OMT - 9. kapitola

Překlad: Já

Kor.: Ona

Tide

Když zazvoní zvonek u dveří, podívám se na Olivii, která napůl visí na křesle v obýváku, a povzdechnu si, když se na mě podívá a zavrčí. Vím, že moc dobře ví, že je tu její máma, a že z toho nemá o nic větší radost než já.

„Já nechci odejít, tati,“ řekne mi, když mířím ke dveřím. Zabolí mě na hrudi, když seskočí z křesla, vrhne se ke mně a obejme mě kolem boků.

„Já vím, andílku. Já to taky nechci.“ Rukou jí přejedu po hebkých vlasech a pak ji pohladím po zátylku. „Ale za týden budeš zase se mnou.“ Nikdy jsem nechtěl žít tak, abych ji měl jen každý druhý týden. Proto jsem byl, když byla malá, rozhodnutý, že to s její mámou bude fungovat, bez ohledu na naše problémy. Ale s Annou to nikdy nebylo tak snadné. Nebyla šťastná a dávala to najevo slovy, činy a nakonec to dokázala i jejím odchodem. Když se ohlédnu zpátky, jsem rád, že měla odvahu ukončit náš vztah a odejít, protože vím, že já bych to nikdy neudělal. Zůstal bych s ní, i kdyby mi bylo mizerně. Znovu zazvoní zvonek a mně se sevře čelist, než se přinutím uvolnit. „Běž si sbalit hračky,“ řeknu jí, protože vím, že má oblečení u mámy, takže si ty věci nemusí brát s sebou.

„Dobře, tati.“ Skloní hlavu a zamíří chodbou do svého pokoje.

Odtrhnu od ní oči, otevřu dveře a Anna si položí ruku na bok. Vím, že většina mužů se na ni podívá a myslí si, že je krásná, se svými dívčími blonďatými vlasy a modrýma očima, ale já už se nenechám zmást tím jejím krásným zevnějškem.

„Už jsem si začínala myslet, že tu nejsi.“

Neodpovídám. Úplně otevřu dveře, aby mohla vejít dovnitř, a sleduju, jak se rozhlíží, jako by něco hledala.

„Myslela jsem, že bys mohl mít společnost. Po městě se povídá, že chodíš s Ariou Spencer,“ řekne nenuceně, otočí se ke mně čelem a nakloní hlavu na stranu. „Je to pravda?“

„Do toho ti nic není.“ Nepřekvapuje mě, že se o mně a Arii šíří zvěsti, protože jsme spolu od chvíle, kdy jsme spolu před několika týdny poprvé spali, trávili skoro každý den a některé z těch dnů jsme byli ve městě, chodili na večeři, do kina nebo jen do obchodu. Jediná doba, kdy jsem ji neviděl, byla, když jsem měl Olivii, a i tehdy jsem se u ní párkrát zastavil na oběd, zatímco Olivia byla ve škole.

„Je to moje věc, jestli se bude pohybovat kolem Olivie.“

„Nezačínej s těmi kecy, Anno. Nemysli si, že nevím o všech těch chlapech, se kterými se stýkáš, a nesnaž se mi lhát.“ Zvednu ruku, když otevře ústa. „Olivia mi řekla, že snídala s víc než jedním z tvých ‚kamarádů‘ –“ udělám vzdušné uvozovky. „ – když u tebe přespávali.“

„Ti kluci byli jen kamarádi.“

„Jasně.“ Zavrtím hlavou, protože vím, že kecá. „Až se rozhodnu, že je čas, aby se Aria seznámila s Olivií, dám ti vědět, už jen proto, že nepotřebuju, abys Olivii vyděsila, až ti o tom bude vyprávět.“ A Anna by se posrala, kdyby Olivia jednoho dne přišla domů a řekla jí, že se seznámila s mou přítelkyní, protože i když mě nechce ve své posteli, pořád si myslí, že mě vlastní.

„Takže ty je seznámíš?“ Sleduju, jak jí překvapeně vystřelí obočí, a vím, že je to proto, že jsem žádnou ženu, se kterou jsem chodil, nikdy nepředstavil Olivii. Na druhou stranu žádná z nich nebyla žena, se kterou bych viděl společnou budoucnost.

