadil, holky,“ připomenu jim s přivřením očí.

„Hele, já se na tu zatracenou rybičku Nemo sama dívat nebudu!“ Táta křičí z obývacího pokoje a holky se chichotají.

„Pospěšte si s jídlem, ať se můžete jít dívat na Nema s dědou.“

Poté, co se zakousnou do nugetek a ovoce, slezou ze stoliček u snídaňového baru a běží za tátou před televizi.

„Zdá se, že se jim Caleb opravdu líbí,“ zmíní se máma nenuceně, když vejde do místnosti.

Nedělá si ze mě legraci.

„Všichni máme Caleba rádi,“ řeknu jí a usměju se. „Je to rodina.“

„Hmm,“ odpoví nezávazně.

„O co ti jde?“ Zeptám se a podepřu si ruce v bok. Máma zavrtí hlavou a pokrčí rameny, zatímco sbírá směs na brownies, vejce a olej, připravená udělat holkám pohoštění.

„Byl to jen postřeh.“

„Mami,“ začnu, ale ona mě přeruší.

„Jsem ráda, že se dětem líbí,“ zamumlá, když otevře krabici. „Je to dobrý člověk.“

Zamračím se a přikývnu, pozorně ji sleduji.

„A ty jsi byla dlouho sama.“

„Mami,“ zkusím to znovu, ale ona se ke mně otočí s velkými slzami v očích a já zůstanu stát na místě.

„Byla jsi dlouho sama,“ zopakuje a polkne a rychle zamrká. „Přála bych si, aby ses vrátila domů mnohem dřív, a je mi líto, že jsi musela přijít za takových okolností. Jsem na tebe tak pyšná, holčičko.“

Přesunu se přes kuchyň, a pevně ji obejmu. Výšku mám po mámě, stejně jako tmavé vlasy a oči.

Eloise Quinn je krásná žena, uvnitř i navenek.

„Jestli je to ten, koho ty a holky chcete, říkám, jděte do toho,“ zašeptá mi do ucha, pak ustoupí a usměje se na mě, než se vrátí ke svým koláčkům.

„Mami, nikdy jsem neřekla nic o tom, že bych ke Calebovi něco takového cítila,“ připomenu jemně.

„Nejsem slepá ani hloupá, Brynno Marie.“

Dostala mě.

Zmlknu, poslouchám víření elektrického mixéru, jak míchá těsto, a ztratím se ve vlastních myšlenkách.

Je Caleb ten, koho chci?

Co si to namlouvám? Samozřejmě, že je.