PP - 22. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

Paul sledoval Raffvina, jak se mu změnil výraz tváře a lehce přesunul váhu na pravou nohu. Byla to jeho dominantní noha k útoku. Když se proměnil, Paul už strkal Morian za sebe. Poté se také proměnil a vrhl se po schodech dolů Raffvinovi naproti. Jejich těla do sebe narazila a ozvala se tupá rána – zlato proti temnotě. Začal boj dobra proti zlu. Paul sevřel o trochu menšího draka a odtáhl ho od sebe, abych mezi jejich těla mohl vsunout svůj ocas. Žiletkově ostré ostny zasáhly Raffvina na holé kůži bez šupin na jeho stehně a zabořily se mu hluboko k hlavní tepně, která tím místem procházela. Když se mu Raffvinovy drápy zatnuly do ramene, zkřivil tvář, ale nepustil ho. Dál do něj bodal svým ocasem. Teprve při třetím úderu konečně zahlédl první rudou kapku. Zoranův a Kreonův symbiont kroužili nad nimi a upustili na platformu za ním malé krystaly. Pokaždé, když se ocasem rozmáchl za sebe, nabodl svými ostny další a další krystaly. S každou ranou vysával z Raffvina negativní energii. Místo, aby s ním Raffvin bojoval, pomalu slábl.

„Krystaly!“, zvolal Paul a snažil se udržet bránícího se černého draka. „Potřebuji Arielin náhrdelník!“, vykřikl naléhavě. Myslel tím krystal, který Ariel přinesla z té podivné planety.

Aikaterina se k nim opatrně přiblížila. Sundala si náhrdelník z krku a mávnutím ruky ho přemístila Raffvinovi na krk. Paul draka od sebe odhodil, protože ten začal řvát a kouřilo se z něj. Z jeho těla stoupala dlouhá černá vlákna a spojila se s krystalem kolem jeho krku. Pokaždé, když se drak pokusil si náhrdelník strhnout, rozlehl se jeskynní řev bolesti, protože z něj krystal vysával stále víc energie. Raffvin se proměnil zpátky ve svou dvounohou formu a zhroutil se na zem. „Ne!“, křičel. „Vláda nad Hnízdem patří mně!“

Morian pomalu sešla po schodech dolů a položila ruku na velkého zlatého draka. „Raffvine, dopustil ses zrady na lidu Valdieru a zaútočil jsi na Hnízdo. Za to tě stihne trest. Budeš uvězněn v krystalu, takže nebudeš ani živý ani mrtvý, a to na věčnost. Nechť jsou Bohové k tvé duši milostiví“, pronesla lhostejně, když k ní natáhl ruku, která se pomalu začala rozplývat a proudila do krystalu.

Zoran, Trelon a Kreon přistáli vedle nich a sledovali, jak Raffvin pomalu mizí v krystalu. Teprve až krystal nabyl své normální barvy, obrátila se Morian ke svému druhovi. Když hleděla na muže, který k ní přišel až z dalekého světa, v očích se jí zatřpytily slzy. Položila ruku na zlatou hlavu svého druha.

„Je po všem“, zašeptala a hleděla do tmavohnědých očí se zlatými paprsky. „Ta hrůza je konečně za námi. Má rodina je v bezpečí.“

Paul se hlavou otřel o její nataženou ruku a proměnil se. Okamžitě ji sevřel v náruči. Zabořil tvář do jejího krku a držel ji, dokud se oba nepřestali třást. Teprve poté zvedl hlavu, aby upřel pohled na Královnu Hnízda. Usmál se. „Myslel jsem, že nemůžeš zasahovat“, pronesl a zvedl jedno obočí.

Pokrčila rameny a jemně se usmála. „Jak jsi to říkal? Ach ano – šel mi na nervy“, odvětila a rozhlédla se po jeskyni, která opět jasně zářila.

Paul se také rozhlédl. Když uviděl několik zlatých postav stát vedle prázdných sloupů svých padlých, zamračil se. Zaplavil ho smutek, protože mu došlo, že se mu nepodařilo zabránit smrti některých bytostí, které vdechly život jeho světu. Otočil se k Aikaterině. „Je mi líto, že jsem nemohl zachránit tvou přítelkyni“, pronesl tiše.

Aikaterina sklonila hlavu zármutkem. Pohledem sledovala ostatní postavy, které obcházely jeskyni a tichými tóny se snažily vylákat symbionty, kteří se během boje ukryli. Když viděla jejich divoké pobíhání, v očích se jí radostně zablýsklo. Byli mladí a už brzy budou přiděleni silným bojovníkům. Poté se otočila a usmála se na Paula a Morian.

„Nebuď smutný“, řekla Paulovi a podívala se za něj. „Amintanina následovnice už se narodila. Musíš ji nechat, aby byla tou, kým má být. Někdy bude pro tebe těžké to akceptovat. Je předurčená k tomu, aby spojila dva světy“, řekla a pohlédla na Kreona.

Morian udiveně zvedla obočí. Kreon strnul. „Kdo?“, zeptala se, ale zmlkla, protože si vzpomněla na výraz v očích své nejmladší vnučky. „Fénix“, vydechla.

Aikaterina uznale přikývla.

„Ne!“, zaprotestoval Kreon hlasitě. „Ona…“, začal a poté vzdorně mlčel.