„Nakonec jo,“ souhlasím a ona začne otvírat ústa, aby něco řekla, ale zarazí se, když Olivia přijde do obýváku.

„Ahoj, mami.“ Jde k Anně a já se dívám, jak se obě objímají. Nemůžu říct, že Anna byla dobrá manželka nebo že bychom si rozuměli, ale přiznám, že je pro naši dceru skvělá máma. I přes drama, které se kolem nás zřejmě neustále točí, je pro ni Olivie na prvním místě, a za to jsem jí vděčný.

„Užila sis tenhle týden s tátou?“ zeptá se jí Anna a vezme fialový třpytivý batoh, který drží v ruce.

„S tátou se vždycky bavím.“ Olivia se na mě podívá a zakoulí očima, až mě napadne, co mě sakra čeká, až se dostane do puberty.

„Viděla jsi babičku a dědu?“

„Jo, a babička mi koupila novou čajovou soupravu, když jsem u ní doma.“

„To je legrace.“ Kdybych to nevěděl, myslel bych si, že její úsměv je falešný, ale není. Anna nemá žádný vztah s rodiči – což nesnáší, ale je příliš tvrdohlavá na to, aby to změnila, takže vždycky prosazovala, aby Olivie měla hezký vztah s prarodiči. Není na škodu, že kdykoli něco potřebuje, máma s tátou jsou tu pro ni, bez ohledu na to, že spolu nevycházejí. „Jsi připravená jít? Musíme se cestou domů zastavit v obchodě s potravinami.“

Místo odpovědi se Olivia otočí ke mně a ve chvíli, kdy je blízko, ji zvednu a ona mi obtočí ruce kolem krku a pevně mě stiskne. „Mám tě ráda, tati.“ Nakloní se, aby se na mě podívala. „Přijdeš na moji narozeninovou oslavu ve škole?“

„Dovolíš mi sníst pár tvých dortíků?“

„Můžeš si jeden vzít.“

„A co dva?“

„Dobře, dva.“ Vzdává se, když se její roztomilý nosík nakrabatí.

S úsměvem ji políbím na tvář, pak ji postavím na nohy a setkám se s Anny pohledem. „Dej mi vědět, co mám připravit.“

„Pošlu ti zprávu.“

Doprovodím je obě ke dveřím a Olivii ještě jednou obejmu. Stojím ve dveřích, když nasedají do Annina auta, a usmívám se na Olivii, když na mě přes zadní okénko udělá legrační obličej. Jakmile vycouvají z příjezdové cesty, vejdu do svého malého domku se dvěma ložnicemi, projdu obývací pokoj, posbírám omalovánky, hračky a další věci, které Olivia za poslední týden přitáhla z ložnice, a všechno to uklidím. Opláchnu nádobí a strčím ho do myčky, pak napůl složím prádlo, které se tu nahromadilo, a ani se neobtěžuji ho uklidit. Když byt vypadá trochu uklizeně, sbalím si tašku a vyrazím do posilovny, kde se sejdu s Coltonem na trénink, než půjdu k Arii na večeři.

Po patnácti minutách dorazím do posilovny, zaparkuju vedle Coltonova auta, vypnu motor, vystoupím a vezmu si láhev s vodou. Zamířím k budově, a když vejdu dovnitř, prohlédnu si místnost a všimnu si zamračeného Coltona u činek, s pohledem upřeným do jedné z menších místností vzadu.

„Co se děje?“ Pozdravím ho, sundám si mikinu a on se ke mně otočí a zavrtí hlavou.

„Gia si vzala do hlavy, že potřebuje shodit svá zbylá těhotenská kila, a tak sem přitáhla Ariu, aby se dnes zúčastnila jedné z lekcí spinningu.“

„Cože?“ Rozhlédnu se po místnosti a spatřím Ariu na stacionárním kole, na sobě úzké legíny a ustřižené tričko, které jí visí z jednoho ramene, po boku má Giu a několik dalších mužů a žen roztroušených po místnosti. Cukne mi čelist, když vidím, jak se chlap vedle ní otočí, usměje se na ni a něco jí řekne, co neslyším. Mužský instruktor v čele třídy je povzbuzuje, aby si stoupli a sedli si. Následují jeho pokyny. Sleduju Ariin zadek a rozhlížím se kolem sebe. Takže si všimnu, že několik dalších cvičících kluků také pozoruje její tělo.

