WP - 20. kapitola

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

Přišla jsem mu jen vrátit mikinu.

 

Alespoň to si říkám, když dokulhám do Cluck You.

 

Když se Sawyer zmínila, že po večeři na Den díkůvzdání jde do práce pomáhat krmit bezdomovce, zeptala jsem se, jestli by mě mohla svézt.

 

Netrvá dlouho, než si všimnu Stonea. Je po lokty v bramborové kaši a omáčce. Každému, kdo kolem něj projde, dává vydatnou porci s širokým úsměvem na své pohledné tváři.

 

Proklínám ho za to, že je láskavý a směšně roztomilý.

 

A ještě víc proklínám své srdce za to, že omdlévá.

 

Snažím se k němu přiblížit, ale pan Gonzales mě zastaví. "Ty... ven."

 

Sakra.

 

"No tak, pane G," zavolá Stone ze svého stanoviště. "Je Díkůvzdání."

 

Když je jasné, že pan Gonzales nevycouvá, dodám: "Doufala jsem, že bych mohla pomoct."

 

No, ne tak docela. Ale hele, proč ne? Je tu dost plno a vypadá to, že by se jim hodily další ruce.

 

Stoneovo obočí se překvapeně zvedne. "Vážně?"

 

"Rozhodně," prohlásím.

 

Jeho šéf mě sice nemá moc v lásce, ale otevřít svou restauraci, aby nakrmila bezdomovce a méně šťastné lidi večeří na Den díkůvzdání, je chvályhodné a bylo by úžasné být toho součástí.

 

Pan Gonzales nad tím chvíli uvažuje, než řekne: "Fajn. Ale jen dnes. Bez výjimek." Vytáhne z kapsy síťku na vlasy. "Nasaď si ji."

 

Upravím si síťku na hlavě a zaujmu místo u omáček vedle Stonea. Kvůli berlím se mi trochu špatně manévruje, ale zvládám to a upadám do rytmu obsluhování lidí.

 

Celou dobu cítím, jak mě Stoneovy oči propalují jako žhavé uhlíky.

 

"Co?"

 

Rty mu cuknou. "Nic."

 

To jsou kecy. Pohled, který mu věnuji, vyjadřuje mé myšlenky.

 

Nabere si do své obrovské lžíce bramborovou kaši. "Jen jsem si nikdy nemyslel, že uvidím Biancu Covingtonovou se síťkou na hlavě krmit bezdomovce."

 

"No, jsem ráda, že jsem tady." Poté, co ženě na talíř naberu lžíci omáčky a popřeju jí šťastné Díkuvzdání, rozhodnu se vyjít s pravdou ven. "I když popravdě řečeno, nebyl to oficiální důvod, proč jsem sem dneska přišla."

 

Jeho výraz se změní na zvláštní. "Jo?" Obslouží další osobu. "Tak kvůli čemu jsi tu tedy oficiálně?"

 

Střelím pohledem na něj. "Kvůli tobě." Snažím se zakrýt svůj úlek a gestem ukážu na kabelku na podlaze. "Tedy, kvůli tvé mikině. Chtěla jsem ti ji vrátit."

 

Odloží lžíci a přiblíží se ke mně. "Opravdu?"

 

Ach jo. Jsem vděčná za své berle, protože moje nohy se rozhodně mění v želé.

 

"Jo." Odvrátím pohled. "Myslela jsem, že bys ji mohl chtít zpátky."

 

Naštěstí se právě v tu chvíli u našich stanovišť seřadí několik lidí a my se rychle pustíme do nakládání jejich talířů.

 

"Bianco?" ozve se po chvíli, která mi připadá jako věčnost.

 

"Jo?"

 

"Udělal chybu."

 

Jeho hlas je tak tichý, že ho skoro neslyším.

 

"Cože?"

 

Musím se ujistit, že naprosto rozumím tomu, co říká.

 

Jeho výraz je bolestný, když opakuje. "Udělal chybu." Vydechne si. "K čertu, Bianco. Tu noc se provinila spousta lidí. Dylan za to, že si s Liamem hrála a šla s ním na ples. Jace za to, že se nikdy nepřiznal ke svým citům k Dylan... ale hlavně to byl Tommy." Nakonec se na mě podívá. "Nikdy ho neměl šikanovat." V jeho hlase zazní upřímnost. "Každopádně, je mi opravdu líto, co se stalo tvému bratrovi. Vypadá to, že to byl skvělý člověk."

 

Srdce se mi zbortí. Byl.

 

Stoneovo upřímné přiznání mě tak ohromí, že málem upustím naběračku.

 

I když to, co řekl, byla pravda, vím, jak těžké pro něj muselo být přiznat to.

 

"Děkuju," zašeptám a hlas se mi chvěje dojetím. "Já... ehm. To pro mě hodně znamená."

 

I díky tomu jsou tyhle city, které k němu chovám, silnější.

 

Otočí se zpátky ke své bramborové kaši. "A aby bylo jasno, neřekl jsem to jen proto, abys se mnou zase mluvila. Opravdu jsem to myslel..."

 

"Chceš si dnes večer vyrazit?" Vyhrknu.

 

Nemůžu si pomoct, ale chci být v jeho blízkosti.

 

Zvlášť teď, když vím, že stojí na správné straně věcí.

