FU - 28. kapitola

Překlad: Carolyn

Kor.: Evudar, Jířa

Ztratil vědomí. V tu nejhorší možnou chvíli, kdy ji měl  pronásledovat a prosit ji – ne, dožadovat se, aby zůstala. Měl se za ní rozběhnout, popadnout ji na chodbě a ukázat jí, že si dělá zbytečné starosti.

Ale místo toho ztuhl a ani nevnímal, jak čas plyne. Obrátil se do sebe a marně naslouchal. Čekal, až ho jeho jednorožec povede. Čekal, až mu řekne, jak může získat zpět svou družku.

Když se konečně vynořil z vnitřní prázdnoty, byl sám. Ivy byla dávno pryč.

Mohl se jen modlit, aby už nebylo pozdě.

Prodloužil krok a prodíral se kolem ostatních chodců bez ohledu na jejich vyděšené pohledy a mumlavé poznámky. Nemusel se dívat dolů, aby přesně věděl, kam má dát nohy. Touhle cestou běžel už mnohokrát, srdce mu drhlo v hrudi a věděl, že pár vteřin zpoždění může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí.

Tentokrát však nešlo o život pacienta, který visel na vlásku.

Na rohu křižovatky se tyčila impozantní budova hasičské stanice. Stará cihlová budova se tyčila tři patra vysoko nad mohutnými červenými zálivy, v nichž byly umístěny hasičské vozy a další technika.

Prosím, ať jsou na výjezdu, prosím, ať tu nejsou!

Ale všechny hasičské vozy poklidně dřímaly za svými červenými dveřmi. Zřejmě právě neprobíhaly žádné mimořádné události. Všechny směny ve službě by byly na stanici.

Hugh neztrácel čas zbytečným nadáváním. Místo toho se plnou rychlostí rozběhl vchodem pro zaměstnance.

„Hughu!“ Chaseovi se při jeho náhlém příchodu rozšířily oči. Podle mastného hadru v rukou pegasího měniče potřísněných olejem poznal, že čistí své milované hasičské auto. „Mluv o ďáblu. Co to…“

„Kde je Ash?“ Hugh ho přerušil a zalapal po dechu.

„Nahoře. Ale poslouchej, musím…“

„Není čas!“ Hugh na něj promluvil přes rameno a bral schody po třech.

Vrazil do dveří Ashovy kanceláře tak silně, že je doslova vytrhl z pantů. Fénix jako vždy nevzrušeně vzhlédl od svých papírů.

„Aha,“ řekl, jako by ten vpád očekával. „Chápu to tak, že s tebou mluvila Ivy.“

„Jak jsi mohl…“ Hughovi se zvedl hrudník a jeho slova se rozléhala v krátkých, lapavých nádeších. Nebylo to jen fyzickou námahou. Byl rozzuřený, rozzuřenější než kdykoli v životě. „Jak jsi jí mohl nabídnout, jak ses mohl odvážit… Přišel jsem pozdě?“

„Jestli se ptáš, jestli jsem už její city k tobě zažehnal, tak odpověď zní ne.“ Jedno Fénixovo obočí se velmi mírně zvedlo. „Věř mi, že bys to věděl, kdybych to učinil.“

Vlna úlevy, která ho zaplavila, byla tak silná, že se musel chytit opěradla židle naproti Ashovu stolu, aby se udržel na nohou. Tady Ivy porazil. Pořád byl její druh.

„Proč jsi jí, sakra, vůbec nabízel, že uděláš takovou strašnou věc?“ dožadoval se. „Zatraceně, Ashi! Neupálíš někomu zvíře, ale tohle bys udělal? Proč?“

Fénix opatrně odložil pero. Promnul si prsty před sebou.

„Protože přesně vím, jak bolestné je, když člověk nemůže být se svým druhem,“ řekl tiše. „A kdyby někdo mohl udělat něco, co by mně toho břemene zbavilo, uvítal bych to.“

„Ale já ne!“ Hugh se na něj zadíval. „Nikdy, nikdy na mě nepoužívej svou moc, rozumíš?“

Ashovi ztuhla ramena. „Řekl jsem Ivy, že to bez tvého souhlasu neudělám.“

„A já nesouhlasím. Nikdy nedám souhlas. Jestli tě někdy napadne, že mi spálíš byť jen vteřinu mých vzpomínek, sebemenší kousek mé bolesti, tak s tebou zatraceně tvrdě skoncuju.“

Ash se k pravděpodobnosti takového kroku nevyjádřil. Což bylo jen dobře, protože ho dělilo jediné špatné slovo od toho, aby se rozpřáhl a dal nejmocnějšímu měniči v Evropě ránu přímo do nosu.