„Vidíš, jak se cítím,“ řekne Colton a já odtrhnu oči od Ariina zadku a zadívám se na něj. „Vítej ve světě žárlivosti.“ Začne zvedat činky, které drží, a já chytnu dvě dvaceti pěti kilové činky a následuju ho. Chci popřít, že žárlím, ale kurva, on se nemýlí, a ta emoce je mi úplně cizí, která mnou proudí a jsem vzteklý.

„Jak to děláš, že se s tím pořád vyrovnáváš?“

„Žárlivost?“ zeptá se a já zavrčím. „Musíš to překonat a hodně dýchat. Taky vím, že Gia si nevšímá mužů, když po ní jdou, protože je moje, takže to pomáhá,“ řekne a pak zvedne obočí. „Je Aria tvoje?“

„Je moje, ale nejsem si jistý, jestli to ví.“

„Cože?“ Zmateně svraští obočí.

„Nechtěl jsem ji vyděsit příliš rychlým postupem, tak jsem jí řekl, že můžeme jít na věc pomalu a nechat věci neformální.“

„Jsi zasranej idiot.“

„Díky, ty zmrde.“ Povzdechl jsem si.

„Musíš si s ní promluvit. Vím, že na to nejsi zvyklý, ale musíš s ní skutečně vést rozhovor, který bude zahrnovat přesná slova, aby věděla, co se mezi vámi dvěma děje, než se ti to posere do obličeje.“

Má pravdu. Musím si s ní o nás promluvit. Jen doufám, že posledních pár týdnů, co jsme spolu, je pro ni dostatečným důkazem, že náš vztah může fungovat.

„Kriste.“ Jeho oči se setkávají s mýma v zrcadle před námi. „Bojíš se, že s tebou nebude chtít zůstat.“

„Právě se dostala z podělaného manželství a její vztah s rodiči je v háji,“ přiznám něco, o čem se mi nedávno svěřila. Její rodiče jsou to, co jí dělá největší starosti, i když to nepřizná.

„Jo, a tvoje bývalá, se kterou máš dítě, není Disneyho princezna, která všude kolem sebe šíří radost. Každý si do vztahu přináší nějakou zátěž, důležité ale je, jak si s nimi pomáháte vypořádat.“ Odloží činky a vezme si vodu, napije se. „Žádný vztah není dokonalý. Vždycky se najdou nějaké sračky, které je třeba řešit a vypořádat se s nimi. To, že z nich vyjdete na konci společně, vás jen posílí.“

„Máš pravdu.“

„Já vím,“ souhlasí a podívá se do místnosti, kde jsou holky. Udělám totéž a všimnu si, že kluk vedle Arii si s ní zase povídá, zatímco instruktor slezl z kola a postavil se vedle Gii s rukou na jejích zádech. „Nechceš si zkusit hodinu spinningu?“ zeptám se.

„Takže nehodláš spolknout žárlivost s vědomím, že Gia je tvoje?“ Zeptám se sarkasticky.

„Kurva ne, ne když se jí dotýká chlap,“ řekne a já se ušklíbnu a odložím činky.

„Pojďme.“ Pokynu mu, aby šel do třídy přede mnou, a když projdeme dveřmi, nikdo si naší přítomnosti přes hlasitě hrající techno hudbu nevšimne.

Oba nasedneme na kola za naše ženy a začneme šlapat, zatímco instruktor míří zpátky do čela třídy. Když se kluk přede mnou znovu pokusí upoutat Ariinu pozornost, můj první instinkt je slézt z kola a dát najevo, že není k dispozici. Ale uklidním se, když si všimnu, že se usilovně snaží ignorovat jeho přítomnost a vypadá spíš podrážděně než šťastně, že ji vyrušuje.

Než se hodina chýlí ke konci, jsem překvapený, jak kurevsky těžký ten trénink byl, a přemýšlím, jak se sakra dostanu z kola, aniž bych spadl na obličej. Soudě podle Coltonova výrazu má stejné pocity. Aria i Gia snadno seskočí z kola, a když se otočí pro ručníky, obě jsou překvapené, když uvidí za sebou Coltona a mě.

