TDPSC - 1. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Warmund

Po celém roce v tomto světě bez magie, na této Zemi, už Warmund necítil žádné teplo ze svých ohňů. Schopnost proměnit se v draka si udržoval tak dlouho, jak jen mohl, ale každým dnem to bylo těžší a těžší. Dokonce si našel les, kde nějakou dobu žil, a zůstal ve své dračí podobě několik dní, než se jednoho rána probudil jako člověk, nahý a neschopný se proměnit.

Bolelo to víc, než si myslel. Pozitivní však bylo, že se ho už nikdo nesnažil zabít. To byla určitě výhoda života v tomto světě, a ne v tom, do kterého se narodil. Nebyli tu žádní chamtiví strýcové ani pomstychtiví bratranci, kteří si mysleli, že jeho zabití nějak ublíží otci, který ho vyhnal.

Warmund zavrčel, když si připevňoval tlustý plášť proti chladu. Jeho spolupracovníci na stavbě se mu smáli, že potřebuje něco tak těžkého, když je ještě podzimní počasí. Warmund na to však nebyl zvyklý ani po roce. První zimu, kterou tu strávil, žil v lese nebo na ulici. Málem umrzl, i když mu v břiše zůstaly jiskřičky plamene. Tahle zima bez vnitřního tepla slibovala peklo.

No, možná ne. Kdyby šlo všechno podle plánu, zimu by tu nepřečkal.

Na tváři se mu objevil úsměv, když se pravděpodobně naposledy vzdaloval od staveniště. Svůj čas si tady odseděl. Tvrdě pracoval, zajistil si pohodlný život a bez problémů se začlenil do zdejší kultury. Teď byl čas vrátit se do Byrelmoru a udělat to, co měl v úmyslu už před lety. Jeho otec, král, by se mu v tom pokusil zabránit, kdyby věděl, co Warmund chystá, ale neexistoval způsob, jak by to mohl vědět. V Byrelmore čas plynul jinak; tento jeden rok na Zemi se tam proměnil ve sto let.

Kromě toho měl Indulf příliš práce se svou novou družkou a synem, než aby se staral o to, co se stalo se synem, kterého už jednou vyhnal.

Odfrkl si a vytěsnil ty temné myšlenky z hlavy. Co mu bylo do Indulfa a jeho myšlenek? Byli na opačných stranách už dost dlouho na to, aby se Warmund o svého otce už vůbec nezajímal. Vyhnanství mu neublížilo. Nebolelo ho pomyšlení, že od chvíle, kdy utekl z Vyhnanství na Zemi, ho nikdo nehledal.

Měl, co potřeboval.

V tomto světě sice nebyla magie, ale byla tu věda, a vědecká teorie se od magie zas tak moc nelišila, když se jí začal zabývat. Chvíli mu trvalo, než se jeho mozek ve všem tom žargonu zorientoval, ale nakonec na to přišel. Pomocí různých dokumentů, které našel o cestování časem a teorii multivesmíru, přišel na způsob, jak změnit směr, kterým se bude ubírat portál mezi tímto světem a Byrelmorem.

A jakmile to udělá, vrátí se v čase. O více než dvacet století zpátky, do doby, kdy ztratil vše, co pro něj bylo nejdůležitější. V den, kdy zabijáci zaútočili na palác, zabili jeho nevlastní matku a unesli jeho sestru.

Wildref nebude oddělená od svého skutečného života, od svého osudu. Byla princeznou a dědičkou trůnu, a místo toho vyrůstala v tomto světě, aniž by v sobě měla byť jen jiskřičku. Teď, i když ji našli, s tím Indulf odmítal cokoli dělat; odmítal jí to říct, jako by jí poznání její historie zničilo život, místo aby ho obohatilo.

Byla příliš silně chráněná na to, aby jí teď, v dospělosti, řekl, kdo doopravdy je. Ten strážce, Thonis, se kolem ní motal vždy, když se s ní Warmund snažil najít způsob, jak si s ní promluvit, když sem přišel poprvé. Ale na tom nezáleží. Tohle mělo fungovat. Chtěl se vrátit a zabránit tomu, aby ji vůbec unesli. Kdyby to bylo možné, zachránil by i nevlastní matku, ale Wildref byla jeho prioritou. Postará se o to, aby vyrůstala ve světě, ve kterém měla být, a ne na tomhle chladném místě bez magie, kde byla jen obyčejnou dívkou.

Kdyby jeho otec znal Warmundovy plány, pokusil by se ho zastavit. Stejně jako to udělal předtím, když se poprvé pokusil použít tyto portály pro cestování časem, aby našel Wildref. Byla to Indulfova vlastní chyba, že byl tak zaslepený, že se proti němu vůbec vzbouřil; neměl v úmyslu otce zabít, jen ho donutil ustoupit, aby on, Warmund, mohl udělat, co bylo nutné.

Neměl v úmyslu ho zabít, ať už si lidé mysleli cokoli.

Zavrtěl hlavou, nasedl do auta a odjel. Na tom nezáleželo. Na ničem z toho nezáleželo. Minulost byla pryč. Jakmile se mu podaří splnit úkol, už se to nikdy nestane. Samotný čas by se změnil. Ano, nejspíš to znamenalo, že se jeho nový bratříček nikdy nenarodí, ale on toho chlapce nikdy nepotkal, a až s tímhle skončí, ani nebude vědět, že se věci změnily.

Nic nebylo důležitější než získat Wildref zpět.