 

Záludně se na mně usměje. "No, to mě podrž. Zveš mě na rande, Bianco Covingtonová?"

 

"Možná." Sama se na něj nesměle usměju. "To záleží."

 

Povytáhne obočí. "Na čem?"

 

"Na tom, jestli řekneš ano, nebo ne."

 

Prosím, řekni ano.

 

Pokrčí rameny. "Promiň, dneska nemůžu."

 

No, to jsem si naběhla.

 

Spolknu hrudku zklamání a pronesu. "Aha." Podívám se na pánev s omáčkou. "Rozum..."

 

"Už mám v plánu se po práci podívat na Bourne Identity /Agent beze jména/ s holkou, ze které šílím."

 

Úsměv z tváře nesmažu, ani kdybych se snažila.

 

Naše nadcházející plány mají jen jeden problém.

 

Střelím pohledem po Sawyer, která si spokojeně pobrukuje vánoční písničky a porcuje plátky krocana.

 

Něco mi říká, že je to taky ten typ holky, která ráda nechává vánoční světýlka rozsvícená až do února.

 

"Hned jsem zpátky," řeknu Stoneovi, než se odpotácím k místu, kde je ona.

 

"Potřebuju laskavost."

 

Vzhlédne. "Neboj se. Mám všechno pod kontrolou. Alfonso - šéfkuchař - dělá další omáčku a..."

 

"Nepotřebuju víc omáčky. Potřebuju, abys mě kryla, až budu dneska večer se Stonem."

 

Její oči se promění v talíře. "Cos to řekla?"

 

"Přiznal, že Tommy udělal chybu."

 

Přestane porcovat krocana. "Dobře..."

 

"Stone je dobrý chlap, Sawyer. Sama jsi to řekla. A vím, že to nedává smysl, ale opravdu, opravdu, opravdu se mi líbí."

 

"Vážně?"

 

Potlačím zasténání. "Sawyer."

 

Utře si ruce do ručníku. "Já nevím. Nesnáším lhaní. Zvlášť Coleovi. Po infarktu jsem mu slíbila, že už nikdy nebudu lhát..."

 

"Prosím," žadoním. "Kromě toho, není to tak, že by to byla špatná lež. Jdu jen ke Stoneovi, abychom se podívali na film. Budu pryč maximálně tři hodiny."

 

Promne si ruce. "Já vážně nechci lhát, Bianco."

 

"Já vím, ale víš, jak jsou Jace a Cole přehnaně starostliví. Zbláznili by se, kdyby zjistili, že se tahám se Stonem, což opravdu není fér, protože je to dobrý kluk. Navíc jsem myslela, že jsme kamarádky."

 

Jestli ji tohle nepřesvědčí, aby mi pomohla, tak nevím, co ji přesvědčí.

 

"Jsme kamarádky." Zavane rukama ve vzduchu, jako by se snažila nasát víc vzduchu. "Dobře. Budu tě krýt. Jen řeknu tvým bratrům, že..." Obočí se jí srazí k sobě. "Počkej chvilku. Je noc Díkůvzdání. Nic není otevřené."

 

Sakra.

 

Rychle přemýšlím a pronesu: "A co knihovna? Můžeš jim říct, že se učím."

 

Zamrká. "Jsem si jistá, že je zavřená."

 

"Jo, ale věděl by to Cole?"

 

Cole není zdaleka hloupý, ale není tajemstvím, že – na rozdíl od své snoubenky – dává přednost sportu před učením.

 

Chvíli o tom přemýšlí. "Nejspíš ne." Zavrtí hlavou. "Ale Jace by mohl."

 

Zatracený Jace. Ten kluk je slídil.

 

Chvíli o tom přemýšlím a rozhodnu se, že nejlepší bude zůstat co nejblíž pravdě.

 

"Řekni jim, že jsem si vyrazila s jedním klukem ze školy." Věnuji jí křivý úsměv. "Technicky vzato to není lež... jen malé opomenutí."

 

Podívá se na mě ostře. "Jo, jsem si docela jistá, že říct některému z nich, že sis vyrazila s nějakým náhodným klukem ze školy, by prošlo jako prd v kostele."

 

Má pravdu.

 

"Řekni jim, že je to holka." Lusknu prsty, když mě to napadne. "Jmenuje se Mercedes."

 

Ukazuje se, že ten spratek je přece jen užitečný.

 

"Fajn." Vrhne pohled na Stonea, který s výrazným zájmem poslouchá náš rozhovor. "Ale v žádném případě tě později Stone nemůže vysadit, protože jestli ho uvidí, tak ztratí nervy." Protře si spánky. "Vyzvednu tě u něj a odvezu tě domů." Ukáže si dvěma prsty na oči a pak na Stonea. "Máš tři hodiny, DaSilvo. Nenuť mě toho litovat."

 

Stone si položí ruku na srdce. "Budu dokonalý gentleman. Máš mé slovo."

 

Opřu berle o zeď a obejmu ji. "Jsi nejlepší. Jsem tak šťastná, že budeme sestry."

 

"Já taky." V obavách se zakousne do spodního rtu. "A jako tvoje budoucí starší sestra ti dám vážnou radu."

 

"Jakou?"

 

"Musíš svým bratrům říct o Stoneovi. A to co nejdřív."

 

"Řeknu."

 

Nakonec.