„Co tady děláte?“ Slyším, jak se Gia ptá, zatímco Aria kráčí ke mně a usmívá se, přitom si přes tričko obléká mikinu na zip.

„Colton říkal, že si s ním jdeš zacvičit. Nevěděla jsem, že budeš chodit i na tuhle hodinu.“

„To nebylo v plánu.“ Sesedám z kola a mnu si ruce. „A nejsem si jistý, jestli na tuhle hodinu někdy půjdu znovu.“

„To sedadlo je vražedné.“ Vědoucně se na mě zašklebí a pak se otočí, když jí kluk, který se s ní předtím snažil mluvit, položí ruku na rameno.

„Já vím, že je to trochu brzo.“ Nervózně se na mě podívá a pak se zase zaměří na ni. „Ale napadlo mě, jestli bych si nemohl vzít tvoje číslo a třeba bychom někdy mohli zajít na večeři nebo tak něco.“

„Ah…“ Pohrává si se zipem mikiny a vypadá nervózně.

„Není k dispozici,“ přeruším ji a ani se nesnažím skrýt svou rozmrzelost.

„To je jasné.“ Odchází a já se mu při odchodu zadívám na záda a pak se zaměřím na Ariu.

„Nejsi k dispozici,“ řeknu jí a sleduju, jak jí tmavnou tváře. „Ani trochu.“

„Dobře,“ souhlasí, vypadá nejistě a já zavrtím hlavou, jsem si celkem jistý, že když Colton říkal, že si s ní musím promluvit o tom, jak si představuju náš vztah, nemyslel tím, že jí mám říct, že je moje jako zasranej neandrtálec.

„Hej,“ vloží se do toho Gia a obejme mě jednou rukou. „Sejdeme se venku.“

Aria na ni kývne, a když odejde, otočí se na mě. „Takže.“ Odkašle si. „Gia, Colton a já jsme se cestou sem bavili o tom, že bychom dneska u nich všichni povečeřeli. Nevadí ti to?“

„V poho.“ Vezmu ji za ruku, propleteme si prsty a zastihnu Giu a Coltona, jak míří k východu. Popadnu svou mikinu a láhev s vodou a už ji nepustím. Když vyjdeme ven, stojí vedle svého auta a čekají na nás, takže zamíříme tím směrem. „Aria mi řekla o té večeři. Zastavíme se u ní, abychom se osprchovali, a pak přijedeme.“ Při zmínce o sprše cítím, jak se Ariiny prsty ohýbají na mých, a tak je stisknu.

„Uvidíme se za chvíli.“ Gia se na Ariu usměje a Colton na mě kývne, než Giu obejde ke dveřím spolujezdce a otevře jí, aby mohla nastoupit.

Taky otevřu dveře Arii, a jakmile se usadí na sedadle, zavřu je, přejdu ke straně řidiče a usednu za volant. „Užil sis to s Olivií?“ zeptá se, zatímco couvám z místa.

„Opravdu chceš mluvit o tomhle?“ Podívám se na ni a jsem si jistý, že to je to poslední, co ji napadá, vzhledem k tomu, že jsem s ní dneska a každý den za poslední týden mluvil. „Ty nechceš mluvit o tom, že jsme spolu ve vztahu?“

„Nevypadalo to zrovna tak, že bys o tom chtěl diskutovat.“ Při její chraplavé odpovědi mi cuknou rty, natáhnu se k ní, vezmu ji za ruku a přitáhnu si ji ke stehnu. „Proč zrovna teď? Myslela jsem, že to mezi námi chceš mít neformální.“

„Prosím?“

„To ty jsi říkal, že můžeme být neformální. Myslela jsem, že to chceš.“

„Ne, chtěl jsem tebe, tak jsem ti řekl, co jsem si myslel, že chceš slyšet.“ Stisknu jí ruku. „Věděl jsem, že máš ke vztahu se mnou výhrady, ale doufal jsem, že časem pochopíš, že by nám to mohlo klapat.“

„Takže jsi lhal.“

Kurva, chci to popřít, ale je to pravda. „Lhal jsem, a i když jsem z toho v prdeli, lhal bych znovu, abych byl tam, kde jsme teď.“