„Nikdy nebudu ovlivňovat žádnou část tvé mysli nebo duše bez tvého výslovného svolení,“ řekl Ash s maximální formálností. „Jako Věčný fénix na to přísahám.“

Hugh dlouze a roztřeseně vydechl a z jeho vlastních ramen konečně opadla část napětí. „Dobře. Takže v tom máme jasno.“

„Velmi dobře.“ Ash ho chvíli studoval. „Chtěl bys, abych podobný slib složil i ohledně Ivy?“

Hugh otevřel ústa, aby řekl ano… ale zaváhal.

To nestačí, řekla.

Ivy se plížila po domě, našla si jakoukoli záminku, aby opustila místnost v okamžiku, kdy do ní vstoupil. To, jak sebou cukla, kdykoli se na něj podívala. Jako by byl useknutá končetina. Nepotřebný pozůstatek, hrůzný relikt minulého traumatu. Něco, co by bylo lepší spálit a pohřbít.

„Hughu?“

Škubnul sebou a vytáhl se z toho ozvěnou se ozývajícího tichého prostoru uvnitř sebe. Nebyl tam žádný hlas, který by naléhal, že má stále smysl, že ho jeho družka stále potřebuje.

Ona ho nepotřebovala. Potřebovala se uzdravit.

„Ne.“ Klesl do křesla naproti Ashovi, unavený v každém kousku těla. „Ne, to mi neslibuj.“

„Stejně je to nepodstatné.“ Ash narovnal papíry na stole a přesně srovnal rohy stránek. „Jak už jsem řekl Ivy, neudělám to jenom jednomu z vás.“

„Ano, uděláš.“

Ash prudce vzhlédl. „Co prosím?“

Zhluboka se nadechl a vzchopil se. „Ivy za tebou brzy přijde. Požádá tě, abys spálil její stranu našeho spojení. Chci, abys to udělal.“

„Ne,“ řekl Ash bez zaváhání. „Nevíš, o co žádáš.“

„Vím. Vím přesně, jaké to je něco mít a pak o to úplně přijít. Nikdy bych nechtěl zapomenout na svého jednorožce. A ani na ni nechci nikdy zapomenout. Ale ona musí zapomenout na mě, pokud se má uzdravit.“

„Hughu, nemůžeš po mně chtít, abych to udělal. Když jí poskytnu útěchu v podobě zapomnění, jen to prohloubí tvé vlastní utrpení.“

„Žádám tě, abys to udělal jako můj přítel. Chci, aby byla šťastná, Ashi.“ Předklonil se a opřel se rukama o stůl. „Dovol mi vzít na sebe její i svou bolest. Raději ponesu to břemeno, než abych zapomněl na jedinou šťastnou vteřinu, kterou jsme spolu strávili.“

Ash chvíli seděl naprosto bez hnutí. Hugh nedokázal odhadnout, co se děje za Fénixovýma neproniknutelnýma očima.

„Musím tě varovat, že ztráta se nezlepší,“ řekl nakonec Ash tiše. „Smutek nepomíjí.“

Udržel Fénixův pohled, neochvějný. „I kdyby mě to bolelo do konce života… pořád to bude stát za to.“

Nečekané, procítěné a naprosto neslušné zaklení z chodby je oba přimělo otočit se. O vteřinu později se Chase ostýchavě vplížil do výhledu.

„Promiň,“ řekl. „Dveře byly, ehm, zničené. Nemohl jsem to přeslechnout.“

„Vskutku,“ řekl Ash a jeho tón byl o poznání chladnější. „Možná by se tomu dalo snáze předejít, kdybys byl na svém určeném stanovišti.“

Chase si odfrkl, ale zůstal na místě. „Musím si promluvit s Hughem. Měl jsem to udělat dřív, měl jsem ti zavolat – sakra, neměl jsem jí to vůbec říkat! Ale ona na tom tak trvala, byla si tak jistá, že ti to pomůže, a já si myslel, že už nemůžeš cítit partnerské spojení, když už nejsi měnič, takže mi to opravdu přišlo nejlepší – ach, jsem idiot. Naprostý idiot. Budeš mi chtít zlomit všechny kosti v těle. Měl bys mi zlomit všechny kosti v těle.“

„Chase,“ řekl Hugh a konečně se mu podařilo do přívalu výčitek vložit nějaké slovo. „Co to blábolíš?“

„Předtím tu byla Ivy. Ale nepřišla za Ashem. Přišla za mnou.“ Chase si drhl rukou obličej a vypadal znechuceně. „A já jsem udělal strašnou chybu.“