TP - 45. kapitola

Překlad: Marky

Kor.: Evička

Warren

JAKÝ JE TO POCIT BÝT NOVÝM obyvatelem Washington Heights?" zeptal se můj bratr, když procházel dveřmi s lahví vína v jedné ruce a rukou jeho manželky v druhé.

„Je to dobrý pocit,“ řekl jsem a usmál se.

A myslel jsem to vážně. Nastěhoval jsem se ke Camile v den, kdy jsem ji požádal o ruku. Nedával jsem jí moc na výběr. Ukázal jsem se se všemi svými věcmi a vyklidil některé její šuplíky, abych udělal místo pro své věci. To bylo před pár týdny, ale mezi papírováním pro Belmonte, kterým jsme museli projít můj bratr, máma a já, fyzickou terapií, rozhovory, ujišťováním se, že moji sponzoři věděli, že se opravdu brzy vrátím, a vším ostatním, jsem se sotva vyspal. To bylo před dvěma dny, kdy mi Camila vzala mobil a řekla: „A stačí.“

„Za dva dny tady máme rodinu. Dej si věci dohromady, ukliď obývák, schovej si tenisky do skříně a přestaň na jeden den telefonovat. Jeden den, Warrene,“ řekla a v očích se jí objevil pohled, který se jí nějak podařilo vytvořit jako prosbu.

Nemohl jsem se s ní hádat. Camila toho moc nežádala, ale když něco chtěla, ujistila se, že to vím, a nebudu se s ní o tom dohadovat. Den strávila přípravou rýže, fazolí, smaženého kuřete, smažených banánů a upekla dort, který pro Caydena ozdobila figurkami Kapitána Ameriky. Přiběhl přímo k dortu, jakmile ho uviděl, a silně ji objal. Úsměv na její tváři způsobil, že celé to zvládání mých sraček a příprava věcí na ten den za to stálo.

„Pokaždé, když se na ni podíváš, začneš slintat,“ řekl můj bratr, když podával sklenky vína.

Můj pohled se zařezal do jeho, když jsem mu vzal jednu skleničku z ruky. „Můžeš mě vinit?“

Usmál se a podíval se na ni a na svou těhotnou manželku. „Ne. Nemůžu uvěřit, že tě nenudí žít tady a nehrát za profesionály.“

Pokrčil jsem rameny. Rozhodně mi to chybělo. V tom jsem nemohl lhát. Každý den, když se mě Camila zeptala, odpověděl jsem upřímně ano, hodně mi to chybělo. Vyměnil bych ji však za ten život? Ne. Absolutně ne. Fotbal mě naučil hodně o sobě, o trpělivosti, výhrách i prohrách. Camila mě naučila dívat se na věci jinak. Oceňovat věci způsobem, jakým bych to pravděpodobně nikdy neudělal, kdyby nebylo jí. Začali jsme vážněji mluvit o stěhování, abych se mohl vrátit ke hře, a zdálo se, že s plánem souhlasí. Nenutil bych ji do toho. Počkám si, dokud nebudu vědět, že je připravená jít se mnou.

„Jsem v pohodě,“ řekl jsem.

Tom se zasmál. „To vidím. Myslíš, že se vrátíš?“

„Jo. Myslím, že je připravena do toho skočit.“

„Ať už se cokoli stalo s Elenou? Řekla, jak zjistila, kde Camila bydlí?“

Těžce jsem si povzdechl a moje nálada se při zmínce jejího jména okamžitě zhoršila. „Viděla naše fotky online z akce ve Winsoru a začala trochu hrabat. Nemůžu uvěřit, že jsem si kdy myslel, že jsem do toho parazita zamilovaný.“

„Snažil jsem se tě varovat,“ řekl.

Protočil jsem oči.

Vanessa a Adam dorazili krátce poté, následováni jejími rodiči a Johnnym. Moje máma se objevila jako poslední a přinesla s sebou pomazánku se sýrem. Když jsme tam byli všichni, přišla Camila s košíkem v rukou.

„Všichni sem odevzdejte své telefony. Až budete odcházet, dostanete je zpět.“

Spadla nám čelist.

„Zlato,“ řekl jsem, ale pohled, který mi věnovala, mě donutil zavřít pusu. Pokrčil jsem rameny a rozhlédl se po místnosti. „Ona je tu šéf.“

Všichni se zasmáli a kroutili hlavami, ale udělali, co jim bylo nařízeno. Byl to ten nejlepší čas, který jsem kdy s rodinou zažil. Litoval jsem jen toho, že tady nebyl můj otec, aby se o to s námi podělil. Jak dny plynuly, přistihl jsem se, že si přeji, abych nestrávil tolik let tím, že jsem se držel zášti, kterou jsem vůči němu choval. Přál jsem si, abych se více snažil s ním mluvit, navštěvovat ho a abych nečekal, až se mu udělá špatně, abych to zvrátil. Přesto, když jsem se rozhlédl po místnosti a viděl lidi, které jsem miloval, sedíc spolu, srdce se mi rozbušilo. Věděl jsem, že věci dopadly přesně tak, jak měly.