TE - 18. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Jitka

Brielle

Už jsou to tři dny, kdy jsem naposledy slyšela o Cadenovi. Je pro něj nezvyklé, že mi nezavolal, ani nenapsal. Obvykle mi alespoň jednou denně zavolal nebo napsal esemesku, i když jen proto, aby mě pozdravil. Trochu se začínám bát, možná bych neměla, ale nemůžu si pomoct. Už jsem o něm neslyšela celé dny. Zjišťuju, že mi chybí. Vím, že se jedná jen o práci, ale je mým jediným klientem, ale mé pocity k němu každým dnem, kdy jsme spolu, sílí. Způsob, jakým se mnou tu noc mluvil, mě zranil, ale jeho naštvaná a zraňující slova neměla nic společného se mnou. Něco se tu noc stalo a já potřebuju vědět co.

Zatímco vařím večeři, Stella hraje na piano. Snažila jsem se jí najmout učitele, ale ona odmítla, že se bude učit sama. Hraje neuvěřitelně dobře na někoho, kdo nikdy neabsolvoval žádnou hodinu. Poslouchat ji mi připomene Cadena a pokaždé, kdy na něj pomyslím, stáhne se mi žaludek. Poté, co se se Stellou navečeříme, vykoupe se a já ji uložím do postele.

Ležím v posteli a čtu si, když mi cinkne mobil s novou zprávou od Cadena.

 

Ve čtvrtek odjíždím na služební cestu do Chicaga a potřebuju, abys jela se mnou. Budeme tam do soboty. Ať tě v devět ráno řidič vysadí u mě.

 

To je za dva dny.

 

A? Dávám ti vědět dopředu, jak jsi chtěla. Uvidíme se pak.

 

Sevřou se mi vnitřnosti, když píšu další zprávu.

 

Ty mě nechceš zítra vidět?

 

Ne, uvidíme se ve čtvrtek.

 

Nevím, jestli mám odpovědět nebo ne, tak to prostě nechám být a zavolám mámě.

„Ahoj.“

„Čau mami. Právě mi psal Caden, že potřebuje, abych s ním ve čtvrtek jela do Chicaga, vrátíme se v sobotu.“

„To je v pořádku, ale je tu něco, o čem si s tebou potřebuju promluvit.“

„A co?“

„Přijdu zítra ráno okolo sedmé. To nám dá čas si promluvit, než vstane Stella.“

„Okay, dobře, mami. Uvidíme se ráno.“

Zavěsím a odložím telefon na noční stolek. Její hlas zněl vážně a já se začínám bát.

***

Vstanu dost brzy, abych se oblékla a udělala si kávu, než máma dorazí. Mám nějaké zbylé muffiny s čokoládovými lupínky, které jsem včera dělala, takže je dám na talíř a položím doprostřed stolu.

„Dobré ráno,“ pozdraví tiše máma, jakmile projde dveřmi.

„Čau, mami.“

Naliju jí kávu a položím ji na stůl.

„Tak o co jde?“ Posadím se.

„Někoho jsem potkala.“ Usměje se.

„Co? Kdy?“

„Minulý týden, nechtěla jsem nic říkat, dokud ho trochu lépe nepoznám.“

Šokovaně nakloním hlavu.

„Kdo je ten chlap a kde jsi ho potkala?“

„Jmenuje se Sven. Je mu padesát a seznámili jsme se v potravinách v oddělení masa.“

Zvednu obočí a napiju se.

