Storm - 1. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Storm (Daniel)

Daniel stál v zadní části místnosti a všichni kolem něj se bavili, tančili a popíjeli. V jedné ruce držel pivo, aby se ho lidé neptali, jestli něco nechce, ale nedal si ani doušek. Byla to radostná událost, to věděl, ale neměl moc náladu na oslavy. Jeho strýc Stewart a jeho nová žena Frieda byli uprostřed tanečního parketu a líbali se. Svatba by měla být veselejší než tohle, ale nemohl se zbavit frustrace a zklamání.

Ne že by za Stewarta a Friedu nebyl šťastný. Byl. Prošli toho hodně, aby se dostali až sem, a zasloužili si své štěstí až do smrti. Frustrující bylo, že se rozhodli přestěhovat do Friedina domu. Daniel se právě nastěhoval do bytu, kde bydlel Stewart, a ulevilo se mu, že konečně přesvědčil rodiče, že je pro něj bydlení se strýcem dostatečně bezpečné.

S tímto vývojem oba mluvili o tom, že se přestěhuje zpátky do upířího království, kterému vládla jeho matka.

Ne že by Daniel nechápal, o co jim jde. I když za rok vyrostl a dospěl z kojence do dospělosti, bylo pro ně těžké nechat ho jít. Byl jejich zázračné dítě, napůl upír, napůl měnič. Vzhledem k postavení jeho matky jako královny a k tomu, že se měničům i upírům hnusilo, že vůbec existuje, to pro něj bylo nebezpečné. Takže pro jeho rodiče to bylo dvojnásob těžké nechat ho jít, když věděli, jaké hrozby tu jsou.

Ale on byl dospělý muž. Možná teprve nedávno oslavil první narozeniny, ale to neznamenalo, že by byl méně mužem. Lidé by si při pohledu na něj mohli myslet, že je mladším bratrem svého otce. Mnoho lidí po rozhovoru s ním dokonce předpokládalo, že je starší než jeho otec. Daniel nechtěl rodiče vystavovat zbytečnému strachu, ale faktem bylo… že byl dospělý muž a oni ho tak vidět nemohli. Potřeboval začít víc vnímat svět mimo upíří království.

Potřeboval žít svůj život. Spolupracoval s alfou Bratrstva divokých, motorkářského klubu, aby si zlepšil své bojové schopnosti, ale potřeboval více praktického uplatnění ve vztazích, poznávání nových lidí… Toho nebude schopen, pokud bude celý život sedět doma.

Rozhlédl se kolem sebe a v davu našel svou matku. Guinevera to bude mít těžší, protože si celá staletí myslela, že nikdy nebude moci mít dítě. Vypadala roztěkaně, nespokojeně. Tušila snad, co se jí chystal říct, že se nehodlá stěhovat zpátky?

S povzdechem si lokl piva. Nikdy není lepší čas než teď… Začal k ní mířit. Právě když k ní dorazil, Guinevera bolestně vykřikla. Padla na jedno koleno a rukou si objala břicho. Danielovi vyskočilo srdce až do krku, když se vrhl k matce. Jeho otec Andy byl v mžiku u jejího druhého boku.

Stewart a Frieda se přiblížili, tvářili se ustaraně a někdo vypnul hudbu. „Co se děje?“

Guineveřiny prsty se zaryly do koberce. Na bledé tváři jí vyrazil pot a Daniel ji chytil za paži. „Mami?“

„Gwen, podívej se na mě,“ prosil Andy. „Co se děje?“

„Vypila příliš mnoho krve měničů?“ zeptal se někdo v davu.

Daniel se bezmocně rozhlédl, když Guinevera znovu vykřikla bolestí. Agónie jí zkřivila tvář, jak lapala po dechu. Pevně jí sevřel paži, ale nevěděl, co má dělat. Srdce mu mělce bušilo a v hrudi se mu zvedal známý pocit vlka, který byl těsně mimo dosah; od chvíle, kdy opustil upíří království, sílil, ale ještě se nedokázal proměnit.

„Mami,“ žadonil.

Guineveřina zpocená tvář se k němu otočila. Divoce klopila oči a nedokázala se na něj soustředit. Čelist měla sevřenou tak pevně, že se jí malé špičáky zakously do rtu a způsobily, že jí po bradě stékala krev. Otevřela ústa, zalapala po dechu a chytila se jeho paže.

„Danieli,“ zakuckala se. „Je mi to líto… je mi to tak líto… Pán se vrátil. Cítíš to?“

Danielovi se rozšířily oči. „Pán?“

Slyšel jen zvěsti, to jméno šeptal ve strachu. O čem to mluvila?