„Je znovuzrozená, bojovníku“, švitořila Aikaterina. „Je jako ten Fénix z jejího světa. Je bojovnicí. Jejím osudem je vládnout s bojovníkem, který bude stejně tak silný a nezlomný jako ona. Nech ji objevovat své síly. Podpoř ji a akceptuj ji“, řekla a tleskla rukama. „Na shledanou, bojovníku.“ Poté se otočila a vystoupila po schodišti k platformě. Když došla až nahoru, objevily se dveře. Za dveřmi se nacházely tisícovky vířících hvězdných soustav.

Když Paul uslyšel zachichotání, škubl sebou. Blížily se k nim Arilla s Arosou. „Budeme držet nad vámi a vaší rodinou ochrannou ruku“, řekly.

„Věděla jsem, že je určený pro ni“, povzdechla si Arosa a pobaveně si Paula měřila pohledem. „Jen mi nebylo jasné, že to bude trvat tak dlouho, než se narodí.“

„Nesmysl, sestro“, zavrčela Arilla hravě. „Já ho viděla jako první“, zamrkala. „Brzy se vrátíme.“

„Kam jdete?“, zeptal se Paul a zamračil se, když vystoupaly po schodech nahoru a následovaly ostatní bytosti.

Arilla se rozesmála a zakroutila hlavou. „Jsou tam i další hvězdné soustavy, které musí být prozkoumány“, odvětila a zvedla jedno obočí.

„Ale tato planeta bude vždycky naším domovem“, dodala Arosa. Poté se spolu se sestrou proměnily v dva identické draky a proletěly otevřenými dveřmi.

***

Jakmile zmizela poslední bytost, v jeskyni se znovu setmělo. Morian se rozhlédla, a když se o ni začal otírat Crash, povzdechla si. Bylo na čase vrátit se domů. Ještě jednou si prohlédla celou jeskyni, protože věděla, že až ji opustí, Hnízdo už tu nebude. Změní svou polohu. Crash ji tam zavede, až bude zapotřebí.

Možná, až se Fénix začne učit vše o svém lidu a Hnízdě, pomyslela si radostně.

„Chci domů“, zamumlala Morian a obrátila se na Paula. „Do mého tajného domova, kde tě budu mít jen sama pro sebe“, dodala s úsměvem.

„Ale…“, začal Zoran, než na něj Paul vrhl zamračený pohled.

„Jestli nechceš, abych tě zmlátil, tak by měla tvá odpověď znít „přeji dobrou zábavu“, zamumlal Paul.

Trelon se rozchechtal. „Sám mám co dělat! Cara a děti mě ničí každý zatracený den!“, smál se. „Bavte se, Paule. Dola, mám tě rád, a jakmile budete zpátky, chci tě vidět.“ Poplácal Paula po rameni, políbil Morian na tvář a proměnil se ve svého draka. Musel chytit svou ženu a své dvě holčičky.

Zoran se nejdřív ošil, ale pak podal Paulovi ruku. Ten mu gesto opětoval a krátce Zorana objal. Žádná další slova nebyla nutná. Zoran zamumlal tiché „bavte se“, proměnil se a také vyrazil hledat svou ženu a syna.

Kreon očima zkoumal platformu, ze které Aikaterina a ostatní zmizely. Čelo měl samou vrásku. Když mu Morian položila ruku na tvář, aby se na ni podíval, cukl sebou.

„Zvládne to“, slíbila Morian svému nejmladšímu synovi. „Miluj ji a akceptuj ji takovou, jaká je a pomáhej jí stát se osobou, kterou se má stát.“

Kreon se zhluboka nadechl a pak přikývl. „Mám strach, že bude jako její matka“, přiznal.

Paul si stoupl vedle něj a položil mu ruku na rameno. „Pokud tomu tak bude“, prohlásil, „pak není nic, kvůli čemu by sis měl dělat starosti.“

Kreon pohlédl s úsměvem do očí muže, který znal jeho družku lépe než kdokoliv, teda kromě něj. Vděčně mu přikývl a otočil se ke své matce. Když se jí podíval do očí, uvolnil se a pevně ji objal.

„Miluji tě, Dola“, zašeptal jí do ucha. „Vychovala jsi ze mě silného bojovníka. Vím, že mi pomůžeš vést mou dceru.“ Políbil ji na tvář. „Bavte se dobře“, řekl. Poté o krok ustoupil a proměnil se.

Morian se nadechla a netrpělivě i setřela slzu z tváře. „Zatraceně!“, zasmála se rozpačitě. „Proč mi neustále tečou slzy, když mi moje děti poděkují nebo mi řeknou, že mě milují?“

Paul si ji přitáhl do náruče a zasmál se. „Tak to prostě je, jedno v jakém světě. Ale víš ty co?“, špičkoval.

„Co?“, zeptala se chraplavým hlasem.

Paul jí zvedl bradu, takže jí hleděl přímo do očí a políbil ji na rty. „Všichni řekli, že se máme bavit. Takže, co myslíš?“

Morian se zachichotala a odtáhla se. „Myslím, že mi budeš muset ukázat, jaké to je, když je člověk chycen“, řekla, než se proměnila v dračici a zamávala křídly.

„Och, baby“, protáhl Paul a lehce plácl malou, něžnou, bílo zlatou dračici po hlavě. „Nemůžu se dočkat, až tě chytím“, zavrčel hlubokým hlasem a vyrazil. Vyskočil na jeden z dolních skalních převisů, proměnil se ve zlatého draka a vyrazil za svou družkou. Na toto pronásledování se těšil, protože až ji nakonec chytí, už ji nikdy nepustí!