„Doufám, že není ženatý.“

„Jeho manželka zemřela před několika lety. Mluvili jsme spolu každý den a včera si zašli na kávu.“

„Och můj bože! A to jsi mi to nemohla říct?“

„Jak jsem řekla, nejdřív jsem ho chtěla trochu poznat. Znáš mojí minulost s muži. Každopádně ho mám vážně ráda.“

„A kde pracuje?“

„Je v důchodu.“

„V padesáti?“

„Pracoval na Wall Street, velmi chytře investoval a teď už nepotřebuje pracovat.“

„Tak co dělá ve svém čase?“

„Chodí na golf, cestuje a intenzivně se věnuje charitě.“

„Má nějaké děti?“

„Ne, s manželkou nikdy žádné neměli. To je důvod, proč ti to říkám teď, protože se mnou chce strávit více času a s tvým harmonogramem je to těžké, protože nikdy nevíš, kdy ti Caden zavolá.“

„Dává mi vědět dopředu, to víš.“

„Pokud jde o mě, ne dost dopředu.“

„Takže mi říkáš, že už nadále nechceš Stellu hlídat?“

„To neříkám. Jen si myslím, že bys měla mít zálohu, protože mám taky svůj život.“

Wau, nemůžu věřit, že tohle řekla.

„Vím, že máš svůj život, mami, ale souhlasila jsi, že mi se Stellou pomůžeš.“

„A to jsem taky posledních šest let dělala. Vždycky jsem tu ve vteřině, kdy mě potřebuješ. Ale teď chci žít taky pro sebe.“

„Dobře, uvidím, jestli bude moct Sasha být více k dispozici.“

„A co Ben? Víš, že ho Stella miluje a on ji. Už tě tak často nevozí, takže by ji mohl místo toho hlídat.“

„A co budu dělat, když budu potřebovat, aby mě někam odvezl?“

„Jsi chytrá holka, Brielle. Na něco přijdeš. Vždycky to tak je. Omlouvám se, zlato, ale vážně ho mám ráda. Možná, až vyprší těch šest měsíců, tak bys měla zvážit odchod do důchodu. Už sis našetřila dost a s penězi od Cadena budeš mít víc než dost a navíc se můžeš vrátit to školy.“

„Jsem ráda, že jsi za mě můj život tak naplánovala, mami,“ odseknu, popadnu hrníček a vstanu.

„Přestaň se ke mně takhle chovat, mladá dámo. Byla jsem tu pro tebe od chvíle, kdy jsi měla dítě. Myslela sis, že to budu dělat věčně? Možná by ses měla poohlídnout po chůvě. Ne, že by sis to nemohla dovolit.“

„Mami, babi, co se děje?“ Vejde Stella do kuchyně a tře si oči.

„Dobré ráno, sluníčko.“ Usměju se a jdu k ní. „Nic se neděje, babička přišla na kávu a mluvily jsme spolu. Omlouvám se, jestli jsme tě vzbudily.“

„Znělo to, jako byste se hádaly.“

„Pojď sem, zlato,“ promluví máma a natáhne k ní ruku. „Obejmi babičku. Už musím jít. Přemýšlej o tom, co jsem ti říkala, Brielle.“

Protočím oči, jakmile vyjde dveřmi. Možná měla pravdu a měla bych najmout chůvu. Kdybych to udělala, znamenalo by to, že máma už by nehlídala a nedostávala zaplaceno.

Strávila jsem den se Stellou a vysvětlovala, že musím odjet na tři dny do Chicaga. Nebyla z toho nadšená, díky čemuž jsem byla ještě skleslejší, než předtím. Čím je starší, tím je pro ni těžší nemít mě tady. Jen si přeju, abych jí mohla říct, že to dělám pro ni.

„Mami, nebuď smutná,“ položí mi ruku na tvář.

„Nejsem smutná, sluníčko.“

„Ano jsi. Poznám to. Víš, co děláme, když je jedna z nás smutná.“ Usměje se.

„Ne teď, zlato. Opravdu se mi nechce.“

„Na tom nezáleží. Je třeba to udělat.“

Zvedne dálkové ovládání na stole, stiskne tlačítko a začne hrát Hakuna Matata. Stella mě chytí za ruku a začne zpívat. Na tváři se mi roztáhne úsměv, když vstávám a začneme zpívat, tančit a tím odeženeme všechny naše potíže.