„Kde jsme?“ Snaží se vytáhnout ruku zpod mé. „Nemyslela jsem si, že jsem dost dobrá na to, abych byla s tebou.“

„Řekni mi to, Ario. Kdy za posledních pár týdnů jsem ti dal pocítit, že nejsi dost dobrá na to, abys se mnou byla?“ Když zastavím na červené, setkám se s jejím pohledem. „Bylo to, když jsem tě představil svému nejlepšímu příteli a jeho ženě? Když jsme šli do kina, na večeři a do obchodu? Nebo to bylo minulý víkend, když mi volala máma a ty sis s ní dvacet minut povídala, když zjistila, že jsem u tebe zůstal přes noc, a my jsme byli vzhůru na snídani?“

„No…“

„Odpověď zní: nikdy.“ Zavrtím hlavou a šlápnu na plyn, když na semaforu naskočí zelená. „Teď už vím, že jsem měl být upřímný v tom, co jsem chtěl, ale můžeš mi říct, že bys tomu byla přístupná?“ Koutkem oka vidím, jak se posunuje na sedadle, a když se jí uvolní prsty, vím, že si uvědomuje, že by nebyla. Celou cestu by ses mi bránila, i kdyby se chtěla podvolit. „Chci být s tebou, Ario. Možná jsem na to šel špatně, ale chci být s tebou.“

„Já s tebou chci být taky. Jen se bojím,“ řekne, když zaparkuju na její příjezdové cestě a vypnu motor. Když si odepne pás, přetáhnu ji přes středovou konzolu a obtočím jí ruce kolem pasu, jakmile se mi usadí na klíně.

„Řekni mi, čeho se bojíš.“

„Moji rodiče.“ Skloní hlavu a soustředí se na mou ruku, na které ji otáčí a prsty si uhlazuje mozoly, které tam má. „Vím, že udělají nebo řeknou něco, co tě rozruší, a to nechci.“

„Je mi jedno, co si o mně myslí tvoje máma nebo táta, Ario. Záleží mi na tom, co si myslíš ty.“ Zvednu její ruku a políbím ji na klouby. „Anna o nás dvou ví.“

„Cože? Jak?“

„Někdo, koho zná, nás nejspíš viděl ve městě.“ Rty se mi nakloní nahoru, když její oči klesnou k mým ústům. „Nesnažil jsem se zrovna skrývat, že se tě rád dotýkám nebo že jsem s tebou.“

„Ah…“ Olízne si rty a pak si promne hrdlo. „Co říkala?“

„Moc ne, protože tam byla Olivia.“ Zvednu ruku a palcem jí přejedu po bradě. „Ptala se, jestli tě představím Olivii, a já jí řekl, že ano a že jí dám vědět, až se to stane.“

„Ty… ty chceš, abych se seznámila s Olivií.“

„Chci být s tebou, takže ano, chci, aby ses seznámila s mou dcerou. Taky se chci ujistit, že jsi na to připravená, protože jsem ji ještě nikdy žádné ženě nepředstavil, takže si musíš být jistá námi, než ten krok uděláme.“

Její oči se vrátí k našim rukám a ona položí ty své na mé a zkoumá je. „Líbí se mi být s tebou. Je to snadné. Jsem s tebou šťastná a mám pocit, že můžu být sama sebou.“

„Když jsi se mnou, můžeš být vždycky sama sebou, Ario. Mám tě rád takovou, jaká jsi. A můžu tě ujistit, že nejsi jediná, kdo se bojí průserů, které by se mohly stát, ale právě proto musíme být do budoucna na stejné vlně. Potřebuju, abys mi věřila, že to zvládnu s tvými rodiči, a potřebuju, abys mi věřila, že ti budu krýt záda, pokud se Anna pokusí rozpoutat drama.“

„Myslím, že když ty zvládneš mé rodiče, já zvládnu Annu.“

„Dobře.“ Políbím ji, když se ke mně otočí čelem. Potom se odtáhnu, pohladím ji po tváři. „Mezi námi se nic nemění, kromě toho, že jsem tvůj a ty jsi moje.“

„To se mi líbí,“ řekne tiše, opře si čelo o moje a já zavřu oči a poprvé po několika týdnech se cítím úplně v klidu.