„Volá nás.“ Její tvář se znovu zkřivila bolestí a klesla na podlahu. „Volá nás, abychom se podřídili jeho vůli. Zničit jeho nepřátele. Ale já to neudělám! Nemůžu… Andy…“

„Jsem tady,“ řekl Andy a objal ji kolem ramen. „Neopustím tě.“

Guinevera ze sebe vydala nelidský jekot – a pak se rozjela a její nehty jako drápy zasáhly Andyho obličej. Ten vyjekl bolestí a překvapením, když se odrazil. Guineveřiny ruce se mu ovinuly kolem krku a Daniel ji chytil kolem pasu a táhl ji zpět. Po Guineveřině tváři stékaly slzy, jak ze sebe vypravila jediné slovo.

„Utíkej.“

Daniel sevřel matku kolem pasu, když se v jeho sevření svíjela a ruce se stále natahovaly po Andym. Andy tam byl, oči vytřeštěné strachem a zradou.

„Nemůžu s ním bojovat,“ vykřikla Guinevere. „Nemůžu se bránit jeho příkazům. Utíkej! Prosím! Než…“

Zarazila se; v tu chvíli se dveře rozletěly. Do malého prostoru se nahrnula záplava upírů. Daniel vydal přidušený výkřik, když jeho sevření Guinevery povolilo. Vytrhla se z jeho sevření a vrhla se k Andymu, i když se ji Daniel pokusil znovu chytit. Upírova natažená pěst ho udeřila do spánku a Daniel se zapotácel a rychle se poslepu začal bránit. Jeho nohy se vymrštily, koply upíra do břicha a odstrčily ho zpět.

Překulil se na nohy a zjistil, že mu zbraň míří přímo do obličeje. Napjal se a pohledem přes zbraň zjistil, že je to Mildred, jedna z matčiných služebných a jedna z žen, které u něj vždycky byly, když vyrůstal. Po tváři jí stékaly slzy a s prudce klesajícím srdcem věděl, že ani ona se nedokáže ovládnout.

Rozhlédl se kolem sebe, všichni upíři, kteří se teď zapojili do boje s měniči, byli přátelé, spojenci. A všichni měli ve tvářích naprosto zničené výrazy.

„Nemusím tě zabíjet,“ zašeptala Mildred. „Ty jsi jiný, ty ses neproměnil. Prosím, nenuť mě, abych tě zabila.“

Hlas se jí zlomil, když Guinevere vydala bolestný výkřik. Daniel otočil hlavu, aby viděl, jak její pěsti vrážejí do Andyho obličeje a hrudi, zatímco on se snažil bránit, aniž by své ženě ublížil. Danielovy ruce se pohnuly, aniž by na to musel myslet, a odstrčily Mildredinu zbraň stranou. Ta vystřelila a kulka zasáhla dalšího upíra do ramene. Vydala ze sebe výkřik, když ji Daniel popadl za zápěstí, vykroutil jí zbraň z ruky a vrazil jí pěst do břicha. Jeho vlastní žaludek se zkroutil bolestí a lítostí, ale nemohl si dovolit zastavit se.

Několika rychlými otočkami vykloubil Mildred ruce, čímž z jejího hrdla vyslal výkřik, ale zabránil jí, aby někomu ublížila. Opatrně ji spustil na podlahu, tvář zkřivenou omluvou, a vrhl se po matce, jejíž tesáky se prodlužovaly, jak se blížily k Andymu hrdlu.

Než se k ní dostal, do místnosti se vhrnulo půl tuctu dalších měničů. Prostor byl tak těsný, že bylo pro každého z nich obtížné se pohnout, natož bojovat. Guinevere byla odstrčena na stranu, zatímco Tajfun ve své obrovské vlčí podobě odpaloval upíry nalevo i napravo. Přicházeli však další upíři, podivní upíři s jasnou touhou po krvi v očích.

Daniel se bránil, jak jen mohl. Vykluboval ruce, lámal nohy, narážel lebkou do nosů; kůži mu rozřezávaly zuby a drápy, jeho krev plnila vzduch. A pak mu silná pěst zajela do ledvin a srazila ho na kolena. Zatímco mu před očima vířila temnota, do nozder se mu zavrtal Tajfunův známý pach.

V hlavě mu zavířil zmatek; proč na něj Tajfun útočí? Ale pěsti na něj dál pršely a Daniel se přestal pokoušet o rozumné vysvětlení – bránil se a na chvíli od sebe Tajfuna odhodil, než se na něj alfa opět vrhl.