Když zamířil k domu, který v tomto světě sloužil jako domovská základna pro draky, kteří tudy projížděli s diplomatickými misemi nebo navštěvovali rodiny svých pozemských kamarádů, podíval se na zařízení, které sestrojil na základě teorií, jež četl. Dokud ho skutečně nevyzkoušel, nedalo se říct, jestli bude fungovat, ale byl vychováván se silným vzděláním v magii. Věděl toho dost, takže si byl jistý, že to bude fungovat.

Sám nikdy nebyl mágem. Nikdy se neučil používat magii kromě základů dračího rodu. S mágy však strávil hodně času. Vlastně většina jeho milenek byli mágové a on si vždycky rád poslechl, co mu o magii řeknou. Kromě toho byl drak. Draci měli vrozenou magii v pořádné míře.

V žaludku se mu zkroutily nervy. Tohle mělo všechno změnit a dost dobře ho to mohlo zabít. Teorií o tom, co se může stát, když jeden člověk existuje současně, ale v oddělených prostorech, bylo jistě dost. Warmundovi to však bylo opravdu jedno. Nebál se smrti. Už tak dlouho na něm ulpíval pocit viny – byla to jeho vina, že Wildref vůbec unesli. Pokud musel zemřít, aby tu chybu napravil, budiž.

Ale vzadu v mysli ho stále svrbělo. Pokud měl při této misi zemřít, možná by bylo moudré užít si poslední noc bezstarostné zábavy. Mohl by zajít do baru, sbalit ženu nebo dvě a strávit noc sexem bez vášně. Mohl by se úplně vyčerpat a utišit těch pár pochybností v mozku. Koneckonců bylo zvykem, že si válečník před bitvou dopřál teplou postel. Tohle nebyla bitva v tom nejčistším slova smyslu, ale na tom sotva záleželo.

Bylo by však těžké najít ženu, která by se chtěla nechat využít způsobem, jaký měl na mysli. Pokud by se musel držet zpátky, což by musel udělat s každou náhodnou ženou, pak by bylo nejlepší se na sex prostě úplně vykašlat. Nebylo to tak, že by jeho potenciálním partnerkám chybělo to, o čem nevěděly, že mohou mít.

Na druhou stranu, možná to šlo i jinak.

Než zastavil na místě naproti domu, který hledal, na tváři se mu opět objevil lehký úsměv. Cítil v okolí lehké praskání magie; tolik otevřených portálů muselo do tohoto světa přitáhnout magii. Dobře. Zvedl svůj speciální přístroj a zkontroloval ho. Měsíční kámen, který ukradl z centra, začal mírně zářit. Takže zachycoval magii této oblasti. To je dobře. To znamenalo, že přinejmenším funguje.

Znovu vzhlédl a zkoumal dům. Teď se jen musel dostat dovnitř na tak dlouho, aby mohl použít portál, až se otevře.

Vyšla žena ve starých špinavých šatech. Odhodlaně kráčela k záhonům uvadajících květin, které lemovaly budovu. Warmund se opřel a pozoroval ji. Několikrát ji tu už viděl, ale nikdy si pořádně neprohlédl její tvář. Byla to žena, která tu byla, když přišel na tento svět poprvé. Byl těžce zraněný a ona ho ošetřila, než se dal na útěk.

Byla to kráska. Samé křivky. Nohy zužující se od stehen ke kotníkům, boky a zadek, který dával muži něco, čeho se mohl držet v různých sexuálních polohách. Zúžený pas a velká prsa. Ve skutečnosti neměla dokonalé proporce, ale Warmund si na ženách nikdy nepotrpěl na dokonalost. Pro tuhle dívku by byl ochoten spokojit se s vanilkovým sexem. Měl pocit, že i ten nejvanilkovější by s ní byl vzrušující. Vlastně si byl jistý, že se mu o ní už někdy zdálo.

Krátce se mu sevřela bedra a on si odkašlal, aby ty pocity zahnal. Teď nebyl čas na to, aby se vzrušoval! Možná později, pokud bude čas…

Vystoupil z auta a rozběhl se přes ulici. Jen pět minut kolem domu mu umožní sledovat zdejší přívaly magie a zjistit, kdy se otevře další portál. Na ulici ani v přístřešku nebyla žádná auta; tahle baculatá holka musí být sama. Warmund se usmál, když se přiblížil. Pokud mu bude štěstí přát, možná se mu ji dokonce podaří přesvědčit, aby ho pustila do domu.

„Ahoj,“ zavolal.

Žena vyskočila na nohy a rozhlédla se. Když se na něj podívala, oči se jí rozšířily a čelist jí poklesla. Pohledem sjela po jeho těle a tváře jí zbarvil slabý růžový ruměnec. Kdyby měl stále přístup ke svému drakovi a ohňům, byl si jistý, že by z ní ucítil vzrušení. Vždycky byl považován za atraktivního draka, měl široká ramena a silné tělo, ale zdálo se, že ženy v této říši na něj působí ještě víc než v Byrelmore. Přinejmenším si tu přitažlivost dovolily dát najevo snadněji.

„Říkal jsem si, jestli bys mi nemohla pomoct,“ řekl Warmund a zpomalil.

Vtom se otevřely vstupní dveře a vyšla z nich černovlasá žena s pletí barvy čerstvě zryté země. „Penny, dvojčata se probudila a já nemůžu Alexe přimět, aby přestal plakat.“

Penny trochu svěsila ramena. Krátce pohlédla na Warmunda a pak zavrtěla hlavou. „Promiň,“ řekla a prošla kolem něj.

Warmund ji nebral na vědomí. Jeho pohled se upíral na ženu; Katrinu, jak se jí říkalo. Wildref, jak ji znal. Jeho sestra.