A pak se nad nimi všemi rozezněl chladný, jasný hlas.

„Dost.“

Poslední pěst vpadla Danielovi do obličeje. Tajfun ho držel pod krkem, tvář zkroucenou, jak lapal po dechu. Po tváři mu vyrazil pot a Daniel si s hrůzou uvědomil, co se děje. Tajfun byl napůl upír, stejně jako on. A Mistr dokázal ovládat upíry… dokonce i Tajfuna, zdálo se.

Přesto necítil žádnou povinnost útočit na ostatní měniče, vždyť byl také napůl upír…

Tajfun ho škubl za límec a donutil ho kleknout si. Kolem nich všichni upíři drželi měniče v podobných pozicích. Několik z nich se tvářilo radostně, ale většina se jen bála. Dveřmi dovnitř vešel největší a nejzlejší upír, jakého kdy viděl. Měřil bez problémů sedm stop a měl tak široká ramena, že se musel otočit bokem, aby prošel dveřmi. Jeho oči byly krvavě rudé, když si prohlédl poddané měniče a zašklebil se.

„Váš pán se vrátil,“ vydechl a široce rozevřel náruč. „Jsem Apep, váš bůh, a je dobře, že mě uctíváte. Stvořil jsem vás z prachu a je dobře, že jsem se vrátil, když jsem se vrátil. Upíři pošlapaní nohama zvířat a lidí? To se nesmí stát. Jste mými otroky, vy špinavé bestie, a naučíte se dělat, co vám přikážu.“

Apep. Daniel zavrčel hluboko v hrdle. Guinevera se ujistila, že zná historii svého lidu; Apep byl údajně prvním upírem, ve své době bohem.

Hluk upíra upoutal a on se k němu přikradl, ale na Daniela se nepodíval. Místo toho Apep položil Tajfunovi pod bradu tlustý prst a přinutil ho zvednout oči. „Máš zápach měničů, ale krvežíznivost upíra. Jak primitivní, bastardský kříženec. Stejně mi budeš užitečný.“

Tajfun ze sebe vydal přidušené zavrčení. Apepovy oči ztvrdly a jeho ret se zvedl a odhalil jediný tesák.

„Bojovník? Tak to budu muset prostě zlomit ducha té bestie, ne? Polib mi nohu.“

Nabídl Tajfunovi jednu ze svých nohou. Ten zachroptěl, ruce se mu zaleskly potem, ale jako by jeho počínáním manipulovala obrovská ruka, sklonil se a nohu políbil. Danielovi se zvedl hrudník, ale necítil potřebu uposlechnout příkazů, které mu Apep dával – a Tajfunovo zpocené sevření na něm selhávalo.

Daniel se vytrhl Tajfunovi a udeřil Apepa do krku. Obrovský upír se zapotácel a ve tváři se mu objevil překvapený výraz, ale Daniel se nenechal zastavit. Když upíři pustili své měniče a vrhli se k němu, aby mu zatarasili cestu k Apepovi, otočil se na patě. Popadl za paži svou tetu Roxy a postrčil ji ke dveřím. Její manžel Josef se vyřítil za ní a chránil ji svým tělem, zatímco několik upírů zvedlo zbraně.

Kulky svištěly vzduchem. Vzduch naplnily výbuchy krve a střelného prachu. Daniel se nepřestával hýbat, tahal měniče na nohy a strkal je ke dveřím nebo oknům, kamkoli mohl, aby je dostal ven.

Poslední byl jeho otec. Jeho ruka byla natažená ke Guineveře, zatímco Tajfun zůstal klečet vedle Apepa. Jejich oči byly rozšířené hrůzou a Daniel věděl, že nemá na výběr. Popadl otce a táhl ho k oknu. Andy zařval, Guinevera vykřikla – a pak společně vypadli z okna, spadli o dvě patra a ztěžka dopadli na zem.

„Guinevere,“ vydechl Andy a snažil se syna odstrčit.

„Jestli se vrátíš, donutí ji, aby tě zabila!“ Daniel pevněji sevřel ruce. „Nevystavuj nás tomu, tati. Prosím.“

Andy zavrčel, ale jeho pohyby se staly trhavými.

Daniel ho vytáhl na nohy a kulhal k místu, kde stáli Frieda a Stewart. Museli se dostat k ostatním měničům. Vydat varování Bratrstvu – Apep se vrátil a všechno šlo k čertu.